PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Glanertovo aranžmá nenápadně obkružuje romantický symfonismus, drží se brahmsovského způsobu instrumentace a zachovává i přes drobné výboje jeho náladu.“

„Christian Immler zaujal měkkostí, oduševnělostí a civilní prostotou projevu, čistou dikcí a věrohodným prožitkem. Pro daný úkol ideální interpret.“

„Brahmsovu symfonii dirigoval Marek Janowski zpaměti a živě, neunaveně.“

Česká filharmonie připravila monotematický večer věnovaný Johannesu Brahmsovi. První říjnovou středu v pražském Rudolfinu zazněly jeho písně, jak je pod titulem Čtyři předehry a vážné zpěvy dotvořil a pro basbaryton a orchestr aranžoval Detlev Glanert, a pak jeho Druhá symfonie. Semjona Byčkova dostatečně zastoupil dirigent Marek Janowski.

„Nejprve jsme vyslechli Vaňhalovo Kyrie a Gloria, hudbu slavnostní, plnou okázalého jasu. Následovalo emocionálně vypjaté Zachovo Requiem d moll.“

„Hudební prostředky těchto českých skladatelů jsou si podobné.“

„Všichni umělci vytvořili atmosféru nepochybně blízkou slavnostním duchovním událostem konce 18. století.“

Více než dvě století nás dělí od doby, kdy v evropské hudební kultuře probíhal estetický přechod od baroka ke klasicismu. Je to dostatečně dlouhý čas na to, abychom si dnes uvědomili všechny dobové souvislosti a s nadhledem docenili tehdy vznikající hodnoty. Současná muzikologická bádání nám totiž umožňují provozovat a vnímat historickou hudbu autenticky, národní cítění nás opravňuje k hrdosti, že naši lidé byli přitom. Program koncertu, který uspořádal soubor Musica Florea 2. října v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Náměstí Jiřího z Poděbrad, byl sestaven z duchovní tvorby dvou českých hudebních světoběžníků druhé poloviny 18. století, tedy Jana Zacha a Jana Křtitele Vaňhala.

„Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný.“

„Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo.“

„Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.“

Poslední zářijový den se v Šumperku nesl ve znamení závěrečného koncertu 18. ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Že závěr patří mistrům, tam rozhodně vědí, jednalo se totiž o skvostné finále dnes již tradičního několik měsíců trvajícího festivalu. O program se postaraly klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamova a komorní uskupení Baborak Ensemble, které nese v názvu jméno svého uměleckého vedoucího.

„Co naplat, časy velkých verdiovských barytonistů jsou pryč. Z této situace přirozeně může těžit takový nadprůměrně disponovaný pěvec, jakým je Ludovic Tézier.“

„Tézierův barevný hlas se nesl do prostoru, zněl vyrovnaně, ušlechtile, v pěkném legatu.“

„Zdálo se mi, že ladný, šťavnatý zvuk u něj vždy převládá nad hlasovým herectvím, které tolik neovládá.“

Poprvé v Praze vystoupil francouzský barytonista Ludovic Tézier. Spolu s ním se v poslední zářijový den v doprovodu Pražských symfoniků představila i jeho životní partnerka, sopranistka Cassandre Berthon. Tézier přijel s pověstí nejlepšího verdiovského barytonisty současnosti.

„Klusákovi se podařilo vytvořit koncentrovaný komplex drobných strukturních nápadů, jež posluchači ihned připomněly velké kompoziční nadání tohoto žijícího klasika.“

„Orchestr Dvořákovo dílo přednesl tvarově čirým a pohybově rozjařeným způsobem.“

„Ve třetí větě Šostakovič odhalil svou romantickou, místy až brucknerovskou náturu, kterou orchestrální těleso vpravilo do ztemnělé a dekadentní polohy.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil svou koncertní sezónu v posluchačsky působivém duchu. Interpretačními schopnostmi vyhlášené těleso vedené Petrem Popelkou odprezentovalo 30. září ve Dvořákově síni pražského Rudolfina stylově široký program, na jehož personálním vrcholu dlela německá houslová virtuoska Isabelle Faust…

„Trifonov tentokrát vystoupil v neobvyklém čase v jedenáct hodin dopoledne.“

„Tvorba velikého zvuku jej fyzicky neizoluje a vlastně nikdy nevede k nečisté hře.“

„Nedivil bych se, kdyby se jeho repertoár časem vydal i do ještě exotičtějších končin.“

Daniil Trifonov završil svoje intenzivní pražské působení sólovým recitálem 29. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Jeho hra je i při první veřejné zkušenosti s novými díly profesionální a plna porozumění, ale umělecky už v minulosti předvedl zajímavější výkon.

