PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

V Sukově síni Rudolfina se v sobotu 3. října sešlo publikum, aby popřálo k 95. narozeninám nestorovi české opery, basistovi Richardu Novákovi, který je oslavil den předtím. Kromě jeho rodiny a rodiny jeho bratrance, skladatele Jana Nováka přišli pěvci, kteří s touto živou legendou vystupovali, dirigenti, a mnozí další Novákovi příznivci.

„Za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog.“ Tímto krédem se již devátým rokem řídí Stipendijní akademie MenART, která o uplynulém víkendu odstartovala další ročník intenzivní celoroční práce. Setkání stipendistů, jejich pedagogů ze základních uměleckých škol a renomovaných mentorů vyvrcholilo slavnostním večerem v olomoucké Redutě v sobotu 22. srpna, během něhož byly předány Ceny MenART pro inspirativní pedagogy Základních uměleckých škol.

V pořadí již 18. ročník soběslavského festivalu komorní hudby a interpretačních kurzů Setkání s hudbou se uskutečnil ve dnech od 3. do 12. července. Festival v rámci deseti koncertů nabídl tradičně vysoce kvalitní a pestrý hudební zážitek, kdy na své si přišli zejména příznivci klasiky, ale i multižánrově pojatých projektů, jazzu a ‚bigbítu‘. KlasikaPlus.cz přináší ohlédnutí za úspěšnou akcí.

Poslední koncert prvního víkendu 35. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, tentokrát spadající do kategorie site specific, se uskutečnil v neděli večer 19. července v Boleticích, v jedné ze zaniklých obcí bývalého vojenského újezdu. Tamější kostel sv. Mikuláše se rozezněl Improvizacemi na Svatováclavský chorál v podání klavíristy Matouše Hejla, kontrabasisty Petra Tichého a hráče na bicí Antonína Procházky.

Každým rokem jsou červencové operní slavnosti v Mnichově tamním vyvrcholením bohaté sezony. Do bavorské metropole na festival zavítá velké množství operních milovníků nejen z celého Německa a Evropy, ale i ze zámoří. Většina představení a dalších projektů festivalu, který se pořádá již sto padesát let, je dlouho dopředu beznadějně vyprodána. Jednou z uvedených novinek letošního ročníku je opera Of One Blood současného australského autora Bretta Deana.

Základní umělecké školy (ZUŠ) jsou českým fenoménem, jímž prošel nejeden pozdější špičkový interpret, ale na nějž vzpomínají i obyčejní milovníci hudby (a nejen hudby). Upozorňovat na něj a rozvíjet ho je hlavní cíl Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Ten letos slaví deset let existence, během nichž se do povědomí široké veřejnosti zapsal především festivalem ZUŠ Open. Méně nápadnou, ale přínosnou novinkou by mohla být Letní škola pro pedagogy ZUŠ, jejíž pilotní ročník proběhl v uplynulých dnech. Na závěr se v sobotu uskutečnil koncert v pražském evangelickém kostele U Salvátora.

Dva osmáci, milá učitelka chemie a zamilovaný školník, fanda genetiky, vydíraný nesympatickou kuchařkou… To jsou hlavní postavy rodinné opery Mendel Megaking, kterou Miloš Orsoň Štědroň vstoupil na dvojnásobně tenký led moderního civilního námětu a zároveň zábavy vhodné pro školáky. Učinil tak současně jako skladatel i libretista – a šikovně. Komorní dílko, připravované na 12. července pro Hudební festival Znojmo, mělo v pondělí předpremiéru na Smetanově Litomyšli.

Soubor Janáčkovy opery brněnského Národního divadla hostoval se svými dvěma letošními inscenacemi na festivalu Smetanova Litomyšl. Dvojí bravo mu patří nejen za uměleckou stránku Smetanovy Čertovy stěny a Straussova Netopýra, ale i za to, jak si vedl v pátečních a sobotních tropických teplotách atakujících čtyřicítku.

Soubor Silentium! Ensemble uzavřel na festivalu Smetanova Litomyšl sérii čtyř červnových koncertů, na kterých v tuzemsku prezentoval svůj nový výběr děl z proslulého historického kroměřížského archivu. Duchovní skladby, pod nimiž jsou podepsáni Philipp Jacob Rittler, Giovanni Felice Sances a jako nejznámější především Pavel Josef Vejvanovský, připravil Tomáš Netopil. Jeho výlety ze symfonického světa do staré hudby jsou čím dál častější a poučenější. A to nejen ty dirigentské, ale i houslové.

