30. říjen
Svátek má Tadeáš.
1974 – zemřel Richard Týnský, vlastním jménem Richard Thierjung, dirigent a hudební manažer (narodil se 20. září 1909). Začínal jako vojenský hudebník, potom vystudoval brněnskou konzervatoř a byl hudebním režisérem v rozhlase. Spolupracoval s Filharmonickým souborem Brněnské Besedy a v roce 1947 se stal ředitelem a dirigentem tohoto tělesa. Pak byl postupně šéfem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Bratislavě, v letech 1954–1957 ředitelem Filharmonie pracujících ve Zlíně a pak tři roky dirigentem Pomořanského symfonického orchestru v Bydhošti v Polsku. V roce 1960 se vrátil do Brna jako pedagog na Janáčkovu akademii múzických umění.
1971 – zemřel Osvald Chlubna, český skladatel a muzikolog (narodil se 22. června 1893), absolvent Janáčkovy Varhanické školy; když byla v roce 1919 povýšena na samostatnou konzervatoř, vyučoval tam harmonii, instrumentaci a nauku o nástrojích. Po vzniku Janáčkovy akademie múzických umění přednášel i tam teoretické předměty. Ve své tvorbě byl ovlivněn instrumentačním stylem Richarda Strausse a Clauda Debussyho a vycházel z odkazu Leoše Janáčka. Instrumentoval třetí verzi jeho opery Šárka a podle Janáčkových poznámek dokončil symfonii Dunaj.
1967 – narodil se Leonidas Kavakos, řecký houslista a dirigent. Účinkuje ve významných koncertních sálech po celém evropském kontinentu a spolupracuje s orchestry světové úrovně, hostuje i v USA a v Japonsku. Každoročně pořádá vlastní festival komorní hudby v rodných Aténách. Koncertní debut měl na Aténském festivalu v roce 1984. Roku 1985 vyhrál Mezinárodní Sibeliovu soutěž v Helsinkách a v roce 1986 získal stříbrnou medaili na Mezinárodní houslové soutěži v Indianapolis. První místa obsadil rovněž v roce 1988 na soutěži v New Yorku a na Paganiniho houslové soutěži.
1957 – premiéru měla Symfonie č. 11 g moll „Rok 1905“, op. 103 Dmitrije Šostakoviče. Je pomníkem historické události z roku 1905, tzv. Petrohradské krvavé neděle – masakru, ve kterém palácová stráž zasáhla proti demonstrujícím dělníkům. Interpretem byl Státní symfonický orchestr Sovětského svazu, dirigentem Natan Rachlin.
1953 – zemřel Emmerich Kálmán, vlastním Imre Koppstein, maďarský operetní skladatel (narodil se 24. října 1882), vedle Franze Lehára jeden z nejvýznamnějších představitelů takzvané stříbrné éry vídeňské operety. Jeho hudba je typická spojením lahodných vídeňských valčíků s temperamentními maďarskými čardáši, cikánskou lidovou hudbou a v pozdějším období i prvky amerického jazzu. Měl židovský původ a musel po anšlusu Rakouska v roce 1938 uprchnout přes Švýcarsko a Paříž do USA. Do Evropy se vrátil v roce 1949 a zemřel v Paříži. Jeho nejslavnějším a nejhranějším dílem je Čardášová princezna (Die Csárdásfürstin) z roku 1915.
1947 – premiéru měla v Paříži Symfonie č. 3 Hymnus Ambrosianus (Te Deum), dílo Daria Milhauda. Vznikla na žádost Radio France z roku 1946 o Te Deum oslavující vítězství spojenců ve druhé světové válce.
1944 – premiéru měl balet Apalačské jaro (Appalachian Spring) Aarona Coplanda. Uskutečnila se v Coolidge Auditorium v Library of Congress ve Washingtonu. Hlavní roli tančila Martha Graham, pro kterou dílo vzniklo. Svým optimistickým vlasteneckým námětem je oslavou lásky, mateřství a venkovského života a hudebně – tanečními rytmy, široce rozvinutými harmoniemi a dlouhými melodickými oblouky – je aktuální syntézou abstraktního modernismu a nezakryté lidovosti. Za hudbu k baletu získal Copland roku 1945 Pulitzerovu cenu.
1944 – zemřel Miloslav Jeník, fotbalista, lední hokejista a operní zpěvák (narodil se 12. září 1884). Od roku 1914 do roku 1942 byl sólistou opery pražského Národního divadla v oboru lyrický tenor. Vystoupil více než 2000krát ve 120 rolích českého i světového repertoáru. Nejčastěji zpíval Jeníka ze Smetanovy Prodané nevěsty, ale ztvárnil také Wagnerova Siegfrieda a Verdiho Othella.
