PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Filharmonie Bohuslava Martinů uvedla 12. února v Kongresovém centru Zlín večer vystavěný na působivých kontrastech. Vedle folklórně zabarvených Lašských obrázků svého někdejšího kolegy Aleše Pavlorka zazněl mimořádně náročný Koncert č. 3 d moll pro klavír a orchestr, op. 30 Sergeje Rachmaninova, patřící k vrcholům romantického repertoáru. Po přestávce program vyvrcholil Symfonií č. 5 d moll, op. 47 Dmitrije Šostakoviče, dílem balancujícím mezi osobní výpovědí a respektem k tradici. Jak se zlínský orchestr s touto dramaturgicky výraznou trojicí skladeb vypořádal, napoví následující reflexe.

V uplynulých dvou týdnech provedl český dirigent světového renomé Jakub Hrůša dva programy s Českou filharmonii, přičemž dramaturgie druhé série koncertů uskutečněných ve dnech 11.-13. února 2026 přinesla díla dvou skladatelů z přelomu 19. a 20. století – Jeana Sibelia a Josefa Suka. Zazněla orchestrální předehra Pohádka zimního večera, op. 9 Joseka Suka, virtuózní Sibeliův Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 43 s naprosto výjimečným Augustinem Hadelichem, dále jeho symfonická báseň Oceanidy, op. 73 a nakonec byl přednesen opět Suk s jeho orchestrální suitou s názvem Pohádka, op. 16.

Soubor opery Národního divadla moravskoslezského uvedl 12. února premiéru díla italského skladatele Gioacchina Rossiniho, Mojžíš a faraon. Pod taktovkou Davida Švece, v režii Vladimíra Johna, na scéně Kristiny Komárkové, v kostýmech Barbory Raškové a se světelným designem Martina Krupy zpívali sólisté Martin Gurbaľ, Daniel Kfelíř, Martin Šrejma, Ondřej Koplík, Veronika Rovná, Magdaléna Rovenská, Dominika Škrabalová, Petr Urbánek a Vít Šantora. Největší podíl na inscenaci měl sbor opery pod vedením sbormistra Jurije Galatenka.

Po dlouhé době obrátilo Národní divadlo pozornost k dílu Richarda Wagnera. Ve čtvrtek 12. února se konala premiéra inscenace opery Zlato Rýna, prvního dílu tetralogie Prsten Nibelungův. Hudebně operu nastudoval Robert Jindra, režijně Sláva Daubnerová.

Úterní podvečer s datem 10. února se odehrál ve znamení jednoho ‚béčka‘ v předznamenání… Trojice umělců se v Sukově síni společně podílela na interpretaci skladeb tří skladatelů, které spojuje období devatenáctého století, a přesto každý z nich vnášel do tohoto kontextu svůj zcela odlišný svět: Houslistka Markéta Vokáčová v roli interpretky a skladatelka Louise Farrenc jako zástupkyně „něžného pohlaví“, za muže pak klavírista Miroslav Sekera a violoncellista Jan Zemen, tedy zbývající členové Kalliopé tria, a pak také dva velikáni hudební historie – Felix Mendelssohn-Bartholdy a Gabriel Fauré. Od každého z nich si návštěvníci pražského Rudolfina vyslechli to nejlepší, co žánr klavírního tria nabízí, a to v nejrozmanitějších polohách tóniny d moll.

Ševčíkovo kvarteto zahrálo v rámci Komorního cyklu orchestru Prague Philharmonia. Nabídlo večer, který spojil romantickou zpěvnost, expresivní vyhrocenost i existenciální hloubku. Dramaturgie od Schumanna přes Janáčka k Šostakovičovi 9. února opsala přesvědčivý oblouk hudebních světů, jež interpreti dokázali jasně charakterizovat a výrazově odlišit, přičemž kultivovaný zvuk, precizní souhra a cit pro styl se projevily jak v ryze kvartetních skladbách, tak v komorních spolupracích s výraznými sólisty Markem Kozákem a Jurajem Škodou. Výsledkem byl koncert, který nepůsobil jako sled čísel, ale jako promyšlený celek zapadající do příjemného prostoru barokního refektáře malostranského Profesního domu.

Ve dnech 22. ledna až 1. února se v Salcburku už posedmdesáté uskutečnil festival Mozartwoche neboli Mozartův týden. Kromě vlastního výročí letos připomněl především 270. výročí narození skladatele, jehož jméno má ve svém názvu. Kromě přehledu celkového programu tento text přináší reflexi koncertů souborů L’Arpeggiata a Capella Cracoviensis, Baborák Ensemble+ a inscenace Kouzelné flétny v režii uměleckého ředitele festivalu Rolanda Villazóna.

