31. říjen
Svátek má Štěpánka.
2006 – zemřel Josef Boháč, skladatel (narodil se 26. března 1929), od roku 1970 celé desetiletí šéfredaktor hudebního vysílání Československé televize. Zasloužil se o zvýšení podílu vážné hudby na dramaturgii televizního vysílání, zavedl pořad Hudba z respiria. Založil a řídil Komorní operu Praha (1984–1990) a stál u vzniku Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově. Po absolvování JAMU se nejprve věnoval dětským a mládežnickým souborům. Byl dramaturgem souboru Radost Brno a dirigentem Vojenského uměleckého souboru Praha. V roce 1958 založil a vedl Ústřední pionýrský soubor Praha, v době normalizace se angažoval ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Komponoval symfonickou i komorní hudbu, ve své době uspěl s operou Goya. Napsal mimo jiné i Slavnostní znělku k XVI. sjezdu KSČ.
1989 – zemřel Conrad Beck, švýcarský skladatel (narodil se 16. června 1901). V letech 1924 až 1933 pobýval v Paříži, kde studoval u Jacquese Iberta a navázal kontakty s Arthurem Honeggerem, Nadií Boulangerovou a Albertem Rousselem. S Tiborem Harsányim, Bohuslavem Martinů, Marcelem Mihalovicim, Alexandrem Tansmanem a Alexandrem Tcherepninem tam vytvořili skladatelské sdružení L’École de Paris. V Beckově tvorbě se snoubí neobarokní a neoklasicistní prvky s nezávislým, převážně lyrickým a hluboce expresivním stylem. Po návratu do Basileje v roce 1933 vedl dalších třicet let tamní hudební oddělení Švýcarského rozhlasu. Byl to právě on, kdo představil svého pařížského kolegu a přítele Bohuslava Martinů basilejskému dirigentu a mecenáši Paula Sacherovi.
1954 – zemřel Josef František Munclingr, operní pěvec – basbarytonista a režisér (narodil se 13. září 1888). V roce 1911 byl angažován Národní operou ve Varšavě, hostoval ale i v Krakově, Poznani, Berlíně, Cáchách, Paříži, Budapešti a dalších evropských městech. V roce 1912 poprvé hostoval v pražském Národním divadle. Zároveň studoval historii umění, psal pro činohru a kabaret, působil jako novinář a karikaturista, zajímal se o operní režii. Po návratu do vlasti působil jako na scénách Slovenského národního divadla v Bratislavě a v Košicích. V roce 1923 byl režoval známou bratislavskou premiéru Janáčkovy Káti Kabanové. V roce 1925 nakonec nepřijal nabídku angažmá ve vídeňské Státní opeře a dal přednost nabídce Otakara Ostrčila do pražského Národního divadla, kde pak jako zpěvák a režisér působil až do konce roku 1951. Vytvořil tam na 160 rolí a desítky režií, ve kterých jako první uplatnil některé technické novinky, např. promítané dekorace nebo zvukové zesilovače. Příležitostně také hostoval jako režisér ve Státním divadle v Brně. Překládal, psal libreta, redigoval časopis Divadlo, psal odborné publikace. V letech 1951 až 1954 byl docentem brněnské JAMU a spoluzakladatelem katedry operní režie. Byl otcem flétnisty, muzikologa a dirigenta Milana Munclingera.
1951 – narodil se Tomáš Najbrt, skladatel a multiinstrumentalista. Zaměřuje se na historické strunné nástroje. V Německu studoval církevní hudbu na vysoké škole Hochschule für Kirchenmusik v městě Herford, sám pak vyučoval hymnologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Mimo jiné spolupracoval se skupinami Pražští madrigalisté a Musica antiqua Praha, byl sbormistrem pěveckého sboru Vocatus. Hraje na dudy, teorbu, barokní kytaru, niněru, citeru a hackbrett. Je členem uskupení Musica da chiesa, v kterém s Jaroslavem Konečným hrají starou hudbu na historické nástroje. Kromě toho je členem skupiny Ritornello a Shirim Ashirim.
1942 – narodil se Daniel Roth, francouzský varhaník, skladatel a pedagog, v letech 1985 – 2023 titulární varhaník kostela St. Sulpice v Paříži, poté emeritní. Na konzervatoři v Paříži získal pět prvních cen. Vyhrál i řadu prestižních soutěží, včetně Grand Prix de Chartres, a obdržel nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie (Chevalier de la Légion d’Honneur). Je považován za jednoho z největších odborníků na interpretaci děl Césara Francka a dalších romantických autorů. Je rovněž autorem rozsáhlých skladeb pro varhany, komorní soubory i orchestr.
1928 – narodil se Alois Veselý, sbormistr, dirigent, klarinetista, skladatel a pedagog (zemřel 1. srpna 1996). Byl členem Symfonického orchestr brněnského kraje a po absolvování JAMU stal členem Státní filharmonie Brno. Kromě toho hrál v komorním souboru Brněnské dechové kvinteto. V roce 1961 se stal sbormistrem Vachova sboru moravských učitelek, který řídil skoro tři desetiletí. Vedle toho dirigoval Helfertovo orchestrální sdružení a externě spolupracoval s Divadlem Julia Fučíka jako skladatel i dirigent. Od roku 1981 působil jako pedagog na brněnské konzervatoři a řídil Orchestr posluchačů brněnské konzervatoře. Psal scénickou hudbu k činoherním představením a kromě toho je autorem vánoční a velikonoční mše a dalších několika skladeb.
