4. květen
Svátek má Květoslav.
2016 – zemřela Ursula Mamlok, americká avantgardní skladatelka, narozená v Německu jako Ursula Meyer (narodila se 1. února 1923). Vliv na ni svou tvorbou měli zejména Paul Hindemith, Arnold Schoenberg, Alban Berg a Anton Webern. O své hudbě říkala, že je barevná, s pozadím tonality. Studovala v New Yorku na Mannes School pod vedením George Szella, pak navázala studiem na Manhattan School of Music, kde později po čtyři desetiletí učila… S rodiči uprchla z Berlína v roce 1938 do Ekvádoru a v roce 1940 do USA.
2002 – zemřel Dane Škerl, slovinský skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 26. srpna 1931). Od roku 1970 byl profesorem skladby na Hudební akademii v Lublani a v první polovině 80. let také jejím děkanem. Přednášel rovněž na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity v Lublani a na Hudební akademii v Sarajevu. Byl sbormistrem smíšeného sboru Kranjska Goravska v Kranjské Goře.
1991 – zemřel Jan Kyzlink, český operní pěvec – basista (narodil se 6. července 1930), který vynikal v komických i vážných rolích. Byl sólistou v Liberci, v Ostravě a v letech 1979 až 1990 v Brně. Tam navíc vyučoval na JAMU… Už jako mladý zpíval v rodných Olomučanech ve sboru, který později sám řídil, s místními ochotníky hrál v nejrůznějších činohrách i operetách a v Blansku i ve Smetanově Hubičce. Byl pražským žákem Zdeňka Otavy.
1976 – premiéru měl muzikál 1600 Pennsylvania Avenue, první broadwayská spolupráce Leonarda Bernsteina a Alana Jay Lernera. Projekt se ukázal být kolosálním neúspěchem a skončil po pouhých sedmi představeních. Muzikál měl převyprávět historii prvních sto let obyvatel washingtonského Bílého domu (jeho adresa je 1600 Pennsylvania Avenue). Bernstein o dvě desetiletí později přetvořil některá hudební čísla do koncertního díla pro orchestr, sólisty a sbor; nová kompozice se jmenovala Kantáta z Bílého domu a první provedení měla v roce 1997 v Londýně.
1974 – zemřel Štěpán Urban, kytarista, zakladatel kytarové třídy na Pražské konzervatoři a skladatel, ale také astrolog, antroposof, esperantský básník a novelista (narodil se 4. října 1913). Jím vytvořená česká klasická škola hry na kytaru, realizovaná řadou publikací a odborných článků, je v mezinárodním kontextu dodnes považována za vzor moderní pedagogiky. Mezi jeho žáky patřil i Štěpán Rak, který v roce 1982 založil na Hudební fakultě Akademie múzických umění kytarové oddělení, čímž realizoval Urbanovo přání.
1968 – zemřel Bohuš Heran, violoncellista a pedagog (narodil se 7. února 1907). Byl jedním z iniciátorů a spoluzakladatelů Kocianovy houslové soutěže, která se koná v Ústí nad Orlicí od roku 1959, a zasloužil se také o uspořádání prvního ročníku violoncellové soutěže pro mladé talenty v roce 1968, která nese jméno po něm. Jako třináctiletý byl přijat na Pražskou konzervatoř, díky stipendiu francouzské vlády, které získal jako jeden z dvaceti mladých Čechoslováků, se poté zdokonaloval v Paříži na Conservatoire National de Musique u Gérarda Hekkinga. Byl angažován jako první violoncellista městského orchestru ve švýcarském Winterthuru a v létě působil jako koncertní mistr Puppova orchestru v Karlových Varech. V roce 1930 nastoupil do tehdejšího ještě nevelkého orchestru Radiojournalu, který rychle rostl a od roku 1938 nesl název Symfonický orchestr Československého rozhlasu. Od roku 1953 učil na Pražské konzervatoři a od roku 1962 do konce života na JAMU v Brně, kde se v pozdější funkci prorektora výrazně zasloužil o rozšíření koncertního uplatnění studentů školy. Roku 1967 založil Mezinárodní interpretační kurzy JAMU. Jako sólista i komorní hráč se věnoval hudbě od baroka po současnost. Premiéroval skladby Emila Hlobila, Iši Krejčího, Klementa Slavického a dalších, některé mu byly přímo věnovány. V letech 1942–1947 byl členem Pražského klavírního kvarteta, poté jeho nástupnického souboru Pražského tria. Jako druhý violoncellista spolupracoval s kvartety Pražským a Ondříčkovým. Pro začínající violoncellisty sestavil několik sbírek instruktivních skladbiček, pro vyspělejší studenty čtyřdílný soubor etud, které vyšly v několika vydáních. Pro tisk upravil a revidoval violoncellové skladby různých autorů. Město Ústí nad Orlicí udělilo Heranovi roku 1967 čestné občanství a v roce 1988 tam byla odhalena jeho busta.
1955 – zemřel George Enescu, rumunský skladatel, houslista a dirigent (narodil se 19. srpna 1881). Řada jeho děl byla ovlivněna rumunskou lidovou hudbou, jeho nejznámějšími kompozicemi jsou dvě Rumunské rapsodie z let 1901 až 1902 a opera Œdipe z roku 1936. Za života byl slavný zejména jako interpret, jako skladatel je však všeobecně nedoceněn… Byl zázračným dítětem, ve věku sedmi let se stal 5. října 1888 nejmladším studentem, jaký kdy byl přijat na vídeňskou konzervatoř. Po absolutoriu studoval do roku 1899 na pařížské konzervatoři housle a u Julese Masseneta a Gabriela Faurého skladbu. V lednu 1923 debutoval v Americe jako dirigent na koncertě Filadelfského orchestru v Carnegie Hall v New Yorku. Spojené státy následně navštívil mnohokrát. Právě tam ho přesvědčili, aby natáčel nahrávky jako houslista. Dirigoval mnoho amerických orchestrů a v roce 1936 byl jedním z kandidátů, zvažovaných jako náhrada za Artura Toscaniniho ve funkci stálého dirigenta Newyorské filharmonie. Jeho nejslavnějším žákem byl mezi válkami Yehudi Menuhin.
1943 – zemřela Cesira Ferrani, italská sopranistka (narodila se 8. května 1863). Zpívala v Teatro Regio v Turíně při premiérách dvou Pucciniho oper – Manon Lescaut 1. února 1893 a Mimi v Bohémě 1. února 1896. Byla také první italskou Mélisandou v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda.
1942 – narodil se Enrique Bátiz, mexický klavírista a dirigent (zemřel 30. března 2025). V roce 1971 spoluzaložil Orquesta Sinfonica del Estado de México (Symfonického orchestru státu Mexiko) a těleso dirigoval do roku 2018, s přestávkou v letech 1983 až 1989, kdy vedl Orquesta Filarmónica de la Ciudad de México (Filharmonie města Mexico). Natočil řadu děl i kompletů děl středoevropských a východoevropských klasiků, včetně všech Beethovenových symfonií, kompletní orchestrální hudbu Joaquína Rodriga, hudbu Manuela M. Ponce a Georgese Bizeta, první digitální nahrávku Bachianas Brasileiras od Heitora Villa-Lobose a osm svazků mexické hudby. Studoval v USA a v Polsku.
1931 – narodil se Gennadij Rožděstvěnskij (Gennady Rozhdestvensky), ruský dirigent s rozsáhlou domácí i zahraniční kariérou (zemřel 16. června 2018). Premiéroval mnoho děl sovětských skladatelů, Sofia Gubajdulina mu věnovala svou symfonii Stimmen… Verstummen… a několik děl mu dedikoval Alfred Schnittke. Věnoval se Šostakovičově tvorbě, na Edinburském festivalu v roce 1962 uvedl západní premiéru jeho Čtvrté symfonie. Už ve dvaceti dirigoval Čajkovského balet Louskáček ve Velkém divadle v Moskvě, kde byl pak deset let dirigentem, v letech 1964–1970 hlavním dirigentem a v roce 2000 a 2001 generálním uměleckým ředitelem. Tehdy dirigoval světovou premiéru původní verze opery Sergeje Prokofjeva Hráč. Třináct let vedl v Moskvě Symfonický orchestr Všesvazového rozhlasu a televize, v letech 1983–1991 pak Symfonický orchestr Ministerstva kultury SSSR, se kterým mimo jiné nahrál všechny symfonie Dmitrije Šostakoviče, Alexandra Glazunova, Antona Brucknera, Alfreda Schnittkeho a Arthura Honeggera. Na konci 80. let také v Leningradu provedl a natočil všechny symfonie Ralpha Vaughana Williamse. Byl vedle toho rovněž uměleckým ředitelem Stockholmské filharmonie, šéfdirigentem londýnského Symfonického orchestru BBC a Vídeňských symfoniků a hostujícím dirigentem Islandského symfonického orchestru a Petrohradské filharmonie. V roce 2016 získal 7. mezinárodní Šostakovičovu cenu… Jeho rodiči byli dirigent a pedagog Nikolaj Anosov a sopranistka Natalija Rožděstvenská. Pro svou profesionální kariéru přijal rodné příjmení matky. Z druhého manželství s klavíristkou Viktorií Postnikovovou měl syna Sašu Rožděstvenského, houslistu.
1930 – narodila se Roberta Peters, americká pěvkyně – koloraturní sopranistka (zemřela 18. ledna 2017). Působila rekordních 35 let v newyorské Metropolitní opeře. Poprvé tam vystoupila 17. listopadu 1950, když narychlo nahradila nemocnou Nadine Connerovou v roli Zerliny v Donu Giovannim, dirigovaném Fritzem Reinerem. Roli znala, ale nikdy předtím nehrála na jevišti ani nezpívala s plným orchestrem… Byla přijata s velkým nadšením, brzy se stala oblíbenkyní amerického publika. V roce 1985 se s Met rozloučila Gildou ve Verdiho Rigolettovi. Od poloviny 50. let účinkovala opakovaně i v londýnské Covent Garden, v několika operních domech v Itálii, ve Vídeňské státní opeře, na Salcburském festivalu a v roce 1972 ve Velkém divadle v Moskvě.
1924 – narodila se Taťjana Nikolajeva, ruská klavíristka, hudební skladatelka (zemřela 22. listopadu 1993). V roce 1950 zvítězila v prvním ročníku Mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku. Během tamního pobytu se seznámila s Dmitrijem Šostakovičem. Stali se celoživotními přáteli a svěřil jí mimo jiné první provedení svých 24 preludií a fug. Od roku 1959 vyučovala na Moskevské konzervatoři. Během své kariéry natočila více než 50 gramofonových nahrávek, z velké části šlo o Bacha a Beethovena. Po pádu komunismu koncertovala po Evropě i v USA a zasedala v porotách mezinárodních soutěží. V listopadu 1993 ji během koncertu v San Franciscu postihla cévní mozková příhoda. Koncert nedokončila a o devět dní později zemřela.
1921 – narodil se John van Kesteren, nizozemský pěvec (zemřel 11. července 2008). Byl sólistou Komické opery v Berlíně a potom téměř dvě desetiletí Bavorské státní opery v Mnichově. Jako lyrický tenorista s pozoruhodným rozsahem ve vyšším rejstříku se specializoval na obtížně obsaditelné role v repertoáru 18. a 19. století (od Rameaua přes Rossiniho po Adama) i v dílech 20. století (od Richarda Strausse po Orffovy Carmina Burana). Později se specializoval na charakterové role a na koncertní repertoár, který zahrnul i stovky vystoupení v partu Evangelisty v Bachových Matoušových pašijích; toho interpretoval i při prvním ruském provedení díla v Moskvě. Zpíval také v prvním německém provedení Brittenova Válečného requiem, a to s Berlínskými filharmoniky a Herbertem von Karajanem. Účinkoval s nimi rovněž s Beethovenovou Devátou symfonií a Missou Solemnis v Hirošimě… Jeho posledním významným vystoupením byl recitál při slavnostním otevření Helen K. Persson Recital Hall na Palm Beach Atlantic University v roce 2000.
1895 – premiéru měla opera Der Evangelimann (Evangelista) rakouského skladatele Wilhelma Kienzla, vycházející z povídky Leopolda Floriana Meissnera. Operu uvedlo divadlo Neues Königliches Opernhaus v Berlíně. Šlo o triumfální úspěch. Během několika let měla dílo ve svém repertoáru většina německých a rakouských operních domů.
1889 – zemřel Ivan Petrovič Larionov, ruský skladatel, literát a folklorista (narodil se 4. února 1830). Sloužil jako důstojník u pěšího pluku, byl dirigentem vojenského sboru. V roce 1860 napsal píseň Kalinka, kterou mnozí považovali a považují za lidovou. Píseň poprvé zazněla v Saratově v ochotnickém divadelním představení, ke kterému Larionov napsal hudbu. Později ji začaly zpívat soubory věnující se lidové hudbě. Světové proslulosti jí dobyla interpretace v přepracování Alexandra Vasiljeviče Alexandrova pro jeho soubor Alexandrovci, založený roku 1928.
1886 – narodil se Marcel Dupré, francouzský varhaník, klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 30. května 1971). Spojoval jako interpret technickou brilanci s hlubokou muzikálností a inovativním přístupem k registraci, čímž definoval moderní francouzskou varhanní tradici. Koncertoval po světě. Byl mistrem improvizace, vynikal virtuózní technikou. Jako nástupce Charlese-Marie Widora v pařížském chrámu Saint-Sulpice ovlivnil další generace varhaníků. Proslul kompletním uvedením Bachova varhanního díla zpaměti. Jeho tvorba zahrnuje přes šedesát opusů, od symfonií po technické etudy, varhanní díla i duchovní skladby. Na pařížské konzervatoři formoval významné hudebníky 20. století.
1878 – Thomas Alva Edison poprvé představil veřejnosti fonograf, přístroj schopný nahrávat a reprodukovat zvuk. Stalo se tak v Grand Opera House New Yorku. Patent na fonograf (přístroj zaznamenávající zvuk na válečky potažené staniolem) byl oficiálně udělen 19. února 1878. Krátce poté, v dubnu 1878, demonstroval Edison svůj vynález v Národní akademii věd USA, kde vzbudil obrovský rozruch.
1860 – narodil se Emil Nikolaus von Reznicek, rakouský skladatel s rumunskými a českými předky (zemřel 2. srpna 1945). Studoval ve Štýrském Hradci, Mariboru a Lipsku, byl dirigentem ve Štýrském Hradci, v Curychu, Štětíně, Jeně, Bochumi, Mannheimu, Varšavě a Berlíně. Mezi roky 1886 až 1894 působil v Praze, a to jako vojenský kapelník 88. pěšího pluku. Nové německé divadlo v těch letech uvedlo čtyři jeho opery, z nichž největšího úspěchu dosáhla Donna Diana.
1795 – premiéru měla Symfonie č. 104 D dur Josepha Haydna, jeho poslední symfonie. Zazněla v King’s Theatre v Londýně na koncertě, který zahrnoval výhradně Haydnovy vlastní skladby a který dirigoval sám skladatel.
1793 – premiéru měla Symfonie č. 97 C dur Josepha Haydna, pátá z dvanácti Londýnských symfonií. Zazněla v Hanover Square Rooms v Londýně.
1729 – narodil se Florian Leopold Gassmann, rakouský skladatel, dirigent a varhaník (zemřel 20. ledna 1774), rodák z Mostu, přední tvůrce předmozartovské generace v žánru opera buffa. Je autorem sedmi vážných a 14 komických oper, oratoria La Betulia liberata, řady komorních děl i mší a symfonií. V mládí působil v Benátkách, odkud s sebou do Vídně vzal svého žáka, tehdy patnáctiletého Antonia Salieriho. Na vlastní náklady mu zajistil nejlepší dosažitelné vzdělání a představil ho císaři, což mělo rozhodující význam pro Salieriho další životní a uměleckou dráhu, spjatou už napořád s Vídní. Gassmann, na vrcholu života dvorní kapelník na dvoře císařovny Marie Terezie a Josefa II., byl iniciátorem založení vídeňské Tonkünstler-Societät, charitativní organizace starající se o penzijní fondy na podporu žen a dětí hudebníků.
1728 – premiéru měla opera Tolomeo, re di Egitto od George Friderica Handela (Georga Friedricha Händela), a to v londýnském King’s Theatre.