V červnu dovrší šedesátku, slavit se však chystá už měsíc předem – nikoli však s ohledem na svou osobu, ale směrem k nástroji, jemuž je oddaným služebníkem… Akordeonista Ladislav Horák poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz. Reflektuje kromě velké šíře organizačních aktivit virtuosa především květnový Minifestival akordeonistů, na kterém se představí tuzemská interpretační špička. Akce se vztahuje k 6. květnu – dni zvanému, s ohledem na den patentu instrumentu v roce 1829, Světovým dnem akordeonu.

Blíží se Světový den akordeonu, který se tradičně slaví 6. května, a vy u něj nebudete chybět – u této příležitosti se už tradičně v Praze díky vám uskutečňuje Minifestival. V obecnosti: Pozorujete za poslední roky trend rostoucího zájmu o akordeon?

Rozhodně ano. A to nejen od mladých a nových zájemců o hru či skladatelů a pořadatelů koncertů a festivalů. K nástroji se také vrací mnoho amatérských hudebníků, které pobídl odklon od někdejšího propojení s klavírem k používání akordeonu jako dechového nástroje s ojedinělým využitím v různých stylech a žánrech. Od kvalitních úprav klasické hudby přes originální kompozice až po dnes tak populární nové tango. Víte, mě vždycky nabádali: „Zeptej se v servisu nástrojů, zda mají práci, a zjistíš, zda akordeon žije.“ A v současné době se tam vůbec nezastaví! 

Když se chvilku pobavíme o samotném nástroji… Vezměme v úvahu například na Pražské konzervatoři vyučované hlavní obory. Co je v takovém kontextu nejnápadnějším specifikem akordeonu? Či jinak: Proč si akordeon podle vás zaslouží širší pozornost?

Akordeon patří stabilně mezi respektované nástroje na konzervatořích, a to již od svého vstupu v padesátých letech. Nesmí se však nikdy snížit k líbivosti a podbízení v interpretaci a výběru repertoáru. To by byla cesta zpět do lidové oblasti, přestože si pozici nástroje jako tradičního folklórního instrumentu velmi považuji. Ne všechny země to takto mají a amatérské podhoubí je u nás značné. Já jsem hned od počátku své výuky na konzervatoři začal prosazovat komorní hru s dalšími nástroji, i když předchozí tradicí byla spíše akordeonová dua a soubory. Učitelé dalších oborů rychle zaznamenali jedinečnost a specifikum spojení s akordeonem, nástrojem s „nekonečným“ dechem, barevnými možnostmi, tedy s vyrovnaným partnerem i dokonalým doprovodným nástrojem. A to je věc, která přetrvává, a já jsem rád, že jsem tuto změnu pomohl iniciovat.

Pozornost akordeonu věnujete opravdu rozsáhlou. S vaší organizační účastí existuje zmíněný Minifestival ke Světovému dni akordeonu, v říjnu se pak uskutečňují Mezinárodní akordeonové dny v Praze. Kromě propagace nástroje, jaké cíle mají tyto akce?

Moje vize stran soutěží bylo vždy pořádat soutěžní festival, tedy ne pouhou interpretační soutěž, odkud si účastníci přivezou diplom za účast a knihu o Praze. Nejinak tomu bylo v roce 2015, kdy jsem založil Mezinárodní akordeonové dny v Praze jako nástupce legendární soutěže v Hořovicích, posléze Evropského soutěžního festivalu akordeonových orchestrů a Dnů harmoniky. Každý rok tak připravuju atraktivní koncerty a semináře, domlouvám výstavy nástrojů a hudebnin, prezentace nových nahrávek, vystoupení mladých nadějí.

Nedá mi, abych zde nenaznačil i letošní program. Kromě zahajovací koncertu tradičně v sále Uměleckoprůmyslového musea ve čtvrtek 22. října s akordeonovým orchestrem z Lipska to bude výjimečný večer v pátek 23. října v Koncertním sále Pražské konzervatoře. Zde se za doprovodu NeoKlasik orchestru představíme tři vrstevníci a jubilanti s premiérami tří koncertů pro akordeon a orchestr – já s kompozicí od Michala Vejskala, předseda pražské poroty a zároveň prezident světové akordeonové asociace, Ital Mirco Patarini s koncertem Roberta di Marina a konečně můj norimberský přítel, skladatel Stefan Hippe se svou vlastní skladbou. Moc se na tento neobyčejný večer těším.

Existuje v České republice ještě nějaká další soutěž pro akordeonisty?

Musím konstatovat, že hudebních soutěží nejen u nás vyrostlo jako hub po dešti. Já však upřednostňuju a sám vyhledávám ty, které přinášejí živý kontakt, setkání, společně prožité emoce. Zcela jsem přestal sledovat online klání, která měla svůj význam v době karantény. Další nezbytnou součástí je pro mě nabídka komorní kategorie s jinými nástroji. Rád bych zde zmínil, že se nám ve spolupráci s ředitelem Akademie komorní hudby Janem Simonem podařilo v roce 2020 otevřít obor akordeon v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga. Toho si velmi cením. 

V létě se také podílíte na festivalu a kurzech Třeboňská letní setkávání. Toto není čistě akordeonová akce. Jakým způsobem se v tomto případě zapojujete?

Interpretační kurzy a letní hudební festival Třeboňská letní setkávání byly založeny v roce 2013 jako fenomén, který inspiroval vznik dalších letních hudebních akcí. Od samého začátku je věnován čtyřem nástrojů, které zdánlivě nemají spolu nic společného: akordeonu, hoboji, kytaře a violoncellu. Jednalo se však o společný projekt čtyř přátel hudebníků, u všech šlo o exkluzivní letní lektorskou činnost. I zde stál v zorném poli festival s workshopy, vystoupeními a galakoncertem, o který se rok co rok dělíme. Letos začínáme 11. srpna, na čtvrtečním slavnostním koncertu vystoupí Pražské kytarové kvarteto s naším lektorem Patrickem Vacíkem, který nahradil zesnulého zakladatele kurzů Petra Paulů, jehož cenu každoročně udělujeme. Dalšími mými kolegy jsou hobojista Vilém Veverka a violoncellista Petr Nouzovský. Ve svém oboru jsem si zpočátku sliboval objevování nových talentů. Tento záměr se natolik vydařil, že jsem z důvodu mimořádného zájmu k sobě požádal o spolupráci mojí někdejší žákyni a absolventku Markétu Laštovičkovou.

A k vaší otázce: O tuto akci se starám celoročně, od zajištění financí přes dramaturgii až po samotnou organizaci, se kterou mi naštěstí pomáhá vstřícné vedení místní hudební školy. Letos máme navíc žhavou novinku – přibíráme i obor viola s velmi aktivní lektorkou Kristinou Fialovou a zpěv s vynikajícím Jiřím Rajnišem.

Můžete jednou provždy prosím rozlišit pojmy akordeon, harmonika, heligonka, bandoneon a případně zmínit další související? Jaký je mezi nimi rozdíl řečeno co „nejpolopatičtěji“?

Před několika lety jsem vymyslel nový projekt pod názvem Akordeonový den, kde žákům nejen uměleckých, ale i základních škol po celé republice představuju nástroj a vysvětluju pojmy, jako je melodický bas, konvertor, artikulační a měchové techniky a pochopitelně i názvosloví a druhy harmonikových nástrojů.

K „polopatickému“ výkladu používám historický instrument, který zastupuje oba druhy vývoje nástroje. Zatímco v pravém diskantu jeden knoflík při tahu i tlaku měchem hraje stejně znějící tón (chromatický systém, tedy akordeon), v levém manuálu jediný knoflík hraje při změně tahu měchu tóny různé výšky (systém diatonický, tedy harmonika). Víte, uvědomuju si, že právě naše generace vytváří novou metodiku a pojmenování, která zůstanou i pro naše pokračovatele.

Vraťme se k 6. květnu… Problém akcí typu „světový den“ je v dnešní době inflace či jinak řečeno ztráta hodnoty samotného pojmu… Pokud je – ad absurdum – každý den roku „světovým dnem“ něčeho, lidé ztrácí zájem i o původně zajímavě motivované „světové dny“. Jakým způsobem věc pojímáte, aby zůstala nosná?

Rozumím vašemu názoru a obavě. Dovolím si tedy jako odpověď popsat letošní ročník našeho Minifestivalu, který stejně jako předchozí roky obsahuje setkání se světovou osobností, nosná diskuzní témata, koncertní příležitosti pro mladé interprety, prezentaci české hudby a hudebníků ve světě.

V pondělí 4. května začínáme po poledni v Komorním sále v Pálffyovského paláce na Malé Straně přednáškou předního interpreta a zároveň pedagoga z německé Hudební akademie v německém Trossingenu, prof. Hanse Maiera na téma: Estetické, tonální a nástrojové specifické otázky při přenosu staré hudby s využitím vybraných příkladů z Dobře temperovaného klavíru J. S. Bacha. Na přednášku bude navazovat koncert jeho žáků včetně mého nedávného absolventa Pražské konzervatoře a nejvýraznější tváře mladé české generace Martina Šulce v programu Bach feat Accordion s premiérou skladby mladé české autorky Darii Kukal Moiseevy.

Hned následující den 5. května bude festival pokračovat od odpolední půl třetí Koncertem mladých nadějí v akusticky skvělé modlitebně v Korunní ulici na Praze 2. Na programu budou české i zahraniční skladby v podání laureátů mezinárodních akordeonových soutěží a festivalů, žáků pražských konzervatoří a německé vysoké školy v Trossingenu. Vrcholem koncertu bude premiérové uvedení Koncertu Jiřího Temla pro akordeon za klavírního doprovodu Jakuba Dvořáčka v interpretaci Andrey Šulcové. Já sám poprvé zahraju skladbu Ondřeje Kukala Akordino v úpravě se smyčcovým kvintetem.

V den oslav, tedy 6. května, se bude dopoledne opět v Pálffyovském paláci konat masterclass německého hosta. A konečně večer od devatenácti hodin je na pořadu Slavnostní koncert ke Světovému dnu akordeonu ve Varhanním sále Pražské konzervatoře v budově Na Rejdišti. Kromě hostů z německé akademie zde vystoupí i zpěvačka Michaela Palová s akordeonistou Jiřím Lukešem s jeho skladbou Haru ni tsuite no uta či Markéta Laštovičková s uvedením předpremiéry skladby Pavla Trojana Sonata č. 2. Celý koncert bude živě vysílán díky zastřešující světové akordeonové organizaci The Confédération Internationale des Accordéonistes do celého světa.

Která světová země je z vašeho pohledu kolébkou akordeonu?

Akordeon to má díky nedávné minulosti poměrně jasné a stejné je to i u mě, neboť obě kolébky nástroje – Německo a Itálie – jsou mi mimořádně blízké. S pravlastí harmonik Německem mne spojuje více profese, působil jsem zde více než patnáct let na největší jihobavorské privátní škole v Regenu i v pozici uměleckého vedoucího, získal mnoho hudebních kontaktů, navázal spolupráci s Německý harmonikovým svazem, založil česko-německé bienále Nová hudba na druhou, kde co dva roky prezentuju v různých nástrojových kombinacích až šest premiér, stejně jako Sympozium pro akordeonisty, skladatele a dirigenty, mnoho let spolupracuju s akordeonovým centrem v Trossingenu, kde je největší harmonikové muzeum světa a má zde sídlo výrobce nástrojů Hohner.

Itálie se pro mě zase stala druhou vlastí, mám zde i mnoho rodinných přátel, téměř deset let jsem byl činný v italském akordeonovém orchestru, hned po studiu jsem se začal podílet na akcích v středoitalském městě Castelfidardo, kde je evidováno přes třicet firem produkujících špičkové nástroje, stal jsem se stálým porotcem zdejší mezinárodní soutěže, spolupracuju s místní hudební školou. Zatímco německy jsem se učil již od mládí, znalost italštiny jsem získal během svých praktických hudebních aktivit.

Závěrem se pověnujeme čistě vaší osobě – v červnu totiž oslavíte kulaté, šedesáté narozeniny. Počínáte nějak bilancovat? Víte v tuto chvíli, co je vaším ultimátním životním cílem? Je cíl spojený s akordeonem?

Samozřejmě, že šedesátka už přináší životní bilanci. Měl bych asi začít zaznamenávat historii spojenou s utvářením české akordeonové školy, ale třeba i oslav 200. výročí Pražské konzervatoře, na kterých jsem se jako předseda organizačního výboru podílel. Rád předávám své zkušenosti a znalosti mladým, ale stejně mě baví i stát na pódiu a dělat radost jiným i sobě z předvedené hry. Vloni jsem se dopočítal 108 odehraných koncertů! A stejně téměř každý koncert končí návštěvou z publika, která opakuje větu, která se mi stále vrací: „(…) no to jsme netušili, že se na akordeon dá zahrát!“ 

A tak mi zůstává výzva dále přesvědčovat hrou, učením, organizováním festivalů a koncertních řad, prezentací nových děl, spoluprací s kolegy a orchestry o tom, že akordeon je úžasný nástroj, který vám může být respektovaným partnerem a celoživotní inspirací.

Foto: archiv KlasikaPlus.cz, Facebook Ladislava Horáka

Facebook X E-mail WhatsApp