„Svatopluk Schuller dal svému projevu potřebnou autenticitu výpovědi teenagera, intenzivně prožívajícího veselé chvíle života i sladkobolné citové zvraty.“

„Pěvec Thoma Jaron-Wutz zaujal ukázněným projevem, vycházejícím z nejlepších tradic německého komorního zpěvu.“

„Marek Kozák nalezl v polkách a miniaturách vkusnou míru interpretace, oproštěnou od zbytečných efektů.“

Tanec nechyběl… Vzpomínka na Plzeň – Studentský deník Bedřicha Smetany. Pořad o Smetanových studiích na plzeňském gymnáziu snad nemohl dostat příhodnější název, než představuje citát ze skladatelova deníku. Komponovaného pořadu ve středu 10. dubna v plzeňském Domě hudby se jako hosté zúčastnili zástupci institucí zainteresovaných na pořadech věnovaných seznámení s kritickým vydáním Smetanova deníku* vzniklého v letech 1840-47 a zahrnujícího převážně plzeňské období. Večer byl doplněn klavírními skladbami a písněmi Smetanova raného období. 

Prezentovat divákům Smetanovy deníkové zápisy není v Plzni myšlenka zcela nová. V 90. letech s ní poprvé přišla plzeňská muzikoložka Vlasta Bokůvková, a to pořadem, v němž v dvojroli studenta Smetany vystoupili jednak herec činohry Divadla Josefa Kajetána Tyla Antonín Procházka a zadruhé tehdejší posluchač plzeňské konzervatoře ze třídy prof. Karla Friesla Martin Karlíček. 

Letošní projekt vznikl ve spolupráci českých subjektů (Národního muzea Praha – Muzea Bedřicha Smetany, Odboru kultury Magistrátu města Plzně, Plzeňské filharmonie, Festivalu Smetanovské dny, Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Západočeského muzea v Plzni – Národopisného muzea) a jejich německých partnerů (Spolku Adalberta Stiftera, Německého kulturního fóra pro východní Evropu z Postupimi, Sudetoněmeckého hudebního institutu okresu Horní Falc z Řezna), vše za podpory zmocněnce Spolkové vlády pro kulturu a média a Česko-německého fondu budoucnosti. 

Večer zahájili svými kratšími příspěvky jednotliví spoluautoři. Smetanův německy psaný deník zhodnotil z jazykového hlediska redaktor publikace Václav Petrbok z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Nejenže ve Smetanově německy psaném textu upozornil na výskyt citově zabarvených českých slov, ale pisatelův autentický deník zasadil do širšího kontextu česko-německé dvojjazyčnosti v první polovině 19. století tak, jak se praktikovala v devítitisícové Plzni. Postihl i další proměny této počáteční asymetrie, která se v průběhu druhé poloviny století výrazně měnila ve prospěch českého živlu. 

O přínosu skladatelova autentického deníku pro poznání jeho rané tvorby i o utváření jeho náhledu na studia, nejbližší přátele a okolní společnost dále promluvila vědecká pracovnice Muzea Bedřicha Smetany Olga Mojžíšová. Upozornila na skutečnost, že tento soubor je ve srovnání s jinými skladateli zcela unikátní, neboť kromě vhledu do intimity Smetanova života přináší i osobní reflexi řady událostí a popis způsobu života plzeňské společnosti. Texty odráží Smetanovu družnou povahu, první prchavé lásky, ale i peripetie hlubokého vztahu ke Kateřině Kolářové. Kromě toho zde najdeme zmínku o vzniku mnoha skladeb, včetně těch, které se bohužel nedochovaly.

