21. říjen
Svátek mají Brigita a Uršula.
1984 – zemřel Dalibor C. Vačkář, skladatel, scenárista, dramaturg a spisovatel, m.j. autor hudby k pohádce Pyšná princezna z roku 1952 a písně Rozvíjej se, poupátko (narodil se 19. září 1906). Používal také pseudonymy Pip Faltys, Petr Filip, Tomáš Martin Karel Raymond a Dalibor C. Faltis. Učil se na housle u Karla Hoffmanna, skladbu u Josefa Suka a dirigování u Otakara Ostrčila. Krátce dirigoval orchestr Tylova divadla v Nuslích, působil v Orchestru Jaroslava Ježka v Osvobozeném divadle, byl houslistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu a po osvobození se v roce 1945 stal filmovým dramaturgem a scenáristou. Patřil k nejvýznamnějším poválečným autorům filmové hudby a jeho divadelní hry se hrály s úspěchem i na scéně Národního divadla. V oblasti vážné hudby byl velmi plodný, napsal pět symfonií a řadu koncertů pro nejrůznější nástroje. Od roku 1957 byl veden v seznamech StB jako agent pod číslem 549423 s krycím jménem Borek.
1981 – zemřel Karel Šrom, skladatel a publicista (narodil se 14. září 1904). Byl mimo jiné žákem Karla Háby. V letech 1927–1929 byl hudebním dramaturgem Osvobozeného divadla. Působil jako hudební referent časopisů Československá republika, Venkov a Rytmus. Po skončení války se stal vedoucím hudebního odboru Československého rozhlasu a redaktorem hudebního oddělení nakladatelství Orbis a Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V letech 1954–1960 působil jako ředitel Českého hudebního fondu. Byl autorem mnoha publicistických prací propagujících českou hudbu a české umělce. Napsal stovky textů pro hudební vysílání Československého rozhlasu. Má velkou zásluhu na vybudování a organizaci Českého hudebního fondu.
1956 – zemřel Dragutin Pokorný, česko-srbský dirigent, hornista, sbormistr, skladatel a folklorista (narodil se 11. října 1867). Významně se zapsal jako sběratel lidových písní a folklorista, později skladatel. Stal se m.j. kapelníkem Srbské královské gardy, která byla až do založení Bělehradské filharmonie jediným srbským symfonickým tělesem a měla velký význam ve veřejném hudebním životě. Založil i hudební školu ve Vršci s kapelnickým kursem, odkud vyšla řada dobrých hudebníků, pořádal symfonické koncerty, na nichž propagoval zejména českou hudbu a umožňoval vystoupení předních umělců.
1932 – zemřel Jan Mařák, houslista a pedagog (narodil se 2. května 1870). Studoval na Pražské konzervatoři u Antonína Bennewitze, pak krátce působil jako koncertní mistr v Městském divadle v Královci, později byl koncertním mistrem Národního divadla v Praze. V roce 1897 se stal profesorem na Pražské konzervatoři. Při výuce používal metodu Otakara Ševčíka. Mezi jeho žáky patřili třeba Váša Příhoda, Kitty Červenková, Andreina Paganini, Anna Serbousková, koncertní mistr České filharmonie Stanislav Novák nebo dirigent Václav Talich. Vydal několik publikací o technice houslové hry. Byl bratrem operního zpěváka Otakara Mařáka a harfenistky Jiřiny Mařákové-Schulzové. Jejich strýcem byl malíř Julius Mařák.
1925 – narodil se Josef Kuchinka, dirigent (zemřel 12. ledna 2015). V letech 1960 až 1991 působil v pražském Národním divadle, řídil operní a baletní představení, a to i na zahraničních zájezdech obou souborů. Předtím byl jedno desetiletí dirigentem v ostravské opeře. Dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři v roce 1946 u Zdeňka Chalabaly. Hudbě se začal věnoval po vzoru svého otce, který byl členem orchestru Národního divadla.
