KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Michal Kaňka: Soutěž Pražského jara v sobě nese tradici i prestiž english

„Soutěž Pražského jara 1947 byla vyhlášena pro housle a vše začalo opravdu velkolepě, vždyť pozvání do poroty přijal mimo jiné David Oistrach.“

„Jednou z hlavních příležitostí, které sebou přináší první cena, je pozvání k sólovému vystoupení na následujícím ročníku festivalu.“

„Často to tak prostě je – čím víc toho někdo umí, tím bývá pokornější.“

Pozítří 7. května odstartuje již 75. ročník mezinárodní soutěže Pražského jara. Pro portál KlasikaPlus.cz o ní promluvil violoncellista Michal Kaňka. Rozpovídal se o historii soutěže, vlastních zkušenostech laureáta i o svých současných aktivitách spojených s funkcí předsedy stálé soutěžní komise.

Michale, čeká nás již pětasedmdesátý ročník soutěže Pražského jara. Festival jako takový byl založen roku 1946. Jak to bylo se soutěží?

Bylo to roku 1947 a velkou roli ve formování festivalu i v založení soutěže sehrál tehdy už velmi úspěšný dirigent Rafael Kubelík. O rok dříve zahajoval i ukončoval úvodní ročník festivalu a právě po prvním festivalovém ročníku inicioval také vznik soutěže. Tu se velmi operativním způsobem opravdu podařilo zorganizovat. Soutěž Pražského jara 1947 byla vyhlášena pro housle a vše začalo opravdu velkolepě, vždyť pozvání do poroty přijal mimo jiné David Oistrach. Zvláštností úvodního ročníku bylo, že nebyla udělena ani jedna z hlavních cen. Je to v určitém kontrastu s dalšími ročníky, v nichž nebylo výjimkou dělení cen, včetně té první, například v oborech zpěv, nebo v případě ročníků věnovaných více dechovým nástrojům dohromady. 

Jak se v následujících letech soutěž rozvíjela?

Soutěž Pražského jara se od svého založení konala každoročně a od začátku měla značnou mezinárodní prestiž. Dokonce se roku 1957 podílela na založení Mezinárodní federace hudebních soutěží v Ženevě (World Federation of International Music Competitions). Tato federace pořádá každoročně kongresy, při nichž se sdílí zkušenosti, případně projednávají další záležitosti související s organizací a směřováním soutěží. Samotná soutěž také prošla značným vývojem a po letech experimentování, kdy byly vyhlášeny třeba některé obory pro více nástrojů současně, nebo naopak jen jeden obor pro jeden nástroj, vše vykrystalizovalo k současnému stavu, kdy jsou vyhlášeny vždy dva obory.

Ať počítám, jak počítám, tak mi od roku 1947 sedmdesát pět ročníků nevychází…

Ano, to je pravda. Soutěž neproběhla v letech 1952, 1969 a pak z důvodu pandemie také roku 2020. 

Letošní ročník soutěže je věnován oborům housle a lesní roh. Pro jaké obory zamýšlíte vypsat soutěž v příštích letech?

Pro rok 2025 jsme vypsali obory violoncello a hoboj, pro rok 2026 to pak budou obory klavír a flétna.

Vyhlášení cen – 1950

Teď bych se rád posunul k tématům, které budou pro mladé účastníky jistě motivující. Nejprve mi jde mi o vaší osobní zkušenost se soutěží ve smyslu jejího účastníka. Dá se snadno dohledat, že jste získal laureátský titul roku 1983 v oboru violoncello. Účastnil jste se ale vícekrát a získal také další ocenění. Jak to bylo?

Soutěže Pražského jara jsem se zúčastnil celkem čtyřikrát. Dvakrát jako sólista a dvakrát s Havlákovým kvartetem (dnes Kvarteto Martinů). Největším úspěchem byl opravdu ročník 1983, kdy jsem v oboru violoncello získal první cenu a špatně nedopadla ani má předchozí sólová účast roku 1980, kdy jsem získal čestné uznání. S kvartetem jsme se účastnili ročníků 1979 a 1984 a v obou případech jsme získali druhou cenu.

Navázal jste při vašich účastech nějaké zajímavé profesionální kontakty, nebo vznikla třeba i nějaká přátelství?

Určitě jsem získal základní povědomí o mých generačních kolezích, ale popravdě v Praze jsem byl doma, takže jsem se tenkrát společenských a seznamovacích akcí spojených se soutěží příliš neúčastnil a koncentroval se na vlastní výkon. Paradoxně jsem měl víc příležitostí k seznámení se zajímavými umělci při mých tehdejších úspěšných účastech na soutěžích v zahraničí, ať už to byla soutěž ARD v Mnichově, nebo třeba Čajkovského soutěž v Moskvě. Tam jsem se seznámil třeba s vynikajícím violoncellistou Antoniem Menesesem, se kterým jsme od té doby v průběžném kontaktu. Aktuálně dokonce přijal pozvání a pro příští ročník soutěže Pražského jara bude předsedou poroty!

