„Nouzovský zahrál Koncert h moll jako hudbu, která se neomrzí ani interpretům, ani posluchačům.“

„Orchestr, tvořený kolegy, spolužáky, přáteli a spoluhráči, hrál zkušeně a naplno, se zřetelnou motivací.“

„Sukův sokolský pochod v Nový život se ukázal být vhodnou tečkou.“

Česká Sinfonietta s dirigujícím Radkem Baborákem a s violoncellistou Petrem Nouzovským přispěla k Roku české hudby programem, který do sálu Muzea Škoda Auto v Mladé Boleslavi připravili pořadatelé již dobře zavedeného regionálního koncertního cyklu Rok na 4 doby. Na programu byli Dvořák, Suk a Smetana. Další připomínku dvou set let od narození Bedřicha Smetany pořádá stejný spolek formou open air koncertu v blízkých Jabkenicích, kde skladatel v myslivně u příbuzných strávil poslední léta života. Vystoupí tam 20. května pěvkyně Doubravka Součková a Kukal Quartet.

V mladoboleslavském moderním multifunkčním prostoru vestavěném do bývalých hal, kde se až do roku 1928 vyráběly automobily v podniku založeném Václavem Laurinem a Václavem Klementem, se koncerty cyklu Rok na 4 doby konají už pravidelně. Jde o součást Muzea Škoda, které dává kulturním akcím ve městě, jehož jméno je v podstatě synonymem automobilky, jedinečnost genia loci. V úterý 20. března se tam ke spokojenosti četného publika vrátil zhruba padesátičlenný projektový či lépe řečeno festivalový orchestr Česká Sinfonietta se svým zakladatelem a uměleckým vedoucím Radkem Baborákem. Program k Roku české hudby byl zdařile koncipovaný. Neopomenul velké symfonické dílo – Dvořákův Violoncellový koncert h moll, ale jinak už sestavu tvořila menší, ovšem neméně „velká“ díla: samostatně hrávané Scherzo z Triumfální symfonie Bedřicha Smetany, Dvořákův Karneval, Smetanova Šárka a Sukův Pochod v nový život.

Petr Nouzovský zahrál Koncert h moll pevně i rozezpívaně, velkoryse i prožitě, jako důvěrně známou, oblíbenou a milovanou hudbu, která se neomrzí ani interpretům, ani posluchačům. Projevil se jako spolehlivý a soustředěný interpret, s naprostou samozřejmostí a bez známek svévole propojený s dirigentem. Sólový part směřující až k finálnímu zjihnutí, způsobenému privátními city a vzpomínkami skladatele, obdařil klidnou jistotou i osobními nuancemi. Orchestr, tvořený kolegy, spolužáky, přáteli a spoluhráči z řady tuzemských komorních souborů a větších těles, hrál s Radkem Baborákem adekvátně prostoru, atmosféře a sólistovu cítění: barvitě, pozorně, zkušeně a naplno, se zřetelnou motivací. Jen u pultů houslí byly občas rezervy pro stoprocentní sjednocení smyků. A nenápadné přizvučení orchestru? V tomto případě je snad tolerovatelné.

Scherzo je jedinou dnes životnou částí Triumfální symfonie, kterou Bedřich Smetana napsal v padesátých letech ke sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou. Věta je také jedinou ze čtyř, ve které nezaznívá, byť vždy jen dekorativně, rakouská hymna – Haydnova melodie „Zachovej nám, Hospodine“. Scherzo zaznělo v úvodu večera pohodově, odlehčeně, bez patosu, jako skutečná romantická hudba své doby.

Dvořákův Karneval, vířivě virtuózní i kantilénovou symfonickou báseň, zahrálo těleso pod přátelsky názorným nekomplikovaným gestem Radka Baboráka vzorově, s temperamentním, i když ne extatickým vyzněním, ale s výrazně krásně lyrickým intermezzem. Neméně skvěle dirigent se svými přáteli vygradoval Smetanovu Šárku, ve které se výrazové důrazy dostávají až do krajností. Podařené klarinetové sólo, plochy s fagoty zvukomalebně naznačujícími spánek… a na druhé straně zběsilé vyvrcholení dramatu… Radek Baborák ani tady ale nesklouzl v závěru k tempovému extrému, ať už díky svému naladění, nebo se záměrem dohrát na jistotu. Dosažené emoce přesto stačily, báseň vyzněla jak má, jako strhující kus.

Sukův sokolský pochod v Nový život, který by na jiném koncertě možná zazněl na odlišné pozici, klidně i v úvodu, se ukázal být vhodnou tečkou. Korunoval koncertní program slavnostní vznosností. Obsahuje efektní fanfáry, navrací se k invenčnímu hlavnímu tématu, dotýká se typického autorova symfonismu, který vychází z Dvořáka a zároveň už nachází vlastní osobitý zvuk a styl, v některých úsecích ovšem také hraničí s charakterem repertoáru hraného vojenskými hudbami při promenádních koncertech. Radek Baborák s věrně reagujícím orchestrem toto vše vystihl. Nabídl tak mladoboleslavskému publiku skvěle korunovaný, zdařilý, reprezentativní a přitom neotřele postavený výběr z české symfonické tvorby. Tedy něco veskrze svátečního, byť bylo „jen“ úterý.

Foto: Zdeněk Kolín