PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

V uplynulých dvou týdnech provedl český dirigent světového renomé Jakub Hrůša dva programy s Českou filharmonii, přičemž dramaturgie druhé série koncertů uskutečněných ve dnech 11.-13. února 2026 přinesla díla dvou skladatelů z přelomu 19. a 20. století – Jeana Sibelia a Josefa Suka. Zazněla orchestrální předehra Pohádka zimního večera, op. 9 Joseka Suka, virtuózní Sibeliův Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 43 s naprosto výjimečným Augustinem Hadelichem, dále jeho symfonická báseň Oceanidy, op. 73 a nakonec byl přednesen opět Suk s jeho orchestrální suitou s názvem Pohádka, op. 16.

Poměrně dlouhý název koncertní reflexe se patří doplnit poznámkou, že se tak ten večer stalo v rámci abonentního cyklu 130. sezony České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Koncert z děl Josefa Suka, Benjamina Brittena a rezidenčního skladatele Bryce Dessnera je v nabídce orchestru ve třech dnech 4., 5. a 6. února a tento nabízený recenzní pohled byl sepsán pod dojmem z prvního z večerů.

„Strnadová zaujala jak elegantním pódiovým sebevědomím, tak velmi pěknou technickou úrovní hry.“

„Homogenní zvuk hymnického charakteru uvedla sólová viola zvláštního témbru, který nebyl jen výsledkem použitého dusítka podle autorova předpisu con sordino.“

„Sólové violoncello bylo tak více v pozici osamělého poutníka, což Nouzovský náležitě využil.“

Závěrečný koncert 13. ročníku festivalu „Kultura v srdci Prahy“ se konal v pátek 15. prosince 2025 v Koncertním sále Pražské konzervatoře na Dvořákovo nábřeží v Praze. Festival pořádá Jednota pro zvelebení hudby v Čechách. Hráli Zemlinsky Quartet s violoncellistou Petrem Nouzovským a violoncellistka Naďa Strnadová. Program tvořily skladby Bachovy, Sukovy, Janáčkovy, Haydnovy a Čajkovského. Sál Pražské konzervatoře nebyl zcela zaplněn, ale na pódiu se koncertovalo s plným nasazením a se zajímavou a přitažlivou podobou ryze komorního vystoupení.

„Tomáš Brauner dal ve Smetanově symfonické básni velkoryse prostor všem hráčům s důrazem na mnohdy v ní nezaslouženě opomíjené nuance.“ 

„Kompozice Lukáše Hurníka je veskrze milou záležitostí, neskrývaně programní a vycházející nejen ze snahy postihnout dějiny východočeského města v rychlé zkratce.“

„Tvrdá a promyšlená práce s předními českými i zahraničními dirigenty přinesla v Hradci Králové plody, jež je zde již možno vnímat jako vysoký standard.“ 

Nejočekávanějším bodem programu na letošním slavnostním koncertě Filharmonie Hradec Králové ke Dni vzniku samostatného československého státu se již dlouho předem stala skladba Lukáše Hurníka Letopisy královéhradecké, symfonická kronika k 800. výročí města. Večer ke státnímu svátku 28. října probíhal v Sále Soni Červené v důstojném duchu, světová premiéra třináctiminutového dílka mu dodala zvláštní jiskru. Dirigoval Tomáš Brauner.

„Celý večer jsem byla svědkem výborné dramaturgie, která byla vstřícná vůči posluchačům i hráčům, což se zrcadlilo v aktivních reakcích publika.“

„Dvojice moderátorů se v komentáři velmi přirozeně doplňovala, často došlo i na vtipnou historku.“

„Česká studentská filharmonie předvedla jeden ze svých nejlepších výkonů, protože po všech stránkách šlo o výborné provedení tohoto díla.“

Desátý říjen je považován za Den duševního zdraví. Z médií často slyšíme o alarmující situaci ohledně nárůstu duševních problémů zejména u mladší generace a také o různých způsobech, jak jim čelit. Národní ústav duševního zdraví představuje ve svém projektu Umění – cesta do duše možnost pečovat o svou duši za pomoci klasické hudby. Medicína tedy ukazuje, že poslech zejména tohoto typu hudební kultury dokáže až léčebným způsobem zapůsobit na lidskou duši a najít cestu k nové kráse – kráse umění.

