Devět set minut romantické hudby rozdělených do čtyř večerů. Celkem patnáct hodin hudebního divadla. Tak se dá vyčíslit operní tetralogie Prsten Nibelungův, podmanivé, jedinečné, epochální, výlučné a kultovní dílo Richarda Wagnera. Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů poprvé zazněly jako kompletní cyklus, jako Der Ring des Nibelungen, mezi 13. a 17. srpnem 1876. Před sto padesáti lety. A otevřely tehdy divadlo, postavené v bavorském Bayreuthu výhradně pro provádění Wagnerových oper.

Hudba Richarda Wagnera mnohé posluchače a operní nadšence jako magická fascinuje. Byl skladatelem ukazujícím do budoucnosti hudební řeči. Jeho hudba je emotivní, epická i básnivá, závažná i neklidná, tajemná i vášnivá. Nese temné příběhy a mytologické výjevy s velkou fantazií, silnou působivostí a dramatickým tahem. Wagner navíc přišel s vlastní novou koncepcí hudebního dramatu a stal se hlavním reformátorem opery v 19. století. Libreta, či spíše básně pro zhudebnění, si psal sám. Jeho třináct jevištních děl z let 1833 až 1882 vznikalo s představou o jednotě básnického slova, hudby, scény a herectví. Spíše než komplikovaný zpívaný básnický text vnímají ovšem wagneriáni primárně hudbu. Nechávají se unášet pověstnými nekonečnými melodiemi a kouzlem jeho opojného a sugestivního symfonismu. Jistě to platí i o Prstenu Nibelungově, vrcholu jeho uměleckého snažení.

Čtyřdílná sága, koncipovaná ve velkých plochách a protkaná příznačnými motivy, tajemná a výlučná, je nevídaným podobenstvím o lidstvu, o Zemi a o člověku na ní. Mýtus o kouzelném prstenu, který umožňuje vládu nad celým světem a je důvodem boje bohů, hrdinů a mytických stvoření, prstenu, jehož kletba ovlivní osudy bohů i smrtelníků, vychází z motivů germánského pohanství, zejména z islandských a vikingských zdrojů a ze středověkého hrdinského eposu Píseň o Nibelunzích. Velkoleposti záměru odpovídá i doba, po kterou tetralogie vznikala: Wagner na ní s přestávkami pracoval v letech 1848 až 1874, celé čtvrtstoletí.

První projevy jeho zájmu o tento námět sahají dokonce až do roku 1843, kdy byl kapelníkem v Drážďanech a intenzivně studoval severské legendy, řeckou mytologii a vyprávění o Grálu. V roce 1848 po dokončení Lohengrina sepsal „Mýtus o Nibelunzích, návrh dramatu“. Už tehdy se zaobíral záměrem kriticky zkoumat lidskou společnost a horovat pro boj s vládnoucími bohy a pro zavedení přirozenějšího řádu. Tématy mu byly moc a kapitál, smlouvy a podvody, intriky, vzpoury a pády hrdinů… Stvořil nakonec drama nesmírného rozsahu, ve kterém je hrdina počat incestem, kde se soupeří o moc a vraždí a kde svět končí v moři plamenů a potopy; drama, které evokuje neustále se obnovující cyklus života. Ring ale vzbuzuje i dohady. Je v něm láska asociací přírody a moc obrazem civilizace a vlády zákona? Je socialistickou kritikou industriální společnosti?

Propojení mýtů s dobovou filozofií nabízí několik výkladů Wagnerova záměru a tím i několik možných režijních přístupů. Filozofický výklad připomíná, že byl autor silně ovlivněn filozofem Arthurem Schopenhauerem, což zásadně proměnilo zejména druhou polovinu tetralogie. Svět tak může být vnímán z hlediska neukojitelné touhy přinášející utrpení. Jedinou cestou k míru je popření této vůle a odpoutání se od světa; závěr by proto nebyl tragédií, ale nutným vykoupením a očištěním prostřednictvím absolutního zániku starého řádu… Psychologický výklad, jungovský, nahlíží na Ring jako na mapu lidské psychiky a podvědomí. Postavy jsou archetypy a příběh ukazuje proces zrání člověka… Nabízí se samozřejmě i výklad, který tetralogii interpretuje jako varování před ničením přírody člověkem. Zkáza bohů je tak podobenstvím o ekologickém kolapsu… A zamlčet nelze ani možný politicko-ekonomický výklad, snad až marxistický: šlo by o kritiku průmyslového kapitalismu a touhy po moci, o kritiku vykořisťování druhých. Takovou možnost zformuloval dramatik George Bernard Shaw ve své eseji Dokonalý wagnerián.

