PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Hudební festival Věčná naděje se do českého hudebního života zapsal především tím, že svému publiku nabízí skladby, na které se zapomnělo a se kterými se v běžném koncertním provozu nesetkáme. Zahajovací koncert 9. ročníku tohoto festivalu v Sukově síni Rudolfina 2. února byl v tomto ohledu přímo vzorovou ukázkou. Přední rakouský pianista Gottlieb Wallisch vybral pro své festivalové vystoupení skladby, o jejichž existenci pravděpodobně věděl z posluchačů jen málokdo: Sarabandu a Rytiny Jaromíra Weinbergera, Suitu č. 3 pro levou ruku Erwina Schulhoffa, Čtyři moderní tance, op. 39 Aloise Háby a Symfonické variace, op. 9 Wilhelma Grosze.

I když Praha ohňostroje na většině území města zakázala (mimochodem, naprosto chvalitebně), Václav Luks a Collegium 1704 se rozhodli toto nařízení porušit a k tomuto činu si přizvali komplice, izraelského sopranistu Maayana Lichta. Ve vršovickém Vzletu uspořádali ohňostroj barokní, nečekaný, neprobádaný, pro mnohé zcela neznámý, ale především naprosto úžasný!

V sobotu 31. ledna se ve Velkém divadle v Plzni rozezněla hudba Josefa Myslivečka. V hudebním nastudování Vojtěcha Spurného, v režii a na scéně Rocca a s kostýmy Belindy Radulović se v sólových partiích až na jedinou výjimku představili hostující umělci. Titulní role opery Tamerlán byla bez alternace svěřena kontratenoristovi Vojtěchu Pelkovi.

První premiérou roku 2026 v „sousedské“ Semperově opeře v Drážďanech se staly Dialogy karmelitek francouzského skladatele Francise Poulenca, uvedené v poslední lednový den. Tvůrčí tým vedený dirigentkou Marie Jacquot a režisérkou Jetske Mijnssen nabídl koncepčně soudržnou inscenaci, která – podobně jako Poulencova hudba – stojí na poctivém řemesle a opírá se o kvalitní, vyrovnané pěvecké obsazení. O to zajímavější je, že Státní opera Praha uvede toto klíčové, u nás stále spíše opomíjené dílo opery 20. století, už v květnu, což českému publiku nabízí bezprostřední možnost srovnání.

Brno Contemporary orchestra (BCO) je instrumentálním souborem, založeným v roce 2011. Pod heslem ,Janáčkem to nekončí‘ se věnuje interpretaci soudobé hudby s přesahem do 20. století, vždy s nějakým zajímavým kontextem. Ve čtvrtek 29. ledna vystoupil tento orchestr na akci pod názvem Vavřínový věneček v brněnském Cabaretu des Péchés, v exkluzivním varietním prostředí, ve kterém se návštěvník rád přenese do doby před sto lety. A přesně do této doby zapadala i dramaturgie koncertu.

Program druhého koncertu abonentní řady C České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina 28. ledna 2026 můžeme beze všech pochyb označit jako francouzský. Tři ze čtyř skladatelů večera – Albert Roussel, Maurice Ravel a Guillaume Connesson – jsou rodilí Francouzi. Čtvrtý autor, George Gershwin, sice není Francouz, ale jeho ‚jazzovou’ symfonickou báseň Američan v Paříži lze stěží vnímat jinak než jako osobitý americký hold francouzskému hlavnímu městu (a jedné z nejvýznamnějších kulturních metropolí světa). V čele České filharmonie stanul dirigent Stéphan Denève, taktéž rodilý Francouz. Marie-Ange Nguci, sólistka Ravelova Klavírního koncertu pro levou ruku a orchestr, se sice narodila v Albánii, ale už ve dvanácti letech se přestěhovala do Francie, aby studovala na Pařížské konzervatoři.

Koncert, který bude posluchačům doznívat v uších ještě mnoho dní, se poslední lednový čtvrtek konal v sále Reduty v Olomouci pod názvem Zlaté vzpomínky. Bach, Britten, Schumann. Společně s Moravskou filharmonií Olomouc pod vedením jejího šéfdirigenta Zsolta Hamara se představili klavíristé Igor Ardašev a Renata Lichnovská, kteří od roku 1994 společně vystupují jako Duo Ardašev.