„Tomáš Jamník využil ve svém přesvědčivém projevu mírně rozpohybovaného vibrata a naplno se ponořil do prudce expresivního aspektu skladby.“

„Asrael je Sukovou osobní zpovědí, dokumentem jeho kompoziční originality a jedním z vrcholů jeho tvůrčího snažení.“

„Mihotavý opar jemně odkapávajících smyčců se s každým taktem zkonkrétňoval, nepotlačil však jednotnou, ve zklidnělém pianu se plížící dynamiku.“

Velkolepé, podmanivé, strhující. Takovou slovní trojicí by šlo charakterizovat pondělní večer 13. října, během něhož Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Roberta Kružíka ohromil rudolfinské publikum interpretací zřídka uváděných skladeb dvou význačných jmen české hudební kultury: Josefa Suka a Jindřicha Felda. Rostoucí dluh české koncertní kultury vůči oběma autorům splatil symfonický orchestr spolu se sólistou Tomášem Jamníkem s neskonalou grácií, noblesou a dechberoucí sugestivitou. Jestliže si provedení Sukova Asraela sáhlo na dno posluchačova emočního rejstříku, tak Feldův Violoncellový koncert jej odzbrojil rytmickou surovostí a výrazovou bezprostředností.

„Ve středu od 20:00 je k dispozici záznam pondělního abonentního koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Robertem Kružíkem, který využil příležitosti nastudovat velkolepou a náročnou partituru Sukova Asraela.“

„Ve čtvrtek v 20:00 si nenechte ujít přímý přenos koncertu z Hudebního fóra Hradec Králové: Arvo Pärta, Henryka Mikolaje Góreckého a Alfreda Schnittkeho.“

„V sobotu připravila Wanda Dobrovská jubilantský blok u příležitosti 100. výročí narození Luciana Beria, začíná ve 20:00 a jmenuje se Posel postmoderny.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 13. do 19. října?

„Skladba, která byla komponovaná ještě za studií autora v roce 1923, zněla jímavě i expresívně v duchu české moderny počátku století, kterou deklarovalo dílo Vítězslava Nováka.“

„Dále byl na programu písňový cyklus Svítání od Vladimíra Štědroně. Bella Adamova vložila do textu sebevědomou intenzitu.“

„Tři nápady pro klarinet a klavír hrála Paulová s Kahánkem v příjemně proměnlivé dynamice s využitím příležitostí demonstrovat charakteristické tónové kvality.“

Respirium a Sál Bohuslava Martinů Akademie múzických umění v Praze byly v pondělí 6. října dějištěm významné události. Rodina Střelcových, dámy Stanislava, Alexandra a Andrea, přivítaly návštěvníky ke třem částem projektu – přednášce, křtu CD a koncertu k poctě Vladimíra a Bohumíra, členů rodu Štědroňů. Program koncertu, který byl partnerským projektem festivalu Dny Bohuslava Martinů, uvedl vedle skladeb Vladimíra Štědroně také hudbu Janáčka a Martinů. Účinkovali pěvkyně Bella Adamova, klavírista Ivo Kahánek, klarinetistka Anna Paulová a Wihanovo kvarteto.  Projekt, který měl svou brněnskou premiéru v pátek 3. října 2025, zjevil podstatné a široké hudební veřejnosti méně známé skutečnosti, které tvořily českou hudební historii.

„Dát dohromady náročný part pro čtyři lesní rohy nebylo jednoduché. Jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Hudba Josefa Suka je efektní a plná dramatického citu.“

„Díky sugestivním gestům Tomáše Netopila klenuté plochy hýřily barevností.“

Bratislavské hudební slavnosti jsou v plném proudu a Koncertní síň Slovenské filharmonie je každý večer plná hudbymilovných návštěvníků. V pátek 3. října zde hostili Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v čele s dirigentem Tomášem Netopilem. Lákadlem byl Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr Roberta Schumanna a závěrem zazněla Symfonie E dur Josefa Suka. Program neobvyklý, přesto posluchačsky atraktivní.

