PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Jen zřídkakdy uslyšíme v jeden večer dva velké romantické koncerty, ve středu 8. dubna však v Rudolfinu k takové vzácné konstelaci opravdu došlo. Česká filharmonie a její šéfdirigent Semjon Byčkov nabídli svému publiku Dvořákův Houslový koncert a moll, op. 53 a Brahmsův Klavírní koncert č. 1 d moll, op. 15, přičemž kombinace jmen skladatelů není náhodná – Dvořáka a Brahmse pojil hluboký přátelský vztah. K atraktivitě koncertu přispěli velkou měrou i sólisté: ve Dvořákovi vystoupil koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček, v Brahmsovi jsme měli možnost slyšet žijící legendu, šestasedmdesátiletého amerického pianistu Emanuela Axe. O tom, že se jednalo o výjimečný večer, svědčila i skutečnost, že Rudolfinum bylo zaplněné do posledního místa, a to včetně varhanní empory.

Franco Vassallo je předním italským barytonistou, ale rovněž studoval literaturu na univerzitě a má i řadu dalších zájmů. Pyšní se také předky z italských šlechtických rodů a vlastní unikátní sbírku nejrůznějších vydání Dantovy Božské komedie. Franco Vassallo se představí pražskému publiku v rámci sezóny Českého spolku pro komorní hudbu působícího pod hlavičkou České filharmonie. Na podvečerním koncertě 12. dubna v Dvořákově síni Rudolfina provede posluchače za klavírního doprovodu Giovanniho Brolla dějinami italské hudby, od barokních mistrů až po Giacoma Pucciniho. A k nim ještě přidá Ralpha Vaughana Williamse.

Americký pianista Emanuel Ax má Brahmsovy klavírní koncerty v repertoáru celý svůj dospělý život. Do Prahy se vrací po dvou letech, tentokrát s Koncertem č. 1 d moll, op. 15, který provede 8., 9. a 10. dubna s Českou filharmonií a dirigentem Semjonem Byčkovem. Program doplní Dvořákův houslový koncert a moll, a logicky tak propojí dva příbuzné hudební světy.

Datum 1. dubna skrývá nenápadné zrcadlo – převrácené číslice odkazují ke 4. lednu, dni prvního koncertu České filharmonie v roce 1896. Orchestr si tedy ve dvou dubnových dnech připomněl sto třicet let své existence, když na stupínku ve Dvořákově síni Rudolfina stanul šéfdirigent Semjon Byčkov. K narozeninové oslavě přizval skladatele, s nimiž je těleso neoddělitelně spjato: Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu.

Česká filharmonie přišla s elegantním dramaturgickým osvěžením v podobě Houslového koncertu D dur Wyntona Marsalise. Českou premiéru uvedla 25. března Nicola Benedetti, které je koncert věnován, a sklidila velké ovace. Americký dirigent s rumunskými kořeny Christian Măcelaru ovšem uvedl také americkou symfonii s českými kořeny, Symfonii č. 1 Bohuslava Martinů.

Tam, kde končí snaha hráčů o dokonalý zvukový výsledek, začíná posluchačův hudební prožitek. Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova zaťala svůj interpretační um hluboko do múzických útrob 20. století, aby z něj vykřesala čirý akustický tvar zábavně spojující Elgarovu tajemnost se Stravinského bezprostředností. Po zásluze obrovitý aplaus si vyžádaly nadprůměrné výkony sólistů – za všechny jmenujme violoncellistku Sol Gabettu a basistu Jongmina Parka –, kteří oba hudebně rozdílné světy obdařili dechberoucí muzikálností.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. března?

Marek Kozák, mladý český klavírista, dosáhl mnohých úspěchů v tuzemsku i v zahraničí. Letos je mimo jiné jedním z interpretů vystupujících na Smetanovských dnech v Plzni, kde v úterý 10. března v rámci koncertu Když hudba umlkne představí díla autorů, kteří tragicky zahynuli v důsledku událostí spjatých s nacismem a druhou světovou válkou. Kromě své klavírní kariéry se věnuje pedagogické činnosti na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy, v minulosti se také intenzivně zabýval hrou na varhany a skladbou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme se dotkli jeho pedagogického působení na interpretačních kurzech, zákulisí velkých soutěží i spolupráce se Simonou Šaturovou.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 23. února do 1. března?

