2. červen
Svátek má Jarmil.
2023 – zemřela Kaija Saariaho, finská skladatelka žijící od roku 1982 ve Francii (narodila se 14. října 1952), v anketě BBC označená o čtyři roky dříve za největšího žijícího hudebního tvůrce. Její hudba, vynikající velkou invencí, odvahou k inovativnosti, fantazií i mistrovským ovládáním řemesla, se řadí ke spektralismu, modernistickému směru kladoucímu důraz na fyzikální a přírodní podstatu hudebního materiálu, na zvuk a jeho vnímání, na kompoziční metodu nevracející se zpět, ale hledající zcela nové směry. Své charakteristicky bohaté polyfonní textury Kaija Saariaho často vytvářela kombinacemi živé hudby a elektroniky. Přispěla však nejen k integraci nového chápání psychoakustiky do tradic komponování pro orchestry a operní divadla, ale předtím i ke zlatému věku počítačové hudby. Když pak ale opouštěla estetiku přísného serialismu – jehož pravidla, stavící převážně na negaci, začala primárně vnímat jako nežádoucí princip – nechala se slyšet, že lepší naopak je, když „…vše je dovoleno, pokud se to dělá s dobrým vkusem.“ Získala díky tomu široký ohlas u publika i v odborných kruzích. Jejím nejznámějším dílem se stala opera Láska na dálku (L’Amour de loin) z roku 2000, přenášená do kin v roce 2016 newyorskou Metropolitní operou. Roku 2011 za ni získala americkou cenu Grammy za nejlepší operu. V roce 2017 Lásku na dálku uvedl v české premiéře soubor Janáčkovy opery brněnského Národního divadla… Skladbu studovala v Helsinkách, Freiburgu a Paříži. Během let získala zakázky mimo jiné od Lincoln Center pro Kronos Quartet a od IRCAM pro Ensemble Intercontemporain i od BBC, Newyorské filharmonie, Salcburského festivalu, Théâtre du Châtelet v Paříži nebo od Finské národní opery. Její poslední operou byla Nevinnost (Innocence).
2004 – zemřel Nikolaj Gjaurov (Nicolai Ghiaurov), bulharský operní pěvec – basista (narodil se 13. září 1929). Vynikal zejména v operách Modesta Petroviče Musorgského, Giuseppe Verdiho a Wolfganga Amadea Mozarta. Debut měl v roce 1955 jako Don Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském v Sofii. O dva roky později už zpíval ve Vídeňské státní opeře Ramphise ve Verdiho Aidě, roku 1959 v La Scale Varlama v Borisi Godunovovi a roku 1962 v londýnské Covent Garden. V USA debutoval v roce 1963 v Gounodově Faustovi v Lyric Opera v Chicagu, roku 1965 vystoupil v Metropolitní opeře v New Yorku jako Mefistofeles v Gounodově Faustovi. Odzpíval tam pak osm desítek představení v deseti rolích. Jeho diskografie zahrnuje kompletní nahrávky mnoha jeho velkých divadelních rolí, včetně Dona Giovanniho, Dona Basilia, Ramfise, Collina, Banca, Borise Godunova a Gounodova a Boitova Mefista… V letech 1950 až 1955 studoval na Moskevské konzervatoři. Od roku 1978 byl manželem italské pěvkyně Mirelly Freni.
