7. červenec
Svátek má Bohuslava.
2011 – zemřel Josef Suk, houslista, vnuk skladatele Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka (narodil se 8. srpna 1929). Na Pražské konzervatoři studoval u Jaroslava Kociana, Norberta Kubáta a Karla Šnebergra. Z politických důvodů pak byl vyloučen z HAMU. V letech 1950–1952 působil jako primárius Pražského kvarteta, 1953–1955 jako koncertní mistr Činoherního orchestru Národního divadla a pak do roku 1957 jako sólista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V roce 1951 založil Sukovo trio, pojmenované po jeho dědečkovi, spolu s klavíristou Janem Panenkou a violoncellistou Josefem Chuchrem. Jako violista hojně spolupracoval také se Smetanovým kvartetem a významná je jeho spolupráce s cembalistkou Zuzanou Růžičkovou, se kterou absolvoval mnoho koncertů a nahrál Bachovy a Händelovy sonáty. V roce 1961 byl jmenován sólistou České filharmonie a absolvoval s ní mnohá zahraniční turné a řadu recitálů v jejích komorních cyklech. Spolupracoval s předními světovými orchestry, dirigenty a interprety, za nahrávky obdržel řadu významných cen. Jeho rozsáhlý repertoár sahal od barokní hudby přes Beethovena a Mozarta až po 20. století. Za své poslání a povinnost však považoval šířit českou hudbu, zvláště svého děda a praděda, skladatelů Josefa Suka a Antonína Dvořáka. V roce 1974, u příležitosti stého výročí narození Josefa Suka, založil Sukův komorní orchestr, jehož uměleckým vedoucím byl do roku 2000. V 80. letech učil na Vysoké hudební škole ve Vídni. V roce 1977 se stal národním umělcem a v roce 1999 získal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2002 byl oceněn nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, Řádem čestné legie. Pochován je v Praze na Vyšehradském hřbitově v rodinné hrobce. V roce 1960 mu byly státem zapůjčeny housle od Antonia Stradivariho Duc de Camposelice z roku 1710, které věnoval československému státu Váša Příhoda. Hrál také na Stradivariho nástroj Libon, na housle Princ Oranžský, které postavil Giuseppe Guarneri del Gesu a dlouhá léta také na nástroj od Přemysla Špidlena.
1998 – zemřel Angelo Michajlov, zpěvák, dirigent, klavírista a skladatel bulharského původu (narodil se 4. října 1939). Pražskou konzervatoř absolvoval za jediný rok. V začátcích dirigoval Vycpálkův smíšený sbor, zaskakoval jako pianista ve Filmovém symfonickém orchestru a působil v divadle Laterna magica. V 70. letech se věnoval spíš populární hudbě a vystupoval i jako moderátor a imitátor. V 80. letech se pak převážně věnoval filmové hudbě a stal se profesorem na Pražské konzervatoři na oddělení populární hudby. Zahrál si v několika filmech, ke kterým složil hudbu, třeba v komedii 30 panen a Pythagoras v titulní roli s Jiřím Menzelem nebo Veselé Vánoce přejí chobotnice. A je podepsán i pod filmy Dívka na koštěti, Lucie, postrach ulice, Hop a je tu lidoop, Metráček, Chobotnice z II. patra, Arabela se vrací, Popelka (1969), Zlatovláska, Dobré světlo, Bylo čtvrt a bude půl, Ďábelské líbánky a dalších. Z večerníčků s jeho hudbou je známý třeba Káťa a Škubánek. Mimo jiné také hrál na varhany ve skladbě Modlitba pro Martu.