Na festivalu Smetanova Litomyšl se vedle velkých programů na zámeckém nádvoří konají i menší koncerty využívající dobře vybrané prostory. V minulých dnech tak v Jízdárně zpívala Kateřina Kněžíková písně francouzských autorů a v piaristickém kostele jednak varhanice Kateřina Chroboková alias Katta uhranula publikum autorskou tvorbou, jednak se tam Michal Nejtek se souborem Tiburtina pokusil zaujmout současnými ohlasy na středověkou hudbu. Jednoznačně však v tomto bezděčném srovnávání zvítězil kontratenorista Maayan Licht, který v zámeckém barokním divadélku vychrlil gejzír barokní pěvecké virtuozity doprovázený mimořádně kontaktní osobní prezentací.

Opera Národního divadla zařadila na závěr aktuální sezóny během čtyř červnových večerů Janáčkův masterpiece, Její pastorkyňu v režii Calixta Bieita. Režijní koncepce, která po premiéře v květnu loňského roku vyvolala bouřlivé debaty, dodnes vzbuzuje silné emoce. Publikum i odborná veřejnost se rozdělily na zastánce radikálně moderní interpretace a její odpůrce, kteří ji považují za překročení hranic vkusu a zásah zastírající samotné Janáčkovo poselství. Národní divadlo nyní částečně obměnilo obsazení – a ukázalo se, že šlo o trefu do černého.

V pátek 5. června se v olomoucké Redutě uskutečnila soutěž dětských a mládežnických pěveckých sborů v rámci festivalu Svátky písní Olomouc. Ve čtyřech soutěžních kategoriích se představilo celkem třináct sborových těles, z toho pět ze zahraničí. KlasikaPlus.cz přináší ohlédnutí za proběhlým kláním.

Závěrečnými třemi vyprodanými koncerty v pražském Rudolfinu se v neděli završila další sezóna Kühnova dětského sboru. Během dne se na pódiu vystřídala všechna oddělení od nejmenších dětí po koncertní sestavu. Zněla hudba v širokém spektru od klasiků, jako jsou Mozart a Dvořák, po současné tvůrce Jiřího Temla, Pavla Jurkoviče, Jolanu Saidlovou, Lenku Pospíšilovou, Petra Skoumala a další. Největší české sborové těleso v současnosti navštěvuje přes devět set členů.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) oslavuje v roce 2026 své stoleté fungování. Narozeninová oslava tohoto kvalitního hudebního tělesa se nesla v duchu přátelského „piknikového“ setkání pod širým nebem v pražských Riegrových sadech v sobotu 6. června s moderátory stanice Vltava Františkem Šedivým a Naděždou Hávovou. Dirigovali Robert Jindra a Petr Popelka.

Pražský filharmonický sbor (PFS) je především špičkové těleso mezinárodní úrovně, které posluchači znají ať už z jeho vlastních koncertů nebo ze spoluúčinkování s Českou filharmonií. Nicméně PFS je rovněž instituce, která podobně jako například symfonické orchestry vyvíjí i další aktivity, jejichž cílem je příprava dorostu pro vlastní potřeby a výchova a vzdělávání mladé generace posluchačů. A protože zpívat může – na rozdíl od hry na hudební nástroje – vlastně každý, vznikl uvnitř sboru i projekt či workshop Odemčený hlas.

Komorní sbor Martinů Voices zazpíval v Mladé Boleslavi americké spirituály. Na vysoké úrovni tak pokračoval tamní cyklus Rok na 4 doby. Tentokrát pořadatelé pro koncert zvolili kostel svatého Bonaventury – objekt využívaný Vysokou školou Škoda Auto, barokní prostor bez varhan a bez jakéhokoli církevního mobiliáře s charakteristickou, nikoli ideální akustikou.

Za účasti významných umělců, mecenášů a více než dvou stovek novinářů byla 10. března v David Geffen Hall, sídle Newyorské filharmonie, slavnostně představena sezóna 2026/27 a s ní nový umělecký ředitel Gustavo Dudamel, který se tak z Los Angeles přesouvá, zatím na pět let, do New Yorku.

„Vybrané ingredience po programové i interpretační stránce byly jednoduše vybrané, synergicky ovšem nezafungovaly úplně na výbornou.“

„V Matouškově hlasu jako by byl slyšet odlesk zlaté éry italské opery kořeněný chvějivou citovou exaltovaností.“

„Suchá akustika železobetonového sálu ochlazovala emoce po celý večer a dokonalému vyznění zkrátka chyběl divadelní samet.“

Týden před Vánocemi před sto třiceti lety založili v Mladé Boleslavi pánové Laurin a Klement firmu na bicykly. O třicet let později se z laurinky, tehdy už zaměřené na stroje na čtyřech kolech, stala škodovka a dvojí důvod oslavit mezníky českého automobilového průmyslu je na světě. Příležitosti se chopil místní cyklus Rok na 4 doby a ve středu 17. prosince uspořádal v sále škodováckého muzea výroční galavečer. Vybraní protagonisté, pěvci Victoria Khoroshunova a Daniel Matoušek doprovození orchestrem Prague Philharmonia za řízení mezinárodně etablovaného Jiřího Rožně, podali solidní výkony. Highlightová dramaturgie však nabídla až příliš mnoho prskavek… 

„Toto dílo dnes patří k nejpůsobivějším hudebním výpovědím 20. století.“

„Vězňova poslední slova znějí jako otázka do prázdna: ‚La libertà?‘ Silný závěr opery…“

„Sopranistka Ángeles Blancas Gulín okouzlila publikum svým nádherně znějícím hrudním rejstříkem vyrovnaným ve všech dramatických polohách.“

Během tří večerů 26., 27. a 28. listopadu uvedla Česká filharmonie v rámci svých abonentních koncertů jednoaktovou operu Vězeň italského skladatele Luigiho Dallapiccoly (1904–1975) v české premiéře. K provedení přizvala španělskou sopranistku Ángeles Blancas Gulín, ukrajinského tenoristu Valentyna Dytjuka a amerického barytonistu Briana Mulligana, který ztvárnil hlavní roli. Pražský filharmonický sbor připravil Simon Halsey a vše řídil hvězdný dirigent Antonio Pappano.

„Zatímco rodiče a prarodiče do posledního místa obsadili sedadla v Sále Martinů, jejich potomci tam postupně zcela zaplnili prostoru před varhanami.“

„Zejména v Hindemithově opeře, kterou nastudovaly děti ze souboru Rokytka, se zapojili členové NeoKlasik orchestru vedeného Václavem Dlaskem.“

„Nebyli by to ale čeští muzikanti, aby při adaptaci vnějších vlivů přestali myslet na specifika české hudebnosti.“

Pod záštitou velvyslanectví Spolkové republiky Německo se v sobotu 22. listopadu v prostorách Akademie múzických umění v Praze na Malé Straně uskutečnilo vzpomínkové matiné ke 130. výročí narození dvou významných německých skladatelských osobností, Paula Hindemitha a Carla Orffa. Jejich společným přínosem světové hudební kultuře je mimo jiné tvorba pro děti. Hindemith je autorem dětské opery s názvem Stavíme město, světovou proslulost získala tak zvaná Orffova škola. Hodnota obou těchto výtvorů spočívá v tom, že jsou určeny těm úplně nejmenším, které podněcováním jejich vlastní aktivity uvádějí do světa hudby.

„Úlohu sice jevištně ztvárnila poprvé, ale koncertně i v nahrávacím studiu ji už zpívala, takže mohla do kreace vložit mnoho odstínů… Ani trochu se nesnížila k exhibici. Hrála týmově.“

„Heřmanově manýristicky výpravné inscenaci nechybí poetické obrazy, barvitost a nápaditost, ale naštěstí ani humor.“

„Václav Luks, jako obvykle fyzicky angažovaný a naléhavý, kroužící všechny obloučky, ozdoby a pointy Händelovy hudby s labužnickým potěšením.“

Krásný pohádkový příběh s krásnou hudbou, dechberoucí spektákl. Tak se hovořilo o brněnské inscenaci Händelovy opery Alcina, když měla zjara v roce 2022 premiéru. Stojí za ní režisér Jiří Heřman a dirigent Václav Luks. Alcina se ještě stále vrací na repertoár, letos na podzim pro čtyři poslední představení, a to s Magdalenou Koženou jako s mimořádným hostem v titulní roli. Středeční večer, s diváky do jednoho aplaudujícími v závěru vestoje, byl triumfálním potvrzením zdařilosti projektu i mistrovství mezzosopranistky, už třetí desetiletí mezinárodně zářící pěvecké hvězdy pocházející z Brna.

