„Skloubit oba požadavky – hrát, co chtějí lidé slyšet, ale zároveň je také něčím překvapovat – je občas trochu oříšek, ale věřím, že ve spolupráci s umělci se nám ho daří správně rozlousknout.“

„Letošní ročník přináší speciální koncert odkazující na slávu příbramských hornických a vojenských kapel.“

„Přivést v rámci jednoho dne klasickou hudbu blíž k lidem.“

Příbramsko obohatí od 25. dubna do 4. června šestnáct koncertů a dvě operní představení Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Jejich pořadatel připravuje i kompoziční soutěž, interpretační seminář nebo výtvarnou soutěž pro děti a k tomu open-air Den s Antonínem Dvořákem. Ředitelka festivalu Albína Dědičík Houšková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz podrobně komentuje letošní program, přibližuje místa konání koncertů a dává nahlédnout i do úvah o budoucích ročnících.

Má Hudební festival Antonína Dvořáka v Roce české hudby snadnější, nebo obtížnější pozici, když je tvorba tuzemských autorů tolik a všude akcentována?

Rok české hudby je pro pořadatele svým způsobem výzvou i závazkem. Při prvním pohledu nám naši dramaturgickou úlohu zjednodušuje, opak je ale pravdou. Jsme určitým způsobem vázaní představami návštěvníků festivalu o tom, jaká je česká hudba a co chtějí slyšet. Samozřejmě, že se jedná o díla známá, což je příklad i samotné Smetanovy Mé vlasti. Na druhou stranu je naším cílem publikum překvapovat a seznamovat ho s díly méně známými či novými. Skloubit oba tyto požadavky je občas trochu oříšek, ale věřím, že ve spolupráci s umělci se nám ho daří správně rozlousknout.

Na druhou stranu – jméno skladatele, které váš festival nese, a to každoročně, znamená, že Rok české hudby není nejpodstatnějším dramaturgickým podnětem, že?

Dílo Antonína Dvořáka je samozřejmě stěžejní v sestavování naší dramaturgie a je naším přáním, aby bylo jeho dílo – pokud je to jen trochu dle charakteru koncertu a zvoleného nástroje možné – součástí každého z koncertů.

Nacházíte inspiraci pro festivalové programy i přímo ve vašem regionu a v jeho tradicích, odhlédnuto na chvíli od Antonína Dvořáka?

Příbramský region je poměrně specifický – jak svou dávnou i méně dávnou historií, tak geograficky svou blízkostí hlavnímu městu i přírodními dispozicemi. Rádi pracujeme v rámci dramaturgie festivalu s tímto prvkem. Odhlédnuto od Antonína Dvořáka a koncertů odehrávajících se na místech jemu blízkých, přináší letošní ročník speciální koncert odkazující na slávu příbramských hornických a vojenských kapel. V příbramském divadle vystoupí 2. května osmdesátičlenný dechový orchestr Symphonic Wind Orchestra Sint Joseph Sittard z holandského Limburgu, který svým programem vzdá čest českým skladatelům hudby pro dechové orchestry v čele s Juliem Fučíkem nebo Jaroslavem Zemanem.

A co skladatel Josef Suk a pozornost jeho odkazu? Do Křečovic není zas tak daleko…

Křečovice máme opravdu blízko, stejně jako Vysokou, kde ve vile Rusalce Josef Suk pobýval a slovy trochu archaickými se dvořil dceři Antonína Dvořáka Otilce… Dílo Josefa Suka je poměrně často uváděno v rámci našeho festivalu. Nezapomenutelná je Sukova Pohádka v podání orchestru FOK a naprosto úžasné paní Soni Červené na zahajovacím koncertu jedenapadesátého ročníku. Jelikož Josef Suk patří mezi letošní jubilanty, i jeho dílo se objevuje na několika programech, nicméně tím hlavním je koncert Sukova komorního orchestru, který proběhne 27. dubna na zámku Dobříš. Tímto koncertem slavíme nejen stopadesáté výročí narození Josefa Suka, ale zároveň i padesáté výročí založení tohoto ansámblu.

Hledáte a nacházíte nová místa pro festivalové programy? I letos?

Z korespondence Antonína Dvořáka jasně vyplývá, že nejen Vysoká byla blízká jeho srdci, ale že miloval celý příbramský kraj. Je pro nás tedy krásným posláním v rámci festivalu hledat zajímavá místa, která propojíme s koncerty a představíme je našemu publiku. Jelikož se navíc snažíme u každého plánovaného koncertu najít ideální propojení umělce a daného prostoru, otevírá se nám tak i možnost vytvořit unikátní koncert. V loňském roce takto PhilHarmonia Octet Prague otevíral po rekonstrukci neuvěřitelný industriální prostor huti Barbora v Jincích, letos připravujeme první koncert ve zrekonstruovaném Špejcharu v obci Hvožďany.

