PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Berliozova programní hudba vyžaduje plné mistrovství. A toho se jí dostalo.“

„Je typem interpreta, který je osamoceně ponořen ve svém světě a díky kombinaci psychických i manuálních dispozic je schopen zaujmout jako výjimečný a jedinečný.“

„Chvílemi až jakoby ležérní způsob řízení tělesa v kontrastu s dokonale přesnými reakcemi sekcí prozrazoval, že se převážná část práce musela odehrát už při zkouškách.“

Záskoky mohou být příležitostí pro překvapivé debuty, nebo pro nečekaná hodnotná a zralá setkání. Charles Dutoit patří do druhé kategorie. Nebýt zdravotní indispozice šéfdirigenta Semjona Byčkova, neměli bychom šanci legendárního, za pár dní už osmaosmdesátiletého dirigenta v Praze v těchto měsících zažít. S Českou filharmonií otevřel neplánovaně sezónu právě on, spolu s mladým pianistou Daniilem Trifonovem. Dvořákem a Berliozem. A bylo co poslouchat.

„Potřebuji zkrátka i čas bez klavíru, abych si nechal hudbu trochu rozležet.“

„Formanova Amadea jsem viděl. Některé části mám rád, jiné, ty fiktivní, už méně.“

„Dvořákův koncert jsem studoval skoro půl roku.“

Rozhovor s Maem Fujitou vznikl dopoledne v den jeho recitálu na festivalu Dvořákova Praha. Přestože s každou další minutou obětoval svůj čas zkoušky v sále, klidně by hovořil i dál. Má veselou povahu a ve věcech hledá drobné radosti. Zároveň už však ve svých pětadvaceti letech načerpal obdivuhodné množství znalostí a s nadhledem se vyrovnává se svou uměleckou zodpovědností.

„Složitou hudbu zpravidla není možné předat méně zkušenému posluchači na první poslech tak, aby si ji užil.“

„Petr Wajsar používá crossover, rytmy, barvy, zvuky a skladba dokáže zaujmout, aniž by si pomáhal nějakými ‚ne-cellovými‘ prostředky.“

„Dnes musíme hrát soudobou hudbu hlavně proto, abychom zjistili, co stojí za to.“ 

Koncertním mistrem České filharmonie se stal ve čtyřiadvaceti letech. V té době však už byl dobře zapsán i ve světě sólové hry a na svém kontě měl množství úspěchů z domácích i zahraničních interpretačních soutěží; k těm v roce 2018 přidal vítězství soutěže Pražského jara. Sólové hře se vedle intenzivní práce v orchestru violoncellista Václav Petr, nyní pětatřicetiletý, věnuje stále. Svědčí o tom i jeho vystoupení na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha, kde provede premiéru skladby Violoncelloops Petra Wajsara.

„Člověk studuje muziku, která má svá jasně daná pravidla. To, co vás ale udělá výjimečným, je ona pravidla čas od času porušit.“

„Někdy vymýšlím vtípky přímo na koncertě.“

„Dvořák vykouzlí úsměv na rtech. Ale není jenom o půvabných melodiích.“

Jana Mráčka vídáme pravidelně na první židli České filharmonie a mezinárodně rozjetou má i sólovou kariéru. Letos na podzim ho v této roli máme možnost potkat také v Čechách, mimo jiné 17. září na Svatováclavském hudebním festivalu a 15. listopadu na bienále Janáček Brno. Jak pozvedá jeho sólovou dráhu funkce koncertního mistra, jakým způsobem může interpretovi pomoci vyzkoušet si dirigovat orchestr a co je podle něj esencí světové hvězdy, prozradil v salónku Rudolfina při rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Na pódiu sedí u pultů Čech vedle Němce, dva orchestry pro jediný večer prorostly do jednoho.“

„Hudba halasná i komorně ztišená, rozháraná i zklidněná a ztišená.“

„Interpretační pojetí v podobných projektech není a ani nemůže být na prvním místě. Koncert musí být zvučen.“

Je půl hodiny před koncertem, na pražském Výstavišti se postupně scházejí více než dvě tisícovky posluchačů. Na velkoplošnou obrazovku se začíná promítat dokument o Mahlerově Sedmé symfonii. Čtvrt hodiny po osmé se dílo rozezní živě. Na open air scéně, interpretováno společně Čechy a Němci, stejně jako při premiéře v roce 1908. Poprchává a nikdo neví, jak se počasí vyvine.

„Na Kanárech si pan režisér vymyslel pojetí, které bylo velmi netradiční.“

„Zpívat Přemysla z Libuše jsem cítil jako velkou metu.“

„Paní foniatrička mi doporučila, že mám přestat pít kávu, tak jsem jí odpověděl, že raději nebudu zpívat, než abych přestal s kafem.“

Ve středu 26. června se na Hradčanském náměstí uskuteční tradiční open-air koncert České filharmonie, na němž se umělecky pod taktovkou Petra Altrichtera podílí také trojice v tuzemsku působících pěvců, z nichž jediným držitelem hlasu mužského je barytonista Jiří Brückler. Mladistvě vyhlížející zpěvák už pražská operní prkna coby sólista brázdí téměř dvacet let a v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za další svou sezonou, v níž v Roce české hudby přirozeně dominovala hudba českých velikánů.

