PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 16. do 22. února?

V uplynulých dvou týdnech provedl český dirigent světového renomé Jakub Hrůša dva programy s Českou filharmonii, přičemž dramaturgie druhé série koncertů uskutečněných ve dnech 11.-13. února 2026 přinesla díla dvou skladatelů z přelomu 19. a 20. století – Jeana Sibelia a Josefa Suka. Zazněla orchestrální předehra Pohádka zimního večera, op. 9 Joseka Suka, virtuózní Sibeliův Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 43 s naprosto výjimečným Augustinem Hadelichem, dále jeho symfonická báseň Oceanidy, op. 73 a nakonec byl přednesen opět Suk s jeho orchestrální suitou s názvem Pohádka, op. 16.

Úterní podvečer s datem 10. února se odehrál ve znamení jednoho ‚béčka‘ v předznamenání… Trojice umělců se v Sukově síni společně podílela na interpretaci skladeb tří skladatelů, které spojuje období devatenáctého století, a přesto každý z nich vnášel do tohoto kontextu svůj zcela odlišný svět: Houslistka Markéta Vokáčová v roli interpretky a skladatelka Louise Farrenc jako zástupkyně „něžného pohlaví“, za muže pak klavírista Miroslav Sekera a violoncellista Jan Zemen, tedy zbývající členové Kalliopé tria, a pak také dva velikáni hudební historie – Felix Mendelssohn-Bartholdy a Gabriel Fauré. Od každého z nich si návštěvníci pražského Rudolfina vyslechli to nejlepší, co žánr klavírního tria nabízí, a to v nejrozmanitějších polohách tóniny d moll.

„Nic takového jako stabilita v umění neexistuje. Buď se můj výkon zlepšuje, nebo upadá. Vše ostatní je stagnace,“ uvedl v jedné ze svých vstřícných debat s příznivci na internetu. Majíce v dobré paměti jeho pražské výkony z uplynulých let, budeme to moci už brzy posoudit. Americký houslový virtuos Augustin Hadelich totiž hned třikrát za sebou, ve dnech 11. až 13. února, vystoupí ve Dvořákově síni Rudolfina s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši. Aby byl v plné formě a pohodě, do metropole nad Vltavou s ním kromě nedozírně cenných houslí přiletí v příručním zavazadle i oblíbený polštář: „V hotelech bývají různě nepohodlné. A aby mě před výkonem bolela krční páteř? To si opravdu nemohu dovolit!“ KlasikaPlus.cz s umělcem přináší rozhovor.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. února?

Poměrně dlouhý název koncertní reflexe se patří doplnit poznámkou, že se tak ten večer stalo v rámci abonentního cyklu 130. sezony České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Koncert z děl Josefa Suka, Benjamina Brittena a rezidenčního skladatele Bryce Dessnera je v nabídce orchestru ve třech dnech 4., 5. a 6. února a tento nabízený recenzní pohled byl sepsán pod dojmem z prvního z večerů.

Bryce Dessner je skladatel a kytarista, který se pohybuje napříč klasickou hudbou, rockem i filmovou hudbou. Je držitelem ceny Grammy ve všech těchto oblastech. Letos se stal vůbec prvním rezidenčním skladatelem České filharmonie. V její 130. sezóně zazní čtyři jeho skladby, z nichž jednu napsal Bryce Dessner přímo pro Českou filharmonii. V následujícím rozhovoru mluví o těchto dílech i o své umělecké cestě.

Program druhého koncertu abonentní řady C České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina 28. ledna 2026 můžeme beze všech pochyb označit jako francouzský. Tři ze čtyř skladatelů večera – Albert Roussel, Maurice Ravel a Guillaume Connesson – jsou rodilí Francouzi. Čtvrtý autor, George Gershwin, sice není Francouz, ale jeho ‚jazzovou’ symfonickou báseň Američan v Paříži lze stěží vnímat jinak než jako osobitý americký hold francouzskému hlavnímu městu (a jedné z nejvýznamnějších kulturních metropolí světa). V čele České filharmonie stanul dirigent Stéphan Denève, taktéž rodilý Francouz. Marie-Ange Nguci, sólistka Ravelova Klavírního koncertu pro levou ruku a orchestr, se sice narodila v Albánii, ale už ve dvanácti letech se přestěhovala do Francie, aby studovala na Pařížské konzervatoři.

Pražský filharmonický sbor sa tento rok už raz pred publikum postavil, keď spolu s Českou filharmonii uviedol Mozartovo Requiem. Prvý „samostatný“ koncert roku 2026 s názvom Goin‘ Homevšak odspievali až 22. januára v Betlémské kapli. V edukačne ladenom programu hľadali zboristi a zboristky pod taktovkou Lukáša Vasilka súvislosti medzi spirituálmi Afroameričanov a Dvořákovou hudobnou rečou.

Své první veřejné vystoupení nabídla Česká filharmonie v pražském Rudolfinu dne 4. ledna 1896 pod vedením Antonína Dvořáka, který provedl program sestavený pouze ze svých děl. Letos, v roce 2026, tedy oslavuje tento proslulý český orchestr své 130. narozeniny, přičemž pořad výročního koncertu zůstal až do samotného jeho začátku zahalen tajemstvím. Jediné, co ohledně připravovaných narozenin České filharmonie veřejnost věděla, byla data a místo koncertů (20. a 21. leden od půl osmé v pražském Rudolfinu), a jejich název Zkouška orchestru… narozeninová! Toto, pro publikum napínavé dobrodružství, bylo pouze začátkem jedinečné oslavy, která se nesla v zábavně-edukačním duchu.

