KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Klasika v souvislostech (108)
Carl Maria von Weber v Praze, Drážďanech a Londýně english

„Sám autor Čarostřelce dirigoval už rok po berlínské premiéře ve Stavovském divadle, kde předtím od roku 1813 tři roky působil.“

„Weberovy opery ukázaly cestu mladším německým autorům, především Richardu Wagnerovi, který po něm zastával stejný post v Opeře v Drážďanech.“

„Drážďany začaly být za Webera centrem německého romantismu v hudební sféře.“

Weberův Čarostřelec, 20. léta 19. století

Jeho současníky byli Beethoven, Schubert, Rossini, Meyerbeer a mnozí další. A jako on se narodil ještě za Mozartova a Haydnova života, rokem narození ho naopak ještě stihli zažít i mladší umělci: Berlioz, Schumann, Mendelssohn-Bartholdy a Chopin, Liszt, Glinka, Bellini, Donizetti… a samozřejmě Verdi a Wagner. Carl Maria von Weber, jehož život se uzavřel v pouhých necelých čtyřiceti 5. června 1826, tedy před dvěma sty lety, zastává proto na časové ose dějin hudby jedinečné místo.

V odkazu Carla Marii von Webera, Němce od dánských hranic, pokřtěného jako katolíka 20. listopadu 1786, figuruje několik prvenství. Jednak vůbec první a zároveň nejbrilantnější a nejpoetičtější příklad romantického koncertního valčíku, jeho skutečná apoteóza určená k poslechu, ne k tančení: klavírní skladba ve formě ronda, kterou napsal v roce 1819 a nazval ji Vyzvání k tanci. Je dobře známá i v orchestraci Hectora Berlioze z roku 1841. A pak ještě zásadnější příspěvek: první národní německá opera a zároveň první opera skutečně romantická – Der Freischütz, česky Čarostřelec, dílo na začátku dvacátých let devatenáctého století hledící ve výraze a náladách hodně kupředu, zvláště ve srovnání s virtuózními áriemi italského belcanta ze stejné doby. Původně se opera měla jmenovat Zkušební výstřel, poté Lovcova nevěsta, ale zvítězil nakonec názor berlínského generálního ředitele pruských dvorních divadel hrabětě Brühla, v tomto případě i režiséra, který navrhl dnes používaný název, tehdy ovšem v podobě Der Freyschütze. Ostatně, i český překlad zněl nejprve Střelec kouzedlník

Čarostřelec, potom dlouho jako Střelec kouzelník, se dával v českých zemích mnohdy a mnohde. Sám autor svou nejznámější a nejoblíbenější operu, hranou samozřejmě ještě německy, dirigoval už rok po berlínské premiéře ve Stavovském divadle, kde předtím od roku 1813 tři roky působil v čele pražského operního souboru. To byl rok 1822. A v českém překladu Jana Nepomuka Štěpánka se Čarostřelec na stejné scéně uváděl od roku 1824… Když český živel dosáhl ve Stavovském divadle alespoň občasných činoherních představení, přišla totiž ve dvacátých letech logická touha hrát tam, a to pravidelně, česky i zpěvohry. Jednou z duší tohoto snažení řady zapálených amatérů byl právník a hudebník František Škroup. Představení bývala jednou týdně, v neděli odpoledne. I Čarostřelec pod Škroupovým vedením. V roce 1826 pak právě tento muzikant zkomponoval a uvedl do repertoáru Stavovského divadla první českou zpěvohru, Dráteníka.

Stavovské divadlo v Praze

Milým příkladem toho, že Čarostřelce uvedli například i ochotníci v Novém Městě nad Metují, je článek v časopise Květy z 21. března 1839. Píše se tam: „Bude vám to s podivením slyšeti, že u nás v tyto dni od zdejších pánů ochotníků provozována byla klasická zpěvohra Webrova Střelec kouzelník, a sice při všech překážkách, které na venkově u takovém odvážení se hromadí, velmi zdařile, neboť seč přirozené vlohy, hudební zběhlost a neúnavná pilnost býti mohou, ve vzácný a přemilý dar nám podáno.“