„Smerom k záveru diela ale akoby hráči prirodzenejšie cítili energiu jednotlivých dielčích klimaxov.“

„PFS podalo plnokrvný, kvalitný výkon, ktorý nenechal nikoho zabudnúť na to, že prišiel primárne práve na ich koncert.“

„Každý zo štvorice Šaturová, Lapkovskaja, Bruns, Konieczny je neprehliadnuteľný.“

Dvořákovo Requiem znelo tento rok na Deň českej štátnosti hneď na dvoch miestach: jednak v Ostrave na ukončení Svatováclavského hudobného festivalu, jednak v Prahe na zahajovacom koncerte sezony Pražského filharmonického sboru. Popredné české zborové teleso chcelo podľa úvodných slov svojho riaditeľa Davida Marečka pôvodne započať svoju 90. sezónu o čosi „optimistickejším dielom“. Nakoniec však prevážila hĺbka Dvořákovej smútočnej omše. Veľkolepé dielo znelo okrem PFS v podaní Drážďanských filharmonikov a sólistov Simony Šaturovej, Anny Lapkovskajej, Benjamina Brunsa a Tomasza Konieczneho, všetko pod taktovkou Michaela Sanderlinga. Výsledok bol bez pochýb sugestívny, nie však nutne v zmysle hĺbavej emotívnosti.

„Vengerov přednášel sólový part takovým způsobem, že názorně vytvářel obraz operních scén a dotahoval tak Mozartovy hudební vtipy až do konce.“

„Ve druhé větě Adagio svůj nástroj niterně rozezpíval, a dokonce i jeho nejintimnější piana naplnila celý sál.“

„Prague Philharmonia pod vedením Spurného podala úvodní Adagio s náležitým napětím a důstojností.“

O svátečním večeru Dne české státnosti Lednicko-valtický hudební festival slavnostně otevřel svůj devátý ročník. Jeho ústředním tématem je letos zednářství, které propojuje hudební dramaturgii festivalu s historií kraje. Slavnostní zahájení patřilo Sinfonii G dur, op. 7: č. 1 Carla Friedricha Abela, zednáře a komorního hudebníka britské královny Charlotty. Další skladatel večera Wolfgang Amadeus Mozart svou fascinaci zednářskou filozofií a symbolismem promítl do hudební složky opery Kouzelná flétna, jejíž předehru festival vložil mezi tři skladatelovy houslové koncerty. V nich se sólového partu mistrně ujal houslista světového renomé Maxim Vengerov za doprovodu orchestru Prague Philharmonia pod entuziastickým vedením dirigenta Vojtěcha Spurného.

„Nová šéfdirigentka Jihočeské filharmonie si pro svůj úvodní koncert zvolila program složený z poměrně dosti kontrastních kompozic.“

„Také v životních datech Jana Nováka figuruje letošní čtyřka.“

„Jednoznačným vrcholem a všemi očekávaným okamžikem večera byl Chopinův koncert f moll v podání Ivana Klánského.“

Jméno dirigentky Aleny Hron není v České republice neznámé. Spolupracovala zde s řadou orchestrálních těles, s některými z nich vystoupila i v zahraničí. Pro českou ženu-dirigentku je téměř emblematické, že natočila kompletní orchestrální dílo skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Cenné zkušenosti získala i nastudováním jevištních děl, a to jak operních, tak baletních. Od letošního roku se tato mladá perspektivní umělkyně stává šéfdirigentkou Jihočeské filharmonie v Českých Budějovicích. Její inaugurační koncert se uskutečnil ve čtvrtek 26. září v koncertním sále zbudovaném z někdejšího kostela sv. Anny.

