20. říjen
Svátek mají Vendelín a Vendelína.
2025 – sedmadvacetiletý americký pianista Eric Lu vyhrál Mezinárodní Chopinovu soutěž ve Varšavě. Uznání získal už i v 17 letech, kdy byl v této soutěži čtvrtý. Byl tehdy jedním z nejmladších laureátů v její historii.
2024 – zemřela Jindra Kramperová, klavíristka (narodila se 28. září 1940), do jednadvaceti let mezinárodně úspěšná krasobruslařka, několikanásobná mistryně republiky. Od devíti let však současně hrála na klavír, a tak ve filmu Na stříbrném zrcadle ztvárnila dívku snažící se vyvážit zájmy v hudbě s krasobruslením. Scénář tehdy přímo pro ni napsal spisovatel František Kožík… Po maturitě na gymnáziu studovala na VŠMU v Bratislavě. Po ukončení sportovní dráhy pokračovala na AMU pod vedením Františka Maxiána a hudební vzdělání doplnila postgraduálním studiem v Moskvě. Jako sólistka nebo host orchestrů vystupovala od Japonska po USA a Kanadu, spolupracovala s komorními soubory a řadu let byla sólistkou Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích. Natáčela pro rozhlas a gramofonové firmy a čtyři desetiletí pedagogicky působila na AMU v Praze. Byla manželkou dirigenta a skladatele Víta Micky.
2021 – zemřel Hans Haselböck, rakouský varhaník a skladatel (narodil se 26. července 1928). Je považován za průkopníka katolické chrámové hudby v německém jazyce po Druhém vatikánském koncilu. Byl profesorem hry na varhany a improvizace na Vídeňské hudební akademii, kde působil také jako vedoucí fakulty chrámové hudby a zástupce rektora. Vystupoval na varhanních koncertech v Evropě, Severní Americe a na Blízkém i Dálném východě. Zasloužil se o restaurování velkých varhan ve vídeňském Konzerthausu. Moderoval vysílání a psal knihy o varhanách, pořádal mistrovské kurzy v Evropě, USA a Japonsku, působil jako porotce na mezinárodních soutěžích. Od roku 1949 působil 65 let jako varhaník v dominikánském kostele ve Vídni. Měl dva syny, varhaníka Martina Haselböcka a skladatele a muzikologa Lukase Haselböcka.
1994 – zemřel Richard Kozderka, skladatel a violista (narodil se 29. září 1908). Více než čtvrt století působil v orchestru Československého rozhlasu Brno a ve Státní filharmonii Brno, účinkoval s Ondříčkovým a Pražským kvartetem a jako pedagog působil na konzervatoři v Brně. Jeho bratrem byl Ladislav Kozderka starší, skladatel, dirigent a klavírista.
1977 – narodila se Leila Josefowicz, kanadsko-americká houslistka působící s mimořádným mezinárodním ohlasem. Pravidelně vystupuje po celém světě a kromě tradičních mistrovských děl interpretuje i soudobé skladby – díla Olivera Knussena, Thomase Adèse, Lucy Francesconiho a mnoha dalších. Housové koncerty pro ni napsali Esa-Pekka Salonen, Steven Mackey, Colin Matthews a John Adams. Debutovala v Carnegie Hall v roce 1994 s provedením Čajkovského koncertu se Sirem Nevillem Marrinerem a Akademií sv. Martina v polích. Byla vdaná za dirigenta Kristjana Järviho.
1973 – královna Alžběta II. slavnostně otevřela Operu v Sydney. Její řeč, v níž zazněla naděje, že bude tato architektura patřit mezi divy světa, sledovalo 300 milionů televizních diváků. Ceremoniál doprovodil ohňostroj a Beethovenova Devátá symfonie. Divadlo, jedinečná stavba světového významu, se stavělo 14 let. Prvním operním představením v něm byla už 28. září 1973 Prokofjevova Vojna a mír, velkolepá epická adaptace předlohy Lva Nikolajeviče Tolstého, premiérovaná v Sovětském svazu v 50. letech.