1934 – narodil se Frans Brüggen, nizozemský dirigent, flétnista, pedagog a muzikolog (zemřel 13. srpna 2014). Stal se propagátorem interpretace staré hudby na historické nástroje. V roce 1981 založil Orchestr 18. století (Orkest van de Achttiende Eeuw), který vzbudil mimořádný ohlas; jeho nahrávky získaly řadu prestižních cen. V letech 1991–1994 působil jako umělecký ředitel Nizozemského rozhlasového komorního orchestru v Hilversumu a od roku 1992 také jako stálý hostující dirigent Orchestru osvícenství (The Orchestra of the Age Enlightenment) v Británii. Řídil řadu předních světových orchestrů. Vedle barokního repertoáru se zabýval také soudobou hudbou a spolupracoval s mnoha současnými hudebními skladateli. Studoval hru na příčnou i zobcovou flétnu na Amsterdam Muzieklyceum u Keese Ottena, jednoho z vůbec prvních významných hráčů na zobcovou flétnu ve 20. století. Vedle toho studoval i hudební vědu na Amsterdamské univerzitě. Už v jednadvaceti letech byl jmenován profesorem na Královské konzervatoři v Haagu, pak byl hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě a na University of California, Berkeley ve Spojených státech. Pro své žáky zkomponoval etudy pro zobcovou flétnu, které se staly základní pedagogickou literaturou pro tento nástroj.
1931 – dirigentský debut s Philadelphia Orchestra měl Eugene Ormandy, když zaskočil za Artura Toscaniniho. V letech 1938 až 1980 byl pak šéfdirigentem tělesa.
1905 – narodil se Bohumír Štědroň, klavírista, hudební vědec, publicista a pedagog (zemřel 24. listopadu 1982), který působil na Masarykově univerzitě v Brně. Publikoval především o hudebně-pedagogických tématech, prosadil se i jako lexikograf. Vedle hry na klavír rovněž zpíval a působil také jako dirigent. Dcera Stanislava Střelcová je hudební redaktorkou, vnuk Jaroslav Kyzlink, syn druhé dcery Lidie, je dirigentem. Hudebně činný je i synovec Miloš Štědroň, skladatel a muzikolog, a synovec Jiří Štědroň, zpěvák, textař a herec divadla Semafor. Skladatelem je také prasynovec Miloš Orson Štědroň.
1899 – narodil se Karel Pilař, houslař (zemřel 28. června 1985), zakladatel hradecké větve houslařského rodu Pilařů. Postavil celkem 210 nástrojů, byl také restaurátorem nástrojů starých. Mezi jeho učiteli byl strýc Antonín Pilař, u kterého dva roky působil v jeho dílně v Berlíně. Spolupracoval také s Otakarem Špidlenem (1896–1958) a v roce 1917 nastoupil jako tovaryš u bratří Šámalů v Praze. V roce 1924 si pak v Hradci Králové zřídil vlastní dílnu. Jeho syn Vladimír Pilař (1926–2008) byl rovněž houslař, vyučil se přímo u něj.
1896 – premiéru měla Gaelic Symphony od Amy Beach, první velké dílo americké skladatelky – ženy. Hrál Boston Symphony Orchestra.
1896 – narodil se Antonino Votto, italský operní dirigent a pedagog (zemřel 9. září 1985). Do milánské La Scaly vstoupil jako pravá ruka Artura Toscaniniho v roce 1923. Stejně jako Toscanini dirigoval vždy zpaměti. Sedmkrát zahajoval operní sezónu La Scaly. Dirigoval opery i v dalších významných divadlech, od Teatro Colón v Buenos Aires po Teatro Massimo v Palermu, od Tokia po Londýn a od Berlína po Amsterdam. Jeho rozsáhlá diskografie s milánským divadlem Teatro alla Scala pokrývá 50. léta, kdy společnost EMI produkovala většinu svých studiových nahrávek se sopranistkou Marií Callas. Třicet let vyučoval na Verdiho konzervatoři v Miláně. Byl učitelem Riccarda Mutiho, Claudia Abbada, Maurizia Polliniho a mnoha dalších.
1896 – narodil se Anatolij Novikov (Anatoly Novikov), ruský sovětský skladatel a sbormistr (zemřel 24. září 1984). Komponoval filmovou hudbu a hudbu pro divadlo a napsal více než 600 písní, včetně Hymny demokratické mládeže světa. V řadě ocenění ze strany sovětského režimu figuruje i titul Hrdina socialistické práce.
