Čtvrteční večer 10. září zahájil Karlovarský symfonický orchestr v atriu Císařských lázní svou již stodvaadevadesátou sezonu. Při této příležitosti byla pokřtěna nová deska s nahrávkou Dvořákovy symfonie Z nového světa. Na koncertě zazněla například předehra k opeře Ruslan a Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky, Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského se sólistou Markem Kozákem a Symfonie č.1 E dur Franze Schmidta.

Na zahajovacím koncertě sezony Karlovarského symfonického orchestru pokřtili primátorka města Karlovy Vary Andrea Pfeffer Ferklová, ředitelka orchestru Michaela Moc Káčerková a šéfdirigent Ondřej Vrabec novou desku orchestru, která přináší nahrávku Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa, jejíž české premiéry se ujal právě Karlovarský symfonický orchestr 20. července 1894. Deska je vydána jako limitovaná číslovaná sběratelská edice 192 kusů, a musím se přiznat, že se velmi těším na její poslech.

Pro slavnostní zahájení prvního koncertu nové sezony zvolil šéfdirigent Ondřej Vrabec fanfáru Petera Seaborna Mille Fiori, která v původním znění pro čtyři trubky zazněla na Festivalu květin ve Spaldingu v roce 2011. Později byla skladatelem upravena pro čtyři lesní rohy. Optimistická, radostná hudba v podání hornové skupiny KSO předznamenala další z řady hudebních večerů, které Karlovarský symfonický orchestr nabízí v krásném prostředí Císařských lázní. 

Jen s kratičkým posečkáním po doznění fanfáry pokynul Ondřej Vrabec znovu orchestru a ozvaly se první tóny předehry k opeře Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky. Zhudebnění literární předlohy Alexandra Sergejeviče Puškina, inspirované pečlivě sebraným folklórním materiálem pod vlivem rostoucího zájmu o lidovou poezii, se ruský romantický skladatel zhostil se smělostí, nabytou tříletou zkušeností s italskou operou. S jistotou, s pevným gestem provedl dirigent svůj orchestr svižnými pasážemi i nádhernou lyrikou ruské národní melodiky. Orchestr předvedl perfektní souhru a skutečně obdivuhodně vytříbenou intonaci všech smyčcových skupin. Měkký, a přesto plný zvuk dechových nástrojů skvěle využil akustiku krásného sálu, ve kterém nezbylo ani jediné volné místo.

Koncert pro klavír a orchestr č.1 b moll Petra Iljiče Čajkovského je jedním z úhelných kamenů klavírní literatury. Ondřej Vrabec strhujícím způsobem inspiroval orchestr k citlivému doprovodu. Jako sólista večera vystoupil vynikající český pianista Marek Kozák. Je to umělec přinášející na pódium pozitivní a klidnou atmosféru. Celé jeho vystoupení bylo rámováno bezchybnou pamětí a absolutní kontrolou nad děním na klaviatuře. S lehkým úsměvem a hlubokou koncentrací, bez zvláštní námahy a okázalých gest, zvládl všechna úskalí Čajkovského díla. Na klavíru se ani v nejvypjatějších momentech nedopustil hrubého násilí, jak občas bývá zvykem některých hráčů. Se skvěle naladěnou Yamahou se okamžitě sžil a Čajkovského koncert zbavil patetické sentimentality, aby vystavil na odiv mladistvou svěžest a temperament díla.

Celý koncert přenášel živě Český rozhlas. Po přestávce, kterou moderátorka Markéta Vejvodová pro posluchače u rozhlasových přijímačů věnovala rozhovoru s ředitelkou orchestru Michaelou Moc Káčerkovou, šéfdirigentem Ondřejem Vrabcem a sólistou Markem Kozákem, orchestr znovu nastoupil na pódium. Symfonie č.1 E dur Franze Schmidta je dílo, které skončilo zapomenuto zcela neprávem. V hudebním jazyce bratislavského rodáka, který většinu života prožil ve Vídni, kde byl nejen uznávaným komponistou, ale i klavíristou, varhaníkem a violoncellistou, jsou slyšitelné inspirace Beethovenem, Schubertem, Brahmsem, ale i Lisztem.

Symfonie napsaná na sklonku 19. století začíná vstupem skupiny lesních rohů. V podobně majestátním stylu pokračuje celá oblast prvního tématu, druhé téma je pak o poznání lyričtější. Tempové označení Sehr langsam – Sehr lebhaft dává očekávat kontrasty. Repríza nakonec přináší brilantní kódu, která na orchestrální hráče klade až virtuosní nároky. Volná věta, nadepsaná jen Langsam, je psána v písňové formě a otevírá ji zpěvné romantické téma, aby si pak ve středním dílu podávaly tematický materiál dřevěné dechové nástroje, střídané skupinou lesních rohů. Poté se v repríze vrací výrazově vystupňovaná první část. Následuje typicky hravé scherzo, byť uvedeno jen jako Schnell und leicht. Celou symfonii korunuje čtvrtá věta, kterou autor tempově vymezil Lebhaft, doch nicht zu schnell, která poněkud překvapivě přináší kontrapunktické vedení hlasů, sekvence a fugata, obvyklá v daleko starší hudbě, to vše sdělované bohatým jazykem pozdního romantismu. 

Karlovarský symfonický orchestr se předvedl ve skvělé formě. Každý hráč se projevil jako skvělý instrumentalista, který jistě nechal na svém partu hodiny pečlivé domácí přípravy. Smyčce opět předvedly brilantní techniku, skvělou intonaci a dokonalou souhru, dechové sekce ukázaly pevné nasazení a blýskly se nádhernými barevnými témbry. Šéfdirigent Ondřej Vrabec působil dojmem, jako by partituru sám napsal. Orchestr vedl gestem hned pevným, hned vláčným, jeho ruce tak jasně ukazovaly, jak má hudba zaznít, že tím více vynikaly jednotlivé charaktery vět a tematických oblastí a občas neváhal předvést i lehkou taneční kreaci. Inspiroval hráče ke skutečně nádherným výkonům a během dirigování neopomněl odměnit hudebníky lehkým gestem i děkovným úsměvem za krásná sóla. Orchestr pod jeho vedením dýchal jako jediná živá bytost. Člověk by nevěřil, že toto dílo nemá KSO v repertoáru už mnoho let. Atmosféra koncertu byla úžasná, každou skladbu nadšení posluchači odměňovali bouřlivým potleskem a po klavírním koncertu i po Schmidtově symfonii publikum vzdalo umělcům hold vestoje.

Foto: Facebook Karlovarský symfonický orchestr, archiv KlasikaPlus

Facebook X E-mail WhatsApp