„Daniel Matejča, v podstatě hvězda, která toho v poslední době má hodně a hodně, přesvědčil o své schopnosti vést.“

„Bylo znát, jak v průběhu večera ansámbl ukotvený ve svém respektuhodném vedoucím utěšeně spěje k čím dál uvolněnějšímu pojetí.“

„Josef Suk by měl jistě velkou radost, jací schopní nástupníci mu dorůstají.“

Mladí kvartetisté a výrazné osobnosti nastupující generace hráčů smyčcem spojení pod názvem Sukovo kvarteto zavítali do prostor Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. Koncízní, živě přenášený koncertní večer z děl Alexandera Borodina a Josefa Suka způsobil předposlední zářijový den velkou spokojenost na straně publika přišedšího do prostor Studia 1.

„Co tvoří sílu Wihanova kvarteta? Výjimečné nasazení všech členů, dokonalá souhra a jedinečný zvuk.“

„A je tu i něco navíc. Totální mezigenerační souznění vyvěrající ze spolupráce violisty souboru Jakuba Čepického s jeho otcem i s ostatními dvěma velezkušenými kolegy.“ 

„Nebyl by to ale Leoš Čepický, kdyby koncert neukončil malou přídavkovou hádankou.“

Pouhé dva dny po finále Smetanovy Litomyšle byla ve východočeském městě zahájena další hudební akce – Festival Interpretačních kurzů Litomyšl 2025. Na každý večer až do čtvrtka 17. července jsou připravena vystoupení předních českých interpretů, kteří se přes den budou věnovat nadějným mladým frekventantům šesti oborů. Na zahajovacím koncertě se v úterý 8. července představilo Wihanovo kvarteto.

„Souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní.“

„Z první věty Ravelova Smyčcového kvartetu dýchala pohoda prosluněného letního dne.“

„Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život.“

V květnu loňského roku obohatil pražský hudební život pozoruhodný koncertní cyklus nazvaný Hudba mezi obrazy. Za realizací tohoto projektu stojí dvojice studentů HAMU – klavírista Pavol Praženica a houslistka Terézia Hledíková, kteří k pořádání koncertů, na nichž vystupují výhradně mladí umělci, využili atraktivní a širšímu publiku nepříliš známé prostory staroměstské Galerie Lapidárium. Na závěrečném koncertě tohoto cyklu v pátek 13. června vystoupilo Sukovo kvarteto, ke kterému se ve druhé polovině večera připojil právě i Pavol Praženica.

„Narychlo připravené dílo zaznělo se ctí.“.

„Mysliveček mi byl největším dramaturgickým i interpretačním přínosem večera.“

„Přes některé pozitivní momenty interpretace Dvořákova Amerického kvartetu bohužel překvapovaly momenty odlišující se od autorova textu.“

S mírnou změnou programu se uzavřela v Plzni letošní sezóna Kruhu přátel hudby. Doležalovo kvarteto mělo účinkovat spolu s dvěma vynikajícími hornisty, ale z vážných zdravotních důvodů po havárii Zuzany Rzounkové bohužel nezazněl avizovaný Beethovenův Sextet pro dva lesní rohy ani jeho Smyčcové kvarteto Es dur, op. 81b. Další skladby, které měly s hornisty na koncertě 11. června v Domě hudby zaznít, nebyly dramaturgicky až tak významné a Doležalovo kvarteto je operativně nahradilo.

„Smuteční obřady z Panteonu Národního muzea přenášel Československý rozhlas, večer pak vysílal reportáž z pohřebního průvodu Prahou.“

„Pohřbu se v Křečovicích zúčastnilo na čtyři tisíce lidí.“

„Suk sleduje důsledně svou ideu, bez kompromisů vůči interpretům i vůči posluchačům. Právě to z něj činí autora, kterého svět doceňuje až s odstupem.“

S Českým kvartetem procestoval jakou houslista půlku světa, a tak komponoval hlavně o prázdninách, zejména u Dvořáků na Vysoké, nebo v rodných Křečovicích. Ale často i při turné. Jeho skladatelský odkaz čítá v osmi desítkách děl pouhých sedmatřicet číslovaných opusů. Přesto je to odkaz mimořádný, pomalu, ale jistě čím dál víc oceňovaný i v zahraničí. V mládí žák Antonína Dvořáka, dospěl nakonec kompozičně od romantismu k přemítavé básnivosti, meditativnosti a expresivnosti, a to ve výrazové šíři sahající od citlivé intimity až po monumentální, horečnatou polyfonii. Josef Suk… Zemřel před devadesáti lety, 29. května 1935.

