Každý zodpovědný divadelní ředitel si musí položit otázku, kdo bude chodit do divadla v budoucích letech. Je samozřejmé, že to budou dnešní děti či mládež, proto se musí s divadlem a všemi jeho žánry seznámit již v raném věku. Rozhodně se nesmí představení pro tyto skupiny diváků podcenit, protože dětský divák je velice vnímavý a byť třeba toho ještě tolik neviděl a neslyšel a nemá tedy možnost srovnávat, dobře vycítí, zda představení je poctivé, či ne. Skvělou práci v tomto smyslu odvedla drážďanská Semperova opera s Mozartovou Kouzelnou flétnou v režii Josefa Ernsta Köpplingera. 21. června dirigovala Katharina Müllner.

Mozartova Kouzelná flétna se hraje, vedle Verdiho La traviaty, ze všech oper nejvíc. Chodí na ni diváci napříč generacemi a ve všech zemích. Schikanderovo libreto není samo o sobě literární skvost, nicméně Mozartova hudba je pozvedla, a vznikla tak jedna z nejvýznamnějších oper všech dob. Opera se dá inscenovat na mnoho způsobů – jako pohádka, jako opera o zednářství (Mozart i Schikaneder byli členy zednářské lože) atd. Především je to ovšem opravdu pohádka, možná první revue v historii divadla, často se v libretu hledá víc, než samo přináší. Pohádky děti milují a je-li inscenace opravdu pohádková, je pro děti velice vhodná.

Jeden šéf opery mi kdysi řekl, že dnešní děti udrží pozornost jenom tři čtvrtě hodiny, že je to počítačová generace a ať se nám to líbí nebo nelíbí, třičtvrtěhodina je pro děti maximum. Dovolil jsem si s ním nesouhlasit a děti v Drážďanech mi daly zapravdu.

Opera se hrála bez jediného škrtu, tedy včetně duetu kněží a tercetu Paminy, Tamina a Sarastra. Nechci tvrdit, že děti v Drážďanech během představení ani nezašpitaly, ale byly evidentně na představení dobře připravené – přišly do divadla pěkně oblečené, věděly, jak se mají v divadle chovat a evidentně jim bylo známo, na co jdou. Určitě je lepší hrát představení pro děti a jejich (pra)rodiče, než pro hromadné návštěvy škol.

Tato inscenace Kouzelné flétny měla premiéru 1. listopadu 2020 a reflektované představení 21. června t. r. ve čtrnáct hodin bylo již 119. od premiéry. Je to hodně? V Drážďanech se totiž Kouzelná flétna hraje ze všech oper nejvíc. V této sezoně byla uvedena 27x a v příští sezoně je naplánováno dalších 26 představení. Samozřejmě tolik představení se hraje v alternacích, všichni mají tuto operu „pod kůží“ a velice dobře ji znají. Kouzelná flétna navíc splňuje předpoklady tzv. rodinného představení. Děti asi nepochopí osvícenské Sarastrovo tvrzení, že Tamino je víc než princ, ale že je člověk, a i některé další významy libreta. Na děti ovšem výchovně může působit jasně formulovaná odpověď Paminy, když se jí Papageno zeptá „co řekneme?“ a ona bez sebemenšího zaváhání odpoví: „Pravdu.“

Inscenaci Kouzelné flétny v Drážďanech vytvořil rakouský divadelní režisér Josef Ernst Köpplinger, v současnosti úspěšný intendant mnichovského Theater am Gärtnerplatz. Scénu (a množství videoprojekcí) mu pro inscenaci vytvořil Walter Vogelweider. Je nesmírně dynamická a její projekce neustále, ale funkčně, zaměstnává dětské oko (díky počítačové projekci např. na horizontě rozkvetl strom či létali ptáci), na jevišti se objeví Tamina ohrožující drak, pro tři chlapce vymyslel scénograf jakýsi jezdící stroj atd. Režiséru Köpplingerovi jistě v docílení dynamičnosti představení pomáhala Vogelweiderova scéna, ale on sám vedl herce tak, aby všichni neustále hráli divadlo. Nikdo neměl na jevišti hluché a prázdné místo (když Papageno např. uvidí hada, omdlí). Režisér akčně do hry zapojil i hlediště, které několikrát nechal rozsvítit (ano, nic nového), ale na balkony situoval ve 2. dějství i kněží. Mluvená próza byla v rámci spádu úměrně krácena a také upravována. Např. před duetem Paminy a Papagena Papageno z obrázku Paminy prohlašuje, že má blonďaté vlasy (v inscenaci je má růžové), musí se i upravit, že Monostatos není černý (na dnešních jevištích není černý ani Othello), ale že má pouze černou duši atd.

Představení dirigovala velice svižně (možná až moc) a suverénně Katharina Müllner, která měla velice zřetelná gesta a, s nepatrnou výjimkou tercetu chlapců, vše bylo přesné a čisté. V inscenaci nebyl jediný slabý výkon. Vynikajícím Sarastrem byl Tobias Kehrer, Tamina zpíval plným tenorem i v té nejnepříjemnější poloze James Ley, těžký part Paminy zpívala bez problémů Louise McClelland Jacobsen, sympatickým Papagenem byl Bernhard Hansky, Monostatem Jongwoo Hong, sezpívané byly tři dámy (Natasha Isabella Gesto, Nicole Chirka a Michal Doron) i tři chlapci (Leo Eisenreich, Max Georg a Benedikt Ebel), kteří navíc zpívali krásnými dětskými soprány bez použití mikroportů. Jako sbormistr byl uveden Jan Hoffmann. Drážďanské představení Mozartovy opery Kouzelná flétna potvrdilo, že dětský divák, je-li na představení připraven, zvládne i poměrně dlouhou operu. Nemůže se podcenit a do obsazení se nemohou nominovat zpěváci, kteří mají se svými rolemi problémy. Divadlu se tento úspěšný počin v budoucnu jistě vrátí…

Foto: Ludwig Olah, semperoper.de

Facebook X E-mail WhatsApp