2003 – zemřel Július Kowalski, český skladatel a pedagog žijící od roku 1945 na Slovensku (narodil se 24. února 1912). Komponoval opery, symfonické a komorní skladby i čtvrttónovou hudbu. Během let byl sbormistrem pěveckého sdružení Slavoj, Tovačovského sboru a Sboru Křižkovského a dirigentem rozhlasových orchestrů v Praze, Bratislavě a Ostravě, působil i v Bělehradě a Salcburku. Vedle toho řídil i amatérské orchestry, například Sokolskou filharmonii. Po skončení války se stal sbormistrem a dirigentem opery Slovenského národního divadla, později uměleckým vedoucím souboru Tatran, Bratislavského robotníckeho kultúrneho kolektívu, vedoucím programového oddělení Hudobnej a artistickej ústredne v Bratislavě a nakonec ředitelem lidových škol umění – postupně ve Skalici, v Pezinku a ve Štefánikovej ulici v Bratislavě. Zde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1979. Ve skladbě byli jeho učiteli Rudolf Karel, Josef Suk a Alois Hába, v dirigování Pavel Dědeček, Václav Talich a Clemens Krauss.Jeho otec, Július Kowalski, byl houslistou v Krakově.
1996 – zemřela Pilar Lorengar, vlastním jménem Lorenza Pilar García, sopranistka (narodila se 16. ledna 1928), operní pěvkyně a výrazná interpretka španělských zarzuel. Profesionální debut absolvovala v roce 1950 v Alžírsku, v roce 1951 debutovala ve Španělsku v hlavní roli v zarzuele Košík jahod. V roce 1952 vystoupila v Barceloně v Beethovenově Deváté symfonii a v Brahmsově Německém requiem. Mezinárodní operní kariéru začala v roce 1955 na festivalu v Aix-en-Provence jako Cherubin ve Figarově svatbě. Následovaly operní domy v Londýně a Buenos Aires a festival v Glyndebourne. V roce 1958 podepsala smlouvu s Deutsche Oper Berlin; tamní angažmá trvalo třicet let. Vystupovala i v milánské La Scale, ve Vídeňské státní opeře a v Metropolitní opeře i s Vídeňskými filharmoniky. Svůj poslední koncert měla v divadle Campoamor v Oviedu.
1987 – zemřel Andrés Segovia, španělský kytarista a skladatel (narodil se 21. února 1893), pod jehož vlivem se formoval vývoj moderní klasické kytary. Mnoho profesionálních kytaristů byli jeho studenti nebo jsou studenty jeho žáků. Jeho přínos k moderně-romantickému repertoáru zahrnoval zakázková díla i transkripce klasické a barokní hudby. Je připomínán pro své expresivní výkony, širokou tónovou paletu a osobitý styl. Jeho první veřejné vystoupení se konalo v Granadě v roce 1909. Výrazným průlomem bylo jeho první americké turné v roce 1928. Ve 30. a 40. letech hojně vystupoval v Evropě a Jižní Americe, pravidelně cestoval i po válce a pořídil řadu nahrávek. V roce 1958 získal cenu Grammy za nejlepší klasický výkon v kategorii instrumentalista za své album Segovia Golden Jubilee. Za klíčovou součást svého poslání považoval výuku, po celou dobu kariéry pořádal mistrovské kurzy, nejslavnější se konaly v Música en Compostela ve španělském Santiago de Compostela. Také řadu let učil na Accademia Musicale Chigiana v Sieně, kde mu asistoval Alirio Díaz. Jeho styl výuky však vyvolával kontroverze, někteří jeho bývalí studenti ho považovali za dogmaticky autoritářského. Podle jednoho z nejslavnějších, Johna Williamse, šikanoval studenty, aby hráli pouze jeho styl, a potlačoval jejich vlastní rozvoj. V jeho rodném Linares bylo v květnu 1995 založeno muzeum Fundación Andrés Segovia.
1984 – zemřel Georgios Kasassoglou, řecký houslista, skladatel a pedagog (narodil se 1. prosince 1908). Magickou přitažlivost pro něj mělo starověké řecké divadlo, v úzké spolupráci s předními osobnostmi své doby složil hudbu k četným tragédiím a komediím starořecké tvorby. Pro taneční skupiny Ralloua Manoua a Manon Renieri složil baletní díla. Úzce také spolupracoval s významnými básníky, spisovateli, režiséry, scénografy a herci své doby. Psal literární eseje, hudební studie, hudební recenze do novin a časopisů a také články o kritických a aktuálních událostech hudebního života. Po léta bez úspěchu bojoval za zavedení instrumentální hudby do řecké pravoslavné církve. Zasazoval se také o rozšíření počtu konzervatoří a podílel se na prvních zákonech týkajících se ochrany duševních práv umělců.