Probíhající 34. ročník koncertní řady Svátky hudby v Praze pokračoval v úterý 27. listopadu čtvrtým projektem. Opět se konal v koncertním sále Pražské konzervatoře a opět s maximální návštěvností. Program tvořily tři skladby „salcburského zázraku“ Wolfganga Amadea Mozarta a Voříškova Symfonie D dur. Na housle hráli Václav Hudeček a Marie Baboráková, sólo měl a také orchestr Českou Sinfoniettu dirigoval Radek Baborák.

Ve Velkém sále berlínské Filharmonie zazněla ve dnech 16. až 24. ledna na koncertech Berlínských filharmoniků dvě erbovní díla české hudby. Monumentální Symfonii tisíců Gustava Mahlera v nastudování Kirilla Petrenka, kterou orchestr hrál po patnácti letech, o pár dní později vystřídala Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka, kterou nastudoval Lahav Shani. Rozdíl v přístupu dirigentů k interpretaci děl byl velký.

Beethoven a Dvořákova Osmá. Tak zněl název koncertního programu, který v prostory pražského Obecního domu 26. ledna vnesl Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem a akordeonistou Omerem Meir Wellberem. Až kontroverzní první půli ve Smetanově síni vystavěnou na beethovenském půdorysu vystřídala druhá, o poznání standardnější s naším mistrem.

Spolek přátel hudebních talentů do Prahy na neděli 25. ledna pozval mladou americkou sopranistku Kathleen O’Mara – pořadatelé našemu publiku pravidelně představují mezinárodní umělce na počátku jejich kariéry. Kathleen O’Mara v předloňském roce zvítězila v soutěži Operalia Plácida Dominga, kde získala i Cenu Birgit Nilsson, v minulém roce zas obdržela první cenu v pěvecké soutěži královny Sonji v Oslu. Na pražské Novoměstské radnici v dílech Korngolda, Verdiho, Beach, Janáčka, Strausse, Ciley, Charpentiera a Pucciniho spoluúčinkoval klavírista Ahmad Hedar. Umělci nezklamali.

Lednový koncert Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně nabídl program, který na první pohled spojovala slovanská tematika. Ve skutečnosti však šlo o promyšlenou dramaturgii, vykazující kontinuitu i cit pro kontrast. Pod taktovkou Leoše Svárovského 22. ledna zazněla hudba Vítězslava Nováka, Zdeňka Křížka a Antonína Dvořáka jako tři podoby vztahu člověka k přírodě, emocím i národnímu cítění. Výraznou roli sehrál trumpetista Stanislav Masaryk, jehož interpretace Křížkova Koncertu pro trubku potvrdila, že i méně hrané skladby mohou v přesvědčivém provedení zazářit s mimořádnou silou.

Pražský filharmonický sbor sa tento rok už raz pred publikum postavil, keď spolu s Českou filharmonii uviedol Mozartovo Requiem. Prvý „samostatný“ koncert roku 2026 s názvom Goin‘ Homevšak odspievali až 22. januára v Betlémské kapli. V edukačne ladenom programu hľadali zboristi a zboristky pod taktovkou Lukáša Vasilka súvislosti medzi spirituálmi Afroameričanov a Dvořákovou hudobnou rečou.

Před Komorní filharmonii Pardubice se v tomto týdnu vrátil její šéfdirigent Vahan Mardirossian. Spolu s ním přišli na pódium houslista Leoš Čepický a violoncellista Michal Kaňka, kteří suverénním způsobem přednesli sólové party v Brahmsově Dvojkoncertu a moll. Po přestávce orchestr zahrál Beethovenovu Druhou symfonii. Pečlivá příprava a péče o detail vedly k nádherně znějícímu a působivému výslednému tvaru.

