17. duben

Svátek má Rudolf.

1932 – narodila se Libuše Váchalová, harfistka, klavíristka a pedagožka, matka harfistky a pedagožky Jany Bouškové a teta harfistky Barbory Váchalové (zemřela 1. srpna 2019). Po škole působila jako klavírní korepetitorka v Městských divadlech pražských, na harfu koncertovala s flétnistou Václavem Žilkou. V roce 1959 se stala členkou Filmového symfonického orchestru a vytvořila duo s hobojistou Františkem Hantákem. Od roku 1969 vystupovala se svým manželem, flétnistou Jiřím Bouškem. Vyučovala na Pražské a tokijské konzervatoři, na vysoké hudební škole ve Varšavě a na Ostravské univerzitě.

1932 – narodil se Jiří Strejc, skladatel, varhaník, pedagog, sbormistr, dirigent působící v Hradci Králové (zemřel 8. prosince 2010). Byl ředitelem kůru a varhaníkem katedrály sv. Ducha, pracoval v továrně na klavíry Petrof a jako korepetitor Klicperova divadla. Pedagogicky působil na LŠU a na Biskupském gymnáziu Hradec Králové. V roce 1965 založil komorní soubor Cantores Artis Antiquae, který vedl do roku 1985. Složil několik varhanních skladeb a pět mší.

1923 – Narodil se Jiří Waldhans, dirigent a hudební pedagog (zemřel 28. března 1995). V letech 1954–1962 byl dirigentem a později šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Janáčkovy filharmonie Ostrava, v letech 1962–1978 šéfdirigentem Státní filharmonie Brno. Od roku 1980 působil jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Výraznou pozornost věnoval tvorbě současných skladatelů.

1922 – narodil se Vladimír Scheufler, etnograf, skladatel, historik umění a redaktor (zemřel 9. září 1995). Komponoval, ale jeho skladby nebyly často uváděny. Studoval soukromě skladbu u Felixe Petyrka v Lipsku a po návratu do Prahy pokračoval u K. B. Jiráka. Současně navštěvoval lektorské kurzy Metoda Doležila a učil se na klavír u J. Sborníka. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 studoval na FFUK v Praze hudební vědu a národopis. Pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze, napsal stovky monografií, odborných statí i popularizačních článků, byl členem redakčních rad několika časopisů.

1918 – premiéru měla Klavírní sonáta č. 4 c moll, op. 29 Sergeje Prokofjeva, a to v Petrohradu v autorově podání.

1917 – narodila se Jarmila Hassan Abdel Wahab, operní pěvkyně a pedagožka – mezzosopranistka (zemřela 24. dubna 1996). Přijala umělecké jméno Jarmila Kristenová. Ve svých dětských rolích užívala jméno Miluška Krzywá. První jevištní vystoupení měla v roce 1922 jako pětiletá v roli dítěte Cho-Cho-San v Madame Butterfly. Za války působila v Klagenfurtu, kde se podílela na odporu proti nacistům a byla ve spojení se slovinskými partyzány v Karavanke, které zásobovala léky a obvazy z Prahy. Vystudovala Pražskou konzervatoř, pokračovala na německé Akademii u Konráda Wallersteina a na Mozarteu v Salcburku u Salvatore Salvattiho. Po válce byla sólistkou v pražském Divadle 5. května a pak v Národní divadle v Brně. Dál byl její život pohnutý, kvůli získání rakouského občanství a možnosti odejít z komunistického Československa se vdala do Vídně. Po rozvodu poznala maršála a trůnního radu egyptského krále Farúka, Mohammada Hassana Abdel Wahab, vzalli se, byla jednou z jeho čtyř žen. V manželské smlouvě ji např. slíbil zachování její katolické víry, nemusela si zahalovat hlavu, ale zpívat směla jen výjimečně. Po vypuknutí Suezské krize v dubnu 1956 uprchla z Egypta a odcestovala do ČSSR. Začala učit v Náchodě a získala pouze hostující role v Brně a Ústí nad Labem, trvalé angažmá ji úřady nepovolily. Její třetí manželství s hronovským učitelem Milanem Fröhlichem nebylo šťastné, po rozvodu se nastěhovala na faru ve Studnici, na původně starou tvrz, kterou tam získala a opravila. Až do stáří učila, naposledy v letech 1978 až 1996 na Lidové škole umění v Novém Městě nad Metují. Kromě toho pořádala koncerty v kostelech a přednášela.

1911 – narodil se Josef Kuhn, český varhaník a skladatel, ředitel kůru v kostele sv. Václava v Praze na Smíchově (zemřel 30. ledna 1984). V letech 1951 až 1957 byl ředitelem konzervatoře v Káhiře. Koncertoval v mnoha městech Evropy, Asie a Afriky. Zkomponoval na 60 děl, a to nejen pro varhany. Jeho učiteli byli Bedřich Antonín Wiedermann, Alois Hába a Vítězslav Novák, studium hry na varhany završil v mistrovských kurzech největších varhaníků té doby Günthera Ramina v Lipsku a Marcela Dupré v Paříži.

1903 – narodil se Grigorij Pjatigorskij, ukrajinský violoncellista židovského původu působící v USA. Patřil mezi nejvýznamnější violoncellisty 20. století (zemřel 6. srpna 1976). V osmi letech získal stipendium ke studiu na Moskevské konzervatoři, v patnácti místo prvního violoncellisty moskevského Velkého divadla. Protože mu nová sovětská vláda neumožnila vycestovat do zahraničí za dalším vzděláním, uprchl za dramatických okolností přes Polsko do Německa, kde krátce studoval v Lipsku a v Berlíně. Hrál v triu se známými německými violoncellisty Hugo Beckerem a Juliem Klengelem. V roce 1924 se seznámil s dirigentem Wilhelmem Furtwänglerem, který mu nabídl místo u Berlínských filharmoniků, na pozici prvního violoncellisty. Spolupracoval s mnoha nejvýznamnějšími hudebníky té doby jako např. Jascha Heifetz, Nathan Milstein, Arthur Rubinstein, Sergej Rachmaninov, Artur Schnabel, Vladimir Horowitz nebo Bronislaw Poźniak. V USA vystupoval s Philadelphským symfonickým orchestrem a Newyorskou filharmonií a vyučoval na několika univerzitách. Oženil s Jacqueline Rebeccou de Rothschildovou z významné bankéřské rodiny Rothschildů.

1895 – premiéru měla symfonická báseň Skogsrået (Lesní nymfa) op. 15 Jeana Sibelia. Program čerpá ze stejnojmenného literárního díla švédského básníka Viktora Rydberga z roku 1882, ve kterém hrdina Björn putuje kouzelným severským lesem a narazí na krásnou svůdnou nymfu… Skladba nikdy nebyla vydána. Byla provedena opětovně v roce 1936 a poté znovu až v roce 1996, kdy ji pro novodobou premiéru se Symfonickým orchestrem města Lahti nastudoval Osmo Vänskä.

1847 – narodil se Jan Pištěk, herec a operní pěvec – tenor, majitel a ředitel divadelní společnosti, režisér, první ředitel Národního divadla v Brně (zemřel 5. dubna 1907). Absolvoval Pražskou konzervatoř a Pivodovu pěveckou školu. Poprvé vystoupil v Praze v roce 1872 v Teatro salone italiano v roli Manrica ve Verdiho Trubadurovi. Byl členem plzeňského divadelního souboru Pavla Švandy ze Semčic, který i vedl, kapelníkem divadelního orchestru se stal Karel Kovařovic a v jeho nastudování uvedlo plzeňské divadlo poprvé Prodanou nevěstu v plné podobě (1886). Vystupoval krátce v Rusku, ve třiceti založil vlastní divadelní společnost s názvem Operní, operetní a činoherní společnost Jana Pištěka, později Pištěkovo lidové divadlo, v Praze na místě zchátralé divadelní scény V lesíku dal v roce 1882 postavit letní divadlo, také dal postavit velkou letní arénu – Lidové divadlo na Královských Vinohradech zvané Pištěkárna (poblíž vinohradské vodárny), později do arény přešla z Divadla na Vinohradech Vinohradská zpěvohra – opera a opereta. V Brně se stal 6. prosince 1884 prvním ředitelem tamního Národního divadla. Je pohřben na Vinohradském hřbitově. Syn Theodor Pištěk (1895–1960) byl známý divadelní a filmový herec, vnuk Theodor Pištěk (1932–2025) byl proslulý kostýmní výtvarník, pravnuk Jan Pištěk (nar. 1961) je malíř.

1774 – narodil se Václav Jan Křtitel Tomášek, skladatel, pedagog, muzikolog a publicista (zemřel 3. dubna 1850). Vystudoval práva, navštěvoval přednášky z anatomie a chirurgie a stal se vyhledávaným klavíristou v salónech české šlechty a měšťanů. Byl mimo jiné žákem Jana Ladislava Dusíka. Stýkal se s Haydnem a Beethovenem, Goethem, jeho přáteli byly přední osobnosti národního obrození, František Palacký, František Ladislav Čelakovský a další. Jeho dům se stal vyhledávaným salonem špiček pražské vědy a kultury. Vstoupil do služeb hraběte Jiřího Františka Buquoye, který mu poskytl úplnou tvůrčí svobodu. Založil hudební ústav zaměřený na klavír a skladbu, který konkuroval konzervatoři i varhanní škole. Mezi jeho žáky patřili m.j. Jan Václav Hugo Voříšek, Julius Schulhoff, Eduard Hanslick nebo budoucí ředitel Pražské konzervatoře Jan Bedřich Kittl. Už za života se stal legendou české hudby, získal přízvisko „Pražský hudební papež“. Vycházel z klasické hudby Mozartova typu, obdivoval Glucka, Haydna i tehdy mladého Beethovena. Jeho hudba nezapřela český původ a stal se tak předchůdcem Bedřicha Smetany jako zakladatele českého romantismu. Nejvýznamnější je jeho klavírní a písňová tvorba, ale napsal i dvě opery a vlasteneckou kantátu Vlasta a řadu chrámových skladeb. Ve 20. století byly objeveny jeho dosud neznámé varhanní skladby. Klavírní dílo nahrál Pavel Štěpán. Byl pochován na historickém Malostranském hřbitově v Praze 5 – Košířích.