„I když původní ideou bylo připomenout výročí úmrtí skladatele (28. srpna), realizátoři úmyslně potlačili pietu a jejich cílem bylo přiblížit skladatele s důrazem kladeným na jeho tvůrčí aktivity.“

„Na šesti stanovištích čekala na příchozí postava malého i dospělého Bohuše v životní velikosti a formou osobní vzpomínky informovala o zajímavostech míst, na kterých se nacházejí.“

„I přes zdravotní handicap jednoho z hráčů byl interpretační výkon tria brilantní a u publika, které zaplnilo doslova do posledního místečka Reprezentativní sál Barokní radnice v Poličce si vysloužilo nadšené ovace.“

Městské muzeum a galerie Polička, jehož součástí je Centrum Bohuslava Martinů, se snaží hledat stále nové způsoby, jak přiblížit svého nejslavnějšího rodáka širší veřejnosti. Letos přišlo s novou myšlenkou, připomenout skladatele zcela netradiční formou jednodenního festivalu pro malé i velké, nazvaného Zažít Martinů. Akce se konala v sobotu 26. srpna a byla nabitá programem od rána až do noci.

I když původní ideou bylo připomenout výročí úmrtí skladatele (28. srpna), realizátoři úmyslně potlačili pietu a jejich cílem bylo přiblížit skladatele s důrazem kladeným na jeho tvůrčí aktivity. A také zprostředkovat je nenásilným způsobem i nejmenším dětem. „Bohoušek rád maluje, nejen tužkou, ale i hudbou,“ napovídal podtitul jedné z dílčích aktivit. Na akci lákala místní i turisty fotografie ‚Bohuše’ v životní velikosti, umístěná na poličském náměstí: z konkrétního úhlu šlo pozorovat současně nynější i sto let staré pozadí náměstí. Mimochodem – jde o vůbec jedinou skladatelovu fotografii v jeho rodišti, kde je Polička identifikovatelná; ostatní jsou buď z okolí města, nebo focené v interiéru či exteriéru jeho domova. Celý hudbou nabitý den začínal hned dopoledne, kdy byl ‚rozbalen‘ Hudební stan, v němž měly děti až do odpoledne možnost na interaktivní projekci pomocí pohybu a virtuálních dotyků rozhýbávat nejrůznější obrázky. Doprovodná hudba k projekcím obsahovala i některé konkrétní skladby Martinů, Motýly a rajky, Kuchyňskou revui a Vřavu.

Současně byla pro tento den zprovozněna stezka nazvaná Po stopách Bohuslava Martinů, určená zejména rodinám s dětmi. Na šesti stanovištích čekala na příchozí postava malého i dospělého ‚Bohuše‘ v životní velikosti a formou osobní vzpomínky informovala o zajímavostech míst, na kterých se nacházejí. Současně je na každém stanovišti čekal úkol, jehož řešení zapsali do připraveného úkolového listu a postupně tak vyluštili hudební tajenku. A pro unavené poutníky a poutníčky bylo přichystáno stylové občerstvení – několik druhů moučníků podle dochovaných receptur skladatelovy sestry Marie Martinů. Vychutnat si je mohli ve spřátelené kavárně Palačinka a také na její půvabné zahrádce s ojedinělou atmosférou, odkud je krásný pohled na kostel sv. Jakuba, rodiště B. Martinů.

To bylo také – soudíc podle ohlasů – nejnavštěvovanějším místem návštěvníků, nejen pro genia loci, ale také díky vtipně koncipovaným oživeným kostýmovaným prohlídkám rodné světničky Martinů. Návštěvníky tam uvítala skladatelova sestra Marie, která dohlížela na malého Bohouška, cvičícího na housličky lidové písně a prozradila návštěvníkům leckteré zajímavosti z jejich rodinného života.

V odpoledních hodinách byly pro rodiče s dětmi připraveny dvě herny. První, taneční, nazvaná V rytmu Martinů, byla plná pohybu a tanečních kroků, neboť výrazné taneční jazzové rytmy byly jedním z nejtypičtějších znaků Martinů rané tvoby tzv. pařížského období. Druhá herna byla pojmenována Bajky a hádanky a zde byly děti formou hudebních úkolů zapojeny do vytváření nejrůznějších pohádkových příběhů. A do třetice pro děti bylo určeno odpolední vystoupení Hudba vážná nevážně zprostředkovávající malým posluchačům taje hudby pro ně přístupnou formou.

Zbytek dne byl již věnován dospělým posluchačům. Pro ty, kteří chtěli uctít nadcházející (nekulaté) výročí úmrtí Bohuslava Martinů, byly celý den v kostele sv. Michaela, jenž se nachází uprostřed hřbitova nedaleko hrobu skladatele, zpřístupněny základní informace o skladateli a prostor rozezněla pozdní autorova díla spojená se sakrálním prostředím: nahrávky Hymnu ke sv. Jakubu, Izaiášova proroctví a Hory tří světel.

Večerní koncert Moravského klavírního tria ve složení Jiří Jahoda (housle), Miroslav Zicha (violoncello) a Jana Ryšánková (klavír), se nesl v duchu tvorby nejen Bohuslava Martinů, ale i dalších českých klasiků. Zaznělo trio pro housle, violoncello a klavír Bohuslava Martinů Bergerettes, H. 275 provedené s bravurou a citem pro souhru. Sukova Elegie, op. 23 a Fibichovo Trio f moll reprezentovaly romanticky kantabilní repertoár a Dvořákův Slovanský tanec č. 1 stejně jako Skočná ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta (obě skladby pro soubor zručně aranžoval Miroslav Zicha) ukazovaly na technickou vybavenost interpretů. Zajímavým zpestřením repertoáru, zapadajícím ale vhodně do dramaturgické koncepce večera, byla skladba současného autora Zdeňka Krále, nazvaná Kde domov náš?. I přes zdravotní handicap jednoho z hráčů (naražená žebra houslisty) byl interpretační výkon tria brilantní a u publika, které zaplnilo doslova do posledního místečka Reprezentativní sál Barokní radnice v Poličce (jenž byl před nedávnem rekonstruovaný a v létě nově otevřený), si vysloužilo nadšené ovace.

Tečkou po celodenním hudebním maratonu bylo promítání filmu Můj život s Bohuslavem Martinů, jenž před dvěma lety režíroval Jakub Sommer. Přestože film byl v Poličce veřejně představen už na slavnostní projekci v říjnu 2021, přišla se na jeho znovuuvedení podívat slušná řada diváků. Drobnou vadou na kráse finále akce Zažít Martinů byla přicházející bouřka, která nedovolila promítat film jako ‚letní kino’ v atriu muzea, nicméně adekvátní náhradou byl přesun do jeho audiovizuálního sálku. Finále – v režii matky přírody – pak bylo vskutku efektní, když se v momentě filmové prezentace hrozby druhé světové války spojily zvuky bouře z filmu s těmi skutečnými nad Poličkou.

********

Foto: Centrum Bohuslava Martinů v Poličce