13. srpen
Svátek má Alena.
2014 – zemřel Frans Brüggen, nizozemský dirigent, flétnista, pedagog a muzikolog (narodil se 30. října 1934). Stal propagátorem interpretace staré hudby na historické nástroje. V roce 1981 založil Orchestr 18. století (Orkest van de Achttiende Eeuw), který vzbudil mimořádný ohlas a jeho nahrávky získaly řadu prestižních cen. V letech 1991–1994 působil jako umělecký ředitel Nizozemského rozhlasového komorního orchestru v Hilversumu a od roku 1992 také jako stálý hostující dirigent The Orchestra of the Age Enlightenment. Řídil řadu předních světových orchestrů. Vedle barokního repertoáru se zabýval také soudobou hudbou a spolupracoval s mnoha současnými hudebními skladateli. Studoval hru na příčnou i zobcovou flétnu na Amsterdam Muzieklyceum u Keese Ottena, jednoho z vůbec prvních významných zobcových flétnistů 20. století. Vedle toho studoval i hudební vědu na Amsterdamské univerzitě. Už v jednadvaceti letech byl jmenován profesorem na Královské konzervatoři v Haagu, pak byl hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě a na University of California, Berkeley ve Spojených státech. Pro své žáky zkomponoval etudy pro zobcovou flétnu, které se staly základní pedagogickou literaturou pro tento nástroj.
1996 – zemřel David Tudor, americký klavírista a skladatel (narodil se 20. ledna 1926). Byl dlouholetým spolupracovníkem amerického avantgardního skladatele Johna Cage; podílel se například v roce 1952 na premiéře jeho díla 4’33“ – slavné a kontroverzní skladby, která se skládá ze tří částí ticha. V září 1963 byl jedním z dvanácti klavíristů, kteří se v Pocket Theatre v New Yorku vystřídali na prvním kompletním představení díla Vexations (Trápení) Erika Satieho z 90. let 19. století – jedné stránky not, kterou z autorova přípisu avantgardisté 20. století chápou tak, že má být zahrána 840krát.
1988 – zemřel Václav Holzknecht, klavírista, hudební vědec, pedagog, dramaturg, organizátor, kritik, popularizátor hudby a spisovatel (narodil se 2. května 1904), mimo jiné téměř tři desetiletí ředitel Pražské konzervatoře. Na začátku 70. let pracoval jako dramaturg a šéf opery Národního divadla. Patřil také k zakladatelům mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, v letech 1957 až 1973 byl předsedou festivalového výboru. Úspěšně vystudoval práva a souběžně hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert i promoci měl v tentýž den v červenci 1928. Byl přítelem skladatele Jaroslava Ježka, jehož život se za války uzavřel v americkém exilu. Spolu s ním a s Františkem Bartošem, Pavlem Bořkovcem a Išou Krejčí tvořili ve 30. letech hudební skupinu Mánes.
1928 – narodil se Bohuslav Sedláček, skladatel a dramaturg (zemřel 25. května 2013). V Československém rozhlase Brno působil jako hudební režisér, později člen orchestru, hudební redaktor a od roku 1963 jako dramaturg malých hudebních žánrů a Orchestru Studia Brno, kterého pak zasvětil většinu pracovního života. Napsal početnou řadu skladeb, věnoval se i klasické hudbě, ale většinu tvoří vokální z oblasti zábavné a populární hudby. Kromě jiného je také autorem hudby k pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Kompozici studoval u Jaroslava Kvapila na konzervatoři i na Hudební fakultě JAMU v Brně.
1913 – narodil se Ladislav Holoubek, slovenský dirigent českého původu (zemřel 4. září 1994). Studoval u Alexandra Moyzese a u Vítězslava Nováka. V letech 1933 až 1952 byl dirigentem Slovenského národního divadla, v 50. letech dirigentem Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě a od roku 1955 do roku 1981 s několikaletou bratislavskou přestávkou uměleckým ředitelem a dirigentem Opery Státního divadla v Košicích.
