Pohledem Petra Vebera (75)
Smetanova Litomyšl na cestě k budoucnosti
„Italská filmová noc. Takzvané Velké finále… Jen ta sestava – jedna suita za druhou – nebyla úplně nejšťastnější.“
„Vyprodanost udávají pořadatelé letos procentem vyjádřeným číslem 97. Určitě je tak vysoké i proto, že ještě pořád jde o festival s geniem loci.“
„Jak se s kulturní nabídkou zapasovat do doby, která žije digitální technikou, sociálními sítěmi, mezinárodní otevřeností, ale zároveň trpí lhostejností a povrchností, ztrátou povědomí o hodnotách, politickým marasmem.“

Osmašedesátý ročník festivalu Smetanova Litomyšl je minulostí. Na jeho konci o víkendu figuroval strhující koncertní průřez Gershwinovou operou Porgy a Bess se skvělými afroamerickými pěvci a po něm Velké finále nazvané Italská filmová noc. To však vyznělo spíše jako ztišené nokturno. Nemělo dostatečnou energii a pro třítýdenní přehlídku se ani náhodou nemohlo stát vrcholem. Večer přenášený veřejnoprávní televizí a rozhlasem zachránilo alespoň jeho dobročinné určení pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové a přítomnost hlavy státu.

Uzavřít Národní festival Smetanova Litomyšl začátkem července filmovou hudbou se zdá být dobrým nápadem. Koncertní a operní sezóna se s příchodem prázdnin uzavřela a festival, v červnu přinášející ambiciózní operní i symfonické a komorní projekty, vykročil do letní doby v lehčím tónu. Ten nicméně vrchovatě naplnila jen Gershwinova opera Porgy a Bess, příběh z afroamerické komunity, ve kterém se skladateli skvěle podařilo propojit charakteristické hudební projevy někdejších otroků s dobovým jazzem a to vše s evropskými hudebními tradicemi. Koncert to vyhmátl a podrtrhl.

Chromý Porgy miluje Bess, nezištně jí pomáhá, odpouští jí její minulost, Bess však opakovaně podléhá dvěma mužům. Jedním je násilník Crown, kterého Porgy v souboji usmrtí, druhým je však hejsek Sportin‘ Life, který Bess odláká za pomoci drogy… Afroameričtí sólisté dali postavám i v koncertním provedení jasné charakterizační kontury a přidali autenticitu hlasového i pohybového projevu, takovou, jaké běloši nemohou dosáhnout. Opera má otevřený konec – Porgy se vydává na cestu do New Yorku, aby Bess našel… Američtější opera snad neexistuje. Smetanova Litomyšl není podobně nastavena, ale pokud by to tak někdo přesto chtěl vnímat – šikovnější připomenutí přijetí Deklarace nezávislosti před 250 lety 4. července 1776, tedy státního svátku USA, už nebylo možné.

Kdyby festival končil právě takto, chytlavými rytmy a srozumitelnými emocemi, bylo by to naprosto legitimní. Pro televizní přenos dobročinného koncertu, propagujícího sbírku pro Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové, byla ovšem vhodnější jiná hudba, ryze symfonická a líbivější. Italská filmová noc. Takzvané Velké finále… Jen ta sestava – jedna suita za druhou, v každé krátká, neukončená, často nepříliš kontrastující čísla – nebyla úplně nejšťastnější. Přesto, že šlo o melodie těch nejlepších mistrů Nino Roty a Ennia Morriconeho. Přítomnost prezidenta Petra Pavla s manželkou, hymna na začátku a dlouhý srdečný sympatizující potlesk pro hlavu státu, to vše dalo koncertu vstupní energii, která pak nicméně při nevzrušivé interpretaci postupně opadla. Poslední číslo, jediné opravdu slavnostní, vznosné a vzrušující, totiž Morriconeho fanfárové téma z filmu Neúplatní, celkový dojem spravit nestihlo.

Letošní Smetanova Litomyšl ale nebyla vůbec špatná. Naopak. Janáčkova opera Národního divadla Brno přijela s novými a vydařenými inscenacemi Čertovy stěny a Netopýra, Václav Luks a Collegium 1704 s Händelovým oratoriem Susanna. Na zámeckém nádvoří hostoval London Symphony Orchestra a basbarytonista Bryn Terfel s hvězdnou sopranistkou Slávkou Zámečníkovou. Odehrála se tam dvě baletní představení, zazněla neznámá starší verze opery Mariken z Nimègue Bohuslava Martinů a Petr Popelka tam dirigoval Stravinského oratorium Oedipus Rex. Mimořádný byl kontratenorista Mayaan Licht se svým barokním recitálem plným pěvecké ekvilibristiky, milá byla rodinná opera Mendel Megaking Miloše Orsoně Štědroně a skvělým projektem se stala Smetanova Hubička v nastudování mladých zpěváků. A festival otevřelo v polovině června odvážně a poprvé Stravinského Svěcení jara.

Vyprodanost udávají pořadatelé letos procentem vyjádřeným číslem 97. Určitě je tak vysoké i proto, že ještě pořád jde o festival s geniem loci. Když začíná předprodej vstupenek, je to ve virtuálním on-line prostoru každým rokem digitální bitva, která se měří na minuty. A ať už přijedete jen jednou, nebo několikrát během festivalu, ať už zůstanete na víkend, nebo na týden, nemůžete si nevšimnout, že Litomyšl má kouzlo těžko srovnatelné s jinými městy, včetně těch historicky podobně cenných. Je to asi dáno slovně nevyjádřitelným průsečíkem patriotismu a kulturnosti, tradic a současnosti, scenérie i lidí, které potkáváte a mezi kterými se i turisté cítí a chovají tak nějak domácky. V Litomyšli mají krásný zámek, dobrý chleba a pivo, spoustu galerií, podloubí kolem náměstí, kde na vás neprší, pár míst, kde se skvěle jí, rozumného a aktivního starostu, osvícené mecenáše a vedle vedení festivalu i nejméně tři stovky vesměs mladých lidí ochotných podílet se na práci organizačního týmu v pořadatelské službě, gastronomii, dopravě a všech dalších přidružených sezonních profesích.

Když se kolem Roku české hudby 2024 začal proměňovat nejužší tým, když v něm nastala generační obměna, bylo jasné, že Smetanova Litomyšl nemůže zůstat stejná, taková, jaká vykrystalizovala od devadesátých let. Ředitelé Michal Medek a Marek Šulc už nejsou přímo místní, bydlí přes rok jinde, ale genia loci mají nadále v úctě. Rozhlížejí se víc po světě, zajímavě hovoří o dalších uměleckých a organizačních ambicích, využívají k tomu synergii danou větším, i když nenápadným propojením s Českou filharmonií. Od roku 2028 se k tomu svou mezinárodní vahou přidá Jakub Hrůša jako festivalový prezident… Velkým krokem kupředu bylo loňské otevření zmodernizovaného festivalového auditoria s novou výsuvnou střechou, světelným parkem a variabilním pódiem umožňujícím i divadelní usazení orchestru pod úrovní jeviště. Říkají mu SmetaNOVÝ sál a stomilionovou investici jako hluboký zásek do obvyklého rozpočtu dosud finančně zacelují.

Prvním plodem nových možností a příslibem toho, co by se mohlo v budoucnu dít, byl už letos London Symphony Orchestra s dirigentem Antoniem Pappanem, který do Smetanova rodiště přijel v návaznosti na hostování v pražském abonmá České filharmonie. Zahraniční těleso podobného jména dosud na tomto festivalu nevystoupilo. Záměry do dalších let jsou přitom jasné, ale zároveň rozumné: pokračovat ve zvaní podobných es, ale nestavět si pověst na jejich kumulaci. Spíše ji při vysokých uměleckých nárocích budovat širším spektrem programů: od staré hudby po novější, od velkých po komorní, od koncertů po opery a balet. Udržovat laťku vysoko, ale podržet si atraktivitu a přístupnost i pro širší rozpětí typu diváků: pro přespolní i místní, pro domácí i zahraniční, pro hodně poučené i pro běžné milovníky hudby a hudebního divadla. Plus přilákat příznivce výtvarného umění a poezie a literatury a v doprovodných programech v Klášterních zahradách nabízet cílené a hodnotné pořady, které do hlavního programu jakoby třeba ani nezapadají, ale rozšiřují portfolio pro zasažení a přitáhnutí dalších lidí a spoluvytvářejí festivalové niveau.