„Důraz na sdělení je tu tak všudypřítomný, že není možné, aby publikum nebylo osloveno.“

„Edukace má možná větší budoucnost, nežli si zatím uvědomujeme: působivé je sledovat, jak při ní v publiku roste fandovství.“

„Zastoupení koncertů, které přímo posilují sounáležitost, je určující pro celkovou kvalitu našeho kulturního prostředí.“

V nabídce každého festivalu samozřejmě nejvíc poutají vystoupení hvězd. Vyzdvihnutí si ale zaslouží jiný typ koncertů, méně nápadný. Na Lípě Musice takové typy sledujeme dva: jeden patří k nejstarší tradici festivalu, totiž oduševňovat končiny, které byly spíš stranou zájmu. Druhý je novější a jde v něm o propojení různých generací při péči o mladé muzikanty. Zároveň se tak trochu edukuje i publikum.

„Příběh čerstvého projektu Via ad artem stojí určitě za pozornost.“

„Citlivý doprovod Jana Máry a jeho lahodný přednes Schumannovy Dětské scény patřil k vrcholům večera.“

„Oba zpěváci zúročili své zkušenosti na poli staré hudby i ve světě opery.“

Sváteční večer 28. října patřil v Severočeském muzeu v Liberci písním a interpretům vystupujícím pod hlavičkou projektu Via ad artem. Sopranistka Eva Bennet, basista Josef Kovačič, klavírista Jan Mára, violoncellistka Petra Machková a theorbista Marek Kubát připravili pásmo umělých písní napříč časem i prostorem od francouzské a anglické renesance přes italské baroko a německý romantismus až po českou píseň 20. století.

„Že ve sboru zpívá desítka žen, které v něm působí od počátku až dosud, je už opravdu hodno pozornosti a obdivu.“       

„Zhruba čtyřicetičlenný soubor se tvorbě dvacátého a jedenadvacátého století věnuje výrazně.“

„Od Zdeňka Lukáše, u českých pěveckých sborů autora právem mimořádně oblíbeného, zazněly skladby dokonce hned tři.“

Foerstrovo komorní pěvecké sdružení oslavilo půlstoletí činnosti. Pražský neprofesionální ženský sbor vedený Jaroslavem Brychem se publiku slavnostním koncertem na Žofíně připomněl jako umělecky zdravé těleso se setrvalou úrovní, pěkně sezpívané a prezentující zajímavý program. ´Foerstrovky´ nastudovaly už tři stovky skladeb, mají za sebou na osm set koncertů a řadu úspěchů v mezinárodních soutěžích, napočítaly za padesát let už dva tisíce sto zkoušek. Scházejí se jednou týdně. Vždy v úterý. Pro členky i jejich rodiny jde o nedotknutelný den.

„Varhany klamou tělem – mají zdobnou barokní skříň z roku 1690, v níž je však umístěn romantický nástroj z roku 1893.“

„Ondřej Valenta mohl bez obav zařadit nejen starší mistry, ale i romantickou hudbu.“

„Varhanní parafráze pochodu z Dvořákova oratoria Svatá Ludmila byla docela neobvyklým číslem.“

Cyklus Rok na čtyři doby, odehrávající se na Mladoboleslavsku, zasáhl tentokrát do Benátek nad Jizerou. V rodišti bratří Bendů, hudebníků proslavených v osmnáctém století v německém prostředí, využil však jeden ze čtyř tamních kostelů k akci nepřipomínající tuto místní tradici – k varhannímu koncertu.

„Z výčtu pěvcových počinů před pražským koncertem 16. října je třeba vyzdvihnout událost, která Domingovi otevírá nové obzory.“

„Múzickému mnichovi Shi Wulemu bylo skoro šedesát, když v klášteře na čínské hoře Tiantai založil orchestr.“

„Dramaturgii Domingova koncertu s Wule Symphony Orchestra tvořila pestrá směs hudebních ukázek; na dirigentském stupínku se střídal se svým čínským kolegou.“

Ani ve čtyřiaosmdesáti nepřestává být legendární Plácido Domingo věrný svému celoživotnímu heslu, které se navíc v angličtině vyjímá aliteračně, což bývávalo na roveň verši: „If I Rest, I Rust“. Neboli „Když odpočívám, rezavím“. A tak před svým pražským koncertem, který ho zavede poprvé do Dvořákovy síně Rudolfina, stihl kromě jiného i zcela neobvyklé vystoupení, v němž spojil svůj um s orchestrem buddhistických mnichů.