1912 – zemřel Jules Massenet, francouzský skladatel (narodil se 12. května 1842), známý především svými dvěma nejčastěji uváděnými operami – Manon z roku 1884 a Werther z roku 1892. Oper však napsal více než třicet, v širokém rozpětí stylů od opéra-comique až po velkolepá zobrazení klasických mýtů, od romantických komedií po lyrická dramata. Komponoval i oratoria, kantáty a balety. Jeho ‚hudebními hrdiny’ byli Wagner a Berlioz, milovaným mistrem Ambroise Thomas. Jeho opera Le roi de Lahore, dokončená roku 1877, byla jedním z prvních nových děl, která byla uvedena v operním divadle Palais Garnier otevřeném o dva roky dříve. Hrála se pak po celé Evropě, v Londýně s hodnocením, že „…ačkoli není dílem geniálním v pravém slova smyslu, je dílem více než běžné hodnoty a obsahuje všechny prvky alespoň dočasného úspěchu.“ Evroský ohlas měla i opera Hérodiade, stejně jako Le Cid a samozřejmě Manon a Werther. U dalších děl byly ohlasy různé, nebo časově omezené. To platí i o jeho Klavírním koncertu. Psal však také duchovní díla a scénickou hudbu pro divadlo a složil mnoho písní… Během dvou desetiletí, kdy vyučoval na pařížské konzervatoři, patřili mezi jeho studenty například Gustave Charpentier a Ernest Chausson. Romain Rolland i Francis Poulenc považovali Masseneta za umělce, který měl vliv i na Debussyho impresionistickou operu Pelléas a Mélisanda.
1876 – představením opery Zlato Rýna byly zahájeny první Bayreuther Festspiele – hudební slavnosti v bavorském Bayreuthu, kde Richard Wagner nechal vybudovat festivalové divadlo, sloužící tehdy i dnes výhradnímu uvádění jeho děl, a kde se usadil. Premiéra Zlata Rýna se proti vůli skladatele konala už 22. září 1869 v Královském dvorním a národním divadle v Mnichově. Tamtéž se uskutečnila 26. června 1870 premiéra Valkýry. Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů poprvé zazněly jako kompletní cyklus, jako Der Ring des Nibelungen, v Bayreuthu mezi 13. a 17. srpnem 1876. Opery Siegfried a Soumrak bohů tehdy měly premíéru.
1852 – narodil se Robert Hausmann, německý violoncellista, skladatel, editor a pedagog (zemřel 18. ledna 1909). Byl profesorem hry na violoncello na berlínské vysoké škole a v letech 1878 až 1907 členem Joachimova kvarteta – spolu s houslistou Josephem Joachimem, českým houslistou Karlem Halířem a violistou Emanuelem Wirthem. Joachim a Hausmann byli v říjnu 1887 v Gürzenichu v Kolíně nad Rýnem prvními interprety Brahmsova Koncertu a-moll pro housle a violoncello.
1879 – narodil se John Ireland, anglický skladatel a klavírista (zemřel 12. června 1962). Proslavil se jako skladatel písní a komorní hudby. Jeho Houslová sonáta č. 1 z roku 1909 získala první cenu v Cobbettově soutěži, ještě úspěšnější byla jeho Houslová sonáta č. 2, kterou v lednu 1917 přihlásil do soutěže pořádané na pomoc hudebníkům ve válečné době. Za velmi dobrý je považován také jeho Klavírní koncert. Kompozici studoval u Charlese Villierse Stanforda. V roce 1896 se stal varhanikem v kostele Holy Trinity na Sloane Street v Londýně, od roku 1904 do roku 1926 byl pak varhaníkem a sbormistrem v kostele sv. Lukáše v Chelsea. Od roku 1923 učil na Královské hudební akademii, kde byl mezi jeho žáky i Benjamin Britten.
1858 – narodil se Antonín Petzold, varhaník, dirigent, sbormistr a hudební skladatel (zemřel 7. května 1931). Zasloužil se o rozvoj olomouckého hudebního života. Na Varhanické škole v Praze byl žákem Josefa Förstera ml. a Františka Zdeňka Skuherského, vedle toho studoval operní zpěv ve škole Jana Ludvíka Lukese. Stal se varhaníkem v chrámu sv. Vojtěcha v Praze, pak dirigentem divadla v Plzni, sbormistrem Pěvecko-hudebního spolku Moravan v Kroměříži a učil na jeho hudební škole. Se sborem Moravan nastudoval i velká oratorní díla. Získal místo varhaníka v Katedrále svatého Václava, později se stal hlavním dirigentem katedrály. Působil jako učitel na hudební škole v Olomouci a jako violista Moravské filharmonie, po založení hudební školy Žerotína se stal jejím prvním ředitelem a vyučoval hru na klavír, varhany, zpěv a hudební teorii. Kromě toho řídil i její pěvecký sbor a učil v Poettingově dívčím ústavu. Po odchodu do důchodu vyučoval soukromě a věnoval se zejména chrámové hudbě. Komponoval drobnější komorní skladby, sbory a zejména chrámovou hudbu. Rukopisy jsou uloženy v archivu olomoucké katedrály.
