Od 1. do 4. října se konal již desátý ročník Jihočeského kytarového festivalu v Nových Hradech. Jako vždy proběhly čtyři koncerty – čtvrteční a páteční v Kulturně-spolkovém domě, sobotní na zámku a nedělní, tentokrát již brzy odpoledne, v Hotelu Máj.

Čtvrteční koncert Jihočeského kytarového festivalu byl věnován dvěma mladým skvělým interpretům – Markétě Hejdové a Marku Zemlianskému. Program byl velice zajímavý. Markéta, absolventka konzervatoře v Pardubicích ze třídy profesora Petra Saidla, se nevěnuje pouze klasické kytaře. Ve svých životopisech uvádí, že se věnuje interpretaci hudby napříč žánry, což na tomto koncertě zcela potvrdila. Vyslechli jsme klasický repertoár, například Fantazii A dur italského skladatele Luigiho Legnaniho, Charakteristické kusy Federica Morena Torroby nebo Sonátu Dušana Bogdanoviće. Celý koncert však začal skladbou Can She Excuse anglického skladatele alžbětinské epochy Johna Dowlanda. Ta je mezi kytaristy velmi oblíbená a rozšířená, Markéta ji však ozdobila svým krásným hlasem a připojila k ní vlastní zpěv. Začátek koncertu byl proto opravdu fascinující. Pak se Markéta Hejdová rozloučila vlastní tvorbou a zazpívala nám tři písně, jejichž hudbu i text sama složila. Veškerý její projev byl neuvěřitelně kultivovaný a zároveň strhující, ať už se jednalo o klasický repertoár, nebo o její autorskou tvorbu.

V druhé polovině koncertu vystoupil ukrajinský kytarista Mark Zemlianskyi, posluchač HAMU v Praze ve třídě Ozrena Mutaka, Ph.D. a docenta Petra Saidla. Mark nám nabídl opravdové perly klasické kytarové literatury. Silvius Leopold Weiss, Joseph Kaspar Mertz, Joaquín Rodrigo, Manuel Ponce a Giulio Regondi vytvořili hudební oblouk od baroka až po 20. století. Mark disponuje nádherným, nosným tónem a neomylnou technikou, k tomu ovšem také krásnou schopností komunikace s publikem. Oba mladí kytaristé nám připravili nezapomenutelný večer.

Páteční večer na Jihočeském kytarovém festivalu bývá již od začátku věnován kytaře jiné než klasické. Tentokrát náležel našemu přednímu jazzovému kytaristovi Liboru Šmoldasovi. Kromě jazzových standardů a vlastních skladeb publikum potěšila také manželka interpreta, zpěvačka Vendula Šmoldasová, známá rovněž jako Zeurítia. Libor Šmoldas ji doprovodil v několika písních. Celý večer měl krásnou, nenucenou atmosféru a přispělo k ní také to, že zazněly i písně zpívané skutečně v brazilské portugalštině.

Sobotní koncert na zámku patří tradičně největším špičkám v oblasti klasické kytary. Kytarové Duo Siqueira–Lima se letos představilo ve fantastické formě a myslím, že na tento večer asi nikdo nezapomene. Fernando de Lima, Brazilec, a Cecilia Siqueira z Uruguaye připravili publiku, které zaplnilo zámecký sál do posledního místa, večer plný hudby, energie a radosti. Koncert zahájili Sonátou Domenica Scarlattiho, zazněla také Arabeska Clauda Debussyho, ale potom se přenesli do hudby Latinské Ameriky, do jejích nezaměnitelných rytmů a tanců. Všechny nás obklopila energie interpretů a neuvěřitelná technika podávaná ovšem s úsměvem a vtipem, a o tom, že celý dlouhý náročný repertoár hráli zpaměti, asi ani není třeba se zmiňovat… Publikum si vytleskalo několik přídavků, z nichž ten poslední byl velmi známý, zároveň téměř neuvěřitelný: oba totiž zahráli na jednu kytaru – čtyřruční úpravu známé skladby Tico Tico. A o tom se nedá moc napsat, to se prostě musí vidět…

