PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Wagnerova opera Parsifal je dílo mimořádné v mnoha směrech a především je jako takové vnímal sám autor. Bylo jeho dílem posledním a Wagner si nepřál, aby bylo uváděno jinde než v jeho divadle v Bayreuthu. Považoval je za sumu svých filozofických názorů, za dílo téměř posvátné, jak ostatně vyjádřil i v jeho podtitulu Slavnostní hra zasvěcení. Státní opera uvedla Parsifala v nastudování německého týmu, režiséra Andrease Homokiho a dirigenta Markuse Poschnera. Premiéra se uskutečnila 26. března.

Říkají si Crocodile Orchestra a od prvního okamžiku dbali na dokonalost. Mladí pánové se představili v padnoucích černých oblecích, dámy v dlouhých róbách stejné barvy, sólistka ve tmavě modré. Spolu s koncertním mistrem se 27. března lišili jen bělostným doplňkem pod opěrkou houslí. Všichni hráli vznešeně, ve stoje. Vedl je dirigent Tomáš Kalousek.

Jakub Hrůša spolu s Bamberskými symfonikmi vo Viedni 26. marca predviedli jedno z najväčších a najvýznamnejších diel Antonína Dvořáka – oratórium Stabat Mater. Veľká sála Musikvereinu sa otriasala pod hutným zvukom obrovského orchestra a vynikajúceho zboru Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien. Štyria českí sólisti sa vo výraze rozchádzali, no spájal ich presvedčivý spev s výraznou emocionálnou hĺbkou.

Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění představila umělce, jejichž jména se jistě brzy budou objevovat na plakátech hudebních akcí. Publikum v Kongresovém centru Zlín se s nimi jako první mohlo seznámit ve čtvrtek 26. března a Filharmonie Bohuslava Martinů byla jejich zatěžkávací zkouškou. Dirigenti Dominik Pernica a Roman Hájek a klavírista Matej Šabík v ní uspěli na výbornou.

Plzeňané Plzeňanům… I tak by se dal charakterizovat koncert, při kterém se v pondělí 23. března v rámci festivalu Smetanovské dny představil houslista Kryštof Kohout po boku klavíristy Petra Nováka. Posluchači příchozí do Domu hudby prožili umělecky hodnotný večer.

Česká filharmonie přišla s elegantním dramaturgickým osvěžením v podobě Houslového koncertu D dur Wyntona Marsalise. Českou premiéru uvedla 25. března Nicola Benedetti, které je koncert věnován, a sklidila velké ovace. Americký dirigent s rumunskými kořeny Christian Măcelaru ovšem uvedl také americkou symfonii s českými kořeny, Symfonii č. 1 Bohuslava Martinů.

Výlučne z diel Johannesa Brahmsa vyskladalo Klavírne kvarteto Josefa Suka svoj veľkonočný koncert. V kostele sv. Vavřince tak 24. marca zazneli dve z troch skladateľových diel tohoto žánru: Klavírne kvartetá č. 1 a 3. Brahms je pre súbor evidentne blízkym autorom – a priazeň voči jeho hudbe sa jasne prepísala aj do interpretácie.

Hudební festival nejen terezínských autorů, nazvaný Věčná naděje, pokračoval v pondělí 23. března v rámci jarní části svého devátého ročníku komorním recitálem barytonisty Petra Matuszka a pianisty Jiřího Knotteho v reprezentačních prostorách Libeňského zámku. Vzpomenuta byla při této příležitosti nejen vzácná osobnost židovského spisovatele, scénáristy a publicisty Arnošta Lustiga, ale i tvůrčí a organizační práce židovského historika a spisovatele Erika Poláka.

Nedlouho před nástupem Velikonoc uvedl Václav Luks se svým vokálně-instrumentálním souborem Collegium 1704 příslušnou liturgickou hudbu od evropských barokních skladatelů. Koncert se konal v pondělí 23. března ve Dvořákově síni Rudolfina. V programu byl zastoupen Jan Dismas Zelenka Miserere d moll a Responsorii pro hebdomada sancta, dále zaznělo Miserere mei, Deus od Francesca Duranta a naposledy Stabat Mater od Antonia Caldary. Provedení mělo tradičně vysokou úroveň.

Robert Jindra vedl v úterní podvečer Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu s dvojicí mezinárodních sólistů v provedení stěžejního operního díla 20. století, Bartókova Modrovousova hradu. O mimořádnosti večera svědčila i přítomnost řady významných osobností kulturního a operního světa v publiku. Reflexe přiblíží dílo, které je u nás neprávem opomíjeno, a zároveň se dotkne i některých slabin jinak výjimečného provedení.

V plzeňském Domě hudby se v neděli odpoledne uskutečnil další z komorních koncertů, jež vedle divadelních představení a symfonických koncertů tvoří pestrou programovou náplň Smetanovských dnů. V podání Trojanova tria zazněla hudba k animovanému filmu Jiřího Trnky Císařův slavík, jeden z nejznámějších opusů plzeňského rodáka Václava Trojana. Pořad slovem provázela Dominika Prokopová.

