„Ano, já jsem pachatel,“ říká k založení festivalu Klášterní hudební slavnosti původně violista Roman Janků. Manažer, který stojí i za šumpersko-jesenickou koncertní řadou Klasika Viva, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor u příležitosti jubilea „Klášterek“ – ty totiž letos oslaví dvacáté narozeniny. Janků poskytuje bližší pohled na letos konaný ročník, zároveň zve na koncert předního českého klavíristy, který v Šumperku vystoupí už 20. dubna.

Romane, váš festival slaví druhé kulatiny. Otázka na úvod: Která tři slova se vám jako první vybaví, když zazní sousloví „Klášterní hudební slavnosti“? Například něco stylem radost–práce–smysluplnost…

Je těžké říct jenom tři slova. Ale když se zamyslím, tak ta radost by to určitě byla, dále nepochybně komunita a také nejspíš zadostiučinění – teď ale nechci, aby to vyznělo nějak špatně. Trošku to rozvedu: Od záměru založit festival takto „v regionu“ mě všichni odrazovali, tak jsem rád, že jsem se nenechal přesvědčit, že jsem překonal všechny negace, které kolem věci byly ze začátku.

Dá se říct, že „komunita“ pomohla k onomu „zadostiučinění“?

Určitě. Nebyla hned, ale postupně si myslím, že vznikla posluchačská základna, která nejen chodí na koncerty, ale třeba i jinak festival podporuje. Z toho pak pramení zadostiučinění a samozřejmě i vděčnost. 

V čem spatřujete výjimečnost festivalu v českém kontextu? Nebo alespoň: Čím je podle vás výrazně specifický? O jakou svou přednost pečuje?

Určitě nejsme festival typu Smetanovy Litomyšle, která oprašuje Smetanův odkaz, obdobně nejsme ani Dvořákova Praha. Prvotním záměrem bylo kulturně oživit jaksi odlehlejší region a co je devíza našeho festivalu, na to jsme přicházeli až postupně a zpětně. 

V současné době jsou hlavní myšlenky dvě. První je, že si opečováváme genia loci, který máme v horách; Jeseníky jsou největší horský masiv v České republice, jsou ne tak úplně turisticky objevené jako třeba Krkonoše nebo Šumava. Koncerty se tedy snažíme Jeseníky zpřístupnit širší veřejnosti i takto kulturním způsobem. Přijedete do hor a můžete se dvěma myšlenkami – budete chodit po horách a navštěvovat koncerty. V poslední době se nám snad už i trochu daří být tím primárním programem přicházejícího turisty. Bez naznačeného spojení by festival myslím nefungoval ideálně.

Druhou věcí může být, že jsme docela rozsáhlá akce z hlediska geografického uchopení. Když nebudu počítat náš satelitní koncert v Mikulově, vzdálenost vzdušnou čarou mezi nejvzdálenějšími místy konání je, nedávno jsme to počítali, 168 kilometrů – to je opravdu hodně. Šternberk je nejjižněji, Javorník je zas až u polských hranic.

V posledních letech se taky snažíme festivalu vtisknout nějakou myšlenkovou linii, tematické ukotvení. V letošním roce máme téma Mosty, loni jsme tematizovali skladatele, kteří své největší úspěchy prožili mimo domovinu.

Letos chce festival oslavit 270 let od narození Wolfganga Amadea Mozarta, 350 let od úmrtí Adama Michny z Otradovic i 120 let od narození Jaroslava Ježka. Tři poměrně rozdílné skladatelské osobnosti… Reflektuje to poměrně široké žánrové rozkročení festivalu?

I méně vzdělanému posluchači se vždycky snažíme koncerty nějak přiblížit, něčím, co ho dokáže zmobilizovat, což ta výročí jsou. Když navíc zapojíme známá jména jako Mozart nebo Michna, je to přidané lákadlo. Záměrně volíme více jmen, aby neodváděla příliš pozornosti od ústředního tématu.

Tím tedy jsou letos Mosty. V oficiálním materiálu stojí: „Oslavy jubilea ‚Klášterek‘ zastřeší nosné téma Mosty.“ Krásná formulace… Zaujalo mě, že dokonce připomenete skutečné stojící mosty. Jak to souvisí s hudbou? Či šířeji, můžete zvolené téma nějak rozvést vlastními slovy?

Mně se téma líbí z prostého důvodu, že ho můžeme uchopit i prakticky; můžeme si na ně doslova sáhnout. Ne, že si téma přečtete a zase zapomenete, tady ho máme opravdu hmatatelné.

To ale nebyl hlavní důvod k danému tématu… My jako festival skutečně existujeme ve čtyřech různých krajích. Přejeme si být určitou spojnicí mezi regiony, aby nám divák v ideálním případě navštěvoval různá místa. Zároveň se dlouhodobě snažíme „přemosťovat“ hudební žánry. Pravda je ta, že my si nemůžeme dovolit být přísně klasickohudební – to by zkrátka nefungovalo, publikum si něco žádá… Zpočátku jsme takové pokusy měli, ale postupně jsme přístup zmírnili a došlo k žánrovému rozvolnění – zas ale nechci říct, že jsme žánrově neuchopitelní; těžiště a gró bude vždycky v klasice. Navíc Mosty lze pojmout i mezigeneračně. Chodí různě staří diváci, na jednom koncertě často hrají mnohé generace umělců…

Do toho všeho ale my opravdu můžeme zvýraznit i mosty jako takové. Rodina Kleinů, která historicky žila v Loučné nad Desnou a v Sobotíně a vystavěla všechny hlavní železniční tratě za Rakouska-Uherska, stavěla i železniční a silniční mosty. Dokonce si postavili vlastní železárnu a do Sobotína vlastní koleje. Mají tam také rodinné mauzoleum. Bylo v tristním stavu a uzavřené, nyní je zrekonstruováno… Zkrátka, Kleinovi jsou historicky velice významná rodina – v rámci festivalu je vhodné ji připomenout, bude tedy realizována komentovaná prohlídka mauzolea i přednáška… to vše s ohledem na Mosty.

Novinkou v roce 2026 bude řada koncertů „Klášterky neklasicky“. Jak novinku mám vnímat?

„Klášterky neklasicky“ jsou čtyři koncerty v Šumperku a jeden ve Šternberku s tím, že v Šumperku – a konkrétní místo konání bylo impulsem – jsou všechny umístěny v týdenních intervalech do areálu Pavlínina dvora. Budou open air a zdí obklopené ze všech světových stran, takže akusticky ideální. Pavlínin dvůr je ve centru Šumperka, tedy ideální i poloha…

Existují snahy Šumperk jako turistické místo v létě oživit, tak jsme si říkali, že bychom městu mohli podat pomocnou ruku. „Klášterky neklasicky“ jsou určitá nová větev festivalu, kdy začneme koncertem Iva Jahelky, o kterém by se dalo říct, že na festival nepatří. Ale zase, téma Mosty, teď ve smyslu přemostění hudby a právničiny, se opět pěkně hodí.

„Klášterky neklasicky“ festival nemají nijak žánrově rozmělnit. Je to novinka; nechci říkat, že je to pokus. Chceme ale zkusit město v létě rozproudit novou pravidelnou akcí.

Letošní umělce jsme už malinko nakousli; sestava umělců se jeví nadmíru silná… V programu vidíme basbarytonistu Adama Plachetku, hornistu Radka Baboráka, hobojistu Viléma Veverku, kontratenoristu a rezidenčního umělce Vojtěcha Pelku, dechový Alinde Quintet a další. Co je z pozice manažera – a teď mluvím přímo k vám osobně – zejména nutné zvládat, jakou vlastností je potřeba disponovat, aby přijely takovéto význačné osobnosti; aby kývly na vaše pozvání?

Nejprve je potřeba říct, že z většiny tam nebudou poprvé; vědí, do čeho půjdou, s mnohými se znám už velice dlouho. Radek Baborák se mnou chodil jeden rok na konzervatoř, s Vilémem Veverkou jsme se taky potkali při studiích, Vojtěch Pelka je shodou okolností syn mého spolužáka… Však to známe, hudební rybník je vlastně malý.

Pokud se snažíte práci dělat kvalitně, muzikanti to poznají. Práce je pro ně svým způsobem posvátná… Snad nikdy jsem neměl problém s tím, že by se někdo pokoutně vymlouval, že nechce přijet. Leckdy je potřeba řešit termínové kolize, ale je zas přirozené, že se občas netrefíme.

Nevidím žádnou charakterovou vlastnost, která by mě měla zdobit. Musíte umět jednat slušně a na rovinu a nenechat se „ukecat“. (smích)

Festival se bezesporu nevyhne určitému bilancování. Plánujete do budoucna nějaké zásadní změny? Je dvacáté výročí motivací k tomu začít něco dělat jinak? Například Svatováclavský hudební festival se od svých dvacetin rozhodl nebýt výhradně v kostelích. Chystáte takovéto nějaké principiální úpravy koncepce?

Spouštěčem celé věci byl klášterní kostel v Šumperku zrekonstruovaný v roce 2005, přičemž první tři roky jsme zjišťovali, že město není ještě dostatečně připravené přijmout takto úzkoprofilový festival. Od počátku doteď ale chceme držet myšlenku „klášterní hudební slavnosti“, takže se chceme pohybovat v prostorách s alespoň nějakou vazbou na duchovno či církevno.

Ptáte se na bilancování… Už delší dobu uvažuju o tom – a to je asi jediné, co mě k věci napadá –, zda nepřehodnotit délku trvání…

… míněno, že by to celé bylo kratší. Podotkněme, že letošní ročník se uskuteční v časovém intervalu mezi 14. červnem a 28. zářím…

Ano, o zkrácení určitě lze přemýšlet… Na druhou stranu doba trvání umožňuje zahrnout více i poměrně vzdálených míst a adekvátně se soustředit na hlavní body programu. Má to svá pro i proti.

Nemůžu se nezeptat na relativně nedávné povodně, kterými byla zasažena snad zejména ZUŠ Jeseník. Ovlivnila přírodní katastrofa nějak i následné fungování festivalu?

Festival zasažen nebyl. V Jeseníku jsme koncert měli v létě, povodně v roce 2024 přišly někdy v druhé polovině září. Koncert v Bruntále byl v ohrožení, ale nakonec se také uskutečnil. Část jeho výtěžku šla na charitativní účely… Vlastně moment! My jsme vlastně dva nebo tři týdny po povodních plánovali cimbálový večer v historických sklepních prostorách šumperské nemocnice – vzhledem ke spodním vodám i společenské náladě jsme se ale rozhodli pro odložení.

Vy osobně stojíte také za celoročním šumpersko-jesenickým cyklem koncertů převážně klasické hudby, který nese označení Klasika Viva. Byl jste vlastně vy osobně přímo u zrodu obou akcí?

Ano, já jsem pachatel. (úsměv)

Můžu cyklus Klasika Viva považovat za do nějaké míry doplněk „Klášterek“, kdy leckteré festivaly se v průběhu roku připomínají, aby vyvrcholily ve stálém termínu s publikem dobře navnaděným? (Třeba i Pražské jaro pořádá Svatovavřineckou sezonu, která předjímá vlastní festival.) Nebo jsou Klasika Viva a Klášterní hudební slavnosti dvě nezávislé entity?

Úplně nezávislé entity to nejsou, občas i organizačně spolupracují, ale připomeňme si, že Klasika Viva už existuje šestadvacet let – její první koncerty byly v roce 2001 –, kdežto první koncerty Klášterních hudebních slavností se uskutečnily v roce 2007, což má přímou souvislost se zrekonstruovanou prostorou šumperského klášterního kostela. K bohoslužbám se nepoužívá, probíhají tam promoce a různé slavnostní akce. V kontextu Šumperka se jedná o unikátní místo, místo podobného typu ve městě dlouho chybělo.

Když jsme pořádali koncerty Klasika Viva – sezona probíhá samozřejmě o září do června –, kostel se musel vytápět, a to někdy i v květnu. Tak přišla pragmatická myšlenka: „Tak my celou sezonu vytápíme a pak, když bychom nemuseli, nepořádáme!“ Nedávalo mi to spát. Říkal jsem si, že by bylo fajn něco zkusit i během léta. První myšlenka tedy byla: „Doplníme Klasiku Viva nějakým festiválkem. Ale zůstaneme v Šumperku.“ To, že se to potom „zvrhlo“, už je jiná věc… Festival měl být doplnění, zpestření; teď je to víceméně naopak.

Už 20. dubna v rámci Klasika Viva vystoupí přední český klavírista, též ředitel Pražské konzervatoře Ivo Kahánek. Zahraje ve zmíněném šumperském klášterním kostele Zvěstování Panny Marie, a to program z děl Mozarta, Smetany, Janáčka a Chopina. Na závěr mám velmi konkrétní dotaz: Podaří se zajistit kvalitní nástroj? U klavírních recitálů to bývá relativně důležité…

My máme v klášterním kostele zapůjčenou „jedničku“ Petrof z hudebního fondu. Nástroj tam je už asi padesát let – původně stál v prostorách muzea. Klavír je asi deset let po generálce, takže reprezentativní nástroj je myslím zajištěn.

Skvělé, takže posluchač se těšit může.

Musí!

Foto: Martina Herštusová, archiv Romana Janků

Facebook X E-mail WhatsApp