Zajímavou topografii míst spjatých se Smetanovým plzeňským pobytem nastínil ve svém krátkém vstupu znalec plzeňských reálií historik Tomáš Bernhard. Mladý skladatel (do Plzně přišel na podzim 1840) bydlel na třech adresách – zprvu v gymnaziální budově, bývalém klášteře dominikánek (1840–1841), později v dnešní Bezručově ulici čp. 24 (1842), do konce svého pobytu (1842–1843) pak v rozlehlém Steinhäuserovském domě na dnešní Americké třídě, zde přímo v sousedství rodiny podinspektora důchodkové stráže Karla Koláře. Historik zmínil i budovy, v nichž se Smetana účastnil mnoha domácích bálů a kde byl rád vítán nejen jako výtečný klavírista, ale také jako vyhledávaný tanečník (oficiální bály včetně „císařského“ si vyžadovaly souhlas prefekta gymnázia). Zajímavý byl i Bernhardův pohled do života plzeňské honorace. Ve Smetanově době neměl tento termín pejorativní nádech, jednalo se o běžné označení rodin vyšších úředníků, gymnaziálních profesorů, důstojníků, duchovních, tedy sociální a kulturní elitu města. Přednášející ještě blíže specifikoval rozdíl mezi vrstvou tamějších měšťanů (majitelů domů a živností, často právovárečníků) na straně jedné a úřednickou a důstojnickou honorací na straně druhé. Smetana patřil tomuto druhému světu. Spoluautor publikace upozornil na paradox, že nikde v deníku nenalezneme záznam o Smetanově spojení s okruhem českých vlastenců, s nimiž se družil jeho bratranec alias „strýc“ Josef František Smetana (1801–1861), jehož úkolem bylo dohlížet nad studiem neposedného repetenta. Také zmínka o Smetanových láskách poopravuje zaběhlá schémata. Kromě Kláry Klotzové tyto dívky většinou nepocházely z Plzně, patřily k úřednické honoraci hovořící německy, nebyly tedy vlastenky, což však mladému Smetanovi tehdy zřejmě vůbec nevadilo. 

Na vstupní seznámení s problematikou textu navázalo samotné čtení z deníku. Výběr jednotlivých úryvků v překladu germanistky Magdaleny Havlové přednesl Svatopluk Schuller. Svému projevu dodal potřebnou autenticitu výpovědi teenagera, intenzivně prožívajícího veselé chvíle života, kořeněné společenským uznáním, ale také sladkobolné citové zvraty, související se sice prchavými, ale intenzivně prožitými láskami ke Kláře Klotzové, později ke Kateřině Kolářové. 

O hudební vstupy se postarali dva interpreti. Německý tenorista Thoma Jaron-Wutz přednesl Smetanovy písně, jejichž texty nevybočily z běžné dobové produkce: Lebewohl! (Wilhelm Melhop), Liebchensblick (B. Breiger) a Einladung (Johann Georg Jacobi). Pěvec zaujal ukázněným projevem, vycházejícím z nejlepších tradic německého komorního zpěvu, i barevným témbrem svého hlasu. Klavírní skladby Smetanova raného období zazněly v podání Marka Kozáka. Polka g moll, č. 2 z cyklu Tři poetické polky, op. 8 z roku 1854, hraná v úvodu, kontrastovala svou mírou stylizace s polkami „plzeňského období“. Luisinu polku si Smetana sice do Plzně již přivezl, její oblibu si však ověřil právě zde – hrála se dokonce i v orchestrálních úpravách. Vzpomínka na Plzeň je pro město erbovní skladbou, dlouhá léta byla znělkou tamější rozhlasové stanice a v letních měsících zněla v nahrávce Karla Friesla z fontány ve Smetanových sadech. Mladý klavírista Marek Kozák zde podobně jako v následujících miniaturách z cyklu Bagately a impromtus, op. 6 (Nevinnost, Sklíčenost, Láska), jakož i v závěrečné Pansée fugitive nalezl vkusnou míru interpretace, oproštěnou od zbytečných efektů. 

Německá verze plzeňského pořadu Tanec nechyběl… (Am Tanze fehlte es nicht… Der junge Smetana in Tagebuch und Musik) byla uvedena 18. března v Řezně, následující den v Mnichově a 11. dubna v Muzeu Bedřicha Smetany v Praze. Další prezentace německé verze se uskuteční v Berlíně a ve Výmaru.

……………….
* Olga Mojžíšová – Tomáš Bernhard: Bedřich Smetana: Deníky/Diaries. I. 1840 – 1847, Národní muzeum 2023.

Foto: Smetanovské dny / Dominik Beránek