„Z projevu Emanuela Axe vyzařuje zvláštní vlídnost.“

„Kompozice připomíná doby, kdy Finsko bojovalo za národní nezávislost; je to takový finský Tábor a Blaník…“

„Byl to charakteristický Sibelius se svou zasněností a prokomponovaností v každém detailu.“

Poslední abonentní koncert této sezóny České filharmonie se odehrál až v předposledním červnovém týdnu. Původně měl dirigovat Franz Welser-Möst, ale pro nemoc odřekl a nabídl za sebe zajímavou náhradu, dirigentku Daliu Stasevskou, jež působí ve Finsku u orchestru města Lahti a je také uměleckou ředitelkou Mezinárodního festivalu Jeana Sibelia. Jak se ukázalo, v hudbě tohoto autora je jako doma. Program vrcholil Sibeliovou Symfonií č. 5 a vzbudil otázku, proč u nás hudba finského skladatele nezní častěji.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Norský režisér a producent Stein Roger Bull si uvědomil, že Rok české hudby je vhodnou příležitostí k televiznímu připomenutí Bedřicha Smetany a jeho hudby.“

„Narodila se koprodukce s cílem vytvořit televizní dokument, ve kterém se prolínají dvě roviny.“

„Jednou jsou podstatné části litomyšlského večera, druhou představují předtočené sekvence s komentářem.“

Škoda, že jsem si neuložil do archivu dopis, který mi kdysi napsali starší manželé z malého města. Dorazil ke mně poté, co jsem komentoval pro ČT art přímý přenos ze zahajovacího večera operní sezóny v milánské Scale. Ti dva se mi svěřili, jak si televizní zážitek vychutnali: „Včas jsme si koupili prosecco, nechali ho řádně vychladit. Než začal přenos, oblékli jsme se do večerního. Zapnuli jsme televizi, usedli na pohovku, přiťukli si. Zhasli jsme a cítili se jako v divadelní loži…“ Mezi řádky vyplynulo, že vzhledem k obsahu jejich peněženek by si návštěvu Scaly nemohli dovolit. Přenosem obrazu a zvuku jim byl prožitek umožněn. Alespoň do značné míry.

„Ředitel David Mareček představil základní pilíře nastávající 90. sezony.“

„Zcela výjimečný bude koncert v Londýně na festivalu BBC Proms, kde Pražský filharmonický sbor vystoupí ve své 90leté historii vůbec poprvé.“

„Vrchol sezony bude New York a jeho prestižní Carnegie Hall.“

Tisková konference uspořádaná ve čtvrtek 13. června k jubilejní sezoně 2024/25 našeho nejlepšího pěveckého sboru v salonku Rudolfina byla zahájena ředitelem Pražského filharmonického sboru Davidem Marečkem, který jako ředitel České filharmonie propojuje obě tělesa a pečuje o jejich vysokou úroveň doma i v zahraničí. Představil základní pilíře nastávající 90. sezony sboru i osobnosti z vedení tělesa, z Ministerstva kultury a z řad významných sponzorů.

„Shromáždění lidé jsou přítomni jednomu z klíčových okamžiků Roku české hudby a projektu Smetana200.“

„Ani během večerního slavnostního zahajovacího koncertu nezní jen smetanovské hity. Naopak.“

„Jakub Hrůša zdůrazňuje, že se sice teď často říká ´Sesaďme Smetanu z odtažité pozice na piedestalu´, že on si však myslí, že na takový piedestal naopak Smetana patří.“

Bedřich Smetana patří nejen Litomyšli a všem nám ostatním v Čechách, ale i světu. Shodují se na tom prezident a premiér této země, její ministr kultury, hejtman kraje i starosta města. A také dirigent Jakub Hrůša. Všichni ti, kteří se sešli druhou červnovou sobotu při zahájení 66. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl.

„Rok české hudby je ohromná marketingová značka.“

„V dnešním světě globalizace může být interpret expertem v podstatě na jakoukoliv hudbu.“

„Při provedení kompletního díla neběžíte sprint na sto metrů, ale maraton.“

„Spolupráce s Josefem Špačkem je úžasná. Je to skvělý člověk s úžasným srdcem. Poznáte to z jeho hraní, které je velmi ušlechtilé, plné emocí a odráží se v něm Špačkova osobnost a lidskost,“ říká o jednom z našich největších houslových virtuosů světoznámý dirigent Manfred Honeck. Špaček, který se v českém prostředí etabloval jako historicky nejmladší koncertní mistr České filharmonie i jako zdatný sólista, se před několika lety vydal na „volnou nohu“ a nyní koncertuje sólově po celém světě. Kromě mezinárodního repertoáru, jehož ochutnávku představí 10. června na festivalu Smetanova Litomyšl, je známý také propagací české hudby a letos se stal jedním z ambasadorů Roku české hudby.