A jakého genia loci má pro vás Svatá Hora?

Svatá Hora je úžasným místem plným historie, duchovna i určitého kouzla. Stejně jako zámeček na Vysoké, tedy Památník Antonína Dvořáka, v podstatě samo místo inspiruje k vytvoření programu pro daný prostor. Bohužel samotná bazilika Svaté Hory je natolik omezená prostorem pro posluchače, že ji využíváme jen při speciálních koncertech, ale nádvoří před ní je ideální pro naše takzvané piknikové koncerty. V letošním roce je koncert – který umožňuje divákům přinést si vlastní deky nebo v rámci koncertu konzumovat víno či jiné pochutiny – věnován dvoustému výročí Bedřicha Smetany. Je nádherné sledovat, jak při těchto „piknikových“ koncertech přicházejí lidé s dekami a s košíky s dobrotami a v uvolněné atmosféře poslouchají dobře známé melodie. Ve spolupráci s Pražskou konzervatoří jsme připravili letos program ze Smetanových oper Prodaná nevěsta, Hubička a Dvě vdovy a věříme, že Svatou Horu opět „rozzáříme“.

Je duchovní hudba výraznou cestou, jak dál s festivalem, nebo na ni nesázíte?

Duchovní hudba je nedílnou součástí našeho festivalu, stejně, jako je součástí naší hudební historie. V rámci festivalu zazní jak koncerty crossoverové (jako například Czech Philharmonic Jazz Band hrající 18. května v Galerii Ludvíka Kuby v Březnici), tak koncerty ryze duchovní hudby. Vedle VientoMarero Dua v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Třebsku a Alinde Quintetu v kostele svatého Vojtěcha v Příbrami to bude zejména koncert Drážďanského filharmonického sboru, který kromě klasického sakrálního repertoáru přednese ve světové premiéře i skladbu Anima Christi od švédského skladatele českého původu Adama Hajóssy Dediče, vítěze osmého ročníku kompoziční soutěže našeho festivalu.

Podle jakého klíče se pohybujete mezi skladbami z 18. a 19. století a díly autorů 20. a 21. století?

Žádný klíč pro výběr skladeb dle historického období nemáme. Vycházíme spíš z vyznění skladeb bez ohledu na dobu vzniku. Není neobvyklé, že spolu naprosto geniálně souzní skladby vzniklé v rozmezí několika staletí.

A jak intenzivní vlastně máte spojení s rodinou skladatele, jehož jméno festival nese?

Od počátku a pak i po mém nástupu jako ředitelky festivalu – a po transformaci, která odloučila festival od Města Příbram – byl s festivalem spojen Antonín Dvořák III. Byl součástí procesu, který změnil strukturu festivalu a posunul ho v návštěvnosti během čtyř let o téměř neuvěřitelných dvě stě procent. V roce 2017, po jeho úmrtí, zaujal tuto pozici jeho syn Petr Dvořák, který je předsedou správní rády Dvořákova Příbramska, pořadatele festivalu. Festival zároveň v rámci svých aktivit pořádá každoročně benefiční koncert, z jehož výtěžku je provedena oprava nebo údržba vily Rusalky nebo jejího inventáře.

Na co konkrétně bude věnován výtěžek letošního benefičního koncertu violistky Kristiny Fialové a klavíristy Adama Skoumala, organizovaného na podporu vily Rusalka?

Benefiční koncerty začaly v roce 2016 z popudu Hany Kakešové, pravnučky Antonína Dvořáka. Z výtěžku prvního koncertu proběhla repase vstupní branky do vily, nesoucí název Rusalka. Od té doby díky koncertům Václava Hudečka, Ivana a Lukáše Klánských, Jany Bouškové, Jiřího Bárty, Terezie Fialové, Ivo Kahánka a dalších vynikajících umělců došlo k repasi šezlongu a komody, k opravě altánů a opěrných zdí a tak dále. Letošní benefice jde ve prospěch repase židlí z jídelny.

Jak na vás osobně působí návštěva vily Rusalka?

Od prvního momentu, kdy mne tam prováděl Antonín Dvořák III., jsem do vily jednoduše zamilovaná stejně, jako jsem zamilovaná do díla Antonína Dvořáka. Historie, která z každého artefaktu ve vile doslova prýští, je až dechberoucí. V roce 2017 navštívil vilu před svým koncertem na Svaté Hoře, byl to závěrečný koncert devětačtyřicátého ročníku, světoznámý barytonista Thomas Hampson. On, stejně jako mnozí další návštěvníci vily, byl naprosto uchvácen prostorem, který je de facto zakonzervován v době života Antonína Dvořáka a každou částí vybavení ho připomíná. Je nezapomenutelné dojetí, se kterým hrál na klavír, na kterém Antonín Dvořák složil, nebo alespoň upravoval, naprostou většinu svých stěžejních děl v posledních dvaceti letech života, tedy včetně Rusalky, druhé řady Slovanských tanců či Jakobína.