„Vojtěch Spurný hrál a řídil bez fraku, ani sako nezvolil, postačila mu elegantní vestička.“ 

„Cembalistka Monika Knoblochová se vykázala výsostnou technikou a pozoruhodnou precizností, jimiž zprostředkovala autorovy neradostné pocity a náladu.“

„Voříškova hudba snese srovnání s nejslavnějšími skladbami své doby.“

Zcela jiný charakter než velkolepý zahajovací večer ve švýcarském duchu, konaný před týdnem, měl druhý abonentní koncert Filharmonie Hradec Králové, jenž ve středu 25. září otevřel malý symfonický cyklus. Orchestr vedený Vojtěchem Spurným tentokrát hrál, zvláště v první části, v menším obsazení a připomněl slavné tvůrce, kteří se narodili na území nynějšího Královéhradeckého kraje. A přidal k nim Mozarta.

„Jakkoliv se například Národní divadlo poslední dobou snaží písňové recitály uvádět, trvalé a systematické zastoupení tohoto žánru v dramaturgických plánech našich předních orchestrů a promotérů chybí.“

„Ač si letos mocně připomínáme Rok české hudby a zejména smetanovské výročí, neměli bychom zapomínat, že rok 2024 je i rokem Giacoma Pucciniho, Gabriela Faurého, Antona Brucknera nebo právě Richarda Strausse.“

„Mezzosopranistka Bella Adamova si plně uvědomovala texty i poselství písní a dařilo se jí pojit svůj opojný temnější hlas s jejich naléhavostí.“

Na Den české státnosti spolek Lieder Society uspořádal koncert k 160. výročí narození Richarda Strausse. Tento všestranný hudební génius je považován spolu s Gustavem Mahlerem, Hectorem Berliozem a samozřejmě Franzem Schubertem za vrcholného představitele písňového repertoáru, a proto byly jeho písně monotematickou linkou celého narozeninového koncertu.

„Dýchají jako jeden, slova i hudební fráze jim znějí jako od jednoho.“

„Vědoucně hlídané rozvrstvení poloh a barev od jasného sopránu přes nenápadný měkký alt, flétnový tenor a světlý baryton až po jadrný, přesto jemný bas.“

„Soubor během litanie putoval po chrámu a završil vystoupení vokálně nejkomplikovanějším a prezentací nejneotřelejším způsobem.“

Prysk je rekreační obec v Lužických horách. Tamní barokní katolický kostel se stal v sobotu, na státní svátek, dějištěm nenápadného, o to však krásnějšího koncertu. Hostem festivalu Lípa Musica bylo lipské vokální kvinteto Calmus Ensemble. Více než hodinový program sestavený z duchovní hudby několika staletí věrně a inspirativně vystihl hloubku křesťanské víry a současně měl i parametry dechberoucí interpretační dokonalosti.

„Na Kollárově filmu je příznačný anachronický pohled na nejznámějšího českého světce a patrona vlasti.“

„Nádherně se vyjímal vokál sopranistky Hany Blažíkové, jejíž gotická harfa spolu se zobcovými flétnami Jakuba Kydlíčka vytvořila okouzlující barevné souzvuky.“

„Správné načasování a ‚rozprostření‘ hudby na plochu celého filmu Cappella Mariana zvládla vynikajícím způsobem.“

První český historický velkofilm Svatý Václav vznikl na samém sklonku němé éry v roce 1929. Jeho uvedení se časově překrývalo s raketovým nástupem zvukového filmu: jen do konce roku 1929 se u nás objevilo dvacet zvukových snímků. Přesto zůstává Svatý Václav strhující filmovou freskou, která vybízí k novým multižánrovým výzvám. O jedno nevšední uvedení filmu s živou hudbou v podání souboru Cappella Mariana se postaral Svatováclavský hudební festival v Opavě. Projekce se uskutečnila 24. září v nejstarším opavském kostele sv. Václava. Podobně vyvážená harmonie prostoru, času a tématu se sejde jen zřídka.

„Tápání ve tmě, zlá předtucha, úzkost přerůstající až v nervní vypětí a křik, rozčilení, náhlé odmlčení se, lítost a přemítání o neřešitelném, přerůstající ve frustraci… to vše bylo podáno hudebně přesvědčivě.“

„Překvapil zvuk druhých houslí Kláry Leškové, v sólech plnohodnotný a kulatý, v dolních registrech s bodrým přívlastkem.“

„Filip Rufer se svým violoncellem zaujal snad ze všech nejvíce, a to schopností převést autentičnost svého citového prožitku do hudební mluvy.“

Plzeňská koncertní řada Kruhu přátel hudby byla zahájena ve středu 25. září, a to v podání tělesa Kukal Quartet, které tvoří ambiciózní hudebníci nastupující generace Eliška Kukalová, Klára Lešková, Daniel Macho a Filip Rufer. Že se bude jednat o velkolepý start naznačovala jak účast oceňovaného tělesa, tak program, který čítal tři závažná a náročná díla z české kvartetní literatury, snad v doznívajícím opojení Rokem české hudby.

„Uměleckým vedoucím a současně primáriem souboru je spontánní ukrajinský houslista Vadym Makarenko.“

„Tam, kde nemají odpovídající provozuschopný původní instrumentář si vypomáhají kvalitními současnými replikami.“

„Interpretační stránka večera byla na vynikající úrovni.“

Jmenují se Infermi d´Amore a jde o soubor staré hudby, tvořený mladými hudebníky z různých částí Evropy i ze zámoří. Dohromady se dali během studií ve Švýcarsku na Schole Cantorum Basiliensis. S tou ztrátou či ztraceností je to trochu jinak, než jak napovídá slogan v titulku recenze. Ne že by tito mladí muzikanti zabloudili ve spleti benátských kanálů a uliček, tam se orientují dobře, jde spíš o to, že své umělecké úsilí věnují ztraceným nebo zapomenutým uměleckým hodnotám, které mají svůj původ v barokní éře tohoto hudbymilovného města. Těleso 26. září vystoupilo v rámci sezony Vzlet pražského barokního orchestru Collegium 1704 a nabídlo výsledky svého snažení.

„Inscenace je dokladem toho, že není třeba vymýšlet kostrbaté cesty snažící se o nové výklady, o aktualizaci.“

„V Denysi Pivnickém, čtyřiatřicetiletém Ukrajinci, našli inscenátoři pěvecky i herecky dobře vybaveného představitele titulní role.“

„Velkou sólovou scénu moldavské sopranistky Olgy Busuioc ve třetím dějství sledovalo publikum bez dechu.“

V Praze se po celém desetiletí hraje opět Verdiho Otello. Za novým projektem premiérovaným ve čtvrtek ve Státní opeře stojí dirigent Andrij Jurkevyč a režisér Martin Čičvák. V titulní roli debutoval Denys Pivnickij, Jagem byl Mikołaj Zalasiński a Desdemonou Olga Busuioc. Inscenace je umělecky výrazná a působivá a bez zaváhání snese mezinárodní srovnání.

„Berliozova programní hudba vyžaduje plné mistrovství. A toho se jí dostalo.“

„Je typem interpreta, který je osamoceně ponořen ve svém světě a díky kombinaci psychických i manuálních dispozic je schopen zaujmout jako výjimečný a jedinečný.“

„Chvílemi až jakoby ležérní způsob řízení tělesa v kontrastu s dokonale přesnými reakcemi sekcí prozrazoval, že se převážná část práce musela odehrát už při zkouškách.“

Záskoky mohou být příležitostí pro překvapivé debuty, nebo pro nečekaná hodnotná a zralá setkání. Charles Dutoit patří do druhé kategorie. Nebýt zdravotní indispozice šéfdirigenta Semjona Byčkova, neměli bychom šanci legendárního, za pár dní už osmaosmdesátiletého dirigenta v Praze v těchto měsících zažít. S Českou filharmonií otevřel neplánovaně sezónu právě on, spolu s mladým pianistou Daniilem Trifonovem. Dvořákem a Berliozem. A bylo co poslouchat.

„Vodička a Petr se zaměřili na jemné dynamické odstíny a kontrastní přechody mezi lyrickými momenty a výrazněji prokreslenými frázemi. Martin Kasík nebyl pouze statickou oporou, ale aktivním partnerem.“

„Vzájemná souhra The Tria je výjimečná; je očividné, že se jedná o trojici, která si důvěřuje.“

„Posluchači odměnili interprety ovacemi ve stoje a vysloužili si tak ne jeden, ale rovnou dva přídavky.“

S koncem září se pomalu blíží také zakončení Svatováclavského hudebního festivalu. Večer 25. září se v koncertním sále Fakulty umění Ostravské univerzity odehrál úžasný koncert v podání renomovaného uskupení The Trio, které tvoří houslista Jiří Vodička, violoncellista Václav Petr a klavírista Martin Kasík. Trojice nabídla pestrý program složený z děl významných českých skladatelů Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany a publikum mělo možnost prožít hudební večer plný hlubokých emocí i suverénní technické brilance.

„Vavříny ověnčený soubor Quartetto di Cremona je mimochodem všeobecně známý z vysílání rozhlasových stanic po celém světě.“

„Spojená kvarteta, a obě zaslouží nejvyšší pocty, hrála jako jeden stabilní ansámbl.“

„Poslední skladbou koncertu byla živě legendární Serenáda Es dur Antonína Dvořáka.“

V roce 2022 zahájil festival Dvořákova Praha ve své komorní řadě velkolepé provedení kompletu smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. Po třech letech pod kurátorským vedením souboru Pavel Haas Quartet se cyklus uzavřel galakoncertem za účasti šesti smyčcových kvartet. Program tvořily skladby Petra Iljiče Čajkovského, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antonína Dvořáka v instrumentálně gradovaném obsazení od sextetu přes oktet k serenádovému komorním ansámblu. Stalo se tak ve Dvořákově síni Rudolfina 23. září a večer přinesl mimořádný hudební zážitek.

„Výtečným nápadem bylo pozvání talentovaného basisty Jana Hnyka, byl zjevnou dominantou večera.“

„Šéfdirigent David Švec imponoval od počátku dirigentským přehledem, temperamentem, touhou interpretačně vykřesat z hudebního večera maximum možného.“

„Mile působilo uvedení dnes skoro zapomenutého Viléma Blodka.“

Pro zahájení sezóny 2024/25 zvolilo vedení Opery Jihočeského divadla 23. září v sále Metropolu koncertní program. V duchu pokračování Roku české hudby zazněly operní ouvertury, sbory z tvorby českých klasiků i drobné orchestrální skladby. Podstatným hostem večera byl talentovaný mladý basista Jan Hnyk, orchestr opery vedl šéfdirigent David Švec, operní sbor připravil Martin Veselý.

„Publikum bylo svědkem úzkého napojení a vzájemného porozumění obou sólistů v souhře.“

„Dva klavíry samozřejmě nemohou plně nahradit charakter a velikost zvuku orchestru, ale tempové a výrazové obrysy hudby mohou přesto vystihnout poměrně přesně. A to se dělo.“

„Šlo o fyzicky i umělecky imponující výkon.“

Mladoboleslavský cyklus Rok na čtyři doby vzdal hold Roku české hudby uvedením Smetanovy Mé vlasti. V sále Muzea Škoda Auto zahráli 24. září šestici symfonických básní na dva klavíry Slávka Vernerová a Miroslav Sekera. Spolehlivě, obdivuhodně a velmi muzikálně.

„Nebylo to zkrátka klavírní trio, které umí společně dýchat, pouze se hudebníci vzájemně dokázali dohodnout, kdo koho právě pouští do dveří.“

„Orchestr doprovázel spíš decentně a v mnoha pasážích to působilo, že ho dirigent tlumí až moc.“

„Celkově ovšem Dvořákova Praha ukázala, že umí postavit řadu svébytných koncertních programů a pozvat ty nejlepší hosty.“

Dvořákova Praha se rozhodla angažovat pro závěrečný koncert Českou studentskou filharmonii a povolala k ní dirigenta Inga Metzmachera. S trojicí mladých zahraničních sólistů 24. září provedla Beethovenův Trojkoncert a pak Dvořákovu Osmou symfonii. Mladí hráli s maximálním nasazením a radostí, ale v dirigentově pojetí jí mohlo být víc.