Dějem celého cyklu Der Ring des Nibelungen prochází Wotan, bůh, mocný vládce světa, který stvořil zákony a nechal pro božstvo postavit pevnost Walhallu. Své vlastní zákony však nedodržuje a přivede svět až k pádu bohů a tím i stávajícího řádu. Božských postav z germánské a skandinávské mytologie, jako je devět valkýr – dcer boha Wotana a bohyně Erdy, svážejících mrtvé reky do Walhally – je tetralogie plná. Jsou tu nejen rekové a bohové, ale i obři a trpaslíci, včetně Nibelunga Albericha, který na začátku příběhu, v opeře Zlato Rýna, uloupil dcerám řeky poklad a ukul z něj prsten. Wotan ho získá a pak o něj zase přijde…

V prvním baladickém dějství následující opery Valkýra, odehrávajícím se za bouřlivé noci, vystupují jen tři postavy. Lovec Hunding a jako klíčové figury jeho žena a neznámý cizinec, kteří k sobě pocítí náklonnost. Hunding poznává v muži nepřítele, kterého předtím stíhal. Teď je jeho hostem, ale ráno se musejí utkat na život a na smrt! Žena nemilovaného Hundinga uspí a když cizinec dokáže přesně podle pověsti vytrhnout kouzelný meč z kmene stromu, je vše jasné: potkávají se tu poprvé v životě dvojčata Sieglinde a Siegmund, dcera a syn boha Wotana, vládce světa, zplození s lidskou ženou a brzy rozdělení… Vzájemná touha je nepřekonatelná. Sestra s bratrem dají život budoucímu rekovi Siegfriedovi… Příběh potom pokračuje. Wotan chce Siegmunda ušetřit, aby s jeho pomocí získal zpět prsten od obrů, ale bohyně Fricka, ochránkyně manželského svazku, mu to nedovolí, protože mu vyčítá pozemský vztah. Hunding tedy sice Siegmunda s Wotanovou pomocí zabije, ale Wotan ho vzápětí usmrtí. Sieglindu a její dosud nenarozené dítě zachrání další Wotanova dcera, valkýra Brünnhilde, titulní postava opery, která kvůli tomu čelí odplatě bohů…

Mýtus později pokračuje v další opeře: Siegfried ukuje nový meč, získá prsten a uzavře svazek s Brünnhildou. V opeře Soumrak bohů však zákeřnou ranou umírá… Závěr slavnostní Wagnerovy hry pojednává o podlé Hagenově lsti, o nápoji zapomnění a jeho neblahém účinku na hlavního hrdinu, o závěrečném Brünnhildině sebeobětování na zápalné hranici. Drama vrcholí požárem Walhally, který ukončuje věk bohů, všeobecnou potopou a zkázou všech, kteří se ucházeli o světovládný prsten a o nečestně získané rýnské zlato. Prsten se vrací dcerám Rýna.

Text celého projektu krystalizoval v padesátých letech v Curychu, kde po nezdařeném drážďanském povstání Wagner žil v exilu. Jako první vznikal text Soumraku bohů; když bylo autorovi jasné, že tam mnohé z předchozích dějů zůstává nevysvětleno, přidal Siegfrieda, pak Valkýru a nakonec Zlato Rýna. Tvořil do března 1857. V následující mnohaleté přestávce po okouzlení Mathildou Wesendonckovou složil Tristana a Isoldu, rozešel se s manželkou a spojil svůj život s Cosimou von Bülow a také zkomponoval Mistry pěvce norimberské. V práci na tetralogii pokračoval, a to už s podporou bavorského krále Ludvíka II., teprve od roku 1869, kdy žil v Tribschenu u Lucernského jezera.

V srpnu 1872 dokončil v Bayreuthu, kde se mezitím usadil, finální orchestrální skici pro Soumrak bohů. Teprve tehdy se rozhodl pro dnes známou konečnou verzi libreta… Hudba tetralogie je samozřejmě pro výsledek neméně určující: pomocí více než stovky hudebních leitmotivů a detailní instrumentace dospěl skladatel k úrovni komplexnosti hudebního dramatu, jaké do té doby nebylo nikým dosaženo. Příznačné motivy použili už párkrát i autoři před Wagnerem. Prsten je bezprecedentní jak rozsahem, v jakém byly nyní využity, tak propracováním jejich vývoje. Kombinace se stávají víc a víc komplikovanějšími, některé leitmotivy procházejí metamorfózou a přetvářejí se v jiné melodie. Hudebně charakterizují osobu, dění, emoce nebo charakter na scéně. Wagner je ve svém díle Opera a drama nazývá dokonce „návody k pocitům“ a popisuje, jak mohou takové hudební motivy posluchači napomoci vnímat hudební nebo dramatický podtext epického dění na jevišti. Ve stejném textu rozvádí nově vznikající myšlenky týkající se konceptu Gesamtkunstwerku – totálního uměleckého díla. V novém druhu hudebního dramatu by tradiční operní formy, tedy sbory, árie a další vokální čísla, neměly žádnou roli…