1982 – narodila se Kateřina Kněžíková – Plachetková, operní pěvkyně – sopranistka. Absolvovala Pražskou konzervatoř a HAMU v Praze u Jiřiny Přivratské. Pravidelně hostuje na předních českých i mezinárodních scénách a spolupracuje s významnými symfonickými orchestry. Hostovala v Národním divadle v Brně, v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle F. X Šaldy v Liberci, ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě, v Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu, v Opéra de Dijon nebo na prestižním britském operním festivalu v Glyndebourne. V říjnu 2017 vystoupila jako Donna Elvira při slavnostním představení u příležitosti 230. výročí premiéry Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle. V roce 2006 se stala sólistkou opery Národního divadla v Praze. Vedle operních a symfonických děl se věnuje také komorním a písňovým recitálům. Je laureátkou řady soutěží i přehlídek a držitelkou řady prestižních cen, včetně ocenění časopisu BBC Music Magazine Vocal Award 2022 za album Phidylé, které nahrála s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou Roberta Jindry. V roce 2008 nazpívala oficiální verzi české národní hymny. Pod taktovkou Jiřího Bělohlávka ji doprovodil orchestr Národního divadla. O druhou vokální verzi se postaral její pozdější manžel, basbarytonista Adam Plachetka.
1978 – zemřel Jaromír Vomáčka, skladatel, klavírista a herec (narodil se 23. března 1923). Psal populární písně a především divadelní a filmovou hudbu. Začal v kavárenské kapele Jaroslava Mangla v Pardubicích jako sedmnáctiletý student. Kromě klavíru hrál i na housle, harmoniku – a když bylo třeba, také na trubku. Několik let byl manželem zpěvačky Yvetty Simonové, pro kterou skládal písně, třeba Zhasněte lampiony nebo Já jsem zamilovaná. Mezi jeho nejznámější skladby patří také Lékořice nebo Vánoce, vánoce přicházejí (z roku 1962, text Zdeněk Borovec). Skládal hudbu k televizním filmům a seriálům, třeba Kamarádi nebo Pan Tau. V roce 1968 složil protestní píseň Dobře míněná rada se symbolickým refrénem „Běž domů, Ivane…“, komunistický režim se mu za ni pomstil zákazem působení. Kromě skladatelské činnosti také spoluzaložil Divadlo Na zábradlí, hrál v několika divadelních hrách a v televizních filmech Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme. Jeho ostatky byly později uloženy na Vinohradském hřbitově.
1939 – narodila se Jelena Obrazcovová, ruská operní pěvkyně – mezzosopranistka (zemřela 12. ledna 2015). Ještě před ukončením studia zpěvu na Leningradské konzervatoři debutovala v roce 1964 jako Marina v Borisi Godunovovi na scéně Velkého divadla v Moskvě. Do souboru byla záhy přijata a už v roce 1964 s ním vystoupila v milánské La Scale. Od té doby hostovala na předních evropských scénách i v newyorské Metropolitní opeře. Krásný, velký a teplý hlas i jevištní zjev uplatňovala ve světovém repertoáru zejména jako Bizetova Carmen a Verdiho Eboli, Amneris a Azucena. Později se věnovala především pedagogické práci a organizačním záležitostem ve svém vlastním operním divadle; vystupovala už pouze příležitostně. V 70. a 80. letech 20. století často účinkovala i v Československu. Naposledy v českých zemích vystoupila v roce 2011, kdy na oslavách šedesátin slovenského tenoristy Petra Dvorského zazpívala v areálu jaroměřického zámku árii Hraběnky z Čajkovského Pikové dámy.
1923 – narodila se Alena Veselá, varhanice a pedagožka (zemřela 11. května 2025). Skoro půl století působila na brněnské JAMU, byla tam i vedoucí katedry klávesových nástrojů a v letech 1990–1997 rektorkou. K jejím nejvýznamnějším žákům patří Věra Heřmanová, Kamila Klugarová, Petr Kolař, Zdeněk Nováček a David Postránecký.Snažila se o nápravu křivd spáchaných komunistickým režimem na mnoha osobnostech a zasloužila se o vznik Kabinetu duchovní hudby. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno. Byla předsedkyní Spolku pro výstavbu koncertní síně v Brně, podílela se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno a významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu. V evropských archivech objevila varhanní skladby starých českých skladatelů, koncertovala doma i v zahraničí. Získala mnohá ocenění, včetně medaile Za zásluhy udělené prezidentem. Byla dcerou chemika Vítězslava Veselého.
1911 – narodil se Gian Carlo Menotti, italský skladatel a libretista (zemřel 1. února 2007). Začal psát písně, když mu bylo sedm a v jedenácti už napsal na vlastní libreto první operu La morte di Pierrot . V roce 1923 vstoupil na konzervatoř v Miláně. Na základě doporučujícího dopisu manželky dirigenta Artura Toscaniniho byl přijat ke studiu skladby u Rosaria Scalera. Mezi jeho spolužáky byli mimo jiné Leonard Bernstein a Samuel Barber, který se stal Menottiho partnerem v životě i v práci. Společně napsali libreto k Barberově nejznámější opeře Vanessa, která měla premiéru v Metropolitní opeře v roce 1958. V roce 1974 Menotti adoptoval herce a krasobruslaře Francise „Chip“ Phelana. Rozhlasová stanice NBC si u něj v roce 1939 objednala historicky první operu určenou speciálně pro rozhlasové vysílání, v roce 1951 pak zkomponoval na objednávku téže stanice vánoční operu Amahl and the Night Visitors, první pro televizní vysílání, měla takový úspěch, že se stala pravidelnou součástí vánočního programu NBC. Během války napsal mimo jiné Klavírní koncert F-dur věnovaný Rudolfu Firkušnému, který ho premiéroval v roce 1945, a balet Sebastian. Rok po skončení války měla na Broadwayi premiéru jeho komorní opera The Medium, dosáhla 212 představení. První celovečerní operu The Consul napsal v roce 1950. Měla mimořádný úspěch, je považována za jeho mistrovské dílo a získal za ni Pulitzerovu cenu za hudbu a cenu Newyorského kruhu divadelních kritiků. Druhou Pulitzerovu cenu získal v roce 1955 za operu The Saint of Bleecker Street. V roce 1958 založil v italském Spoletu oblíbený Festival dei due mondi, který dal příležitost mladým hudebníkům, za tři týdny ho navštívilo vždy téměř půl milionu posluchačů. V roce 1977 pak založil obdobný festival i ve Spojených státech, v Charlestonu v Jižní Karolíně. Menotti oba festivaly řídil až do své smrti. V této funkci ho vystřídal jeho adoptivní syn Francis. Obdobný festival vznikl v roce 1986 i v Melbourne v Austrálii.
1882 – narodil se Zdzisław Jachimecki, hudební historik, skladatel (zemřel 27. října 1953). Byl profesorem na Jagellonské univerzitě a přednášel i na univerzitách v Itálii, Německu a Rakousku. Byl ředitelem krakovského Hudebního spolku a spolupracoval s místním divadlem. Pro Polský rozhlas připravil v letech 1926-1934 různé hudební pořady, soutěže a asi čtři stovky koncertů. Přispíval do mnoha odborných časopisů, byl jedním ze zakladatelů muzikologického oddělení Svazu polských skladatelů, členem Polské akademie umění, pařížské Société française de musicologie a Vídeňské chopinovské společnosti. Jako skladatel komponoval sólové i sborové písně, napsal komedii Wysokie C a do polštiny přeložil libreto opery Figarova svatba. Jako vědec se zabýval dějinami novodobé hudby, polské renesanční hudby a životopisectvím. Byl autorem mnoha syntetických zpracování dějin hudby a hudební kultury v Polsku od středověku po 20. století, zabýval se operní tvorbou 19. a 20. století a osobností Fryderyka Chopina. Jako jeden z prvních se věnoval Bartłomiejem Pękielem a Władysławem Żeleńským. Napsal první monografii o tvorbě Karola Szymanowského a zkoumal písně Stanisława Moniuszka.
