PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ravelova suita vyzněla velmi kompaktně.“

„Sólista dostál své pověsti naprosto beze zbytku.“

„Jestliže v první polovině byla nepatrně znát občasná nejistota v souhře, druhá polovina byla již naprosto sebejistou explozí velkolepého zvuku.“

Vskutku velkolepé první koncerty po návratu z japonského turné připravila Česká filharmonie ve dnech 5. až 7. listopadu. Jako sólistu si přizvala legendárního světového klavíristu Jevgenije Kissina, který sice žije od roku 2017 v Praze, s Českou filharmonií však nevystupuje často. Nyní stanul jako sólista před tímto tělesem poprvé po sedmi letech, a to v Klavírním koncertu č.1 Sergeje Prokofjeva. Kvůli zdravotní indispozici koncert nemohl dirigovat šéfdirigent Semyon Byčkov, namísto něj se představila čínská dirigentka Elim Chan, která se před Českou filharmonii postavila úplně poprvé. Program musel být pozměněn a místo Frenzy Johna Adamse zazněla na úvod Ravelova Má matka husa.

„Strauss ve své Burlesce klavíristům dopřál, aby předvedli své umění v plné parádě.“

„Vrcholem technické ekvilibristiky Maa Fujity se stala démonická kadence.“

„Šostakovičova ‚Osmá‘ v sobě nese nespočet významů, jež je nesnadné dešifrovat.“

Pro svůj zahajovací koncert abonentní řady A ve středu 1. října si Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem připravila dvě dokonale kontrastní skladby: efektní, posluchačsky vděčnou Burlesku pro klavír a orchestr d moll Richarda Strausse a závažnou Symfonii č. 8 c moll, op. 65 Dmitrije Šostakoviče. Pro Straussovu Burlesku se pořadatelům podařilo angažovat šestadvacetiletého japonského klavíristu Maa Fujitu, jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé pianistické generace. Program i sólista přilákali do Rudolfina hojně posluchačů, Dvořákova síň byla zaplněná doslova do posledního místa.

„Vše v sólovém partu Klavírního koncertu bylo nádherně propracované co do artikulace a do detailů v pásmech, barvách a akcentech.“

„Nekonečně nádherná linka zasněné střední věty se odehrávala v tak jemné dynamické hladině a měla tak kouzelné vstupy harfy a dřevěných dechových nástrojů, že si posluchač mohl přát, aby ta krása nikdy nepřestala znít.“

„Čajkovského šest symfonií natočil s filharmoniky už kompletně a koncertní návraty k nim jsou pochopitelně čímsi jako erbovní záležitostí.“

Česká filharmonie bezprostředně po skončení festivalu Dvořákova Praha opět naplno opanovala své působiště Rudolfinum. Do sté třicáté sezóny vstoupila s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve čtvrtek v televizním přenosu dvěma skvělými kompozicemi – Ravelovým perlivě brilantním Klavírním koncertem a Čajkovského emotivní Pátou symfonií. Jak se dalo čekat, ve velmi dobré formě a navíc se zajímavým sólistou.

„Mým největším snem je, aby se rutina nikdy nestala součástí budovy Rudolfina.“

„Čajkovskij samozřejmě nebyl žádný anděl, nikdo není. Ale v podstatě byl stejně ušlechtilý jako jeho hudba.“

„Jsme ve službách tvorby. Tvůrci jsou bohové, my jsme služebníci.“

Česká filharmonie vstupuje v těchto dnech do jubilejní 130. sezony. První koncerty ve dnech 25. a 26. září povede, přirozeně, šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov. Na zahajovacím koncertě se spolu s filharmoniky vrátí k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, konkrétně k Symfonii č. 5; tu pak těleso poveze i na svoje podzimní turné po Asii. Právě o Čajkovském Semjon Byčkov nejvíc mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Z dirigentových slov o tomto autorovi je přitom ještě více než jindy cítit hluboký obdiv a pokora – a také láska.

„Tréma nikdy tak úplně neodejde, patří prostě ke skvělému výkonu.“

„V hudební výchově nám hoboj představili jako ‚ten nástroj s lízátkem‘.“

„V prostoru orchestru je hoboj vlastně takový středobod. Může ze všech stran krásně poslouchat všechny skupiny a zase posílat jejich energii dál.“

S Barborou Trnčíkovou, novou první hobojistkou České Filharmonie, jsem se poprvé setkala ještě na HAMU, kdy jsme v pauzách mezi cvičením zjistily, že se obě chystáme na stejnou soutěž. Byla tehdy teprve v prvním ročníku, čerstvě po maturitě na pražském hudebním gymnáziu a kromě hudby studovala ještě žurnalistiku. Soutěž v italském Chieri tenkrát ve své kategorii vyhrála a jak mi sama prozradila, byl to jeden ze zlomových okamžiků v její hudební cestě; byl potvrzením, že její úsilí má smysl. Úspěchů a zkušeností od té doby nasbírala nespočet a své úsilí teď přetavila v jednu z nejprestižnějších hudebních pozic, jakých u nás mohou instrumentalisté dosáhnout.