V mrazivém týdnu na přelomu ledna a února uvedla opera v Montrealu – Théâtre Maisonneuve, Place des Arts – nové dílo skladatelky a zde i libretistky Any Sokolović: Clown(s), bajku o sedmi obrazech s pěti intermezzy. Sotva vyšly na Klauny první kritiky a zafungovala ‚šeptanda‘, publikum vzalo divadlo útokem. To už pak jen hlásilo, že je beznadějně vyprodáno, představení byla pouze čtyři. Za operní senzací, zatím v Kanadě, stojí hvězdný režisér Martin Genest a dirigent Jiří Rožeň a několikaletá velmi těsná spolupráce Any Sokolović s oběma umělci. Příběh života od jeho počátku do konce má univerzální platnost. Autorka nám skrze své dílo připomněla, jak krásné je být na světě, i když to někdy bolí.

Poslední dokončenou operu Bedřicha Smetany Čertova stěna uvedl soubor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně v pátek 6. a v sobotu 7. února na jevišti Janáčkova divadla v nové inscenaci po dlouhém půlstoletí – v režii Jiřího Heřmana, na scéně Dragana Stojčevského, v kostýmech Zuzany Štefunkové Rusínové a v choreografii Marka Svobodníka. U dirigentského pultu stál Robert Kružík, který je podepsán i pod hudebním nastudováním, hrál orchestr Janáčkovy opery. Sbor připravil sbormistr Martin Buchta. Výsledek je skvělý.

Program prvního koncertu 16. ročníku koncertní řady Kühnova smíšeného sboru tvořily duchovní skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Josefa Bohuslava Foerstera, moteto, píseň a sborová balada Johannesa Brahmse a Otčenáš Leoše Janáčka. Koncert se konal ve čtvrtek 5. února v kostele sv. Šimona a Judy v Praze na Starém Městě. Sólisté byli Přemysl Kšica (varhany), Ondřej Holub (tenor) a Minja Stojanović (harfa). Sbor vedli Marek Vorlíček a Igor Karpilovskij.

Plzeňská filharmonie 5. února uvedla v rámci dalšího koncertu abonentního cyklu Diamant večer hudby španělských skladatelů. K řízení orchestru byl přizván španělský dirigent José Mária Moreno a jako sólista vystoupil italsko-albánský kytarista Daniel Daiu. Povedený večer byl pro vyprodaný sál plzeňské Měšťanské Besedy nevšedním zážitkem.

Poměrně dlouhý název koncertní reflexe se patří doplnit poznámkou, že se tak ten večer stalo v rámci abonentního cyklu 130. sezony České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Koncert z děl Josefa Suka, Benjamina Brittena a rezidenčního skladatele Bryce Dessnera je v nabídce orchestru ve třech dnech 4., 5. a 6. února a tento nabízený recenzní pohled byl sepsán pod dojmem z prvního z večerů.

Koncert tria ve složení Gluzman–Moser–Korobeinikov, který se uskutečnil 3. února v prostorách ostravského kina Vesmír, dočasného působiště Janáčkovy filharmonie Ostrava, patřil k těm hudebním večerům, v němž komorní hudba nebyla pouhou „menší formou“ symfonického myšlení, nýbrž autonomním světem sdílené existence, dialogu a odpovědnosti.

Hudební festival Věčná naděje se do českého hudebního života zapsal především tím, že svému publiku nabízí skladby, na které se zapomnělo a se kterými se v běžném koncertním provozu nesetkáme. Zahajovací koncert 9. ročníku tohoto festivalu v Sukově síni Rudolfina 2. února byl v tomto ohledu přímo vzorovou ukázkou. Přední rakouský pianista Gottlieb Wallisch vybral pro své festivalové vystoupení skladby, o jejichž existenci pravděpodobně věděl z posluchačů jen málokdo: Sarabandu a Rytiny Jaromíra Weinbergera, Suitu č. 3 pro levou ruku Erwina Schulhoffa, Čtyři moderní tance, op. 39 Aloise Háby a Symfonické variace, op. 9 Wilhelma Grosze.