1960 – zemřel František Spilka, skladatel, dirigent, sbormistr a pedagog (narodil se 13. listopadu 1877). V roce 1908 založil Pěvecké sdružení pražských učitelů a v roce 1912 Pěvecké sdružení pražských učitelek. Vedl také sbor Škroup a sbor Smetana. Na Pražské konzervatoři studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Od roku 1906 tam potom působil jako profesor intonace, sborového zpěvu a komorní hry a později byl také administrativním správcem školy.
1958 – narodil se Ivo Pogorelić, chorvatský klavírista, hudebník s širokým repertoárem, kerý proslul svými někdy neortodoxními interpretacemi; přinesly mu základnu fanoušků a chválu i kritiku od hudebních odborníků. V roce 1980 se přihlásil do X. mezinárodní Chopinovy klavírní soutěže ve Varšavě, ale byl vyřazen. Martha Argerich, která označila Pogoreliće za génia, rezignovala na protest na členství v porotě. Vyvolala ve světě klasické hudby skandál. Někteří porotci v souladu s ní považovali za „nemyslitelné, aby se takový umělec nedostal do finále“, jiní Pogoreliće označili za příliš výstředního… Studoval v Bělehradu a na Moskevské konzervatoři. Debutoval v roce 1981 v newyorské Carnegie Hall a ve stejném roce i v Londýně. V roce 1976 začal intenzivně spolupracovat s gruzínskou klavíristkou a pedagožkou Alisou Kežeradzeovou, která mu předala tradici školy Liszt – Siloti. Manželi byli od roku 1980 až do její smrti v roce 1996.
1955 – zemřel Adolf Míšek, kontrabasista a skladatel (narodil se 29. srpna 1875). Vystudoval konzervatoř ve Vídni a po návratu do Čech převzal otcovu kapelu v Chotěboři. V roce 1898 se stal členem orchestru dvorní opery ve Vídni. Účastnil se činnosti vídeňských krajanských spolků. Byl sbormistrem pěveckého sboru Tovačovský a dirigentem Českého akademického orchestru. V letech 1910–1914 byl profesorem hry na kontrabas na Nové vídeňské konzervatoři. Po vzniku republiky se stal koncertním mistrem orchestru Národního divadla v Praze a působil i jako pedagog. Komponoval skladby pro kontrabas, komorní hudbu, písně a instruktivní literaturu.
1944 – zemřel Gabriel Grovlez, francouzský klavírista, dirigent a skladatel (narodil se 4. dubna 1879), v letech 1914 až 1933 ředitel Opery v Paříži (Société Nationale de l’Opéra). Byl předtím také profesorem klavíru na Schola Cantorum, sbormistrem a zástupcem dirigenta Opéra Comique a a hudebním ředitelem v Théâtre des Arts. Uvedl premiéry opery Alberta Roussela Le Festin de l’araignée a opery Maurice Ravela Ma mère l’oye a oživil také mnoho oper z barokního období, včetně děl Monteverdiho, Lullyho, Rameaua a Glucka. Komponoval pod vlivem Gabriela Faurého, velká část jeho kultivovaných a jemně barevných děl vykazuje silné neoklasicistní zaměření.
1943 – narodila se Dunja Vejzović, chorvatská pěvkyně – sopranistka. V roce 1970 debutovala v Chorvatském národním divadle v Záhřebu. Byla pak členkou norimberské opery. V roce 1978 a v dalších dvou letech zpívala na festivalu v Bayreuthu Kundry v Parsifalovi. 9. října 1978 vystoupila poprvé v Metropolitní opeře, a to ve Wagnerově Tannhäuserovi v roli Venuše. Na počátku 80. let zpívala Kundry a pak i Ortrud v Lohengrinovi na Salcburském velikonočním festivalu Herberta von Karajana. V roce 1982 debutovala v Teatro alla Scala.
1939 – zemřel Josef Omáčka, varhaník a skladatel (narodil se 30. března 1869). V době studií byl v Praze varhaníkem v kostele Panny Marie pod řetězem řádu maltézských rytířů. Krátce byl ředitelem kůru ve Zbraslavi a v Kouřimi, ale v roce 1890 se stal učitelem hudby na reálném gymnáziu a ředitelem kůru v Rakovníku, kde žil až do smrti. Byl tam sbormistrem zpěváckého spolku, založil smyčcové kvarteto a z hudebníků Rakovnicka vytvořil soubor, se kterým prováděl i opery a operety. Uvedli také Stabat mater Antonína Dvořáka. S chrámovým sborem nastudoval na 70 mešních kompozic. Hudebníkem byl i jeho bratr Karel Omáčka (1874–1938), mimo jiné ředitel kůru v Suchdole nad Lužnicí.