„Česká filharmonie s dirigentem Robinem Ticciatim ztvárnila partituru v souladu s autorovým popisem.“

„Dirigent Robin Ticciati vedl orchestr v Schumannově houslovém koncertu s klidem, vyrovnaností, bez romantických gest.“

„Provedení Fantastické symfonie se tak jevilo jako báječná exkurze programem, který stvořil geniální Berlioz v mimořádném tvůrčím zjevení.“

Mezinárodní festival klasické hudby Dvořákova Praha nabídl v pozdní části svého programu lákavý koncert norské houslové virtuosky Vilde Frang a České filharmonie s progresívním dirigentem Robinem Ticciatim. Konal se 19. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Vilde Frang hrála tajuplný houslový koncert Roberta Schumanna a filharmonie uvedla legendární Fantastickou symfonii Hectora Berlioze. Očekávání mimořádného zážitku se naplnilo.

„První půlka se pohupovala na lehké, formálně čiré a tektonicky zpevněné palubě mozartovské poetiky, druhou polovinu zastínil mrak existenciální nejistoty, bezprostřední expresivity a prokofjevovsky osobité rytmičnosti.“

„Česká filharmonie pod vedením Leonida Kavakose provedla Prokofjevovo dílo s agresivně šklebivým a drastickým výrazem, v němž neabsentovaly ani chvíle smířlivého uklidnění, ani záblesky mlhavé naděje.“

„První větu Kavakos nechal rozeznít v celé její dramatické bezprostřednosti.“

Česká filharmonie spolu s renesančně nadaným Leonidem Kavakosem vystoupila 16. září v pražském Rudolfinu s kontrastním, avšak přirozeně fungujícím programem sestávajícím ze skladeb W. A. Mozarta a Sergeje Prokofjeva. Řecký houslový virtuos a dirigent zaujal netoliko jako zručný houslista, jemuž nechybí žádoucí technické schopnosti ani elementární dávka muzikantského charismatu, ale také coby dirigent a nápaditý interpret neoklasicistního repertoáru. Dvořákova Praha tak posluchači zprostředkovala zážitek, na který jen tak nezapomene.

„Na to, jak je váš národ poměrně malý, obohatil světovou klasickou hudbu zcela zásadně, a nejde jen o Smetanu, Dvořáka, Janáčka.“

„Prokofjevova symfonie je dvakrát tak dlouhá než Mozartův houslový koncert a s tím souvisí její kompoziční výstavba.“

„U Mozarta je dirigovat od houslí ta nejpřirozenější věc, zatímco u houslových koncertů Dvořáka, Beethovena či Mendelssohna zažívám určitý stres.“

Otec houslista, matka klavíristka… Čím jiným se mohl aténský rodák Leonidas Kavakos stát než hudebníkem? Hrát začal v pěti letech, hudbu studoval v Řecku a poté díky Onassisově nadaci ve Spojených státech. Roku 1985 zvítězil v Sibeliově mezinárodní houslové soutěži pro účastníky do třiceti let, přestože mu bylo teprve osmnáct. Od té doby vystoupil jako sólista s nejvýznamnějšími orchestry světa, věnuje se ale i komorní hudbě a od počátku 21. století též diriguje. Na Dvořákově Praze se 16. září představí – spolu s Českou filharmonií – v obou rolích. Během první poloviny koncertu dokonce současně.

„Pomyslná soutěživost mezi Českou filharmonií a FOK pro mne není tématem. Oba orchestry vždy fungovaly vedle sebe a každý z nich měl a má svůj úkol a smysl.“

„Bude to o důkladném plánování. O vyvažování mého hlavního angažmá s FOK se zahraničními cestami a hostováním.“

„Zvyšovat počet účastníků a lektorů na Academy Kroměříž už asi opravdu nejde.“

V září se ujímá funkce šéfdirigenta Pražských symfoniků. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Tomáš Netopil deklaruje, na co se chce soustředit, co bude na programu inauguračního koncertu a jak bude vypadat jejich dlouhodobý společný vzkaz veřejnosti, a to i ve světle sousedství FOK a České filharmonie. Předtím však ještě v polovině srpna věnuje všechny síly projektu Academy Kroměříž, letní akademii pro mladé hudebníky, kterou od založení v roce 2018 vede. I o ní podrobně hovoří.

„V pondělí se opakuje den s nahrávkami Karla Ančerla.“

„V pátek si připomeňte nahrávku Bachových Goldbergových variací s Glennem Gouldem, začíná v 8:21.“

„Víkendová dopoledne můžete strávit na návštěvě u Hanuše Bartoně s velmi originálním hudebním výběrem všech epoch.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 30. června do 6. července?

„…pro každou skladbu našel Petr Altrichter jejího specifického ducha a atmosféru.“

„Celkem třiadvacet filharmoniků našlo čas a energii na konci náročné sezóny a významně se promísili s šedesáti žáky základních uměleckých škol…“

„Žádné fráze o mladých nadějích, ale velká práce na tom, aby se mladší i starší dokázali potkat způsobem, který má smysl a společnou duši.“

Na první pohled to byl odpolední koncert s odlehčeným programem. Pro mnohé za ním ale stál rok práce korunovaný dvěma týdny intenzivního zkoušení. Petr Altrichter dirigoval v neděli v Rudolfinu společný koncert žáků ZUŠ a členů České filharmonie, atmosféra byla soustředěně napjatá i nezvykle vřelá a srdečná. Program, který by starým profesionálům připomínal lázeňskou kolonádu, byl podán s láskou a opravdovostí – na tohle se vyplatí chodit do Rudolfina.

„Česká filharmonie pod taktovkou finské dirigentky Dalie Stasevské stylově provedla Předehru pro orchestr H 345 Bohuslava Martinů, aby připravila posluchače na slavnostní večer.“

„Důvtipný název skladby Jiřího Gemrota Pauliana psané pro Annu Paulovou vypovídá o autorově vcítění do mimořádných vkladů klarinetistky.“

„Orchestr s dirigentkou působili v Ravelově Boleru jako jedno tělo, jedna duše.“

Krásný letní večer 19. června patřil přeplněnému Hradčanskému náměstí na kouzelném závěrečném koncertu České filharmonie pod širým nebem. Vybraný, přímo letní repertoár vyslechli s nadšením nejen VIP hosté z mnoha zahraničních zastoupení a zástupci významných partnerů České filharmonie, ale také sedm set sedících a několik tisíc stojících posluchačů z řad veřejnosti, zaplňujících všechna místa náměstí a četná okna okolních budov; k nim v přímém přenosu České televize a také mezinárodní televizní společnosti Arte přibyly další desetitisíce milovníků klasické hudby doma i v zahraničí.

„Píseň jako forma hudebního vyjádření je mi mimořádně blízká.“

„Specifikem české písně je rytmizace.“

„Když je člověk na začátku, musí být mimořádně opatrný, protože zničit si hlas je neuvěřitelně snadné.“

Našeho předního pěvce, basistu Jana Martiníka není třeba dlouho představovat. Od roku 2009, kdy vyhrál pěveckou soutěž BBC Cardiff Singer of the World, jeho kariéra roste a profiluje se zejména v operních domech v Berlíně a ve Vídni; tuzemské publikum jej může slyšet např. jako Bonifáce ve Smetanově Tajemství v Národním divadle. Začátkem června vystoupí spolu s ředitelem České filharmonie a klavíristou Davidem Marečkem v písňovém recitálu na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„Večerní program ve středu vybíráme z nabídky Evropské vysílací unie, dokonce ze sezóny Berlínských filharmoniků, které řídí Marek Janowski.“

„Ve čtvrtek 1. května je výroční den, kdy si stanice D-dur připomíná dvacet let od svého vzniku. Nabídne rekonstrukci prvního dne vysílání.“

„Víkendová dopoledne budou patřit blokům Hudba a válka. Hostem bude Miloš Štědroň.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 28. dubna do 4. května?

„Griegův koncert se v dnešní době často hraje příliš uhlazeně.“

„Jen málokdy jsem byl při recitálu tak šťastný jako při hraní Dvořákových Poetických nálad.“

„Páleníčkovy nahrávky znám, s Františkem Rauchem jsme se i osobně setkali.“

Pianista Leif Ove Andsnes se 24., 25. a 26. dubna představí s Českou filharmonií. Pod řízením Jakuba Hrůši se tak stane v pražském Rudolfinu a Andsnes vystoupí jako sólista Griegova Klavírního koncertu. U této příležitosti vznikl rozhovor, ve kterém norský umělec vzpomíná na své první setkání s Griegovým koncertem, ale také dopodrobna přibližuje svůj vztah k Česku, což vnáší do jeho nadcházejících vystoupení i osobní rovinu.

„V úterý je na programu mladistvá nahrávka Ivana Moravce s Karlem Ančerlem, konkrétně jeho oblíbený Klavírní koncert č. 4 Ludwiga van Beethovena.“

„Večerní program ve středu nabídne krásné koncerty z nabídky Evropské vysílací unie. Od dvaceti hodin to bude nejprve koncert Staatskapelle Dresden s novým šéfdirigentem Danielem Gattim.“

„Nedělní operou bude Falstaff Mozartova konkurenta Antonia Salieriho s Milánským orchestrem zaměřeným na starou hudbu.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 31. března do 6. dubna?