Zlato Rýna (Das Rheingold) bylo v procesu vzniku operní tetralogie posledním napsaným textem, ale prvním zhudebněným. Wagner na něm kompozičně pracoval v letech 1851 až 1854. Provedení nebyl ochoten schválit, dokud nedokončí celý cyklus. Mnichovská premiéra 22. září 1869 byla uvedena proti jeho vůli, na příkaz bavorského krále Ludvíka II. Excentrický panovník, vlastník autorských práv, pověřil dirigenta Franze Wüllnera a skladateli odepřel vstup na zkoušky… Ohlasy na úspěch či neúspěch díla se liší. Zřejmé je jen to, že publikum upřelo zájem hlavně na kulisy a jevištní efekty a že Wagnerův nový přístup ke kompozici do značné míry nevnímalo.

Valkýra (Die Walküre), na které pracoval v letech 1854 až 1856, měla také samostatnou premiéru ještě před prvním bayreuthským uvedením celé tetralogie. Stalo se tak 26. června 1870, opět v Královském dvorním a Národním divadle v Mnichově a opět na naléhání mecenáše, bavorského krále. Valkýra dosáhla určité popularity jako samostatné dílo a nadále se tak častěji uvádí, nezávisle na své pozici v tetralogii. Mnichovská inscenace se setkala s úspěchem publika i kritiky, Wagnerova genialita už byla rozpoznána. I tak se však ozval ojedinělý kritický hlas, který shledal první dějství únavně zdlouhavým a o třetím se vyjádřil, že bylo sotva slyšet ojedinělé výkřiky zpěváků skrz hluk orchestru.

Siegfrieda komponoval Wagner mezi roky 1856 a 1871. Premiéru už dokázal prosadit do Bayreuthu, stejně jako v případě Soumraku bohů (Götterdämmerung), komponovaného v letech 1869 až 1874. Použil k tomu úskok – oznámení o dokončení Siegfrieda odložil…

Zlato Rýna se hrálo v novém divadle 13. srpna 1876, Valkýra 14. srpna, Siegfried 16. srpna a Soumrak bohů 17. srpna. Celkem se uskutečnily tři cykly, poslední představení Soumraku bohů se konalo 30. srpna. Festspielhaus vznikal podle návrhů skladatele. Stavěl se mezi roky 1872 a 1875. Je řazen mezi operní divadla s nejlepší akustikou na světě. I sám festival v Bayreuthu má jedinečnou auru jako žádný jiný na světě.

První kompletní nastudování Prstenu Nibelungova si Wagner sám režíroval, ostatně vedle textu a hudby byl i autorem podrobných scénických pokynů. Hudebně inscenaci Prstenu připravil a její trojí uvedení dirigoval během srpna Hans Richter.

Měl skladatelovu plnou důvěru. Nejenže před lety připravil k tisku partituru Mistrů pěvců norimberských a pak i partituru opery Siegfried, ale byl také svědkem na svatbě Richarda a Cosimy Wagnerových. Byl stále nablízku. A tak se například také podílel na provedení Beethovenovy Deváté symfonie v Markraběcí opeře v Bayreuthu, které Wagner dirigoval při příležitosti položení základního kamene Festivalového divadla; Richter hrál ten večer v orchestru na trubku, triangl a tympány.

Původně byl Hans Richter hornistou ve vídeňské dvorní opeře. Od roku 1868 byl na Wagnerovo doporučení sbormistrem Mnichovské opery. Pak několik let působil jako kapelník v divadle v Budapešti. V letech 1875 až 1900 byl kapelníkem Vídeňské dvorní opery a v letech 1875 až 1898 dirigentem koncertů Vídeňských filharmoniků.

