„V římském hudebním životě na přelomu 17. a 18. století nedominovala opera.“

„Všechny zpěvní party přednesla sopranistka Hana Blažíková.“

„Nejrozsáhlejším číslem večera byla závěrečná kantáta L´Orfeo Alessandra Scarlattiho, v níž se střídají zpěvní pasáže s koncertantně pojatými sóly violoncella.“

V rámci 24. cyklu svých koncertů vystoupil 18. dubna v Císařském sále Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě soubor Collegium Marianum s programem nazvaným Il Pianto Amoroso. Sopránová sóla patřila Haně Blažíkové.

Barokní soubor Collegium Marianum vznikl v roce 1997 v Praze, zabývá se prováděním hudby 17. a 18. století v autentické interpretaci a působí pod uměleckým vedením agilní Jany Semerádové, absolventky Pražské konzervatoře a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 

Osmičlenné Collegium Marianum je sestaveno ze tří hlasů melodického charakteru (dřevěné flétny – zobcové i traverso, dvoje barokní housle) a složky doprovodné, kontinuálně realizující harmonický výklad a basovou linii (theorba, klávesové nástroje – varhany a cembalo, kontrabas). Někde na pomezí tohoto členění stojí barokní viola a barokní violoncello, nástroje, které obstarávají převážně vnitřní hlasy, mohou se ovšem uplatnit i ve vůdčí melodické roli. Hraje v mezinárodním složení: Jana Semerádová (flétny), Stefano Barneschi a Magdalena Malá (barokní housle), Andreas Torgersen (barokní viola), Hana Fleková (barokní violoncello), Jan Krejča (theorba), Luděk Braný (kontrabas) a Filip Hrubý (varhany a cembalo).

V programu koncertu nalezneme podtitul Všechny cesty vedou do Říma. V římském hudebním životě na přelomu 17. a 18. století nedominovala opera, jako v jiných italských městech, zato se tam hojně provozovaly jiné hudební formy, zejména kantáty, serenaty a oratoria, ve kterých se ve velké míře uplatňovala monodie a instrumentální sloh. A právě na tuto oblast tvorby se se svým souborem soustředila Semerádová. 

V programu koncertu čteme jména skladatelů Bernardo Pasquini, Alessandro Stradella, Alessandro Scarlatti, Antonio Caldara, Francesco Gasparini, Alessandro Marcello. Provedeny byly jejich skladby čistě instrumentálních (Pasquiniho Sinfonia z oratoria Il Martirio dei santi Vito, Modesto e Crescenzia, Stradellova Sinfonia La Geniale, Gaspariniho Sonata per l´organo, Marcelliho Koncert d moll), byly prostřídány tvorbou vokálně-instrumentální (árie ze Stradellova oratoria San Giovanni Battista, árie z Caldarova oratoria Maddalena ai piedi di Cristo, árie z Scarlattiho opery Griselda a Scarlattiho kantáta L´Orfeo). V čistě instrumentálních skladbách svojí kvalifikovanou hrou dominovala flétnistka Jana Semerádová (zejména v Marcellově Koncertu), obdivuhodné výkony podal houslista Stefano Barneschi, s naprostou jistotou ovládající ozdobnou hru. Nejrozsáhlejším číslem večera byla závěrečná kantáta L´Orfeo Alessandra Scarlattiho, v níž se střídají zpěvní pasáže s koncertantně pojatými sóly violoncella, která s příjemnou barvitostí na barokní violoncello přednesla Hana Fleková. 

Zvláště je třeba poukázat a vyzdvihnout vokální složku tohoto barokního podvečera. Všechny zpěvní party přednesla sopranistka Hana Blažíková. Je to umělkyně, která se interpretací staré hudby systematicky zabývá a lze bez rozpaků říci, že na velmi vysoké úrovni. Na Pražské konzervatoři studovala ve třídě Jiřího Kotouče a během své dosavadní úspěšné umělecké kariéry spolupracovala již s celou řadou prestižních souborů, zaměřených na starou hudbu. Zpívá dobře zvládnutou hlasovou technikou, suverénně, bez vibrata, tedy rovně, intonačně velmi čistě a s respektem k interpretovanému hudebnímu stylu. S hlubokým pochopením přednášela jak témata antická (Scarlattiho kantáta L‘Orfeo), tak i ta převzatá z dějin spásy (například Caldarovo oratorium Maddalena ai piedi di Cristo). Daří se jí to tak dobře patrně i proto, že je všechna propojuje společný námět, vyjádřený již v podtitulu večera – Il Pianto Amoroso (Zamilovaný pláč). 

Je sympatické sledovat, jak se Janě Semerádové a jejím kolegům daří nalézat v dosud málo probádaných historických fondech další a další cenné poklady dávné minulosti a s respektem a přirozeným temperamentem je nyní nabízet hudbymilovné veřejnosti.

Foto: Petra Hajská