PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Život v pravdě. Tak nazvala Moravská filharmonie Olomouc čtvrteční abonentní koncert věnovaný nedožitým devadesátinám Václava Havla. Jeho středobodem se z toho hlediska stala evropská premiéra stejnojmenné kompozice, ve které americký skladatel Joseph A. Santo nechává zaznít vybrané úryvky z Havlova legendárního projevu před Kongresem USA v roce 1990. Pod taktovkou Tomáše Braunera byla na programu také Dvořákova a Smetanova hudba a jako vrchol večera Gershwinův Klavírní koncert ve skvělém podání slovenského pianisty Ladislava Fančoviče.

Smetanova opera Libuše v sobě spojuje slavnostní rozměr s plnokrevným dramatem a jemně propracovanou psychologií jednotlivých postav. Supraphon právě vydal její nahrávku, která vznikla v Roce české hudby 2024 jako součást společného koncertního projektu České filharmonie a festivalů Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. S předními českými sólisty v čele s Kateřinou Kněžíkovou ji tehdy pořídil dirigent Jakub Hrůša. V rozhovoru přibližuje Libuši jako živé hudební drama, hovoří o její monumentalitě i psychologické jemnosti, o spolupráci s pěvci, s orchestrem a Pražským filharmonickým sborem i o tom, proč mu při závěrečném „národ český neskoná“ běhá mráz po zádech.

Bez jakýchkoli okázalostí se ve středu 16. září uskutečnil první koncert, na němž se coby šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové představil letos čtyřiatřicetiletý Jiří Habart. Večer v Sále Soni Červené měl slavnostní nádech díky programu v podobě provedení Smetanova cyklu Má vlast, žádných proslovů a vyznání tentokrát nebylo zapotřebí. Lze kvitovat, že z pódia promlouvala toliko poctivě nastudovaná hudba.

Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem kráčí od jednoho úspěchu k druhému a jejich vystoupení na festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu 10. září jen znovu potvrdilo, že orchestr i dirigent jsou ve vynikající formě. V atraktivním festivalovém programu, sestaveném z tvorby Dvořákovy, Smetanovy a Ravelovy, měli posluchači navíc příležitost ocenit umění dvaadvacetiletého jihokorejského klavíristy Yunchana Lima, jenž je dnes považovaný za jednu z nejzářivějších hvězd pianistického nebe.

Ve Velkém sále Moravského divadla Olomouc vzniká nová inscenace Dvořákovy opery Čert a Káča. Soubor Opery a operety ji představí hned zkraje sezony 4. září, kdy se taktovky chopí místní šéfdirigent Petr Šumník, a režijní podpis na představení zanechá dramaturg opavského Slezského divadla Dominik Beneš, se kterým KlasikaPlus.cz přináší rozhovor. Text se týká se i Smetanova Tajemství, na němž Beneš pracuje souběžně v Opavě s premiérou chystanou na 26. října.

Sopranistku Kateřinu Kněžíkovou není třeba představovat. Jako jedna z mála současných českých operních pěvkyň je známá i daleko za hranicemi světa klasické hudby; vedle pravidelného vystupování na předních českých i zahraničních scénách zaujala také svými nahrávkami, písňovými recitály, pedagogickou činností či popularizací klasické hudby. Na konci srpna se představí jako Mařenka v koncertním provedení Prodané nevěsty na zámku v Litni, kde po boku dalších pěvců vystoupí za doprovodu Orchestru Národního divadla pod taktovkou Roberta Jindry. Při této příležitosti jsme ji požádali o rozhovor, během něhož nám přes rameno nahlížely nejen Mařenka a Jenůfa, ale i další hrdinky, které výrazně formovaly uměleckou cestu zpěvačky.

Hubičku si operní pěvci dávají většinou tak nějak stylizovaně. Možná na to mají i nějaké manažery, stejně jako filmoví herci na milostné scény. Hubička, ta Smetanova, se však dává letos i v Operní líhni na Smetanově Litomyšli. S mladými na jevišti. Moc pěkně. A své manažery měla při dlouhé přípravě nadmíru povolané – dirigenta Jakuba Kleckera a režisérku Magdalenu Švecovou.

Klavírních úprav Smetanova díla je celá řada. V úterý 16. června však festival Smetanova Litomyšl nabídl posluchačům unikátní zážitek v podobě kompletního cyklu Má vlast ve virtuózní úpravě pro sólový klavír od Jindřicha Kàana z Albestů od jehož úmrtí letos uplynulo sto let. Ke koncertnímu křídlu usedl umělec nadmíru povolaný, jímž byl Matyáš Novák. Je to právě on, kdo toto pozoruhodné a z hlediska interpretace mimořádně náročné dílo znovu objevil a po celý jeden rok se věnoval jeho pečlivému studování.