I když třeba televize vytáhla pro pořad o letošním festivalu stařičké archivní záběry pionýrů vítajících kdysi pěvce Národního divadla na nádraží, dnes už není potřeba se tak vzdálenou minulostí moc zabývat. Je málem čtyřicet let po sametové revoluci a ideové vyprofilování toho, co pořádají, mají v Litomyšli už dlouho vyjasněné. Pryč jsou doby, kdy se tam mohl pod dohledem Zdeňka Nejedlého hrát jen Smetana a kdy všelicos bylo na povel. Lidé ale i tehdy přijížděli a přicházeli také ze zájmu a z potřeby. Dnes je to ideově jednodušší, totalita snad znovu nezavládne. Mnohem důležitější teď je, jak se s vygenerovanou kulturní nabídkou zapasovat do doby, která žije digitální technikou, sociálními sítěmi, mezinárodní otevřeností, prostupností kultur, ale zároveň trpí lhostejností a povrchností, ztrátou povědomí o hodnotách, politickým marasmem.

Jisté zůstává jedno: na Smetanově Litomyšli nemá jít a nepůjde o lidovou zábavu, ale ani o pouhé snobské shromažďování elit. Vždy půjde o hledání něčeho uprostřed takových krajností, aniž by to ovšem bylo šedivé. Ani jen usedlé a tradiční, ani experimentující až k odpudivosti. Prostě zlatá střední cesta, hodnotná, stabilní, přitažlivá, vědoucí o tradicích, na které lze navazovat, a tvořící zároveň tradice nové.





Foto: archiv Smetanovy Litomyšle (Ivan Krejza, František Renza a Majda Slámová), ilustrační – archiv KlasikyPlus
Příspěvky od Petr Veber
- AudioPlus | Jiří Ludvík: Jízdárna bude ve Znojmě hlavním stánkem festivalu
- AudioPlus | Tereza Válková: Ve Znojmě zažíváme s dvěma Tomáši ráj
- AudioPlus | Eva Zoubková: Tatínek měl rád Janáčka i ticho
- AudioPlus | Petr Pavel: Kulturnost se vytrácí, ale máme na co navazovat
- AudioPlus | Pavel Kysilka: Jakub Hrůša bude pro Smetanovu Litomyšl znamenat novou etapu
Více z této rubriky
- Pohledem Jiřího Vejvody (84)
Ubavit se k smrti. Když slavný dirigent vesluje - Pohledem Jiřího Vejvody (83) Předsunuté oslavy. Koncert pod Eiffelovou věží opět na ČT art
- Janáček v souvislostech (7)
Sinfonietta. Brněnská i pražská, vojenská i sokolská… a stoletá - Pohledem Jiřího Vejvody (82)
Antonín Dvořák se vrátil do Kroměříže, 27. ročník festivalu ze zahrad a zámku zahájen - Pohledem Petra Vebera (74)
Pražské jaro 2026. Zajímavé, stabilní a vyrovnané - Klasika v souvislostech (108)
Carl Maria von Weber v Praze, Drážďanech a Londýně - Pohledem Jiřího Vejvody (81)
Evropa míří do Jerevanu. Soutěž Eurovision Young Musicians opět s českou účastí - Smetana v souvislostech (12)
Dobrá věc se podařila…
Prodaná nevěsta, královna komických oper - Pohledem Jiřího Vejvody (80)
Muž širokého jména i záběru. Vzpomínka na Briana Large - Klasika v souvislostech (107)
Berlínští filharmonikové. Globální hráč, evropský lídr, prvomájový rodák