Po premiéře Prstenu Nibelungova v Bayreuthu doprovázel Wagnera na koncertním turné do Anglie, které mělo pomoci pokrýt finanční deficit prvního ročníku festivalu. Díky tomu Richter získal v Británii uznání. Byl tam zván na řadu koncertů, přijal pozvání Hallé Orchestra v Manchesteru a stal se jeho hudebním ředitelem a v letech 1904 až 1911 byl nakonec šéfdirigentem nově založeného Londýnského symfonického orchestru. Poslední roky života strávil už zase v Bayreuthu…

Mezi hosty prvního provedení Ringu byli 13. srpna Franz Liszt, Anton Bruckner, Camille Saint-Saëns, Petr Iljič Čajkovskij, Edvard Grieg, Lev Nikolajevič Tolstoj, Friedrich Nietzsche… a také císař Vilém I., brazilský císař Pedro II. nebo král Karel Württemberský. Bavorský král Ludvík II., který Wagnera nekriticky obdivoval a podpořil ho ideově i finančně, se zúčastnil generálních zkoušek od 6. do 9. srpna. Aby se vyhnul veřejné poctě, vrátil se až na třetí a poslední cyklus čtyř představení.

Ring des Nibelungen je magicky básnivé a současně jasnozřivě kritické podobenství o mechanismech moci, o našem světě, o společnosti, o lidech, o lidstvu. Wagner, zastánce nové umělecké ideologie a nové poetiky, společensky kritický revolucionář, měl původně ambice vytvořit festival pro nový německý národ, pro lid. Bayreuth však navštěvovali a navštěvují spíše ti mocní, etablovaná elita; tedy ti, kterým chtěl nastavovat zrcadlo. Paradox. Podobný jako zneužití Wagnerových názorů nacistickou propagandou. Jako obdiv, s jakým naslouchal jeho hudbě Adolf Hitler.   

——————-  

Věděli jste, že

…Hans Richter dirigoval v roce 1883 také premiéru vídeňského provedení opery Tristan a Isolda, ale že premiéroval rovněž Brahmsovu Druhou a Třetí symfonii, Brucknerovu První, Třetí, Čtvrtou a Osmou symfonii, Elgarovy Variace Enigma, jeho oratorium Gerontiův sen a První symfonii?

…Hansi Richterovi dedikoval Antonín Dvořák svou Šestou symfonii, ten ji však nakonec 26. prosince 1880 nedirigoval? Důvodem mohla být nemoc, nebo spíše odpor hráčů Vídeňských filharmoniků, kteří se postavili proti zařazení díla nového českého autora ve druhé po sobě následující sezóně, a tak se premiéra odehrála až v březnu 1881 v Praze, kde orchestr Filharmonie řídil Adolf Čech…

…kompletní operní tetralogie Prsten Nibelungův byla v Praze poprvé uvedena jako celek v lednu 1887 ve Stavovském divadle, které tehdy sloužilo pražským Němcům? V Novém německém divadle (dnešní Státní opera) se pak hrála poprvé od 11. do 17. února 1888, pouhý měsíc po slavnostním otevření budovy divadla.

…Národní divadlo v Praze uvedlo kompletní tetralogii poprvé ve své vlastní historii až na jaře roku 2005?

…první uvedení Prstenu ve Spojeném království zorganizoval londýnský impresário Alfred Schulz-Curtius v roce 1882, a to pod taktovkou Antona Seidla a v režii Angela Neumanna?

…první uvedení tetralogie v Itálii se konalo v divadle La Fenice v Benátkách, pouhé dva měsíce poté, co tam skladatel v roce 1883 zemřel?

…kompletní cyklus Prsten Nibelungův byl v newyorské Metropolitní opeře poprvé uveden v roce 1889?

…v Austrálii se Ring (a také Mistři pěvci norimberští) hrál v produkci britské cestující Quinlan Opera Company, a to v Melbourne a Sydney v roce 1913?

…že Wagnerova tetralogie byla v Petrohradu poprvé kompletně uvedena na přelomu února a března roku 1889, a to kočovnou operní společností impresária Angela Neumanna? A že v moderní době, po pádu Sovětského svazu, se Ring hrál v Petrohradu poprvé po téměř devadesáti letech, že projekt v Mariinském divadle připravil dirigent Valerije Gergijev a že tetralogie byla v Rusku vůbec poprvé v historii nastudována a odzpívána v původním německém originále?

…u příležitosti stopadesátého výročí se festival v Bayreuthu rozhodl pro vizionářský experiment a v létě 2026 poprvé zapojil do scénografie umělou inteligenci, která se učila z předchozích inscenací, z nejrůznějších dokumentů a z různých obrazů a historických motivů?

Foto: Wikipedia, richard-wagner.org a Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp