PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Ze zdánlivě běžného večera, který Filharmonie Hradec Králové naplánovala na poslední dubnový čtvrtek, učinili dirigent Petr Altrichter a hobojista Vilém Veverka událost, jež svým vyzněním důstojně předznamenala nadcházející sváteční dny. K vrcholnému výkonu se vzepjal celý orchestr. V Sále Soni Červené se hrála hudba Antonína Dvořáka, Richarda Strausse a Leoše Janáčka.

V pátek 1. května se veřejnosti otevřela vila Rusalka a večer téhož dne se v Památníku Antonína Dvořáka na Vysoké u Příbrami uskutečnil v pořadí pátý komorní koncert Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. V benefičním koncertu pro řečenou vilu se představil houslista Jan Novák, klavírních partů se ujal Pavol Praženica, který tak pohotově nahradil avizovaného Lukáše Klánského.

Filharmonie Bohuslava Martinů oslavila své osmdesátiny v plné svěžesti a s humorem. Hned čtyři dirigenti Stanislav Vavřínek, Tomáš Brauner, Vojtěch Spurný a Robert Kružík byli gratulanty a hrála se i světová premiéra Petra Wajsara. 30. dubna v Kongresovém sále oslavili narozeniny i oficiální hosté, z nichž nejváženější byla vnučka Tomáše Bati, Rosemarie Blyth-Bata. Koncert živě přenášela Česká televize a nechyběly ani filmové záběry.

Jen několik dnů po vystoupení České filharmonie v Dortmundu vystoupil v tamním koncertním sále další významný český orchestr, Plzeňská filharmonie. Tentýž program, sestavený z děl Petra Iljiče Čajkovského, Carla Marii von Webera a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho pak představil také doma v Plzni. Orchestr řídil Rémy Ballot. Koncert v rámci abonentní řady Platina se konal v sále Měšťanské besedy 30. dubna, v předvečer zahájení Slavností svobody, na kterých Plzeňská filharmonie již tradičně také vystoupila v open air programu.

Večer 30. dubna v pražské Betlémské kapli nesoucí název Robert Jindra uvádí byl dramaturgicky vystavěn jako oblouk mezi francouzskou modernou, italsko-německým přelomem století a pozdním romantismem. Program, v němž zazněli skladatelé André Jolivet, Ferruccio Busoni, Luigi Cherubini a Richard Strauss, nabídl neobvyklý, avšak promyšlený dialog dechových nástrojů s komorním orchestrem složeným z hráčů Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Robert Jindra zde potvrdil svou schopnost dramaturgického myšlení i cit pro detail, který je ostatně vlastní jeho operní zkušenosti. Sóla hráli fagotista Jan Hudeček a klarinetista Johannes Schittler.

Koncert, který nabídl svým posluchačům orchestr Prague Philharmonia a jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume 27. dubna ve Smetanově síni, měl přitažlivý název Ozvěny dálek a snů. Program byl sestaven z děl čtyř autorů: Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Alexeye Shora, Maurice Ravela a Sergeje Rachmaninova. Lákadlem byl pak sólista večera, sedmadvacetiletý pianista rusko-korejského původu Arsenij Moon.

Cyklus soudobé hudby „S“ orchestru Prague Philharmonia dramaturgyně a moderátorky Hany Dohnálkové pokračoval v úterý 28. dubna ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově koncertem z tvorby mladého skladatele, interpreta a multimediálního tvůrce Iana Mikysky. Kromě něho a členů orchestru se v průběhu večera před publikum postavili i hosté, flétnista Jiří Stivín, klavírista Miroslav Beinhauer a multimediální umělkyně Phila Primus.

V Praze v neděli 26. dubna po delším čase zahrál „izraelský houslista sovětského původu“ Maxim Vengerov. Od začátku to byl fenomén a mnozí ho považují za vzácného pokračovatele ruské i židovské houslové školy, i když je velmi těžké definovat, co to vlastně je. Ve Smetanově síni Obecního domu zahrál Čajkovského Houslový koncert a ještě předtím koncert původně ukrajinského autora Alexeye Shora. Doprovázela Prague Philharmonia, dirigoval Emmanuel Villaume.

