Před dvěma lety debutoval pianista Marek Kozák v Supraphonu pozoruhodným CD, nazvaným Zapomenuté české klavírní koncerty. Spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a s dirigentem Robertem Jindrou nabídl na tomto disku posluchačům klavírní koncerty tří českých skladatelů: Karla Kovařovice, Vítězslavy Kaprálové a Pavla Bořkovce. Nahrávka vzbudila velkou pozornost nejen doma, ale i v zahraničí, a to jak objevnou dramaturgií, tak i svými uměleckými kvalitami. Své druhé supraphonské CD „pokřtil“ Marek Kozák v úterý 31. března na svém recitálu v malostranském kostele sv. Vavřince. I tato Kozákova nahrávka se vyznačuje neotřelou a atraktivní dramaturgií: uslyšíme na ní komplet všech klavírních transkripcí a parafrází Sergeje Rachmaninova.

Klavírní úpravy děl jiných skladatelů vytvářel Rachmaninov mezi lety 1900–1941. Nepředstavují žádný uzavřený celek a jednotlivé skladby nejsou povětšinou nijak rozsáhlé. Rachmaninov je uváděl na svých vystoupeních, nezřídka jako virtuózní (a líbivé) závěrečné číslo programu nebo jako přídavek. Za pozornost určitě stojí to, že mezi nimi výrazně převažují úpravy děl tanečního charakteru. Nejstarším dílem, jež Rachmaninov upravil, je Bachova Partita pro sólové housle č. 3 E dur, BWV 1006. Rachmaninov si z ní vybral tři věty: Preludium, Gavottu a Gigue. Jeho úprava je neobyčejně zdařilá, působí opravdu „bachovsky“. Marek Kozák na novém CD hraje všechny tři věty průzračným, zřetelným a zářivým tónem, v přiměřených, naprosto přesvědčivých tempech a s decentními rubaty. Je to krásné úvodní číslo celého disku.

Všechna další taneční čísla jsou už mladší než Bachova Partita. Hopak z Musorgského opery Soročinský jarmark vyznívá v podání Marka Kozáka hravě a úsměvně. Má rozkošné rustikální ladění a uprostřed skladby pianistovi rozpustile pohvizdují píšťalky. Následující Menuet z Bizetovy suity Arlésanka č. 1 vytváří k Musorgského Gopaku dokonalý výrazový kontrast. Marek Kozák hraje tuto skladbu vzdušným, vylehčeným úhozem, který této křehké hudbě velmi svědčí. 

K posluchačsky nejvděčnějším skladbám disku patří dva valčíky ze Tří starých vídeňských tanců proslulého houslisty a Rachmaninovova blízkého přítele Fritze Kreislera. První valčík nese název Liebesfreud a má bohatou, téměř orchestrální fakturu, druhý se jmenuje Liebesleid a je intimnější a sentimentálnější. Marek Kozák si tyto dvě skladby zjevně užívá. Hraje je s okouzlujícím tanečním vzletem a s dechberoucí brilancí. „Orchestrálním“ partiím prvního valčíku dopřává velkolepý zvuk, zatímco se sentimentem v hlavním tématu druhého valčíku zachází uvážlivě jako s kořením, kterého nesmí být ani málo, ani moc. 

Za autora melodií, které použil ve své transkripci nazvané Polka de W. R., považoval Rachmaninov svého otce (W. R. = Wassily Rachmaninoff). Přednedávnem však muzikologové zjistili, že ony melodie pocházejí z polky Lachtäubchen, kterou zkomponoval v 19. století Franz Behr, skladatel oblíbených, leč dnes zcela zapomenutých salonních kousků. V každém případě se jedná o jednu z nejlíbivějších a nejhranějších Rachmaninovových transkripcí. Kozákova interpretace této polky je natolik vtipná a zábavná, že se při poslechu neubráníme úsměvu.

Poměrně velkou pozornost věnoval Rachmaninov transkripcím písní. Vedle Schubertovy písně Wohin? z cyklu Spanilá mlynářka a Čajkovského Ukolébavky ze Šesti romancí, op. 16 upravil pro sólový klavír také dvě své vlastní písně: Šeřík z Dvanácti romancí, op. 21 a Sedmikrásky ze Šesti romancí, op. 34. Pianista přednáší všechny čtyři písně velmi poeticky a procítěně. Melodické linie mu znějí neobyčejně zpěvně, což oceníme o to víc, když víme, z jak rafinovaného pletiva hlasů je klavírista musí mnohdy „vyloupnout“. Plasticitě a vláčnosti melodií velice prospívá Kozákova inspirovaná pedalizace. A obdiv si zaslouží také jeho práce se zvukovými barvami – písně Šeřík a Sedmikrásky probarvil umělec tak jemně, že připomínají impresionistické obrazy.

Nejrozsáhlejší Rachmaninovovou transkripcí je Scherzo z Mendelssohnovy hudby ke Snu noci svatojánské. Marek Kozák ho hraje svižně a lehce a skvěle udržuje po celou skladbu potřebný „tah“, přičemž zvuk jeho klavíru vzbuzuje v mnoha místech iluzi orchestru. Rachmaninovovu transkripci populárního Letu čmeláka z opery Nikolaje Rimského-Korsakova lze do jisté míry považovat za etudu na procvičení rychlých chromatických běhů. A Marek Kozák se tu může pochlubit jak mimořádnou prstovou technikou, tak i obdivuhodně zřetelným a vyrovnaným úhozem.

Nahrávku uzavírá proslulá Uherská rapsodie č. 2 cis moll Franze Liszta. U této kompozice se ovšem nejedná o transkripci ve vlastním slova smyslu. Rachmaninov totiž vytvořil před codu Lisztovy Uherské rapsodie plnohodnotnou kadenci, která začíná efektními glissandy a pokračuje jakýmsi groteskním (či ironickým) skladatelovým „komentářem“ k Lisztovým melodiím. Marek Kozák pochopitelně natočil nejen kadenci, ale celou Uherskou rapsodii, a předvedl v ní s plnou parádou svou skutečně jedinečnou „velkou“ techniku. 

K nadstandardní kvalitě nahrávky přispívá výtečný a dokonale stylizovaný průvodní text Diny Šnejdarové i zajímavé fotografie, které pořídil Marek Kozák v Rachmaninovově švýcarské vile Senar a v jejím nejbližším okolí.

Milovníci Rachmaninova a milovníci romantického klavíru vůbec by si toto CD určitě neměli nechat ujít.

***

Sergej Rachmaninov

Klavírní transkripce – kompletní nahrávka

Marek Kozák

klavír

Nahráno v červnu a září 2025

Sál Martinů, HAMU, Praha

Vydáno 2026

TT: 60:00

1 CD Supraphon 

SU 4374-2

Foto: Tomáš Krist, archiv KlasikaPlus.cz, Supraphon

Facebook X E-mail WhatsApp