ČtenářiPlus: Okouzlující Susanna na Smetanově Litomyšli
„Srozumitelný, de facto archetypální příběh, jehož děj se odehraje jen v několika málo dnech, nabízí vzor své přímočaré prostotě obrovskou dramatičnost a pestrou paletu emocí.“
„Všechny jmenované šlechtila po celou dobu vynikající artikulace staré angličtiny.“
„Dirigent Václav Luks byl maximálně koncentrovaný, precizní v každém gestu, neustále osobně komunikující s každým jednotlivým hudebníkem.“

Bez sebemenší nadsázky lze říci, že stane-li na kterémkoli z pódií Národního festivalu Smetanova Litomyšl jeho rezidenční orchestr Collegium 1704 se sborem Collegium Vocale 1704, mohou posluchači očekávat věci mimořádné. V neděli 21. června tomu nebylo jinak. Hudebníci, kteří už pod vedením Václava Lukse nabídli festivalovým návštěvníkům nejeden zapamatováníhodný počin, tentokrát přijeli na festival s nastudováním Händelova oratoria Susanna. A posluchačský zážitek to byl vpravdě velkolepý, ba dechberoucí.
Dílo, které vychází z jednoho z apokryfních dodatků starozákonní knihy Daniel, zpracovává příběh půvabné a ctné Susanny, která je dvěma židovskými staršími, jimž odmítne být po vůli, křivě obviněna z cizoložství a odsouzena na smrt. Před vykonáním nespravedlivého trestu ji zachrání mládenec, kterým není nikdo jiný než prorok Daniel. Ten veřejně prohlásí její nevinu, a když je požádán, aby věc rozsoudil, vyslechne oba starší odděleně, odhalí rozpor v jejich výpovědi a usvědčí je ze lži a křivého svědectví. Pověst Susanny je očištěna a trest dopadne na ty, kteří jí pomstychtivě usilovali o život.
Srozumitelný, de facto archetypální příběh, jehož děj se odehraje jen v několika málo dnech, nabízí vzor své přímočaré prostotě obrovskou dramatičnost a pestrou paletu emocí. A to obojí se podařilo Georgu Friedrichu Händelovi mistrně vtělit do partitury a interpretům na minimalisticky pojaté, avšak efektní scéně dokonale předat posluchačům.

Ukrajinsko-německá sopranistka Kateryna Kasper jako Susanna má nesmírně příjemnou barvu hlasu ve všech polohách a dokáže toho skvěle využít. Litomyšlskému publiku tak mohla nabídnout dokonalé propojení své role s pěveckým výkonem – ve své podstatě skromným, čistým, ale také zcela nekompromisním ve všech myslitelných souvislostech. V roli jejího manžela Joacima naprosto exceloval španělský kontratenorista Gabriel Díaz, jemuž – kdyby to bylo možné – jako by byl part napsán přímo na míru. Z jeho zpěvu vyzařovala vřelost a hluboký cit, skvěle dokázal podat idylické rozpoložení i úzkostné sevření. Neméně skvostně si ovšem počínal slovenský barytonista Pavol Kubáň jako představitel Susannina hrdého otce Chelsiase. Ondřej Holub i Tadeáš Hoza, ač věkem mladí, se zhostili úlohy vilných starců. Učinili tak s potřebnou dávkou nadsázky, ale také s mimořádnou autenticitou. Nevím sice, jak to dokázali, ale oběma se do pěveckého projevu povedlo vložit už prvního výstupu tak dokonale padoušský „vibe“, až se útlocitnější posluchač musel otřásat odporem. Nadto je třeba oběma složit poklonu i za skvěle zvládnuté četné alternace mezi sóly a zpěvem ve sboru. A pominout nelze ani další sólisty – Helenu Hozovou v roli služebnice, Terezu Zimkovou jako mladičkého proroka Daniela a Jiřího Miroslava Procházku, jemuž připadla téměř epizodická úloha soudce.
Všechny jmenované šlechtila po celou dobu vynikající artikulace staré angličtiny, naprostá soustředěnost, a především pak dokonalé pochopení psychologie jednotlivých postav a z něj pramenící jejich přesvědčivé ztvárnění po stránce pěvecké a v sice drobných, leč nesmírně účelných detailech i po té herecké.

To vše podpořené vynikajícím výkonem orchestru a pěveckého sboru. Přesným, vyváženým, dynamicky naprosto úchvatným, dokonale vygradovaným od takřka lyrického prvního dějství až po strhující drama, které se rozvine ve zbývajících dvou… O pozornost si říkají i zdánlivé maličkosti – třeba přesun sboru před orchestr v nejdramatičtější pasáži celého oratoria…
Dirigent Václav Luks byl maximálně koncentrovaný, precizní v každém gestu, neustále osobně komunikující s každým jednotlivým hudebníkem i zpěvákem na pódiu. Spolu s ansámblem jakoby uzavřený v jakési bublině, pohroužený do světa, v němž existují jenom oni a hudba. A výsledkem je výkon na samé hranici myslitelného a možného, dotek absolutní dokonalosti. Ať si to v té chvíli uvědomují, či nikoli, publikum to žije a dýchá s nimi… Teprve když dozní poslední tón, skrze nesmělou úklonu dirigenta se oba světy propojí. A zaplaví je pocit hluboké vděčnosti…
Jaromír Kašpar
foto: Smetanova Litomyšl / František Renza
Příspěvky od ČtenářiPlus
- Duality Litomyšlského symfonického orchestru přinutily k hlubokému zamyšlení
- ČtenářiPlus: Čas pro okouzlení… Trojanův Kolotoč jako splacený dluh
- ČtenářiPlus: Andělský, či ďábelský nástroj?
- ČtenářiPlus: Windissimo. Zkušenost, která formuje mladé hudebníky
- ČtenářiPlus: Varhanní dny Jozefa Grešáka v Bardejově
Více z této rubriky
- Duality Litomyšlského symfonického orchestru přinutily k hlubokému zamyšlení
- ČtenářiPlus: Čas pro okouzlení… Trojanův Kolotoč jako splacený dluh
- ČtenářiPlus: Andělský, či ďábelský nástroj?
- ČtenářiPlus: Windissimo. Zkušenost, která formuje mladé hudebníky
- ČtenářiPlus: Varhanní dny Jozefa Grešáka v Bardejově
- ČtenářiPlus: Mimořádná Elektra v St. Gallenu zejména díky Elišce Weissové
- ČtenářiPlus: Starohudební koštování ve Valticích.
Ohlédnutí za Mezinárodní letní školou staré hudby - ČtenářiPlus: Juraj Křemen debutoval na varhanách v Notre-Dame
- ČtenářiPlus: Dobrodružné Klarinetissimo. Koncert, který rozzářil českou klarinetovou scénu
- ČtenářiPlus: Tři koncertní zastavení v litomyšlských chrámech