Své první veřejné vystoupení nabídla Česká filharmonie v pražském Rudolfinu dne 4. ledna 1896 pod vedením Antonína Dvořáka, který provedl program sestavený pouze ze svých děl. Letos, v roce 2026, tedy oslavuje tento proslulý český orchestr své 130. narozeniny, přičemž pořad výročního koncertu zůstal až do samotného jeho začátku zahalen tajemstvím. Jediné, co ohledně připravovaných narozenin České filharmonie veřejnost věděla, byla data a místo koncertů (20. a 21. leden od půl osmé v pražském Rudolfinu), a jejich název Zkouška orchestru… narozeninová! Toto, pro publikum napínavé dobrodružství, bylo pouze začátkem jedinečné oslavy, která se nesla v zábavně-edukačním duchu.

Český spolek pro komorní hudbu uvedl ve své 131. sezóně na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina celovečerní koncert s titulem Malý princ se stejnojmenným dílem skladatele Petera Wittricha. V pondělí 19. ledna koncertoval komorní soubor o jedenácti členech v pozoruhodném melodramatickém opusu na motivy světového literárního bestseleru, kdy posluchač byl po celý průběh efektivně vtahován do děje světové premiéry.

První koncert po Novém roce z cyklu Hudební odyssea, který spojuje stipendisty Akademie MenART s jejich mentory, patřil dvouplátkovým dechovým nástrojům. V průběhu večera vystoupili mladí hobojisté a fagotisté, kteří v rámci ročníku 2024/2025 Akademie MenART studovali s mentory Vladislavem Borovkou a Tomášem Františem. Koncert se konal 17. ledna tradičně v Atriu Žižkov a kromě výše uvedených se představily také zpěvačky Sarah Alon a Klára Ledvinová, klavírista Denis Stefanov a k Českému dvouplátkovému souboru pod vedením Tomáše Františe se připojili hornisté Hana Molvová a Albert Příhoda…

Před orchestr České filharmonie opět předstoupil koryfej barokní hudby Giovanni Antonini. Spolu s ním tak ve Dvořákově síni Rudolfina učinila trojice famózních sólistů, houslista Jan Fišer, violoncellista Václav Petr a pianistka Karolina Pancernaite, kteří hráli sólové party v Beethovenově Trojkoncertu pro housle, violu a klavír. Na programu abonentního koncertu byl ve středu 14. ledna dále Vivaldiho Flétnový koncert č. 3 „Il Gardelino“ a Haydnova Symfonie č. 54. Diváci byli svědky inspirovaného provedení.

Inscenace opery Rusalka od Antonína Dvořáka se 8. ledna podruhé vrátila v sérii čtyř představení do Vídeňské státní opery, v režii Sven-Erica Berchtolfa a se scénou Rolfa Glittenberga. V roce 2014 hudebně nastudoval operu Jiří Bělohlávek, při návratu v březnu 2024 stál u dirigentského pultu Tomáš Hanus, Princem byl Pavel Černoch a Cizí kněžnou Eliška Weissová. Letos při druhém návratu byl u dirigentského pultu další špičkový český dirigent Robert Jindra a Cizí kněžnou byla opět Eliška Weissová…

Bratislavská Reduta zažila v dňoch 15. a 16. januára 2026 ďalší z vrcholov prebiehajúcej koncertnej sezóny. Za dirigentským pultom Slovenskej filharmónie sa znova objavil znamenitý Juraj Valčuha a na ďalšej koncertnej dvojici filharmonického abonentného cyklu A, B ponúkol poslucháčom náročnú, odvážne postavenú dramaturgickú zostavu.

Dne 15. ledna se v plzeňské Měšťanské besedě pod taktovkou Chuheie Iwasakiho uskutečnil v pořadí čtvrtý z abonentních koncertů řady Platina, jež je zavedenou součástí nabídky Plzeňské filharmonie. Koncert mohli posluchači sledovat v přímém přenosu na stanici D-dur v rámci nového pořadu Putujeme za orchestry – a začínáme v Plzni. Se stejným programem, ale v menším obsazení ve smyčcových sekcích, vystoupil orchestr o den později (16. ledna) v Klatovech. Na programu zazněl Koncert pro smyčce polské skladatelky Grażyny Bacewicz, Hobojový koncert Jiřího Gemrota a Beethovenova Symfonie č. 7 A dur.