Na středeční večer v pražském Rudolfinu si Česká filharmonie nachystala skladby svaté trojice romantické hudební kultury německé a rakouské provenience, v jejímž středobodu se usídlil velikán hudebnědramatické literatury a zvěstovatel pokrokových skladatelských technik Richard Wagner. Sjednotitel hudební a dramatické říše během koncertu působil jako příkrý skalní masiv, u jehož úpatí stál raně romantický Mendelssohn a z něhož jako prorok hudební moderny a postmoderny sestupoval Gustav Mahler s pochmurnými Kindertotenlieder…

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 16. do 22. února?

V uplynulých dvou týdnech provedl český dirigent světového renomé Jakub Hrůša dva programy s Českou filharmonii, přičemž dramaturgie druhé série koncertů uskutečněných ve dnech 11.-13. února 2026 přinesla díla dvou skladatelů z přelomu 19. a 20. století – Jeana Sibelia a Josefa Suka. Zazněla orchestrální předehra Pohádka zimního večera, op. 9 Joseka Suka, virtuózní Sibeliův Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 43 s naprosto výjimečným Augustinem Hadelichem, dále jeho symfonická báseň Oceanidy, op. 73 a nakonec byl přednesen opět Suk s jeho orchestrální suitou s názvem Pohádka, op. 16.

Úterní podvečer s datem 10. února se odehrál ve znamení jednoho ‚béčka‘ v předznamenání… Trojice umělců se v Sukově síni společně podílela na interpretaci skladeb tří skladatelů, které spojuje období devatenáctého století, a přesto každý z nich vnášel do tohoto kontextu svůj zcela odlišný svět: Houslistka Markéta Vokáčová v roli interpretky a skladatelka Louise Farrenc jako zástupkyně „něžného pohlaví“, za muže pak klavírista Miroslav Sekera a violoncellista Jan Zemen, tedy zbývající členové Kalliopé tria, a pak také dva velikáni hudební historie – Felix Mendelssohn-Bartholdy a Gabriel Fauré. Od každého z nich si návštěvníci pražského Rudolfina vyslechli to nejlepší, co žánr klavírního tria nabízí, a to v nejrozmanitějších polohách tóniny d moll.

„Nic takového jako stabilita v umění neexistuje. Buď se můj výkon zlepšuje, nebo upadá. Vše ostatní je stagnace,“ uvedl v jedné ze svých vstřícných debat s příznivci na internetu. Majíce v dobré paměti jeho pražské výkony z uplynulých let, budeme to moci už brzy posoudit. Americký houslový virtuos Augustin Hadelich totiž hned třikrát za sebou, ve dnech 11. až 13. února, vystoupí ve Dvořákově síni Rudolfina s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši. Aby byl v plné formě a pohodě, do metropole nad Vltavou s ním kromě nedozírně cenných houslí přiletí v příručním zavazadle i oblíbený polštář: „V hotelech bývají různě nepohodlné. A aby mě před výkonem bolela krční páteř? To si opravdu nemohu dovolit!“ KlasikaPlus.cz s umělcem přináší rozhovor.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. února?

Poměrně dlouhý název koncertní reflexe se patří doplnit poznámkou, že se tak ten večer stalo v rámci abonentního cyklu 130. sezony České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Koncert z děl Josefa Suka, Benjamina Brittena a rezidenčního skladatele Bryce Dessnera je v nabídce orchestru ve třech dnech 4., 5. a 6. února a tento nabízený recenzní pohled byl sepsán pod dojmem z prvního z večerů.

Bryce Dessner je skladatel a kytarista, který se pohybuje napříč klasickou hudbou, rockem i filmovou hudbou. Je držitelem ceny Grammy ve všech těchto oblastech. Letos se stal vůbec prvním rezidenčním skladatelem České filharmonie. V její 130. sezóně zazní čtyři jeho skladby, z nichž jednu napsal Bryce Dessner přímo pro Českou filharmonii. V následujícím rozhovoru mluví o těchto dílech i o své umělecké cestě.

Program druhého koncertu abonentní řady C České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina 28. ledna 2026 můžeme beze všech pochyb označit jako francouzský. Tři ze čtyř skladatelů večera – Albert Roussel, Maurice Ravel a Guillaume Connesson – jsou rodilí Francouzi. Čtvrtý autor, George Gershwin, sice není Francouz, ale jeho ‚jazzovou’ symfonickou báseň Američan v Paříži lze stěží vnímat jinak než jako osobitý americký hold francouzskému hlavnímu městu (a jedné z nejvýznamnějších kulturních metropolí světa). V čele České filharmonie stanul dirigent Stéphan Denève, taktéž rodilý Francouz. Marie-Ange Nguci, sólistka Ravelova Klavírního koncertu pro levou ruku a orchestr, se sice narodila v Albánii, ale už ve dvanácti letech se přestěhovala do Francie, aby studovala na Pařížské konzervatoři.