„Když kytara, tak rovnou španělská hudba.“

„Sestavit takto rafinovaně, vnitřními souvislostmi propletený program nebylo rozhodně snadné.“

„Sympatickým rysem interpretačního výkonu byla přesnost v souhře a po výrazové stránce dobrá orientace v hudbě schumannovského ražení.“

Pojem poznání si zpravidla spojujeme s hledáním něčeho nového, co tu ještě nebylo. Nemusí tomu tak však být vždy. Smysluplně poznávat totiž můžeme i věci staré, o kterých jsme nevěděli nebo jsme si jich prostě dosud nevšimli. Dramaturgie komorního cyklu orchestru Prague Philharmonia právě toto brala v úvahu v začátku své 31. koncertní sezony. Zašla však ještě dál, když vedle poznání neznámého uplatnila ještě dva zajímavé dramaturgické tahy – svoji pozornost soustředila současně na jiné nástroje a na španělskou hudbu.

„Druhá skladba dala název celému cyklu i koncertu. Vychází z literární předlohy Johna Steinbecka, z jeho realistických příběhů se spirituálním přesahem.“

„Závěr koncertu soubor ponechal pro nejzajímavější skladbu večera, dílo skladatele Ondřeje Kyase.“

„Gabriela Tardonová měla celý ansámbl v malíčku své křehké, ale silné osobnosti.“

Téměř patnáct let soubor Ensemble Opera diversa přináší soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V rámci této dramaturgické linie zaznělo již několik světových premiér. Do ní patří i koncert Nebeské pastviny. V pondělí 23. září byli posluchači pozváni na skutečnou hostinu soudobé duchovní hudby v autentickém prostředí brněnského kostela sv. Augustina. Jedna ze skladeb již před deseti lety vznikla k jedinečnému využití právě jeho funkcionalistické chrámové architektury a specifické akustiky.

„Orchestr Academia Allegro Vivo z Rakouska partnersky propojuje dolnorakouský festival Allegro Vivo s festivalem Mahler Jihlava.“

„Dílo Waltera Kaufmanna bylo pro posluchače novinkou.“

„Přídavek ‚Pozdrav z Vídně‘ rakouského skladatele Fritze Kreislera dýchl espritem a noblesou vídeňského valčíku.“

Festival Mahler Jihlava s podtitulem Hudba tisíců se na počest Gustava Mahlera konal od 18. května do 22. září. Byla to důstojná oslava někdejšího jihlavského spoluobčana; město Jihlava je na svého „téměřrodáka“ pyšné. Poslední koncert, který se konal v neděli ve velké gotické síni jihlavské radnice, zněl na vídeňskou notu.

„Propojení zvířat a lidí na jednom jevišti připravovalo nejednu bezesnou noc kostymérům a scénografům.“

„V průběhu hry upletená dlouhá šála paní Revírníkové oddělila čas žití a odcházení.“

„Skutečnými královnami představení byly dvě hlavní protagonistky, Liška Bystrouška Kateřiny Kněžíkové a Zlatohřbítek Václavy Krejčí Houskové.“

Příhody lišky Bystroušky dne 21. září uvedlo Národní divadlo Brno jako jednu ze vzpomínek na jejich premiéru 6. listopadu roku 1924. Současné představení v brněnském Janáčkově divadle se vzácnými hosty, manžely Kateřinou Kněžíkovou v roli Lišky, Adamem Plachetkou v roli Revírníka a jejich dcerou Adélkou v roli Malé Bystroušky, je jednou z repríz původní inscenace z roku 2018.