V pořadí čtvrtý koncert letošního 57. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka, který se uskutečnil v sobotu 25. dubna večer ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Třebsku (okres Příbram), patřil mladému saxofonovému souboru Artia Saxophone Quartet, laureátu soutěže Camerata Teplice 2022. Na programu zazněly jednak aranže známých skladeb Bacha, Händela, Dvořáka, Elgara a Barbera, ale také kompozice, které přímo pro saxofonové kvarteto určili Pierre Max Dubois, Eugène Bozza a Philip Glass.

Téměř letní večer 24. dubna – Lincoln center Plaza na Manhattanu. Přes náměstí, kterému vévodí kultovní vodotrysk Revson Fountain, proudí asi šest tisíc lidí – tolik návštěvníků dohromady pojmou hlediště Metropolitní opery a koncertní síně David Geffen Hall. Po cestě za uměním se mnozí zhoupnou. A to doslova. Houpačky u vodotrysku – nová atrakce se světelnými efekty – lákají i dospělé. Davy se v tomto místě rozdělí. Jedna část pokračuje do divadla na operu Innocence Kaiji Saariaho – díky EBU k poslechu na Vltavě (Český rozhlas Vltava), další návštěvníci zabočí doprava na koncert s Barbarou Hannigan…

Abonentní koncert Moravské filharmonie Olomouc zavedl posluchače třikrát do kulturního prostoru někdejšího Sovětského svazu. S Rimským-Korsakovem do carského Ruska, s Chačaturjanem do komunistického Ruska a s Vasksem do dlouho podrobeného, ale dnes již svobodného Pobaltí. Podtitul programu Exotické rytmy východních kultur by sice mylně mohl naznačovat možný výlet z Evropy ještě někam mnohem dál, do Asie, ale po hudební stránce byl výstižný.

Závěrečný koncert jarní části hudebního festivalu Věčná naděje se konal v 22. dubna 2026 v Jeruzalémské synagoze. Účinkoval Jewish Chamber Orchestra Munich s dirigentem Danielem Grossmannem, sóla měli Ethel Merhaut, zpěv, a Jan Sklenář, umělecký přednes. Na programu byl singspiel Mendele Lohengrin, který vytvořili komponista Jevgenij Orkin a scénárista Martin Valdés-Stauber podle stejnojmenné povídky Heinricha Yorl-Steinera z roku 1898. Koncert se konal za přispění Česko-německého fondu budoucnosti a pod záštitou velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze.

Václav Trojan je znám především jako autor hudby k loutkovým filmům Jiřího Trnky. Jeho ostatní skladby jsou v podstatě neznámé, ostatně není jich mnoho. Nejrozsáhlejší z nich je dětská opera Kolotoč, kterou skladatel komponoval v letech 1936 až 1940 na libreto Marie Charousové-Gardavské. Národní divadlo uvedlo tuto operu v premiéře ve čtvrtek 23. dubna v hudebním nastudování Zbyňka Müllera a v režii Magdaleny Švecové.

V nádherném a akusticky velmi vhodném Mázhausu, jednom ze tří Rytířských sálů pardubického renesančního zámku, se ve čtvrtek 23. dubna uskutečnil další koncert festivalu Pardubické hudební jaro. Sešli se na něm fagotista Berlínských filharmoniků Václav Vonášek a komorní soubor Barocco sempre giovane, v programu byl dán prostor i mladé hráčce na kontrabas Emě Světlíkové.

Divadlo na Vídeňce, druhá operní scéna ve Vídni, se profiluje uváděním neotřelých operních titulů. Tentokrát dostali diváci porci autentického barokního divadla, s excelentními výkony, a to v plné délce čtyř a půl hodin. Hudbu Leonarda Vinciho hrál barokní orchestr {oh!} Orkiestra, řídila ho od prvních houslí koncertní mistryně Martyna Pastuszka a všechny pěvecké party zastali zcela stylově pouze muži; byla to přehlídka vynikajících kontratenoristů. Libreto Pietra Metastasia k opeře Alessandro nell‘Indie se odvíjelo v režii Maxe Emanuela Cenčiće, premiéra se uskutečnila v pátek 10. dubna.

Studentský spolek Hudba mezi obrazy, vzniklý na pražské Akademii múzických umění, připravil další inspirativní večer. V obvyklém působišti staroměstské Galerie Lapidárium se tentokrát sympaticky spojily dvě klíčové hudební instituce hlavního města, kdy vystoupivší sólisté studují na Pražské konzervatoři. Tito laureáti významných soutěží 23. dubna bezesporu potvrdili minimálně svůj potenciál, laskavě však lze poukázat i na některé aspekty, kterými celkový dojem utrpěl.

Wihanovo kvarteto se v Dvořákově síni Rudolfina představilo se solidně zpracovanými kusy z dílny Beethovena a Schuberta. Středeční koncert 22. dubna nepostrádal dramaturgickou invenci, kromě klasických repertoárových čísel soubor secvičil i skladbu amerického komponisty Bryce Dessnera, jež v krátkém časovém úseku přepadla posluchače strukturně účinnými polyrytmickými úseky, i když poněkud předvídatelným tektonickým plánem. Tam, kde skladba kvalitativně nestačila, přispěchala na pomoc vynikající hráčská souhra a chytrý přístup k dynamice a tyto přednosti vystoupení ve výsledku posadily na vysoko položenou interpretační kótu.

Pražský komorní orchestr založený už v roce 1951 pokračuje ve své koncertní činnosti a tentokrát publiku v koncertním sále Pražské konzervatoře nabídl neotřelý program z děl Mendelssohna, Beliczaye, Elgara a Holsta, kdy navzdory nejméně známému příjmení byl maďarský autor Gyula Beliczay patrně nejsvětlejším bodem poměrně stručného večera. V roli koncertní mistryně se povolaným způsobem opět představila Ludmila Pavlová.

Na program závěrečného koncertu rudolfinského cyklu Collegia 1704 v sezoně 2025/26 bylo 21. dubna zařazeno oratorium San Giovanni Battista (Svatý Jan Křtitel) od italského skladatele 17. století Alessandra Stradelly. Koncert byl, jako obvykle, velmi dobře navštíven příznivci barokní hudby, kteří se mohli potěšit výborným výkonem dirigenta Václava Lukse a jeho ansámblu.

Žádná jiná operní hvězda nenavštívila Prahu tolikrát jako tento sympatický Peruánec. Poprvé byl v Praze v roce 2009 na festivalu Pražské jaro, jeho další vystoupení, včetně toho posledního v neděli 19. dubna v Rudolfinu, organizovala agentura Nachtigall Artists. I tentokrát bylo zcela vyprodáno. Zdá se, že Flórez je v Praze velmi oblíbený… Doprovázel jej pianista Vincenzo Scalera.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu se ne vlastní vinou ocitnul v epicentru politických bitev o koncesionářské poplatky. Jak ve své zdravici připomněl odcházející šéfdirigent, tyto spory neohrožují jen Český rozhlas a jeho zpravodajství, ale i existenci orchestru a všeho, co za sto let své historie vybudoval. Přesto se SOČRu 20. dubna podařilo z houstnoucí, ne právě tvůrčí atmosféry vystoupit s působivým programem, který svou ambicí i provedením výrazně přesáhl rámec běžných abonentních večerů.

Koncertní cyklus Stipendijní akademie MenART zvaný Hudební Odyssea, propojující umění zkušených interpretů s nadšením mladé generace, přináší do Atria Žižkov inspirativní hudební setkání. Takovým měl být i podvečer v pátek 17. dubna, na kterém měla se studenty zpěvu vystoupit jejich mentorka Kateřina Kněžíková. Pro indispozici se však nemohla účastnit, i tak však mladí pěvci připravili publiku několik pozoruhodných uměleckých zážitků.