Komorní opera brněnské JAMU uvedla v Divadle na Orlí Ženitbu Bohuslava Martinů, a to jako výrazně stylizovanou grotesku, která nešla po psychologii ani jemné ironii, ale po nadsázce, barevnosti a bezprostředním komediálním účinku. Inscenace Elišky Mervartové sázela na prvoplánový gag, růžový satén i hereckou expresi vyhnanou do krajnosti, přesto – nebo právě proto – publikum zjevně bavila. Orchestr při premiéře 21. března vedl Kento Satsuma.

Další koncert mladých umělců z cyklu Hudba mezi obrazy byl tentokrát zaměřen na hudbu polsko-židovského skladatele 20. století Mieczysława Weinberga. Zazněly tři jeho skladby: Smyčcové trio, op. 48; Moldavská rapsodie pro housle a klavír, op. 47: č. 3 a na závěr Klavírní kvintet, op. 18. Dramaturgii sestavila Miriam Minkova-Rogalska, která se interpretaci hudby Mieczysława Weinberga dlouhodobě věnuje. Spolu s ní vystoupil také Matěj Pčolinský, Nikolaus Besthorn, Klára Gabryšová a Pavol Praženica, který spolu s Terézií Hledíkovou cyklus pořádá. Podle Praženicocých slov se jednalo se o jeden z doposud nejzávažnějších koncertů cyklu.

La Clemenza di Tito, korunovační opera Wolfganga Amadea Mozarta, která měla premiéru v Praze, byla uvedena ve Vídeňské státní opeře, a to v režii, choreografii a na scéně Jana Lauwerse a pod hudebním vedením Pabla Herase-Casada, který řídil Orchestr Vídeňské státní opery. Premiéra se v budově opery uskutečnila 9. března a reflexe je psána ze čtvrtého uvedení inscenace 21. března.

Hudební fakulta Janáčkovy akademie spolu s Moravskou filharmonií Olomouc nabízí olomouckému publiku jako prvnímu možnost se seznámit s čerstvými či nastávajícími absolventy hudebních oborů. Ve čtvrtek 19. března se v sále Reduty spolu s orchestrem představili dirigenti Eduard Kostelník a Daniel Kadlec, kytarista Davyd Bahdasarian a zpěvačka Karolína Alena Bartoňková. Zazněla i světová premiéra skladby Emmy Parisi s názvem Krůpěje.

Ve dnech 14. a 15. března uvedla Komická opera Berlín obě dokončené opery Dmitrije Šostakoviče. Nos i Lady Macbeth Mcenského újezdu zazněly pod taktovkou Jamese Gaffigana a obě díla se hrají v kvalitní režii Barrieho Koskyho. V titulní roli druhé ze zmíněných oper se zaskvěla kanadská sopranistka Ambur Braid.

Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, který se konal 20. března v sále Vesmír, nabídl posluchačům dramaturgicky zajímavý večer vystavěný na kontrastu mezi symfonickou básní Vltava z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany a Klavírním koncertem č. 3 c moll, op. 37 Ludwiga van Beethovena. Díky legendárnímu dirigentovi Lawrenci Fosterovi a přednímu klavíristovi Lukáši Vondráčkovi se tento večer stal nejen prezentací interpretační kvality, ale i promyšlenou hudební cestou od poetického obrazu krajiny k dramatické výpovědi jednotlivce.

Zatímco filmová hudba „západní“ provenience – různí Potterové, Piráti a Páni – se těší přízni orchestrů již delší dobu, uvádění „východní“ (konkrétně japonské) produkce je stále spíše raritou, byť i to se začíná měnit. Dokladem takového posunu je koncert The Sound of Epic Anime Plzeňské filharmonie ze dne 19. března, kdy dirigoval její šéfdirigent Chuhei Iwasaki.

Předposlední koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze se konal úterý 17. března v koncertním sále Pražské konzervatoře. Hosty Václava Hudečka byli pianisté Miroslav Sekera a Egor Biriucov a také Júlia Sofia Nagyová a Josef Matěj Švec, dvě naděje hry na violoncello. Hrála se hudba od Mozarta, Brahmse, Barrièra, Schuberta a Martinů.

Výhradně z děl Wolfganga Amadea Mozarta byl sestaven program březnových abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice. Potřetí v této sezoně stanul před orchestrem jeho šéfdirigent Vahan Mardirossian, pod jehož vedením zazněly všechny skladby v provedení ‚vymazleném‘ do sebemenšího detailu. Velký dojem zanechal v Sukově síni Domu hudby irský klavírista Finghin Collins, který se ujal Klavírního koncertu č. 21 C dur.