Česká filharmonie si letos čtvrtý lednový den připomíná už sto třicet let od svého úplně prvního koncertu. V Rudolfinu ji při něm roku 1896 řídil Antonín Dvořák a zněla výhradně jeho hudba. V roce 2026 tam na Nový rok orchestr dirigoval Robert Kružík a od Dvořáka nezaznělo nic. Zato se podařilo sestavit pestrý a skvělý program ze světové hudby, který dal prostor melodiím i rytmům, chytlavosti i vtipu, emocím i virtuozitě. A té nejvíc.

„Večerní koncert na Nový rok patří České filharmonii a velkým klasickým dílům. Koncert předznamenává 130. výročí prvního koncertu 4. ledna 1896.“

„Sobota a neděle patří hudbě, kterou vybral Pavel Trojan mladší v době, kdy byl ředitelem Pražského jara.“

„První operou v novém roce bude v neděli symbolicky Prodaná nevěsta ve vzorové nahrávce Zdeňka Košlera s Gabrielou Beňačkovou, Petrem Dvorským a Richardem Novákem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 29. prosince do 4. ledna?

„Sir Simon Rattle začal s orchestrem od prvních tónů nekompromisně malovat jeden impresionistický výjev za druhým.“

„České filharmonii patří dík za to, že připomenula hudbu u nás opomíjeného francouzského genia, autora symfonie Turangalîla.“

„Magdalena Kožená s Gustavem Mahlerem uzavřela celoživotní a velmi šťastné partnerství, v interpretaci jeho děl patří mezi špičku.“

Hlavní hostující dirigent našeho prvního orchestru Sir Simon Rattle připravil pro posluchače na dalším abonentním koncertu neobvyklý a pestrý program. Impresionisticky laděná Debussyho Nokturna vystřídal písňový cyklus Básně pro Mi snad nejoriginálnějšího francouzského skladatele Oliviera Messiaena a po přestávce Mahlerova Čtvrtá symfonie. V posledních dvou dílech vystoupila i mezzosopranistka Magdalena Kožená, zpěvy sirén v Debussyho opusu obstaraly ženské hlasy Pražského filharmonického sboru pod vedením Lukáše Vasilka. Pojďme se ohlédnout za dalším pozoruhodným večerem z produkce České filharmonie.

„Až půjdu 31. prosince spát, svléknu si trikot České filharmonie a až se 1. ledna probudím, obléknu si dres Pražského jara.“

„Věřím, že velké hudební instituce nesou určitou odpovědnost: nemají jen prezentovat špičkové umění, ale také vést, provázet a otevírat cestu těm, kteří stojí na jejím začátku.“

„V hlavě nosím několik edukačních projektů, zaměřených nejen na budoucí umělce, ale také na budoucí manažery. Máme v naší zemi skvělé umělce, ale nedostatek manažerů s dostatečnou praxí.“

Osmačtyřicetiletý hudební manažer a pedagog Robert Hanč vystudoval klarinet na pardubické konzervatoři a následně anglistiku, amerikanistiku a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně, kde posléze i vyučoval. Po zahraničních stážích v Londýně působil v letech 2005–2011 jako manažer Filharmonie Brno a poté nastoupil do České filharmonie, kde se stal jejím generálním manažerem a uměleckým ředitelem. Dne 2. prosince 2025 jej ministr v demisi Martin Baxa jmenoval novým ředitelem festivalu Pražské jaro. Robert Hanč je ženatý a je otcem tří dětí. V rozhovoru se s čtenáři KlasikyPlus dělí o své vize pro festival Pražské jaro a ohlíží se za svou kariérou u našeho prvního orchestru.

„Středeční večer je opět vyhrazen rozhlasovým nahrávkám z nabídky Evropské vysílací unie – hudební skladatel Jörg Widmann bude dirigovat Filharmonii Severoněmeckého rozhlasu v mozartovském programu.“

„Využijte příležitosti slyšet oratorium Judas Maccabeus Georga Friedricha Händela ze starší nahrávky se sirem Charlesem Mackerrasem.“

„Nedělní operní čas od 16:00 je věnován francouzské barokní opeře, zazní lyrická tragédie Jeana-Philippa Rameaua Zoroaste.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 15. do 21. prosince?

„Simon Rattle se projevil jako neochvějný, citlivý a noblesní popularizátor avantgardní hudby.“

„Berliozovské číslo díky bezchybné souhře České studentské filharmonie dotáhlo první půli večera do ohlušujícím aplausem zdobeného závěru.“

„Rattle pracoval s Beethovenovou Eroicou analyticky, racionálně, aniž by však potlačil její procesuální a emočně vitální charakter.“

Předvánoční atmosféru pražského Rudolfina během středečního koncertního večera pohltila pregnantní a sebejistá gestika Simona Rattla, jež proměnila zbytnělé a neživé partitury Beethovenových, Berliozových a Lutosławského skladeb v pulzující organismus plastických forem, kontrastních emočních barev a prodýchaných dynamických proměn. Britský dirigent, jehož věhlas pronikl i do těch nejzapadlejších koutů světové hudební kultury, si 10. prosince během abonentního koncertu vzal pod svá křídla hned dvě symfonická tělesa, z jejichž zvukových specifik vytěžil technické i umělecké maximum. Česká filharmonie a Česká studentská filharmonie tak získaly povolaného uměleckého vedoucího, s nímž si sáhly na samu hranu svých možností.