Nedělní koncert patřil kytarovým souborům složeným ze žáků základních uměleckých škol, konzervatoří a hudebních gymnázií. Soubory jsou zde vlastně dva – mladší, v němž hrají především děti ze základních uměleckých škol, a starší, kde se setkávají také pedagogové a žáci konzervatoří a hudebních gymnázií. Na zkoušení je v podstatě málo času, protože na celý program jsou jen tři zkoušky od čtvrtka do soboty. Všichni členové obou orchestrů však mají noty dávno předtím, takže přijedou připraveni, a jen tak je možné tento koncert během několika dnů připravit a zrealizovat. Menší soubor vede MgA. Klára Ferenczi, kytaristka a pedagožka, která působí na jihu Čech. K dirigování velkého souboru byl letos pozván rakouský skladatel a kytarista Michael Langer.

Právě zmíněné je velice originálním koncertem tohoto festivalu. Většina podobných festivalů se zaměřuje především na studenty konzervatoří a vysokých škol, zatímco Jihočeský kytarový festival dává šanci i žákům základních uměleckých škol. Mohou chodit na masterclass, účastnit se workshopů a především společně účinkovat v orchestru. Je to pro ně v podstatě nezapomenutelný zážitek. Kytaristé jsou totiž většinou sólisté a tady se najednou semknou do dvacetičlenného souboru a společně zahrají na koncertě několik nádherných skladeb.

Velký soubor se letos zaměřil na úpravy Michaela Langera, který také překračuje hranice klasické kytary. Proto zazněly skladby zcela neklasické – například od Boba Marleyho nebo Michaela Jacksona. Letošní ročník byl ale zajímavý i tím, že přinesl několik světových premiér. Milada Karez napsala pro kytarový orchestr mladších žáků skladbu věnovanou Bedřichu Smetanovi. Zazněla skladba Taby Kyrby inspirovaná jejím zážitkem soumraku ve Švédsku, v místech, kde pobýval Bedřich Smetana. Zvuk kytar byl v této skladbě obohacen o poněkud netradiční nástroj – dešťovou hůl… A poprvé v historii festivalu se také oba kytarové orchestry spojily v jednom společném čísle a premiérovaly skladbu Petra Hanzlíka Trova il Sole. I to je jeden z okamžiků, které ukazují, že festival není jen přehlídkou hotových interpretů a koncertů, ale místem, kde skutečně vznikají nové věci.

Při povídání o festivalu také nesmíme opomenout hojné zastoupení tuzemských mistrů kytarářů. Součástí programu byla výstava kytar, která byla spojena také s akustickou zkouškou nástrojů. Pro kytaristy je to samozřejmě velmi zajímavá možnost nejen nástroje vidět, ale také slyšet a porovnat jejich zvuk.

Velkou úlohu mají na festivalu také pedagogové. Ti sem přijíždějí nejen se svými žáky, ale sami se účastní workshopů, přednášek a besed. Veškeré masterclass jsou navíc přístupné i ostatním účastníkům – nemusí být přítomen pouze žák se svým pedagogem, vítáni jsou všichni.

Je až neuvěřitelné, že letos proběhl již desátý ročník. Festivalem za tu dobu prošlo přibližně tisíc účastníků. A co je možná nejdůležitější – oni se vracejí. Čtyři dny v nádherném prostředí Nových Hradů jsou pro většinu účastníků natolik krásným zážitkem, že při odjezdu už se vlastně těší, až se za rok zase vrátí.

Velké poděkování samozřejmě patří celému týmu, který tuto vlastně velkou akci pořádá. Velkou zásluhu na všem má také kytaristka, pedagožka a umělecká ředitelka festivalu Karolína Vobořilová.

Na letošním festivalu se setkalo přibližně šedesát účastníků. A když člověk vidí, jak se během těch čtyř dnů potkávají mladí kytaristé, jejich pedagogové, profesionální interpreti, mistři kytaráři a další milovníci kytary, je jasné, že smyslem tohoto festivalu není jen několik koncertů. Je to především setkávání, společné muzicírování, vznik něčeho nového a získání zkušeností. Díky tomu všemu pak přichází chuť se za rok vrátit.

Táňa Klánská

Foto: Jan Kypet Šmíd

Facebook X E-mail WhatsApp