Weberův nedlouhý život byl poznamenán zdravotními problémy, ale přesto se stal se jedním z nejvlivnějších skladatelů počátku 19. století. Studoval v Salcburku u Michaela Haydna a pak ve Vídni a v sedmnácti byl jmenován dvorním kapelníkem města Vratislavi. Nevydržel tam dlouho. Žil pak jako host na zámku pruského generála Friedricha Eugena Heinricha von Württemberg-Oels na území dnešního Polska, byl osobním tajemníkem jeho bratra, vévody ve Stuttgartu. Žil rozmařilým životem a měl nemalé dluhy, v roce 1810 byl i se svým otcem dokonce obviněn z korupce a krátkodobě uvězněn. Je to však i období, kdy si vytvořil jméno koncertního klavíristy a napsal dvě symfonie, klavírní koncert a dva klarinetové koncerty. Když byl z rozhodnutí soudu z Würtemberska vyhoštěn, živil se jako klavírista, dirigent a skladatel na volné noze, mimo jiné v Manhneimu, Frankfurtu, Mnichově, Berlíně a Darmstadtu. Nakonec přijal místo ředitele a dirigenta pražského německého operního souboru a v roce 1816 potom mnohem prestižnější místo v Drážďanech.

Moretti-Theater – Kleines Hoftheater, Weberovo drážďanské působiště

Realitou byla převládající preference italské opery na drážďanském dvoře. Jeho úsilí se proto kromě inscenování francouzských a italských děl zaměřovalo především na zavedení německé opery.

Weberova hudební řeč navazuje na Mozarta a Beethovena, zejména klavírní skladby však vynikají již jasným romantickým vzletem. S oblibou komponoval také pro dechové nástroje. Dosáhl s nimi výrazovosti, kterou zužitkoval v operních partiturách. Romantickou operu Oberon, mající podtitul Přísaha krále elfů, odjel dirigovat do Londýna, kde měla premiéru 12. dubna 1826. V anglické metropoli ho zaplavila vlna nadšení a nejvyššího obdivu. Umožnila mu dočasně zapomenout na fyzické utrpení, stesk po domově a strach ze smrti. Rozhodl se, že bude partituru revidovat tak, aby opera mohla být uvedena rovněž v němčině. K tomu však za jeho života už nedošlo. Nikdy víc neviděl svou vlast ani rodinu. Oslaben tuberkulózou, v Londýně zemřel…

Muzeum Carla Marii von Webera v Drážďanech-Hosterwitzu

Jeho nevšední talent jako skladatele, klavíristy a dirigenta, ale i osudově předčasný odchod ze světa, připomíná Mozarta, jehož manželka Constance byla shodou okolností Weberovou sestřenicí. Způsobem orchestrace a přesvědčivým vyjádřením nálad se stal vzorem pro skladatele od Meyerbeera po Wagnera, Liszta, Berlioze a Glinku.

Hosterwitz, Weberův letní dům

Třetím ze zmíněných prvenství Carla Marii von Webera je fakt, že byl zřejmě prvním, nebo přinejmenším jedním z prvních, kdo přišel s užíváním taktovky při dirigování. Tato zásluha je ovšem hůře prokazatelná, protože lehkou bílou hůlku v dirigentově ruce zavedl podle dalších zdrojů spíše Felix Mendelssohn-Bartholdy. Ten ji patrně poprvé veřejně použil v Londýně v roce 1829 a novou metodu pak začal uplatňovat od roku 1835 v Orchestru lipského Gewandhausu, který vedl, moderně řečeno, jako šéfdirigent. Prý tak definitivně odstranil poněkud rušivý zvyk, kdy kapelníci udávali rytmus hlasitým podupáváním, případně neslyšné „dirigování“ smyčcem od prvního houslového pultu, nebo ještě starší způsob, totiž používání svisle držené masivní dřevěné hole; ta se mimochodem kdysi stala osudnou pro Jeana-Baptistu Lullyho: v roce 1687 se takovou taktovací holí udeřil do nohy a nakonec zemřel na následky otravy krve ze zanícené rány…

Podstatnějším nicméně zůstává, že Weberovy opery – a i to je jeho prvenstvím – ukázaly cestu mladším německým autorům, především Richardu Wagnerovi, který mimochodem nedlouho po něm zastával stejný post v Opeře v Drážďanech: byl tam královským saským dvorním kapelníkem v letech 1843 až 1849. V tehdejší první Semperově opeře uvedl premiéry svých prvních významných tří oper – Rienzi, Bludný Holanďan a Tannhäuser.

