Na konci května 1866 dokázal Bedřich Smetana české veřejnosti, že není wagnerián. Jeho druhá opera přinesla do českého a později i světového repertoáru zásadní slovo ke komickému žánru. A doma se stala první a nakonec také nepřekonatelnou operou národní, skoro zlidovělou. Prodaná nevěsta. Premiéru měla v pražském Prozatímním divadle před sto šedesáti lety. Do podoby, v jaké se dnes hraje, zrála však ještě další čtyři roky.

Extravagantní opera plná ironie, kousavého, občas až cynického humoru, ale také něhy a obyčejné radosti ze života. Tak charakterizuje Prodanou nevěstu, druhé operní dílo Bedřicha Smetany, v souvislosti se svou současnou inscenací pražské Národní divadlo. A dramaturg pokračuje: Skladatel s libretistou Karlem Sabinou se mistrně vysmáli všem, kdo si „národní operu“ představovali jako idylický obrázek z českého venkova, kde vládnou samé národní ctnosti. Prodaná nevěsta je mnohem více humoristickou operou než operou „národní“. Jenže její humor je přesně ten, který Češi tolik milují… K takovémuto vidění díla, které mělo premiéru 30. května 1866 a které má v Národním divadle za ty roky už jedenadvacátou inscenační podobu, vedla ovšem dlouhá cesta. Na jejím začátku se k tomu navíc přidává i autorovo hledání ideální podoby tvaru a hudebního charakteru.

Nejdříve to byla dvouaktová ‚opereta‘ s mluvenými dialogy, jak dílo nazval Smetana. Tak trochu fraška. Předehra a jedenadvacet čísel pospojovaných prózou. Ve čtvrté verzi jde však už o něco docela jiného… O moderní realistickou operu, plnou humoru a lyriky a výstižných charakteristik postav a jejich emocí. Karel Sabina se později prý nechal slyšet, že kdyby tušil, čím se nakonec Prodaná nevěsta stane, dal by si na textu víc záležet. Počátečním datem je 5. červenec 1863, kdy si Smetana zapsal do deníku, že „…od Sabiny dostal operettu komickou ku komponování“.  Jméno tehdy ještě neměla. Sabina už byl autorem libreta k Braniborům v Čechách. Smetana s ním byl evidentně spokojen, když od něj vzal i protikladný žánr… Zápletka a děj se záměnami osob mohou v mnohém připomínat italské komedie, postavy vypadají jako již zažité operní typy. Z českého pohledu trochu idyla, trochu však i pohled do skutečného života.   

Text ideální nebyl. Nedostatky libreta nicméně v mnohém překonal při jeho úpravách sám skladatel. Ale co je podstatnější, po premiéře přidával další hudbu: doplňoval tance, přikomponoval sbor To pivečko, to věru je nebeský dar, napsal Mařenčinu árii Ten lásky sen, později dílo rozdělil na tři dějství a nakonec prózu nahradil zpívanými recitativy. Důležitější než případné vnější důvody byly pro tyto kroky zcela určitě dozrávající tvůrčí představy, podpořené tím, že dirigoval premiéru a všechna následující představení a že si uvědomoval detaily působení díla na jevišti a v kontaktu s publikem. Cítil proto potřebu přidat komické zápletce širší kontext, do kterého patří vážnější rozměr příběhu ústřední dvojice a zároveň poetické zachycení českého venkova.    

Opera krystalizovala v letech 1863 až 1866. Netypicky z hlediska dobových zvyklostí, byla jako první hotova předehra, a to v úpravě pro klavír na čtyři ruce. Běžnější by bylo, kdyby do předehry skladatel vtělil ty nejzásadnější momenty z hotové opery. Takhle napsal bezprecedentně brilantní, invenční a vydařený kus, který žije koncertně se snad ještě větším ohlasem než jako součást divadelních představení… Tužkovou skicu dokončil Smetana v říjnu 1865, partituru dopsal 15. března 1866. Po premiéře se hrála Prodaná nevěsta postupně ve dvou dalších podobách, definitivní verze pak přišla na jeviště Prozatímního divadla na podzim roku 1870.

Prodaná nevěsta vznikla vlastně ze vzdoru. Když se politik František Ladislav Rieger vyjádřil před Smetanou v tom smyslu, že se určitě v uvažované opeře s lidovou látkou inspiruje lidovými písněmi, skladatel oponoval: komponovat českou operu neznamená využívat známé venkovské melodie – nutné je myslet symfonicky. Jinými slovy – najít kompromis mezi wagnerovskými zásadami a myšlením v duchu bytostně „českého“ projevu. Nebýt epigonem, ale rozvíjet ideje operního novátora svými vlastními prostředky. Včetně hudební řeči přimykající se melodiemi k české řeči mluvené. A to se mu vrchovatě podařilo. Nejenže rozptýlil pochybnosti o tom, zda je schopen psát v lehčím „národním“ slohu. Prokázal i své „češství“. Dokonce natolik a tak prokazatelně, že po zkomponování Dalibora neměly potom předchozí útoky proti němu už dostatek munice; té by bylo dost, kdyby Prodaná nevěsta jako jakási odbočka ze směru naznačeného operní prvotinou, Branibory v Čechách, neexistovala, kdyby jeho tvůrčí aktivita pokračovala rovnou směrem k hrdinskému Daliborovi.