„Festival Lípa musica se stal širokým kulturním fenoménem, blyštivou značkou přesahující hranice regionu.“

„U koncertu světové hvězdy Joyce DiDonato jsem si poprvé říkal, zda je to ještě projekt pro festival Lípa Musica.“ 

„My kritici obvykle věříme, že svou prací můžeme kultivovat prostředí, které milujeme, nebo stát na stráži, pokud se hudební produkce ubírá směrem, kde ji zažívat nechceme.“ 

V pátek večer 19. září se pod křídly festivalu Lípa Musica sešli mladí hudebníci Akademie komorní hudby pod vedením violoncellisty Tomáše Jamníka při spolupráci s Václavem Luksem a stálicemi jeho Collegia Vocale 1704, Helenou Hozovou a Anetou Petrasovou. Vedle Vivaldiho instrumentálních skladeb zazněla kantáta G. B. Pergolesiho Stabat mater.

„Veronika Vojířová mě nadchla svým doslova špičkovým, ‚špendlíkovým‘ nasazováním a precizní intonací rovného, Hanu Blažíkovou připomínajícího tónu.“

„Těžko si představím klidně zkušeného posluchače, či dokonce aktivního hudebníka, který by při slepém poslechu rozeznal, které z provedených děl patří komu – co napsal Habermann, co Händel…“

„Habermann a Händel patří k sobě.“

Opisoval! Skandál! Skandál? Ne. Bylo to v době, kdy podobná věc byla projevem úcty, nikoli záškodnictví. Sám slavný Georg Friedrich Händel si, řekněme, „vypůjčil“ některé hudební myšlenky. Od koho? Dnes příliš málo známého českého tvůrce Františka Václava Habermanna, jemuž se pro vazbu na slavného kolegu začalo říkat „český Händel“. Zda to bylo označení oprávněné, se mohli přesvědčit mnozí příchozí do pražského kostela U Salvátora, kteří díla obou komponistů měli k dispozici k bezprostřednímu srovnání. 15. září hrála Musica Florea, zpívalo Collegium Floreum a čtyři sólisté, dirigoval Marek Štryncl.

„Anna Netrebko zářila jako hvězda, kterou také skutečně je. Její charismatická jevištní přítomnost a hlasová síla představily Toscu, jež je zároveň žárlivá a podezíravá i milující a svůdná.“

„Dříve či později se chtěl Hrůša k Tosce dostat, protože ji vždycky mimořádně prožíval jako divák i posluchač.“

„Nová inscenace slavného díla, které dosud nebylo prováděno v aktualizované formě, představuje pokaždé risk; zároveň je však neudržitelné muzejně recyklovat stará vidění nadčasových děl donekonečna.“

Na veřejnou generální zkoušku Toscy v Královské opeře v Londýně jsem se velice těšila. Nejen proto, že je to zbrusu nová produkce s hvězdným obsazením, ale hlavně proto, že je to první opera, kterou diriguje Jakub Hrůša ve své nové funkci hudebního ředitele proslaveného domu. Domu, ve kterém od roku 1904 vystupovala po dobu dvanácti sezón naše největší pěvkyně Ema Destinnová a ve kterém dirigent Rafael Kubelík během svého působení jako hudební ředitel v letech 1955 až 1958 představil londýnskému publiku mimo jiné Prodanou nevěstu a Její pastorkyňu.

„Hudba v podání akademiků zněla s úsměvem, příjemně, rozmarně.“

„Radost poslouchat, ale i se dívat.“

„Boha Moon se studentem Pavlem Praženicou u klavíru zahrála se zažitým výrazem Griegovu sonátu. Ševčíkovi vzdali hold jeho známou úpravou lidové písně Holka modrooká.“

Dvořákova Praha na Bořislavce, to je čtveřice neformálních festivalových koncertů s mladými interprety, cyklus stojící zdánlivě mimo hlavní dění. Koná se však už čtvrtým rokem a letošní zájem publika dává definitivně najevo, že se za hudbou dá s potěšením chodit i tam, tedy do Artia, přestože za prosklenými stěnami je na Evropské třídě opravdu rušno.