1937 – zemřel Josef Přibík, skladatel a dirigent (narodil se 11. března 1855). Absolvoval pražskou Varhanickou školu, vyučoval zpěv v Praze, v roce 1875 odešel do Ruska, kde postupně působil jako kapelník opery v Charkově a Oděse, šéf opery ve Lvově a Kyjevě, kapelník opery v Moskvě i jako ředitel carské hudební školy v Tbilisi. V Oděse pak působil jako šéfdirigent a učitel na konzervatoři. Po Říjnové revoluci se plně zapojil do budování sovětského státu. Stal se nositelem titulu Národní umělec Ukrajiny a Hrdina práce. Propagoval díla českých skladatelů v Rusku a velká díla ruských klasiků v českých zemích. Jeho protektorem byl Petr Iljič Čajkovskij, se kterým se v Rusku seznámil a který mu dal potřebná doporučení. V Praze například prosadil první inscenování Pikové dámy v Evropě 11. října 1892. Ve Vídni byla opera uvedena až v roce 1902 Gustavem Mahlerem, v New Yorku v roce 1910 opět Gustavem Mahlerem a v Londýně v roce 1915 Vladimírem Rosingem. Napsal několik operních jednoaktovek na náměty Antona Pavloviče Čechova, programní symfonie Rudý říjen a symfonické básně Pěvec na hřbitově, dvě orchestrální suity, klavírní sonátu, klavírní trio, kvartet a kvintet a mnoho písní a sborů. Zabýval se i folklórem národů Sovětského svazu.
1936 – narodila se Joanna Simon, americká pěvkyně – mezzosopranistka (zemřela 19. října 2022). Od roku 1962 do roku 1986 pravidelně vystupovala v operách a na mezinárodních koncertech, poté až do konce 90. let ještě občasně. V roce 1967 ztvárnila roli Pantasilei ve světové premiéře opery Bomarzo od Alberta Ginastery s Washingtonskou operní společností, což jí přineslo mezinárodní slávu. Věnovala se však i barokní hudbě, v roce 1970 se podílela na první nahrávce Händelovy opery Tamerlano. V letech 1986 až 1992 pracovala na televizních pořadech veřejnoprávní stanice PBS.
1931 – narodila se Hana Hegerová, slovensko-česká zpěvačka, herečka a šansoniérka (zemřela 23. března 2021).
1912 – narodil se Miroslav Příhoda, varhaník, skladatel, zpěvák a pedagog (zemřel 11. června 1988). Působil jako varhaník v kostele sv. Augustina v Brně, vedle toho studoval soukromě skladbu u Jaroslava Kvapila a Jaroslava Křičky, zpíval ve sboru brněnské opery. Po roce 1945 byl ředitelem kůru v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Starém Brně, pak vyučoval v tříletém varhanickém kurzu a od roku 1951 byl učitelem na Hudební škole Jaroslava Kvapila. Na slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna se v bazilice na Starém Brně koná pravidelný koncert z jeho skladeb.
1923 – narodil se Robert Craft, americký dirigent a hudební spisovatel (zemřel 10. listopadu 2015), známý důvěrným profesionálním vztahem s Igorem Stravinským, z něhož čerpal při produkci řady nahrávek a knih. Spolupracoval s ním zejména na sérii knih, zabývajících se hudebními i nehudebními tématy. Zahrnují přepsané rozhovory mezi oběma muži i texty z různých publikovaných zdrojů, esejů, deníkových záznamů apod., to vše s deklarovaným cílem prezentovat Stravinského názory na hudbu a kulturu. Jako dirigent byl mimo jiné prvním Američanem, který řídil Bergovy opery Vojcek a Lulu a Hindemithova Cardillaca. Dirigoval také světové premiéry Stravinského pozdějších dodekafonických děl Agon, Potopa, Abraham a Izák, Variace, Introitus, Requiem Canticles a další. Nahrál rovněž kompletní dílo Antona Weberna.