1894 – narodil se Peter Warlock (vlastním jménem Philip Arnold Heseltine), britský skladatel (zemřel 17. prosince 1930). Známý je jako skladatel písní a další vokální hudby. Měl zájem o okultní praktiky, proslulost získal i díky nekonvenčnímu a často skandálnímu životnímu stylu a díky pověsti bojovného a kontroverzního hudebního kritika. První silný formativní vliv na Heseltinovu skladatelskou kariéru měl skladatel Frederic Delius; vzniklo přátelství, které z velké části přetrvalo po zbytek Heseltinova života. Vytvořil také biografii Deliuse.
1882 – premiéru mělo Klavírní trio a moll, op. 50 Petra Iljiče Čajkovského. Zaznělo na koncertě Ruské hudební společnosti v Moskvě, inteprety byli Sergej Tanějev, Jan Hřímalý a Wilhelm Fitzenhagen. Vzniklo v Římě a má podtitul À la mémoire d’un grand artiste (Na památku velkého umělce), odkazující na Nikolaje Rubinsteina, skladatelova blízkého přítele a mentora, který zemřel 23. března 1881.
1881 – premiéru měla Smyčcová serenáda C dur, op. 48 Petra Iljiče Čajkovského, a to pod taktovkou Eduarda Nápravníka na koncertě Ruské hudební společnosti v Petrohradu.
1876 – premiéru měl v Berlíně Smyčcový kvartet č. 3 B dur, op. 67 Johannesa Brahmse, veselé a bezstarostné dílo.
1864 – narodila se Elizabeth Sprague Coolidge, americká hudební mecenáška a klavíristka(zemřela 4. listopadu 1953). Zdědila po rodičích značnou částku peněz a rozhodla se ji utratit za podporu komorní hudby, což bylo poslání, které plnila až do své smrti. Vzhledem k povolání svého manžela, lékaře, který však brzy zemřel, finančně pomáhala také zdravotnickým zařízením. Silou osobnosti a přesvědčení se jí podařilo pozvednout status komorní hudby ve Spojených státech. V roce 1916 stála u zrodu souboru Berkshire String Quartet, o dva roky později zahájila Berkshire Music Festival v South Mountain v Pittsfieldu v Massachusetts, ze kterého později vzešel Berkshire Symphonic Festival v Tanglewoodu, který také podporovala. Její partnerství s Kongresovou knihovnou vedlo v roce 1924 k výstavbě Coolidgeova auditoria s 500 místy, určeného speciálně pro komorní hudbu. Toto úsilí bylo doprovázeno založením Nadace Elizabeth Sprague Coolidge, která má dodnes za úkol pořádat koncerty v tomto auditoriu a objednávat novou komorní hudbu od evropských i amerických skladatelů… Do soutěže o cenu Elisabeth Sprague-Coolidge, které se zúčastnilo 145 skladatelů z celého světa, poslal v roce 1932 svůj Smyčcový sextet Bohuslav Martinů. Vyhrál hlavní cenu tisíc dolarů a mohl si pak konečně pořídit vlastní pianino. Dubnová premiéra ve washingtonské Library of Congress měla v roce 1933 takový úspěch, že dílo muselo být na témže koncertě celé ještě jednou opakováno…
1778 – zemřel Davide Perez, italský skladatel (narodil se 1711), po působení v Palermu od roku 1752 dvorní skladatel v Lisabonu. V letech 1753 až 1755 tam s úspěchem uvedl tři opery na libreta Pietra Metastasia. Po zemětřesení v Lisabonu v roce 1755 se od opery obrátil převážně k církevní hudbě.
1631 – narodil se Pierre Beauchamp, francouzský choreograf, tanečník a skladatel (zemřel v únoru 1705), pravděpodobný vynálezce Beauchamp-Feuilletovy taneční notace. Debutoval na dvoře krále Ludvíka XIV. roku 1648, když mu bylo sedmnáct. Byl později po dvě desetiletí královým učitelem tance.
1522 – zemřel Jean Mouton (Jehan de Hollingue), francouzský skladatel (narodil se 1459). Působil v pěveckém sboru při katedrále v Amiens, stal se kanovníkem katedrály v Thérouanne, poté získal v roce 1501 místo v kolegiátním kostele sv. Ondřeje v Grenoblu. Nakonec se jako zpěvák stal členem kapely Anny Bretaňské, manželky Ludvíka XII. Byl přítelem a spolužákem Josquina des Prés.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1959 – premiérou hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy zahájilo činnost pražské Divadlo Semafor
1918 – Martinská deklarace proklamovala