Monumentální Faustovská symfonie Franze Liszta se dočkala nové nahrávky s názvem Faust symphony, kterou vydal rakouský label Schwechtenstein Records. Pianisté Gert Hecher, Ema Jedlička-Gogova a další interpreti přinášejí toto zásadní dílo v autorově vlastní transkripci pro dva klavíry.

Když se řekne Franz Liszt, většina si zřejmě představí bleskovou virtuozitu a aristokratické salóny devatenáctého století. Jen málokdo však nahlédne pod pokličku Lisztovy komorní a myšlenkově nejhlubší tvorby, kde se velkolepé orchestrální vize zrcadlí v intimnějším, avšak neméně působivém klavírním dialogu. Právě do tohoto fascinujícího světa posluchače zavede nová nahrávka Faustovské symfonie pro dva klavíry.

Náročného klavírního partu se s velkým nasazením ujali Gert Hecher a Ema Jedlička–Gogova. Zatímco Hecher se dlouhodobě profiluje jako sběratel historických nástrojů, restaurátor a poučený interpret, brněnská pianistka Ema Jedlička-Gogova přináší mezinárodní zkušenosti z Janáčkovy akademie múzických umění i londýnské Royal College of Music. Pro tuto příležitost interpreti využili dva mimořádné historické nástroje pařížské firmy Érard z let 1868 a 1879. Obě křídla disponují tehdy revoluční mechanikou s dvojitou repeticí, kterou Liszt ve své době obdivoval a považoval za ideální pro realizaci svých nejodvážnějších představ.

V erudovaném průvodním slovu Hecher vysvětluje, že Liszt nevytvořil pouhou mechanickou redukci orchestrální partitury. Zvolil ryze pianistický přístup, v němž se hudební figury a další detaily – například v bouřlivém Faustově tématu nebo v Mefistofelovi – kompozičně odlišují od orchestrálního originálu. Díky specifickému, jasnému a barevnému francouzskému zvuku historických Érardů tak nahrávka odhaluje polyfonní strukturu díla s neslýchanou blízkostí. 

Faustovská symfonie, zkomponovaná v roce 1854 jako ryze orchestrální dílo a poprvé uvedená o tři roky později, zůstává nepřekonanou psychologickou studií lidské povahy a mistrovskou ukázkou monotematické transformace. Transkripci pro dva klavíry vytvořil Liszt zhruba kolem roku 1856. První věta představuje neklidnou duši Fausta, druhá přináší křehký a intimní portrét Markétky a závěrečná část staví do popředí mrazivě ironického Mefistofela.

Zatímco orchestrální nahrávky v čele s klasickými počiny Leonarda Bernsteina či dramatickým pojetím sira George Soltiho nabízejí přirozeně opulentní zvukový rozměr, klavírní verze otevírá poněkud jinou perspektivu. Není od věci porovnat aktuální počin s technicky precizní německou nahrávkou Thomase Hitzlbergera a Georga Schütze u labelu CPO, která ovšem sází výhradně na instrumentální čistotu klavírního dialogu a vokální složku díla záměrně vynechávají. Naopak Franz Liszt Piano Duo, které tvoří Vittorio Bresciani a Francesco Nicolosi, své album koncipovali pro společnost Naxos včetně závěrečné věty Schlussgesang. Nevšední pojetí nabízí také nahrávka vydavatelství Brilliant Classics, za níž stojí pánové Mattia Ometto a Leslie Howard.

Jak si v tomto srovnání stojí album Hechera s Jedličkou-Gogovou? Zajímavou devízou nahrávky je použití dobových nástrojů devatenáctého století, které přináší autentický průhled do dobové estetiky. Poslech Faustovské symfonie v této hodnověrné zvukové sazbě naznačuje, že Lisztova hudba má i ve své původní podobě potenciál hluboce zasáhnout, odkrýt netušené obzory a bořit jisté akademické škatulky, které jsme si kolem romantické hudební epochy stačili vytvořit. Méně komfortní je akustická kvalita nahrávky, která občas překvapí nestandardně silným šumem, jenž ruší soustředěný poslech. Klavíry jsou sice nasnímány z bezprostřední blízkosti a zní příjemně živě (místy je slyšet i otáčení stránek partitury), nicméně někde je zvuková stránka ošetřena nedostatečně. Velmi dobrý dojem na albu zanechal tenorista Martin Javorský (v bookletu alba chybně uveden jako Javorecký), jehož pěvecký projev má ideální dramatické rozpětí. Rozpaky naopak místy budí mužská část Kühnova smíšeného sboru, které by svědčilo větší nasazení.

I přes výše uvedené výhrady je nahrávka Faustovské symfonie na dva klavíry solidním a chvályhodným počinem. Koneckonců interpreti nepatří k široce etablovaným mezinárodním sólistickým hvězdám z prvních stránek hudebních magazínů. S ohledem na časovou mezeru mezi pořízením záznamu a faktickým vydáním fyzického nosiče je zřejmé, že projekt se nerodil snadno. Tím víc potěší, že nahrávka vyniká synergií, hlubokou koncentrací a tím, co sám Liszt ve své tvorbě preferoval – akcentem na spirituální rozměr a důsledným pochopením filozofické dimenze programní koncepce, která se zrcadlí i v působivé grafické výpravě. Výsledný snímek není jen pietní hudební reminiscencí, ale živoucím důkazem, že dva historické klavíry dokážou pod vedením poučených interpretů skvělým způsobem rozehrát velkou uměleckou vizi.

***

Faust Symphony

Martin Javorský – tenor

Jakub Pikla – dirigent

Kühnův smíšený sbor

Gert Hecher – klavír

Ema Jedlička-Gogova – klavír

Matyáš Václavek – zvuková režie

Sarah Jedličková – hudební režie

Schwechtenstein Records

Nahráno: 4. – 5. prosince 2022, Sál Martinů, Praha

1 CD

Celkový čas: 72:33

Vydáno 2026. 

Facebook X E-mail WhatsApp