Tam, kde končí snaha hráčů o dokonalý zvukový výsledek, začíná posluchačův hudební prožitek. Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova zaťala svůj interpretační um hluboko do múzických útrob 20. století, aby z něj vykřesala čirý akustický tvar zábavně spojující Elgarovu tajemnost se Stravinského bezprostředností. Po zásluze obrovitý aplaus si vyžádaly nadprůměrné výkony sólistů – za všechny jmenujme violoncellistku Sol Gabettu a basistu Jongmina Parka –, kteří oba hudebně rozdílné světy obdařili dechberoucí muzikálností.

Posledním králem, který skutečně působil na Pražském hradě, byl Karel I. Habsburský. Jeho vládu ukončila první světová válka a vznik Československé republiky. Nyní se však na Hrad král vrátil – alespoň symbolicky. Pokus o jeho dosazení na český trůn se odehrál 18. března, kdy Pražský filharmonický sbor uvedl ve Španělském sále v rámci svého Francouzského večera Honeggerovo oratorium Král David. Jeho vláda sice trvala pouhou hodinu a čtvrt, její přínos byl přesto nesmírně bohatý a hodnotný.

Pěvecká soutěž Operalia, spojená se jménem Plácida Dominga, se loni na podzim konala v bulharské Sofii. První cenu získala gruzínská sopranistka Ekaterine Buachidze, kterou si jen pár měsíců po triumfu, konkrétně 16. března, mohlo poslechnout i tuzemské publikum v pražské Novoměstské radnici zásluhou Spolku přátel hudebních talentů. To je samozřejmě skvělé. Ale jak čerstvá vítězka zapůsobila?

Ti dva Trojanové jsou oba Pavlové, otec a syn. Oba společně vystoupili 17. března ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově před pražskou hudební veřejnost v rámci hudební talkshow Hany Dohnálkové, dramaturgyně a moderátorky abonentního cyklu soudobé hudby „S“ orchestru Prague Philharmonia. Interpretační výkony přinesli členové tohoto orchestru i jejich hosté.

Písňový recitál There is Home v podání mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Michaela Geese, který se konal 16. března v Kině Vesmír, prozatímním působišti Janáčkovy filharmonie Ostrava, posluchačům nabídl mimořádně intimní hudební zážitek, který vyjádřil niterné pocity skladatele i interpreta. Titul koncertu odkazuje k hudebnímu albu, které Adamova vydala v roce 2023 a jehož obsah si posluchači mohli vychutnat v živém provedení.

„Málokdy máte příležitost zazpívat si něco tak krásného,“ rozplývala se o přestávce protagonistka a organizátorka koncertu 15. března v Muzeu Bedřicha Smetany, sopranistka Tamara Morozová. Ta prostřednictvím Lieder society, zaměřené na interpretaci písňové tvorby, nabídla společně s Adamem Bornem a Demianem Ewigem vskutku pohádkový večer s Brahmsovým cyklem Krásná Magelona.

Pátek třináctého se stal šťastným dnem pro trojici interpretů. Michael Housa, Daniel Boura a Natálie Šmausová vystoupili za doprovodu orchestru AKS před publikem v sále Bohuslava Martinů na Malostranském náměstí. Atmosféra večera od prvních okamžiků napovídala, že pověra čísla třináct tentokrát zůstala za dveřmi.

Nedělní koncert Prague Philharmonia v pražském Rudolfinu nabídl dramaturgii, která se zdánlivě opírala o jednoduchou hříčku – zněla díla skladatelů se stejným počátečním písmenem příjmení. Ve skutečnosti však šlo o pozoruhodnou historickou a estetickou trajektorii: od neoklasicistní hravosti mladého Benjamina Brittena přes existenciálně zabarvený pozdní styl Bély Bartóka až k pastorální kontemplaci Ludwiga van Beethovena. Dirigent Emmanuel Villaume vedl orchestr s přirozenou elegancí a dramaturgický oblouk večera vystavěl jako cestu od lehkosti k hlubší reflexi a nakonec k téměř meditativnímu rozjímání nad přírodou. Koncert byl 15. března věnován památce dirigenta Jiřího Bělohlávka, který by letos oslavil osmdesáté narozeniny.

V Divadle F. X. Šaldy v Liberci se dne 13. března uskutečnila premiéra Svatebních košil od Antonína Dvořáka. Kantáta je nekonvenčně pojata ve scénické formě v režii Lindy Hejlové Keprtové, interpretace předlohy je však velmi volná, což s sebou nese významové nesrovnalosti. Dirigoval Zbyněk Müller, o sólový part se podělilo dokonce sedm pěvců a hudební složka včetně sboru připraveného Tadeášem Tulachem potěší.

Ano, stalo se tak ve čtvrtek 12. března. Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze se uskutečnil koncert studentů Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy. Večer se konal pod strohým názvem FOKus, z čehož se dá odvodit, že se na této akci podílelo rovněž přední pražské hudební těleso, tedy Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Dirigentského vedení se ujal loňský debutant Pražského jara Jan Sedláček.