1920 – zemřel Max Bruch, německý skladatel a dirigent (narodil se 6. ledna 1838), činný v Mannheimu, Koblenzi, Sondershausenu, Berlíně a v Bonnu. V letech 1880–1883 byl dirigentem Liverpool Philharmonic Society. Od roku 1890 do roku 1910 vyučoval kompozici na Pruské akademii v Berlíně. V kontrastu k Lisztovu a Wagnerovu novoromantismu se řadí ke skladatelům romantického klasicistního období, podobně jako například Brahms. Mezi dvěma sty jeho opusů jsou nejznámější Houslový koncert č. 1 g moll, Skotská fantazie pro housle a orchestr a Kol Nidrei – variace pro violoncello a orchestr. Ve své době byl známý především jako autor sborové hudby.
1909 – narodila se Monique Haas, francouzská klavíristka (zemřela 9. června 1987). Její styl hry oceňovali mj. Henri Dutilleux, Francis Poulenc a Paul Hindemith. Vystupovala jako sólistka i komorní hráčka. Její repertoár dosahoval od Bacha až po Messiaena a proslavila se nahrávkami hudby 20. století. V roce 2006 vydala firma Deutsche Grammophon všechny nahrávky Haasové na osmi CD. S výjimkou Roberta Schumanna a Chopinových etud, podobně jako mnoho jejích tehdejších kolegů, odmítala hrát hudbu romantiků. Později začala vyučovat na pařížské konzervatoři a na Mozarteu v Salcburku… Studovala na pařížské konzervatoři klavír u Josepha Morpaina a Lazara Léviho, komorní hru u Charlese Tournemirea, harmonii u Suzanne Demarquez a dějiny hudby u Maurice Emmanuela. Kromě toho chodila na soukromé hodiny k Rudolfu Serkinovi, Robertu Casadesusovi a George Enescuovi. Za manžela měla rumunsko-francouzského hudebního skladatele Marcela Mihalovici.
1906 – narodil se Štefan Hoza, slovenský operní pěvec – tenorista, libretista, pedagog, publicista a historik (zemřel 6. dubna 1982). Původním povoláním byl učitel. Zpěv studoval na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě, pokračoval v Praze, Miláně a ve Vídni. Byl členem Slovenského národního divadla v Bratislavě, také dramaturgem opery a režisérem, učil na konzervatoři v Bratislavě. Hostoval na domácích i zahraničních operních scénách, napsal libreta k operám Krútňava Eugena Suchoně a Juro Jánošík Jána Cikkera, zahrál si ve filmech Hudba srdcí nebo Polská krev. Podepsal tzv. Antichartu, kterou se mnozí umělci distancovali od Charty 77 a jejích signatářů.
1901 – narodil se Hans-Otto Borgmann, německý skladatel a dirigent (zemřel 26. července 1977). V roce 1928 se ujal role dirigenta hudebního doprovodu němých filmů, poté se stal hudebním asistentem a od roku 1931 hudebním ředitelem UFA a skladatelem filmové hudby. Jeho píseň Unsere Fahne fluttert uns voran, kterou složil pro nacistický propagandistický film, se stala hymnou Hitlerjugend. On sám se dostal na Seznamu Bohem nadaných umělců Říšského ministerstva pro veřejné osvětu a propagandu. V roce 1946 naopak složil hudbu pro filmový dokument o norimberských procesech s válečnými zločinci… Byl absolventem studia hudební výchovy, hry na varhany a sbormistrovství a dirigování.
1900 – narodil se Rodolfo Halffter, španělský skladatel a hudební kritik (zemřel 14. října 1987), který roku 1939 z frankistického Španělska emigroval do Mexika. Více než tři desetiletí tam učil na Conservatorio Nacional de Música a těšil se rostoucímu uznání. Od 60. let se pravidelně vracel do Španělska, ale zemřel v Mexiku. Inspiroval se hudbou Clauda Debussyho, Manuela de Fally a Arnolda Schoenberga.
1896 – premiéru měl v Praze v podání Českého kvarteta Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105 Antonína Dvořáka. Na skice začal pracovat koncem března 1895 ještě v New Yorku, ale po 111 taktech náčrt odložil a vrátil se k němu zase až v Praze. Jde v daném žánru o vrcholné umělecké dílo.