„Jsem ambasadorem české hudby pořád. Nic mi nedělá větší potěšení, než zasvěcovat lidi kolem sebe do tajů našeho hudebního bohatství.“

„Hudba se hraje a zpívá víceméně stejně už staletí. A emoce, jež sděluje a vzbuzuje, jsou přímo esencí toho, co je člověk.“

„Libuše je jakousi skicou k Mé vlasti „naruby“. Naruby, protože je dvakrát větší než Vlast.“

Jakub Hrůša je jedním z oficiálních ambasadorů Roku české hudby. Právě kolem ní se především točí rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz. Nejsledovanější český dirigent současnosti má za sebou koncertní uvedení opery Libuše na Pražském jaru, které se opakuje i na Smetanově Litomyšli. Festival ve skladatelově rodišti navíc 8. června s Českou filharmonií otvírá. Řeč se však stáčí i k tématům vlastenectví nebo zkušeností s publikem a z hlediska prožívání hudby přichází na řadu i téma technologizace světa. Ze skladatelů se pak zamýšlí Jakub Hrůša nejen nad Smetanou a jeho nejslavnějšími třemi českými kolegy, ale i nad Richardem Wagnerem, od něhož teď studuje Prsten Nibelungův.

„Slavnostní koncert byl svěřen vynikající České filharmonii a úžasnému americkému dirigentu Davidu Robertsonovi.“

„Skutečnost, že Miroslava Srnku jako současného autora zařadila dramaturgie po bok našim klasikům, podtrhuje i české renomé skladatele.“

„Antonín Dvořák a jeho Mazurek byl vlastně dárkem Pražskému jaru a celému publiku ve Smetanově síni.“

Smetanovu síň Obecního domu rozezněl již tradičně závěrečný koncert Pražského jara v pondělí 3. června. Program sestavený ze skladeb autorů-jubilantů Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka a Josefa Suka nebyl jen dalším šperkem do mozaiky Roku české hudby, představil rovněž v evropské premiéře skladbu Miroslava Srnky, který své symfonické čtyřvěté dílo Superorganisms charakterizoval jako „hudbu vznikající až z vlnění společné energie, psanou v době, která svoje problémy bez semknutí lidského superorganismu nebude moci vyřešit“.

„Filharmonici pod vlivem Hrůšovy invence a vedení vytvořili nádherně strukturovaný a dýchající hudební organismus.“

„Vroucnost v hlase Kateřiny Kněžíkové – a obdobná vroucnost nacházená dirigentem v orchestru – je znakem, který Smetanu od Wagnera odlišuje nejvíc.“

„Jeho sváteční opera vznešeně korunuje dobu národního obrození, ale úplně stejně důležité je to, že jeho hudba je i sama o sobě hodnotná a nádherná.“

Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše se na Pražském jaru ukázalo být pravým festivalovým projektem. Jedinečným a ojedinělým, dokonce asi bezprecedentním, k tomu navíc umělecky skvostným. Jakub Hrůša s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a tuctem sólistů, v čele s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli, připravil v úterý publiku v Rudolfinu mimořádně silný zážitek. Koncert byl nabit muzikalitou, hudební krásou a obrovskou energií. Právě takové interpretační činy dávají odkazu klasiků zásadní impulsy k novému oživení.

„Ve středu od 8:00 se opakuje blok s Růžencovými sonátami Heinricha Franze von Bibera na nové nahrávce Jaroslava Tůmy s Lucií Sedlákovou Hůlovou, ale i dalšími interprety.“

„Ve středu ve 20:00 je na programu česká hudba s Komorní filharmonií Pardubice, konkrétně záznam koncertu 14. 2. 2024 s pardubického Domu hudby.“

„Ve čtvrtek v 8:49 poslouchejte Čajkovského klavírní koncert b moll s Lang Langem a Chicagským symfonickým orchestrem s Danielem Barenboimem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 27. května do 2. června?

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„V pondělí si můžete porovnat Morarzovo a Verdiho Requiem ve vzorových nahrávkách Harnoncourta a Karajana.“

„Ave středu od 22:00 uslyšíme, jak český dirigent Tomáš Hanus řídil Německý symfonický orchestr Berlín… nejprve Mozartův Klarinetový koncert A dur a pak Brucknerovu Symfonii č. 6 A dur“

„Nedělní operní podvečer od 16:00 bude patřit nedoceněné opeře Zdeňka Fibicha Nevěsta messinská, která je inspirována antickou tragédií.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 20. do 26. května?