1855 – narodil se Eugen Miroslav Rutte, skladatel a publicista (zemřel 15. července 1903). Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze, vedle toho Varhanickou školu v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíš k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené. Zkomponoval necelé tři stovky skladeb.
1843 – narodil se Karel Šebor, houslista, skladatel a dirigent (zemřel 17. května 1903). Napsal pět oper, tři symfonie, balet, kantáty, orchestrální a komorní skladby. Komponoval od třinácti a byl ve své době považován za zázračné dítě. Ještě na konzervatoři zkomponoval Koncertní ouverturu B-dur, jejíž provedení sám řídil, a smyčcový kvartet, který věnoval svému mecenáši a prezidentu konzervatoře, hraběti Albertu Nostitz-Rieneckovi. Stal se učitelem hudby u barona Puget-Puzeta v Polsku, působil u divadla v Erfurtu a pak se stal sbormistrem Prozatímního divadla. Zkomponoval operu Templáři na Moravě, která byla teprve druhou původní českou operou, po Dráteníkovi Františka Škroupa. Její úspěch mu zajistil místo druhého kapelníka orchestru Prozatímního divadla společně s Bedřichem Smetanou. V té době byl na vrcholu slávy a vedle Smetany byl považován za nejvýznamnějšího českého operního skladatele. Přestože získal 1. cenu v soutěži o kantátu k oslavě položení základního kamene ke stavbě Národního divadla, opustil Prozatímní divadlo a odešel do zahraničí. Tam působil jako dirigent opery ve Lvově, stal se úspěšným vojenským kapelníkem, byl vyznamenán rakouským i španělským řádem. Otevřel soukromou hudební školu a stal se kapelníkem sokolské hudby. Jeho hudba k sokolským cvičením na 2. až 4. všesokolském sletu mu vynesla všeobecné uznání. Byl též sbormistrem vinohradského Hlaholu. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
1820 – narodil se George Grove, britský muzikolog a hudební historik (zemřel 28. května 1900), první ředitel Royal College of Music v Londýně, zakládající redaktor The Grove Dictionary of Music and Musicians. Mnohadílný hudební slovník byl od 19. století opakovaně aktualizován a vydáván. Vydání z roku 1980 obsahuje 22.500 článků a 16.500 biografií.
1818 – zemřel Agostino Accorimboni, italský skladatel (narodil se 28. srpna 1739). Studoval hudbu u Rinalda di Capua a debutoval v lednu 1768 operou Le scalte contadine di Montegelato. Celkově napsal třináct oper, z nichž nejznámější byla opera buffa Il marchese di Castelverde e Il regno delle Amazzoni, která měla úspěch na scénách v Bologni, Florencii, Janově a Praze. Vedle nich zkomponoval ještě symfonii, árie a několik duchovních děl.
1704 – narodil se Lorenzo Fago, italský varhaník, skladatel a pedagog (zemřel 30. dubna 1793). Roku 1731 se stal druhým varhaníkem v neapolské katedrále a ve stejném roce i pedagogem na konzervatoři. V roce 1737 byl jmenován druhým maestrem na konzervatoři a posléze v roce 1744, po smrti Leonarda Lea, byl jmenován prvním maestrem. Jeho syn, Pasquale Fago, se stal rovněž varhaníkem a skladatelem. Stejnou profesi měl i jeho otec Franceso Nicola Fago.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1961 – komunistická vláda v NDR zahájila stavbu Berlínské zdi
1891 – v rámci Jubilejní zemské výstavy se odehrál první dálkový let horkovzdušným balonem v Čechách, balón Victor Hugo vzlétl v pražské Stromovce a přistál u Pardubic za 2 hodiny.