„Režisérka považovala za svoji povinnost sdělit publiku svůj občanský postoj.“

„Scénografovi Volkeru Hintermeierovi se podařilo jednoduchým obrazem vytvořit tajemný a pohádkový les, snad až příliš temný.“

„Orchestr pod vedením Juraje Valčuhy hrál s exponovaným výrazem.“

Operu Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka uvedla opera Slovenského národního divadla v Bratislavě v sobotu 21. září. Hudebního nastudování a provedení se ujal dirigent Juraj Valčuha, režie Sláva Daubnerová, autorem scény a světelného designu je Volker Hintermeier a kostýmy navrhla Tereza Kopecká. Inscenační tým vytvořil působivé a půvabné dílo s prvky naivního umění, dění oživují neustálé pohybové a baletní kreace choreografky Stanislavy Vlčekové. Vynikající výkony sólistů i orchestru zapříčinily výsostnou uměleckou událost.

„Bratislavský festival už tradične prináša poslucháčom neopakovateľné hudobné zážitky.“

„Kontrabasista Roman Patkoló podal svedectvo o svojom bezkonkurenčnom inštrumentálnom majstrovstve“

„Počúvať Šostakovičove symfónie pod taktovkou Daniela Raiskina znamená vnoriť sa do autentického
hudobného sveta geniálneho ruského skladateľa.“

Za zvukov známej festivalovej zvučky Jána Cikkera v piatok 20. septembra 2024 otvoril generálny riaditeľ Slovenskej filharmónie Marián Turner v bratislavskej Redute 59. ročník Bratislavských hudobných slávností. Na otváracom koncerte sa uviedla Slovenská filharmónia pod taktovkou svojho šéfdirigenta Daniela Raiskina. Ako sólista s orchestrom spoluúčinkoval kontrabasový virtuóz Roman Patkoló, v súčasnosti azda najvýznamnejší európsky hráč na tento nástroj. Na programe boli diela Alexandra Moyzesa, Nina Rotu a Dmitrija Šostakoviča.

„Obraz proslulé švýcarské hory ovšem není v Müllerově zhudebněné představě žádná bukolická idyla. Právě naopak.“

„Richard Strauss nebyl prvním komponistou, kterého inspirovalo prostředí vysokohorské krajiny.“

„Nezbývá než smeknout před výkonem celého rozšířeného orchestru, kromě běžného obsazení obohaceného i o čtyři wagnerovské tuby.“

O tom, že příroda má i svou krutou tvář, jsme se mohli přesvědčit nedávno, přičemž nemusí jít zrovna o katastrofální povodeň. Někdy v sobě nese prvek nebezpečí i příjemná vysokohorská túra, kdy riskujeme přecenění svých sil, úraz či náhlou změnu počasí. Stejné riziko podstoupila i Filharmonie Hradec Králové, respektive její dramaturg Marek Hrubecký, při koncipování programu zahajovacího koncertu 47. koncertní sezóny s motem Ozvěna Alp. Monotematický, doslova „vysokohorský“ večer zahrnoval totiž tři programová díla, čerpající inspiraci právě z tohoto prostředí.

„Putsova tvůrčí invence se zde omezila na pouhé kladení melodicky primitivních, většinou po diatonické stupnici rozložených ostinát, nad nimiž se jakoby v mlhách potácela bezcílně tápavá hra sólových houslí.“

„Do čela orchestru se postavil Joshua Bell, který z přeslavného výhonku dvořákovské geniality utvořil afekty vzedmutou a pastelově hutnou akustickou malbu.“

„Orchestr v Mozartově symfonii vsadil na pečlivé odstiňování jednotlivých částí hudební formy, aniž by tím zamlčel vnitřně relační provázanosti a kontinuální souvislosti skladby.“

Festival Dvořákova Praha dne 21. září uvedl na rudolfinské pódium světově uznávaný orchestr Academy of St Martin in the Fields, jenž v barvité a umělecky přínosné interpretaci představil publiku historicky osvědčená a z posluchačského hlediska bezpečná koncertantní a symfonická díla z Mozartovy a Dvořákovy tvůrčí dílny. Svěží vítr do programové koncepce přinesla rok stará skladba Earth od Pulitzerovou cenou ověnčeného amerického skladatele Kevina Putse. Těleso přistoupilo ke všem třem dílům uvážlivě a zodpovědně, třebaže se mohlo zdát, že formální stránku skladeb chvílemi upozaďovala horečnatá snaha houslového virtuosa Joshuy Bella o docílení emočně koncentrovaného efektu.