I když Praha ohňostroje na většině území města zakázala (mimochodem, naprosto chvalitebně), Václav Luks a Collegium 1704 se rozhodli toto nařízení porušit a k tomuto činu si přizvali komplice, izraelského sopranistu Maayana Lichta. Ve vršovickém Vzletu uspořádali ohňostroj barokní, nečekaný, neprobádaný, pro mnohé zcela neznámý, ale především naprosto úžasný!

V sobotu 31. ledna se ve Velkém divadle v Plzni rozezněla hudba Josefa Myslivečka. V hudebním nastudování Vojtěcha Spurného, v režii a na scéně Rocca a s kostýmy Belindy Radulović se v sólových partiích až na jedinou výjimku představili hostující umělci. Titulní role opery Tamerlán byla bez alternace svěřena kontratenoristovi Vojtěchu Pelkovi.

První premiérou roku 2026 v „sousedské“ Semperově opeře v Drážďanech se staly Dialogy karmelitek francouzského skladatele Francise Poulenca, uvedené v poslední lednový den. Tvůrčí tým vedený dirigentkou Marie Jacquot a režisérkou Jetske Mijnssen nabídl koncepčně soudržnou inscenaci, která – podobně jako Poulencova hudba – stojí na poctivém řemesle a opírá se o kvalitní, vyrovnané pěvecké obsazení. O to zajímavější je, že Státní opera Praha uvede toto klíčové, u nás stále spíše opomíjené dílo opery 20. století, už v květnu, což českému publiku nabízí bezprostřední možnost srovnání.

Brno Contemporary orchestra (BCO) je instrumentálním souborem, založeným v roce 2011. Pod heslem ,Janáčkem to nekončí‘ se věnuje interpretaci soudobé hudby s přesahem do 20. století, vždy s nějakým zajímavým kontextem. Ve čtvrtek 29. ledna vystoupil tento orchestr na akci pod názvem Vavřínový věneček v brněnském Cabaretu des Péchés, v exkluzivním varietním prostředí, ve kterém se návštěvník rád přenese do doby před sto lety. A přesně do této doby zapadala i dramaturgie koncertu.

Program druhého koncertu abonentní řady C České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina 28. ledna 2026 můžeme beze všech pochyb označit jako francouzský. Tři ze čtyř skladatelů večera – Albert Roussel, Maurice Ravel a Guillaume Connesson – jsou rodilí Francouzi. Čtvrtý autor, George Gershwin, sice není Francouz, ale jeho ‚jazzovou’ symfonickou báseň Američan v Paříži lze stěží vnímat jinak než jako osobitý americký hold francouzskému hlavnímu městu (a jedné z nejvýznamnějších kulturních metropolí světa). V čele České filharmonie stanul dirigent Stéphan Denève, taktéž rodilý Francouz. Marie-Ange Nguci, sólistka Ravelova Klavírního koncertu pro levou ruku a orchestr, se sice narodila v Albánii, ale už ve dvanácti letech se přestěhovala do Francie, aby studovala na Pařížské konzervatoři.

Koncert, který bude posluchačům doznívat v uších ještě mnoho dní, se poslední lednový čtvrtek konal v sále Reduty v Olomouci pod názvem Zlaté vzpomínky. Bach, Britten, Schumann. Společně s Moravskou filharmonií Olomouc pod vedením jejího šéfdirigenta Zsolta Hamara se představili klavíristé Igor Ardašev a Renata Lichnovská, kteří od roku 1994 společně vystupují jako Duo Ardašev.

Probíhající 34. ročník koncertní řady Svátky hudby v Praze pokračoval v úterý 27. listopadu čtvrtým projektem. Opět se konal v koncertním sále Pražské konzervatoře a opět s maximální návštěvností. Program tvořily tři skladby „salcburského zázraku“ Wolfganga Amadea Mozarta a Voříškova Symfonie D dur. Na housle hráli Václav Hudeček a Marie Baboráková, sólo měl a také orchestr Českou Sinfoniettu dirigoval Radek Baborák.

Ve Velkém sále berlínské Filharmonie zazněla ve dnech 16. až 24. ledna na koncertech Berlínských filharmoniků dvě erbovní díla české hudby. Monumentální Symfonii tisíců Gustava Mahlera v nastudování Kirilla Petrenka, kterou orchestr hrál po patnácti letech, o pár dní později vystřídala Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka, kterou nastudoval Lahav Shani. Rozdíl v přístupu dirigentů k interpretaci děl byl velký.

Beethoven a Dvořákova Osmá. Tak zněl název koncertního programu, který v prostory pražského Obecního domu 26. ledna vnesl Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem a akordeonistou Omerem Meir Wellberem. Až kontroverzní první půli ve Smetanově síni vystavěnou na beethovenském půdorysu vystřídala druhá, o poznání standardnější s naším mistrem.