1968 – zemřela Marie Stejskalová, hospodyně v rodině Leoše Janáčka po dobu 44 let (narodila se 24. srpna 1873). Podle jejího vyprávění sepsala Marie Trkanová knihu U Janáčků. V Brně také vyšly dvě publikace – Mářiny paměti a Mářina kuchařka.
1947 – narodil se Mark Elder, britský dirigent. V letech 1979 až 1993 byl hudebním ředitelem English National Opera, v období 2000 až 2024 hudebním ředitelem Orchestru Hallé a v letech 2012 až 2019 uměleckým ředitelem Opera Rara. V rce 2025 se stal hudebním ředitelem Palau de Les Arts Valencia. V londýnské Královské opeře debutoval v roce 1976. Spolupracoval s předními světovými symfonickými orchestry. V USA měl dlouhodobé vztahy s Chicagským symfonickým orchestrem, ve Velké Británii s London Philharmonic Orchestra a s Orchestra of the Age of Enlightenment. Hostoval v Metropolitní opeře a v Opéra National de Paris, byl prvním britským dirigentem, který dirigoval novou inscenaci na festivalu v Bayreuthu.
1944 – narodil se Marvin Hamlisch, americký skladatel a dirigent (zemřel 6. srpna 2012), zejména autor filmové hudby. Jeho dílem byla adaptace ragtimové hudby Scotta Joplina k filmu Podraz, napsal hudbu k filmům Špion, který mě miloval, Obyčejní lidé, Sofiina volba nebo Chorus Line. Je rovněž autorem hudby k broadwayskému muzikálu A Chorus Line. Byl jedním z jedenácti lidí, kteří získali ocenění Emmy, Grammy, Oscar a Tony a jedním ze dvou lidí, kteří kromě těchto čtyř cen získali ještě Pulitzerovu cenu. Dvakrát rovněž obdržel cenu Zlatý glóbus.
1944 – zemřel Bohumil Fidler, skladatel, pedagog a dirigent (narodil se 27. května 1860). Působil v Příbrami jako zakladatel a dirigent Příbramské filharmonie, učitel zpěvu a později ředitel gymnázia, dirigent sboru Lumír-Dobromila, varhaník a regenschori v chrámu sv. Jakuba. Přátelil se se skladatelem Karlem Bendlem a s Antonínem Dvořákem, jehož dopisy částečně vydal ve svých pamětech. Je autorem mnoha duchovních skladeb, známá je jeho instrumentace oblíbeného cyklu vánočních písní Koleda Karla Steckera.
1940 – narodil se Karel Růžička starší, jazzový hudebník, klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 26. září 2016). Vyučoval skladbu a hru na klavír na Konzervatoři Jaroslava Ježka a učil na AMU. Jako skladatel působil i v oblasti vážné hudby, komponoval vokální a komorní hudbu i symfonické skladby. Jeho syn Karel Růžička mladší je také jazzovým hudebníkem, žije v USA.
1937 – zemřel Louis Vierne, francouzský varhaník a skladatel (narodil se 8. října 1870). Od roku 1900 až do smrti působil jako varhaník v katedrále Notre-Dame v Paříži. Zemřel tam za varhanami při svém 1750. recitálu… Patřil mezi žáky Césara Francka. Stal se asistentem ve varhanní třídě jeho nástupce Charlese-Marii Widora a varhaníkem v Saint-Sulpice. Zůstal asistentem také u Widorova nástupce Alexandra Guilmanta. Později vyučoval na Schole cantorum de Paris. Jako koncertní varhaník cestoval po Evropě. Varhany v Notre-Dame byly po většinu jeho působení v havarijním stavu, a tak nakonec podnikl úspěšné koncertní turné po Severní Americe, aby získal peníze na jejich restaurování. Mezi jeho studenty patřili Nadia Boulanger a Maurice Duruflé.