Na scénu plzeňského Velkého divadla se v sobotu 18. dubna vrátili Kovařovicovi Psohlavci. Premiéra – první od roku 1962 – zazněla pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Štrunce, režie a výtvarného řešení scény se ujal ředitel Divadla J. K. Tyla Martin Otava. Postavu legendárního mluvčího Chodů ztvárnil Richard Samek, jeho protějšek Lamingera z Albenreuthu Pavel Klečka.

Koncert Hlasy mládí mezi tradicí a současností, který se uskutečnil ve čtvrtek 16. dubna v sále Pražské konzervatoře, působil od prvních okamžiků jako vřelé setkání tvůrců a interpretů. Večer byl dramaturgicky rozdělen do dvou hlavních tematických pásem: na hudbu inspirovanou sakrální tradicí a na tvorbu, která vyrůstá z folklorních kořenů – moravských a slovenských. Mezi nimi se objevila dvojice skladeb, jež se vymykala oběma světům, a přesto je dokázala přirozeně propojit. Výjimečným momentem byla samotná přítomnost všech autorů v sále: skladatelé tak mohli své kompozice slyšet živě, v konkrétním prostoru a v přímém dialogu s publikem. To vše v podání Kühnova smíšeného sboru, tentokrát pod vedením Zuzany Kadlčíkové.

Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram otevřel svůj 57. ročník ve znamení Dvořák a Anglie. Úvodní koncert hrála Plzeňská filharmonie, kterou řídil její japonský šéfdirigent Chuhei Iwasaki a zářnou hvězdou večera byla britská violoncellistka Laura van der Heijden, Program tvořila anglická a česká hudba. Nejprve to byl Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85 Edwarda Elgara a poté Symfonie č. 7 d moll, op. 70 Antonína Dvořáka.

Esence symfonického vývoje – i tak by dal nazvat koncert, který odehrála Filharmonie Bohuslava Martinů ve čtvrtek 16. dubna v Kongresovém sále ve Zlíně. Základní podobu symfonie, jak ji definoval Wolfgang Amadeus Mozart, reprezentovala jeho Symfonie č. 41 C dur, K. 551 „Jupiter“. Tu doplnila její vrcholná forma v podobě Symfonie č. 1 D dur „Titán“ Gustava Mahlera. Obě zazněly v podání orchestru pod taktovkou šéfdirigenta Roberta Kružíka.

Strahovský klášter je možné běžně navštívit v rámci pravidelných prohlídek. Rozšířenou nabídkou je ke vstupu do unikátních prostor objektu je Koncertní cyklus, jehož druhý ročník byl zahájen ve středu 15. dubna 2026. Účinkovali houslistka Lucie Sedláková Hůlová a klávesista Jaroslav Tůma. Na programu koncertu v Zimním refektáři byla díla Heinricha Ignáce Franze von Bibera, Adam Václava Michny z Otradovic, Jana Křtitele Kuchaře a také hudba Jaroslava Tůmy.

Collegium Marianum ukazuje svým posluchačům kouzelná zákoutí barokní hudby a provází je přitom krásnými koncertními prostorami staré Prahy. Renesanční Císařský sál Lobkovického paláce na Pražském hradě hostil během čtvrtečního večera dvě výrazné pěvecké individuality a devět skvěle sehraných instrumentalistů. Přítomni byli také dva největší skladatelé anglické barokní hudby, Henry Purcell a Georg Friedrich Händel. Slavnému souboru se opět podařilo vytvořit unikátní zážitek. A všechny složky na tom měly svůj podstatný díl, i úchvatný výhled na jedno z nejkrásnějších světových měst.

Nabídku prvního týdne festivalu Pardubické hudební jaro uzavřel ve čtvrtek 16. dubna komorní koncert v Gočárově galerii. Za protagonistu pořadatelé označili klavíristu Adama Skoumala, ve skvělé formě se ovšem představili také jeho dva hosté. Jestliže u houslisty Milana Al-Ashhaba se to dalo předpokládat, mladičký klarinetista Otakar Antonín Štefan se stal milým překvapením večera.