A jakou spolupráci máte s Památníkem na Vysoké?

Jelikož nás spojuje jméno Antonína Dvořáka, snažíme se o spolupráci nad rámec běžného pronájmu koncertních prostor. V rámci minulého ročníku tak vznikl krásný projekt zářijového epilogu festivalu v podobě netradičního koncertu v prostorách uvnitř i kolem Památníku. Já osobně se pak podílím na dramaturgii dvou koncertních cyklů, které Památník pořádá – Hudebního podzimu a Setkání s…, tudíž dochází částečně i k dramaturgickému propojení jeho aktivit s aktivitami festivalu, jelikož se daří tyto koncerty vzájemně po stránce výběru umělců i samotného programu provázat.

Jak zvete na operní představení pro děti?

V podstatě nijak. Vzhledem k velké oblíbenosti těchto představení, určených dětem z příbramských základních škol, jsou obě představení, která v rámci festivalu realizujeme, okamžitě po rozeslání informace o jejich konání vyprodaná. Upřímně a nesmírně nás tento zájem těší a těší nás zejména reakce dětí, které v mnoha případech díky tomu poprvé prožívají svůj kontakt s klasickou hudbou a zejména pak s operou.

Osvědčila se skladatelská soutěž? Je o ni zájem?

Kompoziční soutěž se koná již podeváté, a to s poměrně střídavou mírou účasti. Ročníky s několika desítkami přihlášených skladeb střídají ty méně obeslané. Prozatím je to krátká doba, abychom měli potvrzený dlouhodobý úspěch vítězných skladeb, nicméně jsme rádi, že zůstávají na repertoáru souborů a umělců, kteří je na našem festivalu vždy ve světové premiéře uvádějí do života.

Co vše nabídne 3. června Den s Antonínem Dvořákem, který pořádáte osmým rokem? A na koho především cílí?

Den s Antonínem Dvořákem má v podtitulu Ať hudba zní ze všech stran – a to je také našim cílem. Přivést v rámci jednoho dne klasickou hudbu blíž k lidem, vyjít ze sálů. Celý den je koncipován do tří částí – dopoledního programu pro děti a mládež, v jehož rámci proběhne čtrnáct projektů pro děti od mateřských škol až po gymnázia, odpoledních open air koncertů pro veřejnost, které se konají v centru Příbrami, a speciálních koncertů pro děti ve věku nula až tři roky a pro seniory; ty se letos konají poprvé a uskuteční se už pod střechou, v Domě Natura v Příbrami.

Tři symfonické básně z cyklu Má vlast v úvodním programu dávají laťku hodně vysoko. Jak dál v příštích letech?

Rádi bychom se vrátili k velkým dílům Antonína Dvořáka, tedy k jeho symfoniím a oratoriím, která budeme kombinovat – v souladu s motty jednotlivých ročníků – s díly zahraničních autorů. Má vlast samozřejmě patří ke stěžejním dílům českého repertoáru. Toto excelentní dílo nemůže chybět v nabídce festivalu v rámci Roku české hudby. Jsem velice ráda, že se podařilo na zahajovací koncert pozvat Českou Sinfoniettu, která tři části Smetanovy Mé vlasti v Příbrami zahraje. Zároveň zazní na zahajovacím koncertu Dvořákovy Cypřiše v úpravě Jiřího Gemrota, kde sólový part přednese slovenská sopranistka Eva Hornyáková, a pak předehra k operetě Vinobraní Oskara Nedbala a Sukův pochod V nový život. Mimochodem, tato skladba je jednou z otázek geocachingové festivalové soutěže pro děti – Putování po stopách skladatelů Roku české hudby.

Zamíříte v roce 2025 i někam jinam než letos – repertoárově, místně…?

Každý z našich ročníků má určitý podtitul, motto, které do velké míry určuje výběr jak programové skladby, tak i samotných protagonistů. Rádi bychom příští roky, předcházející šedesátiletému jubileu, věnovali toulkám po světě, po stopách Antonína Dvořáka. Navštívíme spolu s ním země, ve kterých pobýval, a spojíme jeho tvorbu s tvorbou představitelů dané země.

…………….

O programu letošního ročníku HFAD jsme už psali ZDE

O Vysoké u Příbrami čtěte v seriálu Dvořák v souvislostech

Foto: Petr Veber, Martin Anderle, Facebook Albíny Dědičík Houškové, ilustrační - z předešlých ročníků festivalu