1937 – premiéru měla nedokončená opera Lulu, druhé a poslední operní dílo Albana Berga z let 1929 až 1935. Libreto napsal sám na náměty divadelních her Franka Wedekinda Duch země a Pandořina skříňka. V této podobě (třetí dějství zůstalo jen ve fragmentech) měla Lulu premiéru v městském divadle v Curychu. V letech 1962 až 1974 dopracoval operu rakouský skladatel Friedrich Cerha, premiéra byla 24. února 1979 v pařížské Opeře. Československá premiéra první verze se uskutečnila v Janáčkově divadle v Brně 28. ledna 1972.
1929 – narodil se Frédéric Devreese, belgický dirigent a skladatel (zemřel 28. září 2020). Byl autorem orchestrálních, komorních a klavírních děl a je známý i svou hudbou pro film. Působil jako dirigent Filharmonického orchestru Vlámského společenství Belgie a hostoval po celém světě. Pořídil nahrávky pro sérii Antologie vlámské hudby. Jeho otec Godfried Devreese byl také skladatel a dirigent.
1903 – narodil se Vlastislav Antonín Vipler, dirigent a skladatel (zemřel 4. června 1971). Je autorem 340 různých skladeb, z toho 25 původních českých operet, mimo jiné Na Svatém kopečku, Děti Slovače, Dvě srdce na prodej, První valčík nebo Bílý oficír. Od roku 1939 do smrti působil jako dirigent a odborný programový pracovník v Československém rozhlase. V letech 1945 – 1947 byl uměleckým ředitelem Tylova divadla v Nuslích, pozdějšího Divadla na Fidlovačce.
1896 – patent pro svůj nejnovější vynález získal Guglielmo Marconi, italský fyzik, vynálezce a podnikatel nazývaný otcem moderního rádia. Tehdy šlo o bezdrátový telegraf – o stejný vynález, s jakým o několik let dříve přišel Nikola Tesla, kterému byl patent na bezdrátové spojení přiznán až krátce po jeho smrti. Marconi v roce 1931 vybudoval a spustil pro papeže Pia XI. Radio Vatikán. Posunul se tak od morseovky k přenosu lidského hlasu.
1891 – narodil se František Forst, skladatel (zemřel 12. dubna 1960), sbormistr pěveckého sdružení Slavík v Hořovicích, pedagog a ředitel učitelského ústavu v Příbrami. Byl i ředitelem městské hudební školy a dirigentem Příbramské filharmonie. Působil jako klavírní doprovazeč a přednášel o hudbě pro školy a širokou veřejnost. Věnoval se také sbírání hornických písní z Příbramska a jejich úpravám. Zkomponoval řadu chrámových skladeb, ale po roce 1945 psal i estrádní hudbu. Byl synem Jan Forsta, varhaníka a ředitele kůru v poutním kostele Panny Marie na Svaté Hoře u Příbramě, skladatele chrámové hudby, jehož četná díla zůstala v rukopise.
1883 – zemřel Charles Wehle, český klavírista a skladatel (narodil se 17. března 1825). Studoval v Praze u Josefa Proksche a Ignáce Tedesca. Už v sedmnácti letech podnikl koncertní turné po evropských zemích. Ve studiu klavíru pokračoval u Ignaze Moschelese v Lipsku a hudební teorie v Berlíně u Theodora Kullaka. Jako klavírista s velkým úspěchem vystupoval v koncertních sálech celého světa. Zápisky z cest publikoval v českých časopisech, hlavně v Lumíru. V závěru svého života se usadil v Paříži a věnoval se pedagogické činnosti. Zkomponoval řadu virtuózních klavírních skladeb. Kromě dvou sonát byly proslulé zejména jeho koncertní etudy, ale psal i nokturna, polonézy a mazurky.