„Stěžejní literární složkou večera se staly Otiliiny dopisy, chronologicky seřazené od sedmi let věku pisatelky do jejích dvaceti sedmi, tedy do doby krátce před smrtí.“

„Významnou roli v programu ovšem na koncertě Lieder society sehrály, jak jinak, vokální kompozice.“

„Všechny tři pěvkyně velmi dobře ovládají své hlasové fondy, je radost je poslouchat.“

V poněkud chladném večeru, v bujnou jarní zelení obklopené Vile Amerika, sídle Muzea Antonína Dvořáka, uspořádala Lieder Society 19. května hudebně-literární pořad s názvem Ó byl to sen. Námětově byl sestaven jako spojnice odkazu skladatelů Antonína Dvořáka a Josefa Suka, kdy se jeho ústřední postavou stala Dvořákova dcera a současně žena Josefa Suka Otilie Suková.

„Přesnými gesty provedl Petr Vronský bezchybně intonující orchestr všemi dynamickými a melodickými vzepětími Novákovy skladby a vytvořil skutečně živý a plastický obraz bouře ve velehorách.“

„Hanušův opus je další výsostnou ukázkou z pokladnice nezatížené dobovými mravy a požadavky, hudbou čistou, svobodnou a nespoutanou, vycházející z poctivého základu tehdejší české moderny.“ 

„Dirigent nevyvolával jednotlivé hráče a skupiny prostřednictvím pokynů ze svého místa, jak bývá v závěru koncertů zvykem. Pěkně si je všechny obešel.“

Filharmonie Hradec Králové potvrdila na svém koncertě konaném v poslední dubnový den obdivuhodnou interpretační úroveň, k níž postupně se omlazující orchestr dospěl díky neutuchající energii a činorodosti svých členů a spoluprací tělesa s předními domácími i zahraničními dirigenty. Středeční večer v Sále filharmonie se pod taktovkou Petra Vronského zaměřil na českou hudbu a doslova hýřil barvami a náladami. 

„Koncert měl nevšední podobu, vystřídala se na něm dvě symfonická tělesa.“

„Ten nejmarkantnější rozdíl se překvapivě nachází v kompaktnosti zvukového obrazu, v jeho dokonalé jednotě, což mladým hudebníkům pochopitelně ještě chybí.“

„Sukův Epilog je dílem hluboké myšlenkové závažnosti a tvůrčího mistrovství, tlumočí naléhavá poselství světla, lásky a smrti.“

Šestý orchestrální koncert abonentní řady „B“ Česká filharmonie naplánovala do tří po sobě jdoucích večerů 30. dubna a 1. a 2. května. Dramaturgicky měl program nevšední podobu, na pódiu Rudolfina se vystřídala dvě symfonická tělesa. Česká studentská filharmonie nejprve přednesla symfonickou suitu Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova, ve druhé části večera pak orchestr České filharmonie spolu s Pražským filharmonickým sborem (sbormistr Lukáš Vasilek) a sólisty přednesl symfonický Epilog Josefa Suka. Obě díla zazněla v nastudování a pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůši. Sólové vokální party v Sukově skladbě přednesli Alžběta Poláčková (soprán), Jiří Brückler (baryton) a Jan Šťáva (bas).

„Česká filharmonie je orchestr, který se do věcí, jejichž kvalitu přinejmenším podvědomě cítí, dovede pozoruhodně intuitivně vciťovat.“

„Je obtížným úkolem dostát všem detailům partitury Sukova Epilogu, a přitom posluchači poskytnout vlastně intimní sdělení.“

„Postupně se vztah ke každému dílu víc a více zvnitřňuje a prohlubuje, člověk už skladbu ‚nepřemýšlí‘ , ale ‚dýchá‘.“

Dirigent Jakub Hrůša pro abonentní koncerty České filharmonie přelomu dubna a května připravil k provedení v pražském Rudolfinu společně s Korsakovovou Šeherezádou málo známé Sukovo veledílo – Epilog op. 37. Nejen v tuzemsku, ale výrazně i v mezinárodním koncertním dění se v posledních letech profiluje vedle dalších konstant také jako pravidelný a zasvěcený interpret symfonického odkazu Josefa Suka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad charakterem i kvalitami a dopadem Sukovy hudby a dává nahlédnout do vývoje svého vztahu k ní. Podrobně se samozřejmě věnuje právě Epilogu.