1875 – narodil se Jaroslav Galia, skladatel, muzikolog a diplomat (zemřel 22. května 1941). Skladbu ho učil Zdeněk Fibich. V roce 1896 odešel do Ruska a stal sbormistrem opery v Rostově na Donu. Pak učil hudbu na gymnáziu v Novorossijsku, připojil se k armádě a jako kapelník odcestoval s vojenskou kapelou do Chajlaru v Mandžusku. Od roku 1904 působil jako učitel hudby na vojenské škole a na Carské hudební škole v Irkutsku, hodně komponoval a vydal i učebnici harmonie. Sbíral a upravoval písně sibiřských trestanců. Bohužel většina jeho prací byla v revolučních zmatcích zničena. Po první světové válce se vrátil do Československa, pracoval na vyslanectvích v Estonsku a Litvě a přitom popularizoval českou hudbu a psal články do estonských a litevských hudebních časopisů. Byl předsedou Československo-litevské společnosti. Po Mnichovu se vrátil do Prahy a odešel do výslužby. Dále přispíval muzikologickými články do časopisu Hudební zpravodaj.
1874 – S postupující chorobou uší a hluchotou Bedřich Smetana rezignoval na veškeré své funkce v Národním divadle.
1858 – zemřel Carl Thomas Mozart, starší syn W. A. Mozarta, který se dožil dospělosti, druhý byl Franz Xaver Wolfgang (narodil se 21. září 1784). Chodil do klavírní školy Františka Xavera Němečka a Františka Xavera Duška v Praze, byl nadaný pianista. Před ukončením školy odjel do Livorna. Měl v plánu otevřít klavírní obchod, ale pro nedostatek finančních prostředků se mu to nepodařilo realizovat. Pracoval jako úředník, často navštěvoval události spojené se svým otcem a stejně jako bratr nebyl ani ženatý a ani neměl děti.
1768 – zemřel Francesco Maria Veracini, italský houslista a skladatel (narodil se 1. února 1690). Hrát na housle ho naučil strýc Antonio. Pobýval ve službách kurfiřta Jana Viléma Falckého. Věnoval dvě sbírky houslových sonát saskému korunnímu princi Augustovi, který ho pozval do Drážďan. Veracini tam měl na starosti mimo jiné operní provoz a během jednoho vyostřeného sporu se dvěma tamními hudebníky, skladatelem Johannem Davidem Heinichenem a kastrátem Senesinem, rozzuřený Veracini vyskočil z okna v prvním patře, čímž si přivodil zranění, v jejichž důsledku až do konce života kulhal. Pobýval v Londýně, kde složil několik oper, ale roku 1744 město opustil, protože tamní hudební provoz zcela ovládl Händel. Po dobrodružné cestě domů, při které jen jako zázrakem přežil ztroskotání lodi, se vrátil do Florencie, kde opět působil jako hudebník v kostelích, ale koncertoval často i jako houslový virtuos a kapelník. Z jeho skladatelského odkazu jsou dnes nejznámější virtuózní houslové sonáty op. 2.
1744 – zemřel Leonardo Leo, italský varhaník a skladatel operní a chrámové hudby, představitel neapolské operní školy (narodil se 5. srpna 1694). Stal se jedním z nejvyhledávanějších skladatelů Itálie a byl vyhledáván i jako pedagog. Stal se ředitelem proslulé Konzervatoře sv. Onofria v Neapoli a nakonec vystřídal i svého učitele Nicolo Faga ve vedení Conservatorio S Maria della Pietà del Turchini. V r. 1728 se ředitelem konkurenční konzervatoře Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo v Neapoli stal Francesco Durante a od té doby se datuje rivalita mezi těmito dvěma mistry duchovní hudby. Po smrti Alessandra Scarlattiho se stal hlavním varhaníkem místokrálovské kaple a po smrti Leonarda Vinciho (nejedná se o malíře a vynálezce) se stal zástupcem hlavního kapelníka i kaple královské. Zabýval se sakrální hudbou a jedním z největších příspěvků k hudebnímu vývoji té doby byl jeho pokus o reformu duchovní hudby v Neapoli. Zasloužil o také vznik a rozvoj žánru hudební komedie, která překračovala hranice barokní opery. Zvláštní pozornost zasluhují jeho rozměrné orchestrální předehry, které předznamenávají cestu ke vzniku klasické symfonie. Zkomponoval i řadu instruktivních skladeb a publikoval několik teoretických spisů. Mezi jeho žáky byli např. Niccolò Piccinni a Niccolò Jommelli.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2003 – v České republice přestávají platit deseti a dvaceti haléřové mince
1959 – Jiří Suchý, Jiří Šlitr a klarinetista Ferdinand Havlík založili pražské divadlo Semafor
1922 – Benito Mussolini se stal nejmladším premiérem v historii Itálie
1892 – Arthur Conan Doyle vydal knihu Dobrodružství Sherlocka Holmese