1921 – narodil se Jarmil Burghauser, skladatel, sbormistr a hudební vědec (zemřel 20. února 1997). V šesti letech začal hrát na klavír, od dvanácti se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Na Pražské konzervatoři pak studoval skladbu a dirigování ve třídě Václava Talicha a pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara (pražské Dvojky), kde měl přezdívku Jumbo.[3] Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. Stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 1940. Z jeho skladeb vynikají opery Alladina a Palomid (1943–1944), Lakomec (1949), Karolinka a lhář (1950–1953), Most (1963–1964) a balety Honza a čert (1954), Sluha dvou pánů (1957) a Tristram a Izalda (1969). Stal se autorem hudby k filmům Premiera (1947), Z mého života (1955; zároveň dělal dramaturgii), Legenda o lásce a Labakan z roku 1956, Kde řeky mají slunce (1961), Místo v houfu (1964), Polka jede do světa (1965), Jarní vody (1968). S Petrem Ebenem spoluvytvořil učebnici Čtení a hra partitur (1960). Byl synem akademického malíře Františka Viktora Mokrého a akademické malířky Zdeny Burghauserové, jejíž jméno přijal.
1912 – narodil se Georg Solti, britský dirigent a klavírista maďarsko-židovského původu, který patřil k nejvýznamnějším hudebním osobnostem 20. století (zemřel 5. září 1997). Proslul jako dlouholetý hudební ředitel Chicagského symfonického orchestru (v letech 1969–1991) a operního domu Covent Garden v Londýně. Během své kariéry získal 32 cen Grammy, což z něj činí jednoho z nejúspěšnějších umělců v historii tohoto ocenění. Studoval klavír a skladbu na Lisztově akademii u Bély Bartóka a Zoltána Kodályho. V roce 1937 pracoval v Salcburku jako asistent slavného Artura Toscaniniho. Během druhé světové války našel útočiště ve Švýcarsku, měl ale zákaz dirigování, a tak se živil jako klavírista a v roce 1942 vyhrál mezinárodní klavírní soutěž v Ženevě. Po válce pomáhal obnovovat hudební život v Německu. Stal se hudebním ředitelem Bavorské státní opery v Mnichově (1946–1952) a následně vedl operu ve Frankfurtu (1952–1961). V letech 1961–1971 zásadně pozvedl uměleckou úroveň londýnské Královské opery v Covent Garden. Jeho následné dvaadvacetileté leté působení v čele Chicagského symfonického orchestru přineslo tělesu celosvětovou slávu. Pořídil přes 250 nahrávek. Jeho absolutním triumfem se stalo první kompletní studiové stereofonní zpracování Wagnerova čtyřdílného cyklu Prsten Nibelungův z let 1958–1965 s Vídeňskými filharmoniky, podle několika anket (Gramophone, 1999 a BBC Music Magazine, 2012) nejlepší nahrávka klasické hudby vůbec.
1911 – zemřel Josef J. Pihert, skladatel a pedagog (narodil se 27. srpna 1845). Začal jako ředitel kůru a městský kapelník v Hustopečích na Moravě, později ředitel kůru v Nymburce. Přispíval do českých novin a časopisů. V roce 1877 odešel do Chorvatska a působil tam jako biskupský kapelník v Senji, byl sbormistrem pěveckého spolku Nehaj a zasloužil se o propagaci české hudby. Do Prahy se vrátil v roce 1883 a až do své smrti řídil hudební školu. Byl velmi plodný skladatel, napsal 287 skladeb a dalších 150 úprav národních písní a děl jiných skladatelů. Komponoval spíš lehčí žánry, jako operety, frašky se zpěvem a salonní hudbu, ale také skladby pro chrámové účely. Byl i dobrým pedagogem a publikoval školy zpěvu a hry na housle.