Richard Wagner v roce 1842

Zejména pověst o přízračné lodi duchů, objevující se v nizozemském folklóru, Wagnera samozřejmě okamžitě upoutala. Co víc by si mohl romantický skladatel přát, než mít možnost hudbou vyjádřit rozbouřené moře, rozhárané lidské duše, milostné vášně i odhodlání pro lásku zemřít? A do hlavní hrdinky Senty promítl svou představu ženského ideálu, který se obětuje pro spásu mužského hrdiny… Romantismus par excellence! Jde o námořníka, který se prohřešil tím, že chtěl za každou cenu překonat přírodu a proplout nebezpečnou bouří. Za své rouhání je proklet a jeho jedinou nadějí na vysvobozující smrt je věrná láska ženy… Zpracování námětu formou opery Bludný Holanďan mělo premiéru v lednu 1843 v Drážďanech pod autorovou taktovkou.

„Kdybych nikdy nezažil Weberova díla, věřím, že bych se nikdy nestal hudebníkem.“ To je citát z Wagnerova deníku. Považoval Carla Mariu za svého nejdůležitějšího operního učitele a klíčový vzor, který zásadním způsobem formoval celou jeho uměleckou dráhu. Byl o sedmadvacet let mladší. Ve své autobiografii Můj život detailně popsal, jak ho fascinoval Weberův jemný intelektuální obličej, živé oči i jeho charakteristické kulhání, které v něm jako v chlapci vyvolávalo posvátnou úctu. Wagnerovo rané směřování ovlivnily motivy tajemného německého lesa, nadpřirozených sil a folklóru, tak silně a nově zachycené právě v Čarostřelci. Oslovila ho také Weberova práce s hudebními motivy spojenými s konkrétními postavami či emocemi, znatelná zejména v opeře Euryantha. Princip dovedl Wagner k dokonalosti v podobě leitmotivů. Předehru k Euryantě navíc považoval za zárodek plynulého hudebního proudu, který později sám nazval nekonečnou melodií.

Semperova opera v Drážďanech v 19. století

Drážďany začaly být centrem německého romantismu v hudební sféře už za Webera a díky jeho aktivitám. Německá opera se v saské metropoli nicméně definitivně etablovala až s otevřením Semperovy opery v roce 1841 a se jmenováním Richarda Wagnera kapelníkem o dva roky později.

Wagnerovu celoživotní úctu k Weberovu odkazu ukazuje i jeho podíl na převozu skladatelových ostatků z Londýna zpět do vlasti. Inicioval ho a úspěšně zorganizoval v roce 1844. Složil k té příležitosti Smuteční symfonii na paměť Carla Marii von Webera a pronesl pohřební řeč. Zmínil v ní, že podle jeho názoru nikdy nežil němečtější muzikant než Weber.

Věděli jste, že…

…dirigentem pražské německé opery byl Carl Maria von Weber po tři sezóny a že se pak v Praze ještě roku 1817, kdy už působil v Drážďanech, oženil se zpěvačkou Carolinou Brandtovou?

…měl obrovskou slabost pro klarinet a jeho barvu? A že v podstatě celé své klarinetového díla, mimo jiné i oba koncerty, zkomponoval pro přítele, virtuóza Heinricha Bärmanna, hrajícího v dvorním orchestru v Mnichově, pro kterého komponovali také Mendelssohn-Bartholdy, Meyerbeer, Danzi a další autoři té doby?

…téma pro operu Oberon, kterou komponoval v roce 1825 a 1826, dostal od ředitele londýnské opery Covent Garden, se kterým se setkal v létě roku 1824 v Mariánských Lázních? Že právě ten mu tam tehdy nabídl, aby zkomponoval operu v angličtině a jako náměty uvedl Fausta nebo Sen noci svatojánské?

…mezi Weberovy klavírní skladby vynikající virtuózní technikou a romantickým vzletem patří i Brilantní polonéza pro sólový klavír E dur z roku 1819, kterou později upravil pro klavír a orchestr Franz Liszt?

…k Čarostřelci se skladatel nechal vedle literárních zdrojů inspirovat i roklí Velkého Štolpichu v Jizerských horách, kam se dostal, když pobýval v červenci roku 1814 v Lázních Libverda?

Weberův Čarostřelec na festivalu Bregenzer Festspiele na scéně na Bodamském jezeře

Foto WIkipedia Public domain, Visit Dresden, Dresdner Magazin, Bregenzer Festspiele, Národní divadlo, archiv KlasikyPlus

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů a rozhlasových pořadů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, do Hudebních rozhledů a Harmonie a publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz a aktivním dennodenním spoluautorem jeho obsahu.



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky