Když v srpnu loňského roku vydal Supraphon Janu Schulmeisterovi profilové album s klavírními skladbami M. P. Musorgského, A. Skrjabina a S. Rachmaninova, nemohl nikdo tušit, jaký rozruch v pianistických kruzích tato nahrávka v krátké době způsobí. Ve středu 22. dubna 2026 za ni totiž mladý umělec převzal ve 21. ročníku BBC Music Magazine Awards prestižní ocenění Newcomer of the Year (Objev roku), které mu otevírá dveře do nejvybranější klavíristické společnosti. Schulmeisterův debutový recitál, který nabídlo svému publiku Pražské jaro v Anežském klášteře o měsíc později, 23. května, byl pochopitelně zcela vyprodaný. Za zmínku pak určitě stojí skutečnost, že 22. června, měsíc po svém festivalovém recitálu, oslaví Jan Schulmeister své dvacáté narozeniny.

Dramaturgie Schulmeisterova festivalového matiné byla pestrá, pečlivě promyšlená a zajímavě vystavěná: od mozartovské introspekce přes pozdně romantickou rachmaninovovskou emocionalitu až k existenciální naléhavosti Janáčkově a monumentální, spiritualitou prodchnuté architektuře Busoniho bachovské transkripce.

Úvodní Mozartovu Fantazii d moll, KV 397 „vyprávěl“ Schulmeister téměř jako programní skladbu. V mlžně potemnělé introdukci, vystavěné z rozložených akordů, okouzlil jemnými zvukovými valéry. Z následujícího Adagia dýchala melancholie a osamělost, zjitřená ve středním dílu tíživými ostinátními kroky a posléze zneklidňující pulsací v pravé ruce. Průzračné melodie závěrečné durové části se v Schulmeisterově podání blížily svou prostotou a upřímností lidovým písničkám.

Rachmaninovův raný cyklus Morceaux de fantaisie, op. 3 sestává z pěti čísel. V úvodní Elegii a ve třetí skladbě cyklu, nazvané Melodie, jsme mohli ocenit nejen Schulmeisterův cit pro výstavbu rozsáhlých kantabilních oblouků a barvitost jeho úhozové palety, ale také to, jak bezpečně se umělec dokáže orientovat i v té nejkomplikovanější a nejrafinovanější klavírní sazbě. Nejznámější součástí cyklu je druhé číslo, Preludium cis moll. Provozuje se často samostatně a je pravděpodobně nejhranější Rachmaninovovou klavírní kompozicí vůbec. Pod prsty Jana Schulmeistera vyzněla tato skladba s potřebnou zvukovou velkolepostí a s obdivuhodnou plasticitou. Velké oblibě se těší i čtvrté číslo cyklu, nazvané Polichinelle. Název odkazuje na komickou postavičku z commedie dellʼarte. Klavírista předvedl v této vtipné a efektní skladbě nejen svou skvělou, jiskřivou techniku, ale také svůj smysl pro humor. Závěrečnou skladbu cyklu nazval autor Serenáda. Pojal ji jako valčík víceméně salonního ražení. Skladba plyne ve dvou zřetelně profilovaných vrstvách a Jan Schulmeister ji zahrál lehce, vzdušně a transparentně.

Nejzávažnějším číslem Schulmeisterova matiné byla Janáčkova dvouvětá Sonáta 1. X. 1905. Klavírista ji přednesl značně osobitě – intimně a zároveň velmi expresívně. Každá věta měla sevřený a pevný dramatický tvar, obě byly přehledně a logicky vystavěné, s naprosto přesvědčivými a bezpečně budovanými gradacemi a gradačními vrcholy. Schulmeister pracoval velice inspirovaně s časem a neméně inspirovaně s pedalizací. Jeho pojetí bylo emotivní, vyzrálé, v mnoha směrech překvapivě novátorské. A pianissimový závěr druhé věty, nazvané Smrt, už opravdu nebyl z tohoto světa.

Zlatým hřebem Schulmeisterova festivalového matiné byla závěrečná Bachova Chaconne z Partity č. 2 d moll pro sólové housle, BWV 1004 v jedinečné klavírní transkripci Ferruccia Busoniho. Rozsáhlá, technicky nesmírně náročná skladba klade na interprety mimořádné nároky. Schulmeister ji propracoval do nejjemnějších detailů a přitom v ní udržel po celou dobu potřebný tah. Technicky byl zcela „nad věcí“, aniž by měl zapotřebí svou techniku jakkoli stavět na odiv. Velmi nápaditě zacházel se zvukovými barvami a co chvíli překvapoval novými a novými barevnými nuancemi. Zvuk jeho klavíru se mnohdy blížil zvuku varhan, což spolu s velkoryse formovanými gradacemi navozovalo pocit, jako bychom se procházeli rozlehlým chrámovým interiérem, osvětleným nespočtem zářivých barevných oken. 

Své vystoupení završil umělec dvěma přídavky. Nejprve přednesl Skrjabinovu Etudu cis moll, op. 2: č. 1 – její barevné řešení bylo vskutku mistrovské. A na úplný závěr brilantně „vystřelil“ virtuózní Preludium z Lisztových „Trancendentálek“.

U Jana Schulmeistera došlo ke vzácnému propojení mladistvé vitality s pozoruhodnou uměleckou vyzrálostí. Ocenění Newcomer of the Year je bezpochyby ve správných rukou.

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp