2. červen
Svátek má Jarmil.
1944 – zemřel Bohumil Fidler, skladatel, pedagog a dirigent (narodil se 27. května 1860). Působil v Příbrami jako zakladatel a dirigent Příbramské filharmonie, učitel zpěvu a později ředitel gymnázia, dirigent sboru Lumír-Dobromila, varhaník a regenschori v chrámu sv. Jakuba. Přátelil se se skladatelem Karlem Bendlem a s Antonínem Dvořákem, jehož dopisy částečně vydal ve svých pamětech. Je autorem mnoha duchovních skladeb, známá je jeho instrumentace oblíbeného cyklu vánočních písní Koleda Karla Steckera.
1937 – premiéru měla nedokončená opera Lulu, druhé a poslední operní dílo Albana Berga z let 1929 až 1935. Libreto napsal sám na náměty divadelních her Franka Wedekinda Duch země a Pandořina skříňka. V této podobě (třetí dějství zůstalo jen ve fragmentech) měla Lulu premiéru v městském divadle v Curychu. V letech 1962 až 1974 dopracoval operu rakouský skladatel Friedrich Cerha, premiéra byla 24. února 1979 v pařížské Opeře. Československá premiéra první verze se uskutečnila v Janáčkově divadle v Brně 28. ledna 1972.
1857 – narodil se Edward Elgar, anglický skladatel (zemřel 23. února 1934). Otec ho dal do učení do právnické kanceláře, on se ale sám učil harmonii, kontrapunkt a formy a studoval teorii a partitury, včetně Beethovenových symfonií. S bratrem Frankem vytvořili dechové kvinteto. V roce 1878 byl jmenován dirigentem orchestru v ústavu pro choromyslné, přijal pedagogické místo v Malvernu a začal své skladby nabízet vydavatelům a dirigentům. Uznání ale nepřicházelo. Jeho postavení se konečně stabilizovalo až Variacemi na původní téma (Enigma), měly premiéru 19. června 1899 a byly nadšeně přijaty. Následovala nabídka k napsání skladby pro Birminghamský festival, tak vznikla sborová skladba na meditaci kardinála Newmanna o nesmrtelnosti, Sen Gerontiův. Premiéra pod taktovkou Hanse Richtera byla kvůli nedostatečné přípravě orchestru zmařena, ale o rok později v Düsseldorfu přišel úspěch. Po něm si na „bohatství a slávu“ skladatele připil i sám Richard Strauss, který se o Elgarovi vyjádřil jako o „prvním anglickém pokrokáři“. Získal titul rytíře, čestné občanství města Worcesteru, hostující profesuru na Birminghamské univerzitě a Řád za zásluhy. V chalupě v Broadheathu poblíž Worcesteru, kde se narodil, je nyní jeho muzeum. Díla tohoto skladatele, autora neoficiální anglické hymny Země naděje a slávy a populárních Pomp and Circumstance Marches, jsou dnes v jeho vlasti nesporně jedněmi z nejoblíbenějších a přinejmenším houslový a violoncellový koncert a Variace Enigma se dokonce staly samozřejmou součástí mezinárodního repertoáru.
1834 – narodila se Tereza Stolzová (Teresa Stolz), česká operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 22. srpna 1902), blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy. První veřejné vystoupení měla 21. listopadu 1855 na Žofíně, sklidila však odmítavou kritiku. Koncem roku pak odjela do Terstu, kde měla debut 26. července 1856. Studovala pak zpěv v Miláně a 17. září 1857 vystoupila jako Elvíra ve Verdiho opeře Ernani v opeře v Tbilisi, kde získala smlouvu na tři roky. Vystoupení měla i v Oděse, Moskvě a Petrohradu, jednu sezónu byla angažována v Cařihradu. Do Evropy se vrátila roku 1863. S úspěchem zpívala v řadě italských měst, 23. září 1865 poprvé vystoupila v milánské Scale, a to v titulní roli Verdiho opery Jana z Arku. V Boloni se uskutečnila 27. října 1867 italská premiéra přepracované verze Verdiho opery Don Carlos. Verdi byl pěveckým výkonem i hereckým podáním Stolzové nadšený. Zpívala pak i v italské premiéře jeho přepracované opery Síla osudu 27. února 1869 v Teatro alla Scala. Premiéru Aidy v Káhiře měl pak řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce do Egypta neodcestovali, ale Stolzová zpívala Aidu při evropské premiéře v La Scale 8. února 1872. Zpívala i sopránový part ve Verdiho Requiem 22. května 1874 v kostele sv. Marka v Miláně. Ze zdravotních důvodů naposledy vystoupila 30. června 1879, a to ve Scale, opět ve Verdiho Requiem… Řediteli Národního divadla Františku Adolfu Šubertovi pomohla získat přednostní smlouvu na uvedení oper Othello a Falstaff v Praze. Spekulace o milostném vztahu mezi ní a Verdim se nikdy nepotvrdily. V trvalé přátelství se proměnil i její vztah k Verdiho manželce. Stolzová zůstala Verdiho přítelkyní až do konce života. Asistovala u jeho smrtelného lože v lednu 1901. Sama zemřela následujícího roku… Její sestry, dvojčata Františka a Ludmila, vystudovaly také zpěv na pražské konzervatoři. Odešly pak ještě před ní do Terstu, kde se staly členkami souboru Teatro Grande.
1771 – premiéru měla opera Armida, dramma per musica Antonia Salieriho. Uskutečnila se ve vídeňském divadle Burgtheater.