Vojtěch Trubač, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm a držitel doktorátu z Frost School of Music na University of Miami, vystoupí 21. června na koncertě Smetana & Šostakovič v mladých rukou v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. Mladý klavírista se také profesionálně věnuje hře na varhany a v obou oborech dosáhl významných úspěchů – získal například druhou cenu v klavírní soutěži Beethovenův Hradec v roce 2022, ve stejném roce také druhou cenu z Mezinárodní soutěže F. Chopina v Darmstadtu (1. cena nebyla udělena), vyhrál varhanní soutěž Organum regium 2012, soutěž Pro Bohemia 2018 a dostal se do finále Mezinárodní varhanní soutěže v Bialystoku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus jsme si povídali o české hudbě, zahraničních studiích, spojení hry na klavír s hrou na varhany a dalších souvisejících tématech.

Novinkou letošního programu festivalu Smetanova Litomyšl je Operní líheň – nastudování skladatelovy Hubičky se studentskými sólisty. Stojí za ním s režisérkou Magdalenou Švecovou dirigent Jakub Klecker, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje průběh celoročních příprav a vypočítává záměry, které projekt má. Je přesvědčen, že pro dlouhodobý pěvecký rozvoj sólistů je hlubší poznání práce na smetanovských operních rolích velmi důležité. A připomíná, že Hubička patří k nejvděčnějším a pěvecky nejpřístupnějším operám Bedřicha Smetany. Připravují se tři představení, na večery od 23. do 25. června.

Chceme udržet festival co nejpřístupnější i Litomyšlanům, chceme, aby město z festivalu maximálně profitovalo, shodují se Michal Medek a Marek Šulc, ředitel a umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nicméně uvažují i o širších kontextech, včetně iniciace dění v zahraničí. Také o unikátnosti programů, o nebezpečí hrát jen „kratochvilnou a předvídatelnou“ hudbu a o financování kultury. Nebo o případných návratech na stadion a o revitalizaci zámeckého amfiteátru… Za nejdůležitější nicméně považují způsoby, jakými se netradičně, nově a jinak dívat na litomyšlského rodáka Bedřicha Smetanu a jeho odkaz. Protože ten je, jak říkají, sice svazuje, ale mnohem víc i zavazuje.

Na konci května 1866 dokázal Bedřich Smetana české veřejnosti, že není wagnerián. Jeho druhá opera přinesla do českého a později i světového repertoáru zásadní slovo ke komickému žánru. A doma se stala první a nakonec také nepřekonatelnou operou národní, skoro zlidovělou. Prodaná nevěsta. Premiéru měla v pražském Prozatímním divadle před sto šedesáti lety. Do podoby, v jaké se dnes hraje, zrála však ještě další čtyři roky.

Má vlast Symfonického orchestru Českého rozhlasu a jeho šéfdirigenta Petra Popelky byla na úvod Pražského jara nezapomenutelně vyprofilovaným uměleckým činem. Smetanova hudba zazněla mimořádně životně, poutavě a nevšedně, podnětně a muzikálně. Občanskou iniciativu ‚Nesahejte nám na veřejnoprávní média’ podpořil ten večer sám rozhlas účinným kalibrem. Ano, nejde o pouhé zpravodajské médium, kterému by momentálně vládnoucí politici rádi dali náhubek. Je ve společnosti významným kulturním hráčem, a to nepřehlédnutelně i svým orchestrem. Nejsme v psím útulku. Sem náhubky nepatří.

Šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Petr Popelka hraje se svým tělesem 12. a 13. května na Pražském jaru Smetanovu Mou vlast. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz však přibližuje nejen tento krásný úkol, související s letošním stým jubileem tělesa, ale i práci s Vídeňskými symfoniky, zkušenosti z hostování u amerických orchestrů a své vidění dirigentské profese. Včetně toho, že se před stovkou muzikantů musí i v nechtěné zranitelnosti cítit komfortně.

V úterý 7. dubna se olomoucká Reduta proměnila v taneční salón. Jednoduchý titul koncertu Klavírní recitál Marka Kozáka v sobě skrýval obsáhlý program plný skladeb, jež pojí motiv tance. Mladý český klavírista, varhaník a skladatel, který slaví úspěchy na domácí i zahraniční půdě, si pro posluchače připravil rozmanitý program zahrnující skladby od 18. do 20. století. V jeho podání zazněla díla Johanna Sebastiana Bacha, Bedřicha Smetany, Maurice Ravela a Franze Liszta.

Datum 1. dubna skrývá nenápadné zrcadlo – převrácené číslice odkazují ke 4. lednu, dni prvního koncertu České filharmonie v roce 1896. Orchestr si tedy ve dvou dubnových dnech připomněl sto třicet let své existence, když na stupínku ve Dvořákově síni Rudolfina stanul šéfdirigent Semjon Byčkov. K narozeninové oslavě přizval skladatele, s nimiž je těleso neoddělitelně spjato: Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu.

Komorní koncert se dvěma harfami patří v koncertní praxi spíše k ojedinělým událostem. Díky změně programu se však této mimořádnosti dostalo návštěvníkům moravskoslezského cyklu Hudební výlety. Ve čtvrtek 26. března se v Rytířském sále frýdeckého zámku návštěvníkům představil nevšední dramaturgický koncept a dvě výjimečné interpretky – Janu Bouškovou a Minju Stojanović.