1875 – narodil se Antonín Vojtěch Horák, skladatel a klavírista (zemřel 12. března 1910). Klavír studoval u Ondřeje Horníka a skladbu u Zdeňka Fibicha. Zaměřil se na zhudebnění vrcholných děl české literatury 19. století. Napsal tři opery, m.j. Babička na libreto Adolfa Weniga podle Boženy Němcové, melodram Nosáček podle pohádky Wilhelma Hauffa, kantátu První májová noc na text Karla Jaromíra Erbena, scénickou hudbu Strakonický dudák ke hře Josefa Kajetána Tyla nebo Lucerna ke hře Aloise Jiráska, písně na slova Jaroslava Vrchlického a Josefa Václava Sládka, Vítězslava Hálka a Františka Ladislava Čelakovského, také symfonii nebo smyčcovou serenádu. Od roku 1901 byl dirigentem divadelního orchestru v Brně a o rok později se stal dirigentem Městského divadla v Plzni. Dva roky řídil orchestr v chorvatském Osijeku. Po návratu do Prahy se stal prvním kapelníkem Smíchovské operety a v prosinci 1909 nastoupil jako první dirigent opery v Bělehradě, hned v lednu ale vážně onemocněl a záhy zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
1860 – narodil se Gustav Mahler, rakouský hudební skladatel a dirigent narozený v Čechách (zemřel 18. května 1911). Jeho odkaz, zásadní položku evropské koncertní hudby, tvoří devět symfonií a jedna věta z uvažované desáté, Píseň o zemi a sólové písňové cykly a písně. Žádná opera. Jeho hudba je grandiózním příkladem koncepčního i zvukového vizionářství. Komponoval převážně v létě, jinak působil jako dirigent… Jako skladatel zapůsobil coby most mezi tradicí 19. století a modernismem počátku 20. století. Zatímco za života byl jeho status dirigenta nezpochybnitelný, jeho vlastní hudba získala širokou popularitu až po obdobích relativního zanedbávání, mezi které patřil i zákaz jejího provádění ve velké části Evropy během nacistické éry. Po roce 1945 jeho skladby znovuobjevila nová generace posluchačů; Mahler se poté stal jedním z nejčastěji hraných a nahrávaných skladatelů a tuto pozici si udržel až do 21. století… Nerozlučně patří především k Vídni, nicméně prvních patnáct let jeho života je spojeno s Českomoravskou vrchovinou. Narodil se ve vesnickém hostinci v Kalištích nedaleko Humpolce v německy hovořící židovské rodině, která se o několik měsíců později přestěhovala do Jihlavy, kde pak maturoval na německém gymnáziu. Ve Vídni studoval na konzervatoři a na univerzitní filozofické fakultě. Během dalších 17 roků vystřídal mnoho různých kapelnických angažmá, mimo jiné v Lublani, Olomouci, Kasselu, Praze, Lipsku, Budapešti a Hamburku. Do Vídně se vrátil, když v roce 1897 získal na tu dobu asi nejprestižnější možné místo – stal se šéfdirigentem a ředitelem Dvorní opery. Byl jím celých deset let. Poslední etapu svého nedlouhého života strávil potom v New Yorku, kde dirigoval představení v Metropolitní opeře a filharmonické koncerty. Zemřel však ve Vídni. Stalo se tak po dramatické cestě z New Yorku, kam se v roce 1908 uchýlil k dirigování v Metropolitní opeře a ve filharmonii poté, co byl z rakouské Dvorní opery vyštván tlaky, výpady a intrikami, kterým nechyběly antisemitské podtóny.
1752 – narodil se Jakub Lokaj, skladatel období klasicismu, příslušník Cítolibské skladatelské školy (zemřel neznámo kdy). Psal jak duchovní, tak profánní hudbu. Jeho koncert pro fagot a orchestr C-dur má na repertoáru fagotista České filharmonie Jaroslav Kubita. Premiérovaný byl v roce 1999.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1930 – zemřel tvůrce Sherlocka Holmese Sir Arthur Conan Doyle (narodil se 22. května 1859)
1954 – v rádiu byla poprvé odvysílána píseň Elvise Presleyho