1863 – narodil se Felix Weingartner, rakouský klavírista a dirigent (zemřel 7. května 1942). V letech 1907 až 1910 byl ředitelem vídeňské Hofoper, kde nahradil Gustava Mahlera. Dirigentskou pozici u Vídeňských filharmoniků si udržel až do roku 1927. Předtím byl kapelníkem v Gdaňsku, v Hamburku a v Mannheimu, byl i kapelníkem Královské opery a dirigentem symfonických koncertů v Berlíně. Později se usadil v Mnichově. Byl také profesorem na Akademii Franze Liszta v Budapešti a v letech 1927 až 1934 hudebním ředitelem Basilejského symfonického orchestru. Koncertoval také v Londýně… Byl jedním z posledních výmarských žáků Franze Liszta. V roce 1902 na festivalu v Mohuči dirigoval všech devět Beethovenových symfonií, později byl také prvním, kdo je všechny nahrál… V roce 1935 dirigoval světovou premiéru ztracené Symfonie C dur od Georgese Bizeta.
1857 – narodil se Edward Elgar, anglický skladatel (zemřel 23. února 1934). Otec ho dal do učení do právnické kanceláře, on se ale sám učil harmonii, kontrapunkt a formy a studoval teorii a partitury, včetně Beethovenových symfonií. S bratrem Frankem vytvořili dechové kvinteto. V roce 1878 byl jmenován dirigentem orchestru v ústavu pro choromyslné, přijal pedagogické místo v Malvernu a začal své skladby nabízet vydavatelům a dirigentům. Uznání ale nepřicházelo. Jeho postavení se konečně stabilizovalo až Variacemi na původní téma (Enigma), měly premiéru 19. června 1899 a byly nadšeně přijaty. Následovala nabídka k napsání skladby pro Birminghamský festival, tak vznikla sborová skladba na meditaci kardinála Newmanna o nesmrtelnosti, Sen Gerontiův. Premiéra pod taktovkou Hanse Richtera byla kvůli nedostatečné přípravě orchestru zmařena, ale o rok později v Düsseldorfu přišel úspěch. Po něm si na „bohatství a slávu“ skladatele připil i sám Richard Strauss, který se o Elgarovi vyjádřil jako o „prvním anglickém pokrokáři“. Získal titul rytíře, čestné občanství města Worcesteru, hostující profesuru na Birminghamské univerzitě a Řád za zásluhy. V chalupě v Broadheathu poblíž Worcesteru, kde se narodil, je nyní jeho muzeum. Díla tohoto skladatele, autora neoficiální anglické hymny Země naděje a slávy a populárních Pomp and Circumstance Marches, jsou dnes v jeho vlasti nesporně jedněmi z nejoblíbenějších a přinejmenším houslový a violoncellový koncert a Variace Enigma se dokonce staly samozřejmou součástí mezinárodního repertoáru.
1855 – narodil se Karel Förster, houslista, varhaník a skladatel (zemřel 14. června 1921), strýc skladatele J. B. Foerstera. Po studiu na Pražské konzervatoři se stal houslistou Prozatímního divadla. Později byl varhaníkem ve Znojmě a od roku 1883 ředitelem kůru a varhaníkem v Moravských Budějovicích, kde také založil a řídil hudební školu. Komponoval převážně chrámovou hudbu. Je autorem jediné opery Edyp král, která patrně nebyla nikdy provedena.
