PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Antonín Dvořák chodil z Vysoké u Příbrami navštěvovat do nedalekého Bohutína třídního učitele Karla Petáka. Když zde byl roku 1887 slavnostně vysvěcen nový kostel sv. Máří Magdalény, postavený v novogotickém stylu stavitelem Františkem Staňkem, zavítal i sem. I když se původní varhany, na které chodil hrávat, nedochovaly a ty z roku 1910, které sem byly přestěhovány z kostela v Libejovicích v r. 1950 poškodil požár a nyní prochází jednou z dalších rekonstrukcí, Hudební festival Antonína Dvořáka se rozhodl místo oživit uspořádáním komorního koncertu a v budoucnu i tomuto místu věnovat pozornost. Zcela zaplněný prostor kostela hostil česko-britského hornistu Bena Goldscheidera a smyčcové Zemlinského kvarteto. Program se z části skládal z děl Wolfganga Amadea Mozarta a v souladu s tématem festivalu, vazbou na Anglii, děl současného anglického skladatele Gavina Higginse a americké legendy Ralpha Vaughana Williamse.

Česko-britský hornista Ben Goldscheider vystoupí ve čtvrtek 14. května od devatenácti hodin v kostele sv. Máří Magdaleny v Bohutíně. V rámci Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram spolu se Zemlinského kvartetem přednese díla Wolfganga Amadea Mozarta, Ralpha Vaughan-Williamse a Gavina Higginse. Při této příležitosti Goldscheider poskytl rozhovor o své koncertní dráze a lesním rohu jako nástroji s pestrou paletou barev a spoustou zvukových možností.

Který ze světových orchestrů je nejlepší? Věčná otázka, která má jediné šalamounské řešení: vyjmenování „top“ těles. Jedné nebo dvou desítek… A který je nejlepší z těch evropských? Jsou to Vídeňští, nebo Berlínští filharmonikové? Ti první, existující od roku 1842, fascinují stylem i jedinečnou strukturou a historií. Ti druzí, působící od roku 1882, mají ve vínku interpretační dokonalost, velkoměstské zázemí metropole a kontinentální ambice jdoucí ruku v ruce s úlohami, které hrálo a hraje Německo. Patří k tomu i každoroční Evropský koncert, připomínající 1. května narozeniny orchestru. Ten první se konal ve znovusjednocené a svobodné Evropě před pětatřiceti lety, první květnový den roku 1991. Kupodivu v Praze.

„Ano, já jsem pachatel,“ říká k založení festivalu Klášterní hudební slavnosti původně violista Roman Janků. Manažer, který stojí i za šumpersko-jesenickou koncertní řadou Klasika Viva, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor u příležitosti jubilea „Klášterek“ – ty totiž letos oslaví dvacáté narozeniny. Janků poskytuje bližší pohled na letos konaný ročník, zároveň zve na koncert předního českého klavíristy, který v Šumperku vystoupí už 20. dubna.

Ve dnech 22. ledna až 1. února se v Salcburku už posedmdesáté uskutečnil festival Mozartwoche neboli Mozartův týden. Kromě vlastního výročí letos připomněl především 270. výročí narození skladatele, jehož jméno má ve svém názvu. Kromě přehledu celkového programu tento text přináší reflexi koncertů souborů L’Arpeggiata a Capella Cracoviensis, Baborák Ensemble+ a inscenace Kouzelné flétny v režii uměleckého ředitele festivalu Rolanda Villazóna.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. února?

Probíhající 34. ročník koncertní řady Svátky hudby v Praze pokračoval v úterý 27. listopadu čtvrtým projektem. Opět se konal v koncertním sále Pražské konzervatoře a opět s maximální návštěvností. Program tvořily tři skladby „salcburského zázraku“ Wolfganga Amadea Mozarta a Voříškova Symfonie D dur. Na housle hráli Václav Hudeček a Marie Baboráková, sólo měl a také orchestr Českou Sinfoniettu dirigoval Radek Baborák.

Housle držela poprvé v ruce v sedmi letech, v deseti ji maminka připravila na zkoušky na hudební gymnázium a v oktávě se prosadila na konkurzu napříč ročníky, díky čemuž si sólově zahrála s Pražskými symfoniky. Nyní studuje na Pražské konzervatoři a chystá se na koncert s Václavem Hudečkem při lednovém pokračování jeho pražského festivalu Svátky hudby i vystoupení na salcburském festivalu Mozartwoche. Řeč je o dceři Hany a Radka Baborákových, Marii. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na své začátky, sdílí své nadšení z Hudečkovy luhačovické akademie i zkušenosti z jiných kurzů a zamýšlí se nad tím, jaké to je pocházet z hudební rodiny a setkávat se s rodiči na jednom pódiu.

Koncem roku 2025 pozval soubor Pražští komorní sólisté s dirigentem Radkem Baborákem své příznivce na vánoční koncert do kostela sv. Anežky České v Praze-Spořilově. Konal se 30. prosince od devatenácti hodin a vedle slavného Čtvera ročních dob byly na programu Vánoční Luboše Fišera. Instrumentální a pěvecká sóla měly dvě čtveřice dam a pánů.

„Roste silná generace slovenských hudebníků.“

„S Andrésem Orozco-Estradou se znám dobře a je to také velmi dobrý dirigent, ale Petr si orchestr umí získat na svoji stranu. On přijde na zkoušku a ti lidé mu věří…“

„Vídeňští filharmonikové opery někdy hrají z listu.“

Slovenský houslista Dalibor Karvay jako koncertní mistr Vídeňských symfoniků… na toto spojení jsme u orchestru, který od loňského roku vede náš Petr Popelka, zvyklí. Avšak pozor! Formulka platí jen do konce aktuálního roku. Karvay své čerstvé rozhodnutí přesvědčivým způsobem zdůvodňuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, nic však nemění na faktu, že s košickou filharmonií a jejím novým stálým hostujícím dirigentem Tomášem Braunerem brzy vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu – akce 4. listopadu je slavnostní příležitostí u výročí narození zakládajících osobností Československé republiky.

„Na první pohled mohl repertoárový rozpis až šokovat, ne-li odpudit. Nebude to bramboračka či dort, jak ho pekli Pejsek s Kočičkou?“

„Třívětý opus šarmantní Clara Dent-Bogányi přednesla s kýženou lehkostí a prožitkem, byť o nijak jednoduchý part se nejedná.“

„Usměvavé vedení Radka Baboráka na mnoha místech probouzelo úsměvy i v řadách instrumentalistů a výsledkem tedy bylo skvěle i s radostí zahrané dílo obdařené i výrazovou péčí.“

Pražští komorní sólisté uspořádali krásný koncert. Soubor vedený respektovaným hornistou Radkem Baborákem 5. října opět prokázal svůj mnohovstevnatý um ve svém novém působišti, tedy v kostele sv. Anežky České na Spořilově. Coby sólistka, ale později i členka ansámblu přispěla k suverénnímu sukcesu koncertní akce hobojistka Clara Dent-Bogányi. Skutečně, už předem je nutné zdůraznit: Bylo to skvělé z mnoha úhlů pohledu.

„Interpretační svrchovanost členů Baborák ensemble, jejich individuální kvality a také neutuchající energie si zaslouží jednoznačné a hluboké uznání.“ 

„Pokud je program sestaven z neznámých skladeb nepříliš prověřeného tvůrce, které navíc vznikly v průběhu dvou let, riziko programu je nasnadě.“ 

„Kde meškal jemnocit tvůrců festivalu, kteří obvykle dovedli velmi citlivě posoudit, co se kam hodí a co ne?“

Zahajovací koncerty festivalů mívají obvykle s ohledem na publikum klasický nebo lehčí repertoár. Festival Lípa Musica tentokrát přinesl odlišný dramaturgický postup. Úvodní koncert 5. září zahrnoval tři aktuální díla mladé české skladatelky a klavíristky Nikol Bókové, jejími partnery byli mezzosopranistka Bella Adamova a Baborák ensemble. Z mého pohledu se tato sázka na netradiční zahájení minula účinkem. Koncert bych si snad uměl představit v rámci festivalu specializovaného na moderní hudbu a rozhodně ve světském prostoru.