Vznikla nakonec bez váhání, s jednoznačnými tvůrčími pocity, že je vyjádřit radost ze života i z naplněné lásky je tímto způsobem možné. Přesto premiéra nebyla úspěchem. Důvody však nebyly umělecké, ale vnější. V Praze bylo prý na konci května hodně teplo a už tehdy se jezdilo „za město“. Lidé navíc měli v té době obavy z blížící se prusko-rakouské války a myšlenky na zábavu šly stranou. A tak bylo divadlo poloprázdné. Později se zrovna tohle však samozřejmě změnilo. Tak, že je oblíbená „Prodanka“ trvalou součástí repertoáru a objevuje se i na zahraničních scénách. Smetana původně zamýšlel vytvořit sice kvalitní, ale přece jen „lehkou“ českou operetu; jeho setrvalé touze po obsahové i formální dokonalosti můžeme však nakonec děkovat za vznik jedné z nejpopulárnějších a nejhranějších českých oper vůbec. Po Mozartově Figarově další nejúspěšnější komické opery.

V tuzemsku se daly věci do pohybu rychleji. V roce 1882 se konalo už sté představení díla, které bylo mimořádnou událostí. Oslava v Prozatímním divadle se stala celonárodní manifestací a hluchý Smetana tehdy převzal vavřínový věnec… Ale v zahraničí ta změna přišla až deset let po Smetanově smrti. A vlastně teprve tehdy začala i doma definitivně plnit roli prototypu národní opery. Včetně pointy, vyjádřené Jeníkovými slovy: Podvod? Nikoli, pouhá lest.

Popularita Prodané nevěsty se dá odhadnout z mnohého. Třeba i z existence porcelánu a keramiky s motivy z opery. Starožitné hrnečky a šálky, populární sběratelské kousky z přelomu 19. a 20. století, na sobě často mají zobrazení postav Jeníka a Mařenky v lidových krojích, doplněné o ikonické texty a verše. Historické série pohlednic zachycující klíčové scény z opery – uzavírání smlouvy s Kecalem, Mařenčin žal nebo příchod medvěda. Častým motivem je i postava dohazovače Kecala s jeho typickým kloboukem, dlouhým kabátem a deštníkem. Právě takový výtvarný a koneckonců i režijní pohled na klasické dílo je už však asi minulostí.

Stačí si připomenout inscenaci pražského Národního divadla z roku 2022. Největším a převažujícím dojmem z klasické české komické opery z devatenáctého století tam v režii Alice Nellis není zpěv a herectví, ani orchestrální hra, ale dvě choreografické scény, breakdance pouličního sídlištního gangu a ještě o mnoho silněji nový cirkus s akrobaty v opičích maskách na trampolínách a na šálách. Ale i předtím, v posledních dvou či třech desetiletích, se hrála v pojetí různých režisérů právě tato opera s různými inovativními, překvapivými, zábavnými, zbytečnými i provokativními a popuzujícími prvky. Jednou s dováděním ve stohu slámy, jindy se sokolskými symboly a s velkým pivem, nebo třeba s americkou vlajkou vztyčenou nad Vaškovým sněním o komediantech a posléze zničenou, když se odehrává bitka mezi indiány a vojáky…

Diametráílně jiný přístup nabízí Prodaná nevěsta režírovaná Ondřejem Havelkou. Hraje se v Brně už dvě desetiletí, od roku 2006. Těžko si představit lepší inscenaci, těžko přijít na šikovnější a zábavnější uchopení klasiky. Po všech aktualizacích, ve kterých se už delší dobu předhánějí nejrůznější tuzemská i zahraniční divadla, jde o pravý balzám na divákovu duši. Je to projekt stále plně funkční, nestárnoucí, nadčasově vtipný a zábavný, pravé hudební divadlo, hravé a kontaktní, bez toporností a klišé.

Je zřejmé, že uvádění této opery prošlo výrazným vývojem od folklórního realismu k moderním konceptům, včetně snahy „obrušovat nánosy národního kýče“. Hudební kouzlo Prodané nevěsty je však stále to stejné: polka, furiant, skočná, chytlavé melodie, sborové scény… Spočívá v tom, že hudba umí vyjádřit stesk i radost. Radost z toho, že si láska dokáže najít cestu i přes úklady a předsudky, že se „dobrá věc podařila“. Třeba i za cenu lsti. Nebo podvodu?

Věděli jste, že…

….v nové autorské úpravě se na scéně objevila Prodaná nevěsta 29. ledna 1869, v další úpravě 1. června 1869 a v definitivní až 25. září 1870?

…čtvrtá verze vznikla v roce 1870 díky zájmu o uvedení díla v Petrohradu, kde byl tehdy dirigentem Čech Eduard Nápravník, a že tam skutečně byla 11. listopadu 1871 uvedena?

…tištěné vydání klavírního výtahu Prodané nevěsty bylo v roce 1872 zároveň prvním kompletním vydáním české opery vůbec?

… poprvé ve Vídni zazněla Smetanova Prodaná nevěsta v červnu 1892 v rámci hostování Národního divadla na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě?

… první vídeňskou scénou, která operu uvedla, bylo v dubnu 1893 Theater an der Wien a teprve o tři roky později Dvorní opera, dnešní Vídeňská státní opera?

…zásluhou sopranistky Emmy Destinnové byla Prodaná nevěsta uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku, a to v němčině, kde premiéru 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler?

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha - Ilona Sochorová, Zdeněk Sokol, Supraphon, Archiv KlasikaPlus

Facebook X E-mail WhatsApp