Jméno Josef Suk se vyskytuje v české hudbě dvakrát – Josef Suk starší, zeť Antonína Dvořáka, byl skladatelem a houslistou Českého kvarteta, Josef Suk mladší, jeho vnuk, byl mezinárodně uznávaným houslovým virtuosem a ve vlasti národním umělcem. Jméno Marie Suková patří k druhému z nich. V manželství prožili společných šest desetiletí. A právě jí byl v Praze věnován komorní koncertní večer. Zemřela počátkem letošního roku, tři roky před stými narozeninami.

Protagonisty koncertu v někdejším kostele sv. Vavřince, sídle Pražského jara, byli první dubnovou středu členové Klavírního kvarteta Josefa Suka (Pavel Zemen, Radim Kresta, Eva Krestová a Aneta Šudáková) a pro jedno číslo také Ivan Ženatý s Petrem Jiříkovským. Zněla hudba romantiků – Faurého, Dvořáka a jeho žáka Suka. Foersterova skladba nakonec z programu vypadla, ohlášená sopranistka Alžběta Poláčková byla v indispozici.

Houslista Ženatý, Sukův někdejší žák, přispěl po přestávce s pianistou Jiříkovským poetickým, čistým, zvukově a výrazově krásně zdrženlivým a ztišeným pojetím Dvořákových Romantických kusů – Cavatiny a Elegie.

Klavírní kvartet č. 1 Gabriela Faurého, rozměrný a závažný, plný intimity i velkého zvuku, obdařilo kvarteto v úvodu celého večera náležitostmi stylu i zřetelným prožitkem: ráznými proměnami a příkrými kontrasty, vypracovanými rubaty a zemitými akcenty, vášnivě robustními i tiše zjihlými plochami a skvělou souhrou, a tou nejen v táhlých unisonech, ale i v polyfonních výměnách – vlastně neustále. Platí to ostatně i o pozoruhodně zdařilém a zralém Klavírním kvartetu a moll, opusu 1 mladičkého Josefa Suka. Výrazné hlavní téma první věty zaznívalo až velkolepě, pomalá věta byla citlivá, finále efektní.

Kvarteto nesoucí jméno houslisty Josefa Suka se prezentovalo jako skvěle vybavené a kompaktní. Klavírista nešetří zvukem, ale ostatním naslouchá velmi pozorně, houslista drží pevnost obrysů, violistka přispívá nesmírně měkce a violoncellistka neméně muzikálně, s pochopením pro komorní partnerství, a určitě i proto s častým úsměvem.

Prasklou strunu, která na chvíli přerušila v první polovině koncertu tok Faurého hudby, využil houslista ke krátké vzpomínce na Josefa Suka. Přetržené struny obecně neměl rád, ale houslisty, kteří s sebou nemají náhradní, doslova nesnášel. Kresta ji naštěstí v šatně měl, bleskově ji vyměnil a vyjádřil naději, že před přísným hypotetickým pohledem zesnulého Mistra obstál…

Marie Suková byla podle něj laskavá a uměla mladé muzikanty potěšit. Vzpomínkový koncert, jak řekl, neměl být nostalgický; byl naopak rámován slovy o vděčnosti a měl upřímný emotivní obsah, ten hudební, i ten nehudební. I proto květiny tentokrát nedostali interpreti, ale symbolicky manželka, která celý život vytvářela Josefu Sukovi potřebné zázemí a oporu. Lilie, položené Radimem Krestou na klavír, prý měla obzvlášť ráda.

Památku houslisty Josefa Suka zvěčňuje v Praze bronzová pamětní deska. Manželé žili v bytě na Karlově náměstí č. 5 ve čtvrtém patře od roku 1962 celé půlstoletí. Marie Suková se narodila 17. 3. 1926 a zemřela 27. 1. 2024. Manžela, narozeného v roce 1929 a zesnulého roku 2011, přežila téměř o třináct let.

Foto: Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp