Hudební festival Znojmo má za sebou další historický milník. Otevřením zrekonstruovaného objektu získal nové prostory a ve čtvrtek 16. července bylo Centrum Jízdárna slavnostně otevřeno premiérou francouzské barokní opery-baletu Galantní světy (Les Indes galantes) Jeana-Philippa Rameaua. Řízení projektu v hudebním podání Silentium! ensemble se ujal dirigent Tomáš Netopil a byli přizváni renomovaní inscenátoři, sólisté i instrumentalisté, a také sbor a balet. V režii Tomáše Ondřeje Pilaře vzniklo unikátní představení šité na míru novému prostoru.

Festival Hudba Znojmo si za dobu svého působení ve Znojmě od roku 2005, kdy se konal první ročník festivalu, prošel mnoha úskalími. „Nejobtížnější zkouškou pro nás byla bouře, která vyplavila tehdejší historickou Jízdárnu za plného provozu. Bylo to v roce 2010, hráli jsme právě Krále Artuše od Henryho Purcella. V sále bylo náhle po kolena vody a opera byla najednou víc než dramatická,“ vzpomenul Jiří Ludvík, prezident festivalu. Dnes je tedy z Jízdárny puristický prostor pro cca osm set návštěvníků, který má překvapivě dobrou akustiku a je technicky dobře vybavený.

Toho dokázal šikovně využít režisér Tomáš Ondřej Pilař, který při inscenování barokní opery-baletu Galantní světy francouzského skladatele Jeana-Philippa Rameaua akcentoval poetiku, a z mála divadelních možností dokázal vytěžit maximální účinek. Ujal se i scénografie a spolu se světelným designem Tomáše Příkrého a kostymérkou Ivanou Ševčík Mikloškovou vytvářeli před očima publika nápadité a působivé výtvarné kreace. Půvab inscenace ještě podtrhával balet v choreografii Martina Šintáka, který se podřizoval vizuálu a vnášel prvky poezie, energie i humoru. Do akcí baletu se zapojoval i sbor.

Ansámbl pod vedením sbormistryně Terezy Válkové se profiluje od roku 2025 jako Silentium! ensemble a pod tímto názvem vystupoval v tomto projektu nejen sbor, ale i orchestr, který zná pravidelný návštěvník z dřívějších produkcí jako Czech Ensemble Baroque. Hudebního nastudování se zhostil dirigent Tomáš Netopil, pro kterého nebyla spolupráce s tímto souborem nová. I proto jistě zněl orchestr velmi kompaktně, barevně vyrovnaně a měkce, a je nutné vyzvednout sólistické výkony. Pevnou a jasnou linku nastolila koncertní mistryně Martina Pastuszka, posluchač mohl obdivovat výkony zejména fléten Michaely Koudelkové a Lucie Duškové, které vedly dialog spolu se soprány, obdivuhodné byly fanfáry trumpetisty Karla Beránka a pohladily i charakteristickou barvou dudy a šalmaj Rostislava Kozoně. Jemnými piany i energickými rytmizovanými tanečními vstupy při líčení života domorodých obyvatel prováděla hudba posluchače dějem. „Samozřejmě jsme nehráli dílo v původním pětihodinovém časovém objemu, jak ho Rameau napsal, to by dnešní posluchač neunesl. Vybrali jsme podstatné části a použili asi dvě třetiny materiálu. Myslím, že se podařilo vše dát do takových souvislostí, aby z toho byl logický a kompaktní tvar a aby nic neztratilo napětí,“ sdělil po představení dirigent Tomáš Netopil.

Inscenace sestává ze čtyř na sobě nezávislých částí, dle Rameauova záměru, což přineslo vhled do čtyř oblastí kolonizovaného světa. Nejprve do říše Inků, poté Osmanů, pak se podívá divák do Persie a nakonec do Severní Ameriky. Tento pohled na život a postavení domorodců ve vztahu k dobyvatelům je samozřejmě víc než idealizovaný a zúžený jen na oblast lásky. Ale už i tento pohled, že jde o vztah domorodých obyvatel s kolonizátory, byl ve své době pokrokový. A samozřejmě jde o svět šlechty, a to na obou stranách, což je posun od dřívějšího vyprávění o bozích. Bohové se tu objevují jen v alegorickém Prologu, kdy spolu polemizují bohyně války Bellone, bůh lásky L´Amour a bohyně mládí Hébé.