Jak je to vlastně s příležitostmi, které soutěž Pražského jara nabízí pro oceněné účastníky?

Jednou z hlavních příležitostí, které sebou přináší první cena je pozvání k sólovému vystoupení na následujícím ročníku festivalu. Ve většině případů to však nezůstane jen u jednoho pozvání a laureáti soutěže z minulých let se na festival průběžně vrací. Hned v prvních letech soutěže také vznikla hezká tradice, že laureáti jsou zváni do poroty. Poprvé to bylo tuším v souvislosti s Mstislavem Rostropovičem, který zvítězil roku 1950 (děleně spolu s Daniilem Šafranem) a hned při příštím vypsání oboru violoncello už byl členem poroty.

A ve vašem případě?

Moje zkušenost je taková, že v případě získání první ceny na mezinárodní soutěži úrovně té pražskojarní se člověku otevírají dveře. Jde o zájem médií, agentur, organizátorů a mnoha dalších s tím souvisejících záležitostí. Je pak na každém, jak s danými příležitostmi naloží. Pravdou je, že u druhých cen už je to vše o poznání problematičtější. Zažil jsem to jak s kvartetem (kromě soutěže Pražského jara získalo Havlákovo kvarteto druhé ceny také na soutěžích v Evianu a v Porthsmouthu), tak jako sólista na soutěži ARD. Tam jsem získal rovněž druhou cenu, přičemž první cena nebyla udělena. Přivezl jsem si sice tehdy z Mnichova docela dost peněz, ale… prostě tak nějak vnímám, že na tomto poli funguje takové to tvrdé „vítěz bere vše“. Po získání první ceny na soutěži Pražského jara jsem navázal velmi intenzivní spolupráci s tehdejším Pragokoncertem a to nasměrování a příležitosti pro sólovou kariéru byly tak silné, že jsem dokonce zvažoval ukončit své komorní aktivity. Nakonec jsem tak neučinil a dnes jsem vlastně rád, že jsem si udržel svou interpretační variabilitu a ta svoje kvarteta a tria neopustil.

 Houslová porota 1992

V určitý moment jste vstoupil také do organizačních struktur Pražského jara…

Od roku 2014 a plně funkčně od roku 2015 jsem předsedou stálé soutěžní komise. Tuto funkci jsem převzal po prof. Jiřím Hlaváčovi a samozřejmě mě to velmi baví – člověk potkává spoustu zajímavých lidí, jak soutěžících, tak zejména porotců. Jde o špičkové umělce z celého světa a je nesmírně zajímavé se s nimi poznat. Většinou to jsou naprosto skromní lidé a ono to tak prostě často je – čím víc toho někdo umí, tím bývá pokornější. To je velmi příjemné. Od roku 2018 jsem také členem umělecké rady Pražského jara. Povinnosti a jednání s touto funkcí spojené jsou samozřejmě pro praktického muzikanta velmi náročné, ale dobře si uvědomuji důležitost, kterou tato odpovědnost pro směřování festivalu i soutěže má.

Na závěr bych se rád zeptal na slavnostní koncert věnovaný právě 75. výročí soutěže Pražského jara, který se koná 15. května v Rudolfinu. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a pod taktovkou Jakuba Kleckera vystoupí hned několik úspěšných laureátů minulých ročníků. Z českých interpretů to budou klarinetistka Anna Paulová, fagotista Jan Hudeček, hornistka Kateřina Javůrková a Pavel Haas Quartet. Zahraničními hosty budou trumpetista Gábor Boldoczki, hobojista Johannes Grosso a violoncellista Victor Julien-Laferrière. Na co se festivaloví návštěvníci mohou těšit?

Ve světové premiéře bude uvedena nová skladba Sylvie Bodorové, která vznikla na objednávku Pražského jara. Jde o Trumpet ceremony, koncert pro trubku a orchestr. Dále zazní také slavné Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33 Petra Iljiče Čajkovského, Koncertantní Symfonie Es dur, KV 297/b Wolfganga Amadea MozartaSmyčcový kvartet s orchestrem, H 207 Bohuslava Martinů. Zároveň všech deset interpretů připravuje na závěr koncertu společný přídavek, což bude také nově zkomponovaná skladba. O co půjde, je ale tajemství, nechte se překvapit!

Foto: z archivu Michala Kaňky, z archivu Pražského jara

Štěpán Filípek

Štěpán Filípek

Violoncellista, skladatel, dramaturg a publicista

Absolvent Pražské konzervatoře, Brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. Jako interpret se zaměřuje na komorní a sólové projekty, v kompozici navazuje na východiska autorů brněnské kompoziční školy. Své teoretické i praktické poznatky využívá jak v dramaturgii koncertů, tak v hudebně-popularizační publicistice.



Příspěvky od Štěpán Filípek



Více z této rubriky