Spolek přátel hudebních talentů do Prahy na neděli 25. ledna pozval mladou americkou sopranistku Kathleen O’Mara – pořadatelé našemu publiku pravidelně představují mezinárodní umělce na počátku jejich kariéry. Kathleen O’Mara v předloňském roce zvítězila v soutěži Operalia Plácida Dominga, kde získala i Cenu Birgit Nilsson, v minulém roce zas obdržela první cenu v pěvecké soutěži královny Sonji v Oslu. Na pražské Novoměstské radnici v dílech Korngolda, Verdiho, Beach, Janáčka, Strausse, Ciley, Charpentiera a Pucciniho spoluúčinkoval klavírista Ahmad Hedar. Umělci nezklamali.

Lednový koncert Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně nabídl program, který na první pohled spojovala slovanská tematika. Ve skutečnosti však šlo o promyšlenou dramaturgii, vykazující kontinuitu i cit pro kontrast. Pod taktovkou Leoše Svárovského 22. ledna zazněla hudba Vítězslava Nováka, Zdeňka Křížka a Antonína Dvořáka jako tři podoby vztahu člověka k přírodě, emocím i národnímu cítění. Výraznou roli sehrál trumpetista Stanislav Masaryk, jehož interpretace Křížkova Koncertu pro trubku potvrdila, že i méně hrané skladby mohou v přesvědčivém provedení zazářit s mimořádnou silou.

Pražský filharmonický sbor sa tento rok už raz pred publikum postavil, keď spolu s Českou filharmonii uviedol Mozartovo Requiem. Prvý „samostatný“ koncert roku 2026 s názvom Goin‘ Homevšak odspievali až 22. januára v Betlémské kapli. V edukačne ladenom programu hľadali zboristi a zboristky pod taktovkou Lukáša Vasilka súvislosti medzi spirituálmi Afroameričanov a Dvořákovou hudobnou rečou.

Před Komorní filharmonii Pardubice se v tomto týdnu vrátil její šéfdirigent Vahan Mardirossian. Spolu s ním přišli na pódium houslista Leoš Čepický a violoncellista Michal Kaňka, kteří suverénním způsobem přednesli sólové party v Brahmsově Dvojkoncertu a moll. Po přestávce orchestr zahrál Beethovenovu Druhou symfonii. Pečlivá příprava a péče o detail vedly k nádherně znějícímu a působivému výslednému tvaru.

Své první veřejné vystoupení nabídla Česká filharmonie v pražském Rudolfinu dne 4. ledna 1896 pod vedením Antonína Dvořáka, který provedl program sestavený pouze ze svých děl. Letos, v roce 2026, tedy oslavuje tento proslulý český orchestr své 130. narozeniny, přičemž pořad výročního koncertu zůstal až do samotného jeho začátku zahalen tajemstvím. Jediné, co ohledně připravovaných narozenin České filharmonie veřejnost věděla, byla data a místo koncertů (20. a 21. leden od půl osmé v pražském Rudolfinu), a jejich název Zkouška orchestru… narozeninová! Toto, pro publikum napínavé dobrodružství, bylo pouze začátkem jedinečné oslavy, která se nesla v zábavně-edukačním duchu.

Český spolek pro komorní hudbu uvedl ve své 131. sezóně na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina celovečerní koncert s titulem Malý princ se stejnojmenným dílem skladatele Petera Wittricha. V pondělí 19. ledna koncertoval komorní soubor o jedenácti členech v pozoruhodném melodramatickém opusu na motivy světového literárního bestseleru, kdy posluchač byl po celý průběh efektivně vtahován do děje světové premiéry.

První koncert po Novém roce z cyklu Hudební odyssea, který spojuje stipendisty Akademie MenART s jejich mentory, patřil dvouplátkovým dechovým nástrojům. V průběhu večera vystoupili mladí hobojisté a fagotisté, kteří v rámci ročníku 2024/2025 Akademie MenART studovali s mentory Vladislavem Borovkou a Tomášem Františem. Koncert se konal 17. ledna tradičně v Atriu Žižkov a kromě výše uvedených se představily také zpěvačky Sarah Alon a Klára Ledvinová, klavírista Denis Stefanov a k Českému dvouplátkovému souboru pod vedením Tomáše Františe se připojili hornisté Hana Molvová a Albert Příhoda…