1834 – narodila se Tereza Stolzová (Teresa Stolz), česká operní pěvkyně – sopranistka (zemřela 22. srpna 1902), blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy. První veřejné vystoupení měla 21. listopadu 1855 na Žofíně, sklidila však odmítavou kritiku. Koncem roku pak odjela do Terstu, kde měla debut 26. července 1856. Studovala pak zpěv v Miláně a 17. září 1857 vystoupila jako Elvíra ve Verdiho opeře Ernani v opeře v Tbilisi, kde získala smlouvu na tři roky. Vystoupení měla i v Oděse, Moskvě a Petrohradu, jednu sezónu byla angažována v Cařihradu. Do Evropy se vrátila roku 1863. S úspěchem zpívala v řadě italských měst, 23. září 1865 poprvé vystoupila v milánské Scale, a to v titulní roli Verdiho opery Jana z Arku. V Boloni se uskutečnila 27. října 1867 italská premiéra přepracované verze Verdiho opery Don Carlos. Verdi byl pěveckým výkonem i hereckým podáním Stolzové nadšený. Zpívala pak i v italské premiéře jeho přepracované opery Síla osudu 27. února 1869 v Teatro alla Scala. Premiéru Aidy v Káhiře měl pak řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce do Egypta neodcestovali, ale Stolzová zpívala Aidu při evropské premiéře v La Scale 8. února 1872. Zpívala i sopránový part ve Verdiho Requiem 22. května 1874 v kostele sv. Marka v Miláně. Ze zdravotních důvodů naposledy vystoupila 30. června 1879, a to ve Scale, opět ve Verdiho Requiem… Řediteli Národního divadla Františku Adolfu Šubertovi pomohla získat přednostní smlouvu na uvedení oper Othello a Falstaff v Praze. Spekulace o milostném vztahu mezi ní a Verdim se nikdy nepotvrdily. V trvalé přátelství se proměnil i její vztah k Verdiho manželce. Stolzová zůstala Verdiho přítelkyní až do konce života. Asistovala u jeho smrtelného lože v lednu 1901. Sama zemřela následujícího roku… Její sestry, dvojčata Františka a Ludmila, vystudovaly také zpěv na pražské konzervatoři. Odešly pak ještě před ní do Terstu, kde se staly členkami souboru Teatro Grande.
1807 – narodil se Robert Führer, varhaník a skladatel (zemřel 28. listopadu 1861). V deseti letech začal zpívat v chlapeckém sboru katedrály sv. Víta, kde byl kapelníkem jeho učitel, skladatel Jan August Vitásek. V roce 1826 se stal v katedrále druhým varhaníkem. Od roku 1829 byl varhaníkem Strahovského kláštera, ale u sv. Víta zůstal zastupujícím kapelníkem. Když Vitásek v roce 1839 zemřel, nastoupil na jeho místo kapelníka. Po založení pražské varhanické školy v roce 1830 se stal jedním z jejích prvních učitelů. Později však působil v Salcburku a byl varhaníkem a učitelem hudby v Mnichově, Freisingu, Braunau, Gmundenu a v dalších německých městech. Byl vězněn za podvody a konec života strávil v chudobě ve Vídni. Napsal na 400 skladeb, v naprosté většině určených pro chrámové potřeby katolické církve. Ty nejdůležitější pocházejí ještě z doby pražského působení a a mnohé se dodnes hrají a zpívají.
1771 – premiéru měla opera Armida, dramma per musica Antonia Salieriho. Uskutečnila se ve vídeňském divadle Burgtheater.
1750 – zemřel Johann Valentin Rathgeber, německý benediktin, varhaník, sbormistr a skladatel (narodil se 3. dubna 1682), působící v opatství Banz nedaleko bavorského Bamberku. Napsal několik stovek děl, většinou duchovní vokální skladby – mše, requiem, lianie, magnificat, ofertoria, mariánské antifony, hymny, árie…, ale také instrumentální koncerty a písně. Proslulá byla jeho sbírka písní Augsburger Tafel-Confect (Ohren-vergnügendes und Gemüth-ergötzendes Tafel-Confect), Augsburské stolní cukrovinky (Stolní cukrovinky, potěšující uši a lahodící duši).