1893 – narodil se Albert Pek, folklorista, dirigent a skladatel (zemřel 20. března 1972). Vystudoval klavír a varhany na Pražské konzervatoři a byl žákem Vítězslava Nováka. Stal se 2. sbormistrem pražského Hlaholu a byl vyhledávaným doprovazečem. Jako klavírista vystupoval např. s Českým kvartetem a s Emou Destinnovou. Ve Znojmě byl ředitelem Městské hudební školy a učil hudební výchovu na českém reálném gymnáziu. Po vzniku republiky se zasloužil o rozvoj hudební kultury v kraji. Byl dirigentem Znojemské filharmonie a sbormistrem Pěveckého sdružení Vítězslav Novák. Začal sbírat lidové písně, stal se významným národopisným badatelem a svou sbírku lidových písní rozšiřoval i do dalších českých regionů (Haná, Slovácko, Brněnsko, Poděbradsko, Kouřimsko apod.). Lidová hudba se stala významným inspiračním zdrojem i pro jeho skladatelskou činnost. Naučil se hrát na dudy a v roce 1930 založil Pekovo dudácké sdružení. Jako dudák účinkoval i ve filmu Byl jednou jeden král a v loutkových filmech Jiřího Trnky. Svými články přispíval do odborných folkloristických časopisů. Také pracoval v národopisné redakci Československého rozhlasu a pod názvem Zpěvy domova uvedl v rozhlase na 150 národopisných pořadů. Vyučoval na Pražské konzervatoři a na HAMU. Sbíral historické hudební nástroje a jejich repliky. Jeho sbírka byla využita např. ve filmu Staletá krása, který získal v roce 1957 ocenění na festivalech v Benátkách a ve Varšavě. Z jeho skladatelské činnosti je zvláště významná jeho tvorba pro děti. Pozůstalost skladatele je uložena ve Státním okresním archivu v Berouně.
1892 – narodil se Jan Šoupal, skladatel, sbormistr, dirigent a pedagog, také ceněný varhaník a klavírista (zemřel 25. listopadu 1964). Proslavil se hlavně řízením Pěveckého sdružení moravských učitelů, které v roce 1935 převzal po Ferdinandu Vachovi a se kterým s velkým úspěchem procestoval velkou část Evropy. Od raného věku hrál na housle a zpíval na kůru, pak se dostal do třídy Jaroslava Kvapila.
1887 – konal se první koncert Hanse von Bülowa jako šéfdirigenta Berlínských filharmoniků
1858 – V paříži, v Théâtre des Bouffes-Parisiens, měla premiéru opereta Jacquesa Offenbacha Orfeus v podsvětí (Orphée aux Enfers). Je považována za první klasickou celovečerní operetu. Libreto napsali Ludovic Halévy a Hector-Jonathan Crémieux. Manželé Orfeus a Eurydika se v této satirické verzi nemají rádi, Eurydika podvádí Orfea s pastýřem Aristeem, ze kterého se vyklube bůh Pluto, a do celého příběhu zasahují otrávení bohové z Olympu nudící se na nebesích. Česká premiéra se konala 31. prosince 1859 v Královském zemském divadle, dnešním Stavovském divade v Praze (německy) a 13. prosince 1863 v Prozatímním divadle (česky).
1823 – narodil se Emilio Arrieta, španělský skladatel a hudební vědec (zemřel 11. února 1894). Jeho největším přínosem pro španělskou hudbu byla konsolidace zarzuely jako žánru. Studoval na milánské konzervatoři, kde se spřátelil se skladatelem Amilcarem Ponchiellim. Brzy se stal oblíbencem královny Isabely II. V roce 1849, dva měsíce po uvedení jeho opery Ildegonda v Teatro Real, byl jmenován uměleckým ředitelem tohoto divadla. Podílel se na vzniku Teatro de la Zarzuela, pro které pak hojně psal. Jeho styl byl ale trochu jiný než u současníka Barbieriho, jeho zarzuely jsou bližší italskému pojetí opery. Od roku 1857 učil na madridské konzervatoři a po revoluci v roce 1868 se stal jejím ředitelem.
1807 – narodil se Napoléon Henri Reber, francouzský skladatel (zemřel 24. listopadu 1880). Skládal komorní hudbu, a zhudebnil básně nejlepších francouzských básníků své doby. Stal se studentem Antonína Rejchy a Jeana-Françoise Le Sueura na pařížské konzervatoři, profesorem harmonie na pařížské konzervatoři, nástupcem Halévyho na místě profesora kompozice, inspektorem konzervatoře a vystřídal George Onslowa na Académie des beaux-arts. M.j. je autorem pěti oper.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2005 – v ČR zahájilo provoz řádné digitální televizní vysílání, zpočátku jen pro Prahu a část Středočeského kraje
1879 – Thomas Alva Edison vyzkoušel žárovku s uhlíkovým vláknem, svítila 40 hodin
1520 – Fernão de Magalhães objevil Magalhãesův průliv