Letos v dubnu uvedl Supraphon na trh pozoruhodný rejchovský projekt: dvojalbum s kompletní nahrávkou Rejchových Šesti klavírních trií, op. 101, kterou na objednávku šéfproducenta klasické hudby Supraphonu Matouše Vlčinského pořídilo Trio Bohémo. První tři tria tohoto opusu sice už natočilo – před více než třiceti lety – Guarneri trio, jako komplet však vycházejí tato Rejchova tria vůbec poprvé.

Pražský rodák Antonín Rejcha (1770–1836) je jedním z nejzajímavějších hudebníků závěru osmnáctého a první třetiny devatenáctého století. Přítel a vrstevník Beethovenův (oba se narodili ve stejném roce) proslul jako skladatel, teoretik a pedagog (studovali u něho mj. Hector Berlioz, Charles Gounod či César Franck). Značnou část života prožil v Paříži, kde patřil k nejváženějším osobnostem své doby. Jeho skladby zaujmou nejen svou vysokou uměleckou kvalitou, ale nezřídka také překvapivým novátorstvím či přímo vizionářstvím. Mnohé jeho kompoziční experimenty jsou natolik odvážné, že k nim nalezneme paralely až u autorů o desítky let mladších.

Přestože o výjimečnosti Rejchovy tvorby není nejmenších pochyb, nezní jeho hudba tak často, jak by si zasloužila. Ale zdá se, že zájem o jeho dílo poslední dobou přece jen stoupá. V letech 2017 až 2021 vzbudil velkou pozornost srbsko-americký pianista Ivan Ilić svým projektem nazvaným Reicha rediscovered (Znovuobjevený Rejcha), který realizoval u labelu Chandos. Na třech CD nabízí reprezentativní výběr z Rejchovy klavírní tvorby, přičemž u velké většiny skladeb se jedná o „premiere recording“. S nemenším ohlasem se setkal i loňský supraphonský disk se záznamem Rejchova Klavírního koncertu Es dur v provedení klavíristy Jana Bartoše a Symfonického orchestru Českého rozhlasu s dirigentem Petrem Popelkou. Také v tomto případě se jedná o „premiere recording“.

Rejchova Klavírní tria, op. 101 jsou vyzrálé, pozdní kompozice, vystavěné na osvědčeném čtyřvětém půdorysu. Vyznačují se klasicky dokonalou nástrojovou fakturou beethovenovského ražení. Převládají durové tóniny: pět trií je v dur, trio č. 2 je jako jediné v moll. Krajní věty všech trií jsou rychlé, přičemž úvodní věty čtyř trií začínají pomalou introdukcí. Do všech trií zařadil Rejcha menuet, většinou jako druhou větu, jen v pátém triu posunul menuet až před větu finální. Všechny menuety bez výjimky mají předepsaná rychlá tempa, takže je vnímáme víceméně jako scherza. Formálně nejpestřejší a nejrafinovanější jsou volné věty, z nichž zvláštní pozornost si zaslouží především ty, ve kterých skladatel uplatnil variační techniku. Mimořádně příjemným překvapením je pak Rejchova obdivuhodná a nesmírně svěží melodická invence. Mnohé jeho nápady nás vedou dokonce až někam k Schubertovi či Rossinimu.

Trio Bohémo je poměrně mladý soubor. Vzniklo v roce 2019 a hraje stále v nezměněném složení: Matouš Pěruška (housle), Kristina Vocetková (violoncello) a Jan Vojtek (klavír). Během krátké doby si umělci vydobyli své „místo na slunci“ a dnes se řadí ve svém oboru ke špičce. Těší se velké oblibě nejen u nás, ale i v cizině. Vystoupili v nespočtu významných zahraničních destinací a jejich koncertní kalendář pro letošní sezónu vzbuzuje skutečný respekt. Před dvěma lety debutovalo Trio Bohémo v Supraphonu „romantickým“ CD s Klavírním triem g moll, op. 15 Bedřicha Smetany a s Klavírním triem č. 2 Es dur, op. 100 Franze Schuberta. Album vzbudilo mimořádnou pozornost doma i v zahraničí, mj. získalo v prestižním žebříčku Presto Music Awards ocenění „Debutové album roku 2024“. 

Stejně jako Smetanu a Schuberta hrají umělci i Rejchu s ohromným osobním nasazením a elánem. Jejich hra je svěží a temperamentní a jejich potěšení ze hry se snadno přenáší i na posluchače. Smyčce se vyznačují okouzlujícím zpěvným tónem a klavír Jana Vojtka perlí i v těch nejrychlejších pasážích lehce a jiskřivě jako šampaňské. Pozornost si zaslouží pianistova střídmá pedalizace, díky níž působí hudební tok naprosto transparentně. Rejcha vybavil všechny věty metronomickými údaji, což v roce 1824, kdy tria vyšla poprvé, ani zdaleka nebylo běžné (metronom byl tehdy poměrně čerstvou novinkou – Beethoven ho začal užívat v roce 1817). Nutno také hned dodat, že skladatel interprety nijak nešetří: předepsaná tempa jsou u některých rychlých vět na hranici únosnosti. A slouží ke cti hráčů Tria Bohémo, že Rejchovy metronomové požadavky plní vzorně a bez výjimky. Zvlášť sympatický je nám pak skladatel svými drobnými humornými nápady. Je jich v celém opusu bezpočet a hráči si je užívají s gustem tak nakažlivým, že se mnohdy neubráníme úsměvu. Trio Bohémo hraje Rejchu s hlubokým pochopením, s úžasnou fantazií a přitom „moderně“, jako nějakého našeho současníka. Rejcha v předmluvě k vydání svých Šesti trií, op. 101 píše: „Opravdový umělec dokáže vycítit a odhadnout nejjemnější skladatelovy záměry, pro které neexistují v notovém zápisu žádné značky.“ A hráči Tria Bohémo si s Rejchou rozumějí víc než skvěle. 

***

Antonín Rejcha: Šest klavírních trií, op. 101

Trio Bohémo:

Matouš Pěruška – housle

Kristina Vocetková – violoncello

Jan Vojtek – klavír

Nahráno 2, 9/2025, Koncertní sál Universität für Musik und darstellende Kunst, Vídeň

Vydáno 2026

2 CD Supraphon

TT: 2:33:46

SU 4363-2

Facebook X E-mail WhatsApp