Z tohoto barevného a nápaditého poetického obrazu vystupovaly sólové postavy, jejichž ztvárnění bylo na zpěvácích – úspěšně dílu dali novou a svěží energii. Zcizovací a komický prvek přinesl především Adam Plachetka, který oč menší měl pěveckou příležitost, o to větší ji dostal v komediální sféře. „Položil jsem si otázku, co by se stalo, kdyby první premiéra této opery byla ve Znojmě. Tehdy bylo zvykem při slavnostním hodování, což v podstatě toto dílo je, nechávat jedno neobsazené místo pro nejvýše postaveného hosta. Tím byla ve Znojmě jistě v té době panovnice Marie Terezie. A v mé inscenaci panovnice přišla. A neztělesnil ji nikdo menší než – Adam Plachetka…“ vysvětlil svůj inscenační záměr režisér. Adam Plachetka se sice zhostil dvou menších výstupů, kde jen tak mimochodem předvedl svůj objemný basbaryton, daleko větší dojem však zanechával svými hereckými a pantomimickými výstupy, kdy v černé dlouhé róbě a v upravené paruce se nosil po jevišti jako dáma. Výbuchy smíchu provázely jeho bezděčné a improvizované akce, při kterých s chutí popíjel znojemské víno. Na závěr měl samozřejmě nejhlasitější ovace. Plachetka prostě ke znojemskému festivalu patří…

Dílo je složeno ze čtyř částí a Prologu. V něm bohyně války Bellona odvádí mladé muže na daleká bojiště, proto Amor opouští Evropu a letí šířit lásku do dalekých zemí. Celý projekt měl šťastnou ruku v obsazení sólových rolí, kdy se představily nové či na festivalu méně známé tváře a hlasy. Už zpočátku, v Prologu, upoutala pozornost krásným měkkým a kulatým sopránem v roli bohyně Hébé slovenská sopranistka Lenka Máčiková, která svým projevem i krásou hlasu připomínala dnes slavnou pěvkyni Cecilii Bartoli.

V prvním dějství Inkové v Peru láska zamotala hlavu peruánské princezně, španělskému důstojníkovi i knězi Huaskarovi, který kvůli tomu dokonce vyvolá erupci vulkánu. Příležitost pro efekty i pro krásné zpívání. To splnili bezezbytku Hana Blažíková v roli princezny Phani, Vojtěch Semerád jako Don Carlos i v roli nešťastně zamilovaného kněze Huaskara Lukáš Zeman, který roli hlasově naplnil až démoničností.

Druhé jednání zavádí diváka do Osmanské říše. Inscenátoři podlehli kouzlu nechtěného a smích v publiku sklidil již název. Šlechetný Turek. Nebylo potřeba dalších slov. Francouzská novomanželka Emilie padne na lodi do otroctví, stejně jako její manžel Valér. Její nový pán Osman Paša se do ní zamiluje, pozná však v jejím muži svého bývalého pána, který naopak kdysi zase jemu daroval svobodu. Nyní šlechetně dává svobodu oběma manželům. Emilii ztvárnila zářivým, vylehčeným a měkkým sopránem Doubravka Novotná, šlechetného Osmana Michal Marhold příjemným a zvučným barytonem. Tenorová role manžela Valéra je zde jen malá, takže kontratenorista Jean-François Lombard neměl moc času se předvést, ale jeho krátký výstup avizoval, že něco není v pořádku.

Třetí dějství s názvem Květiny – Perská slavnost je příležitostí pro mnoho záměn a převleků. Zde se potkaly nádherné hlasy, které spolu krásně ladily a doplňovaly se. Nebyl důležitý obsah, ale hudební provedení, které bylo nejlepší z celého večera. VojtěchSemerád v roli Tacmase zaujal pevným tenorovým témbrem, jasný soprán Doubravky Novotné jako Zaire zářil, Lukáš Zeman zase jako Ali hladil zvučným barytonem a Lenka Máčiková jako Fatima okouzlovala barvou kulatého sopránu a krásnými koloraturami. Společně vytvářeli dokonale sladěné kvarteto, osvětlované kužely světel. Vizuálně podpořily emoci velké květy se svítícími středy, v pomalém tanečním pohybu.

Poslední dějství bylo nazvané Divoši. Příběh ze Severní Ameriky, o upřímném životě a vztazích mezi domorodými Indiány, který kontrastoval s neupřímnou láskou Francouze a Španěla. Pragmatickou dívku Zimu ztvárnila Lenka Máčiková, což byl její největší úkol večera, opět podaný obdivuhodně. Stejně tak se dařilo Michalu Marholdovi v roli Adaria. Problematický byl výkon kontratenoristy Jeana-Françoise Lombarda, jehož part byl zde dosti rozsáhlý a bylo znát, že bojuje s hlasovou indispozicí. Škoda, že nebyla ohlášená… jinak výborná technika kontrastovala s hutným hlasem Adama Plachetky; jeho Don Alvar byl nepřeslechnutelný. Závěr opery byl rozpustilý a rytmicky odvázaný, všichni se dostali do euforie, že mají vše zdárně za sebou a strhli svojí spontánností publikum k hlasitým projevům nadšení. Na závěr opět přišel Adam Plachetka v róbě Marie Terezie a v předstíraném podnapilém stavu, což zavdalo důvod k hlasitým projevům obecenstva. Galantní světy se v závěru poněkud zvrhly v nevázanou taškařici. Což všichni zúčastnění přivítali s povděkem. Byl to vítězný křest nového sálu i radostné zahájení provozu v krásném prostředí.

Foto: Facebbok Hudby Znojmo

Facebook X E-mail WhatsApp