1885 – zemřel Adolf Průcha, varhaník a skladatel (narodil se 16. června 1837). Vystudoval učitelský ústav a Varhanickou školu. Od roku 1859 působil jako varhaník v několika pražských chrámech a učil na Varhanické škole. Byl sbormistrem pěveckého spolku Beseda a v roce 1878 se stal ředitelem kůru v katolickém kostele svatého Petra na Poříčí. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. I v oblasti světské hudby komponoval hlavně vokální skladby. Smíšený sbor Řekněte mně větrové je jedním z prvních zhudebnění veršů Jana Nerudy.
1877 – opožděnou premiéru měla Symfonie č. 2 B dur Franze Schuberta. Odehrála se v Londýně v nastudování Crystal Palace Orchestra a dirigenta Augusta Mannse
1874 – narodil se Charles Ives, americký skladatel (zemřel 19. května 1954). Už jako chlapec začal experimentovat způsobem, který spojujeme s jeho zralou hudbou, například načrtl několik „fug ve čtyřech tóninách“. Ve dvanácti již pravidelně komponoval a hrál na bubny v otcově orchestru a ve čtrnácti se stal placeným varhaníkem v kostele. Živil se jako obchodník, a i když komponoval jen příležitostně, začal ve dvacátých letech zájem o jeho hudbu vzrůstat. První uveřejnění svých skladeb, sonáty pro klavír a sbírky čítající nejméně sto písní, si zajistil na vlastní náklady v roce 1919 až 1922. Jeho třetí symfonie, zkomponovaná v roce 1904, získala roku 1947 Pulitzerovu cenu. Jeho otec Charles Ives řídil to, co generál Grant nazval nejlepší kapelou armády, a byl zběhlý v hymnech a národních písních. Komponoval ve výrazném neortodoxoním stylu; mezi jeho nejznámější díla patří orchestrální skladby Nezodpovězená otázka, Central Park ve tmě a Tři místa v Nové Anglii a klavírní sonáta Concord (Piano Sonata No. 2, Concord, Mass., 1840–60).
1874 – v pražském Prozatímním divadle měla druhou premiéru opera Dvě vdovy, páté operní dílo Bedřicha Smetany. Dirigoval Adolf Čech. Libreto napsal Emanuel František Züngel, který se inspiroval jednoaktovou francouzskou komedií Les deux veuves Féliciena Mallefilla. Smetana operu složil mezi červnem 1873 a lednem 1874, ale první verze neměla při premiéře 27. března úspěch. Kritika navíc opět diskutovala o „wagnerismu“ této opery. Autor ji proto přepsal, změnil některé dialogy, hudbu i charaktery. Druhá premiéra měla mnohem větší úspěch.
1870 – zemřel Michael William Balfe, irský skladatel (narodil se 15. května 1808). Po krátké kariéře houslisty se věnoval opernímu zpěvu a zároveň začal komponovat. Během více než čtyřicetileté kariéry složil na třicet oper, 250 písní a několik kantát a dalších děl. Byl také významným dirigentem, sedm let řídil Italskou operu v Her Majesty’s Theatre v Londýně.
1842 – v Královském saském dvorním divadle v Drážďanech, v nové opeře, kterou navrhl architekt Gottfried Semper a která byla otevřena v předchozím roce, měla premiéru opera Rienzi, der Letzte der Tribunen (Rienzi, poslední z tribunů), třetí dokončená opera Richarda Wagnera. Byla skladatelovým prvním úspěchem. Libreto si k ní napsal podle stejnojmenného románu Edwarda Bulwer-Lyttona z roku 1835.
1676 – zemřel Christopher Gibbons, anglický skladatel a varhaník barokního období (pokřtěn byl 22. srpna 1615). V Londýně byl sboristou a pak skladatelem v královské kapli a Westminsterském opatství. Patřil k několika málo z royalistických hudebníků, kteří během období bezvládí, když byl Londýn ovládán Cromwellem, neuprchli na Kontinent. Po králově návratu i proto zažil rychlý vzestup v jeho opětovné přízni… Stal se učitelem Henryho Purcella. Byl synem skladatele Orlanda Gibbonse.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1955 – vyšla kniha Návrat krále, poslední díl trilogie Pán prstenů anglického spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena
1740 – Marie Terezie se stala panovnicí Habsburské monarchie