Národní divadlo uvedlo operu anglického barokního skladatele Henryho Purcella Dido a Aeneas z roku 1689. Hudebně operu nastudoval v intencích tzv. poučené interpretace německý dirigent Michael Hofstetter, režie se ujala úspěšná filmová režisérka Alice Nellis.

Bouře Vítězslava Nováka, mořská fantazie pro velký orchestr, sóla a sbor, je monumentální kantáta. Taková díla zaznívají koncertně z více důvodů většinou jen výjimečně, jednou za desítky let. To, že se skladba nyní pod taktovkou Roberta Kružíka vzácně vrátila do Brna, kde měla premiéru v roce 1910, je skvělá zpráva. Kdo byl 15. ledna na filharmonickém abonentním koncertě ve zcela zaplněném Janáčkově divadle, dlouho nezapomene.

Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, konaný 14. ledna 2026 pod taktovkou Daniela Raiskina, potvrdil, že tento typ hudebního večera má povahu společenského rituálu. Program s hudbou Petra Iljiče Čajkovského a George Gershwina nabídl slavnostní, interpretačně soustředěný vstup do nového roku a ukázal, že dramaturgicky přístupný repertoár může nést kvalitu, hloubku i schopnost oslovit široké publikum.

První letošní orchestrální večer Filharmonie Hradec Králové přivedl ve čtvrtek 15. ledna do města pod Bílou věží dvě výrazné osobnosti. Klavírista Igor Ardašev přednesl dechberoucím způsobem Chačaturjanův Klavírní koncert Des dur a už v jeho průběhu ukázal dirigent Petr Altrichter, jak dokáže při řízení tělesa ošetřit každičký detail náročné skladby, což vzápětí dovedl k dokonalosti úchvatným provedením Šeherezády Rimského-Korsakova.

Kurátor letošní 131. sezony Českého spolku pro komorní hudbu, původem íránský umělec, nyní však už také český občan, též propagátor cembala Mahan Esfahani byl opět v centru koncertní pozornosti. Stalo se tak 13. ledna podvečer v Sukově síni pražského Rudolfina. Na pestrém hudebním pořadu přineseném se vší péčí a reprezentativně se podílelo i pět dalších schopných instrumentalistů.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl s dirigentem Tomášem Hanusem Symfonii č. 2 Gustava Mahlera zvanou „Vzkříšení“. Je to slavná a efektní kompozice skladatelova mládí a pro rozhlasový orchestr odvážné dramaturgické vykročení. Dirigent vedl provedení spolehlivě a v jasném tempovém plánu, o vrchol se postaral Český filharmonický sbor Brno i obě sólistky.

I když legendární rakouský režisér a herec Otto Schenk zesnul už před rokem, četná knihkupectví ve Vídni stále lákají čtenáře na jeho autobiografickou knihu Wer´s hört, wird selig s podtitulem Musikalisches und Unmusikalisches, kterou vydalo s řadou soukromých a divadelních fotografií, odborných úvah a vtipných postřehů světoznámého umělce vídeňské nakladatelství Amalthea Signum Verlag (2018). Umělec světového renomé, jenž se stal držitelem Velké čestné dekorace ve zlatě Za zásluhy o Rakouskou republiku, proslul svým režijním mistrovstvím ve slavných operních domech.

Kolik později slavných oper při svém prvním uvedení propadlo! La traviata, Carmen, ale i Straussova Salome a Weillův Vzestup a pád města Mahagony. Poslední dvě jmenované má nyní na programu Komická opera v Berlíně a zařadila je do hracího plánu o prvním lednovém víkendu.

Sólový recitál Jevgenije Kissina 11. ledna znamenal vyústění jeho sezónní rezidence u České filharmonie. V Rudolfinu nešlo jen o estetickou pózu, ale o zápas, svou povahou fyzicky i existenciálně vypjatý hudební projev klavíristy, který bere hudbu na sebe. Právě tato krajní intenzita mohla být pro jedny zdrojem obdivu, pro jiné spíš překvapením, pokud od večera čekali konvenčnější zážitek a Kissina z dřívějších období.