Neobvyklý koncert v pražském Jazz Docku s názvem Jazz Goes To Classic patřil 15. září pianistovi Tomáši Víškovi. Celý zajímavý program chystá umělec ještě pro festival Janáček Brno 2026, a to na 8. listopadu do vily Löw-Beer.

Pražský Jazz Dock patří k oblíbeným scénám jazzové hudby i jazzových muzikantů, zdaleka ne jenom české provenience. Na koncertě jsme měli možnost slyšet něco méně typického – takzvanou jazz-inspired music, velmi rozšířenou právě před sto lety jako osvobozující reakci po skončení 1. světové války. Klavírista Tomáš Víšek s velkým entusiasmem připomněl právě tuto inspiraci, jež tenkrát ovlivnila téměř všechny skladatele klasické hudby.

Tato hudba se liší od „pravého“ jazzu tím, že se v ní neimprovizuje, ovšem jazzové harmonie i rytmické idiomy jsou zde natolik strhující, že vždycky vytvářejí atraktivní součást pianistického repertoáru. Víškovi je forma klavírních kompozic tohoto druhu velmi blízká, vzpomeňme na jeho skvělý interpretační výkon v Koncertu pro klavír a orchestr Jaroslava Ježka na mezinárodním festivalu Pražské jaro 2014, kdy před vyprodanou Smetanovou síní Obecního domu předvedl famózní klavírní výkon končící následným bouřlivým stand-up potleskem, po kterém ještě zařadil jako přídavek Ježkův Bugatti Step ve frenetickém tempu… Ne nadarmo si Víška vybral také ředitel a umělecký šéf Studia Ypsilon Jan Schmid doslova jako „koncertního mistra“ pro interpretaci skladeb Jaroslava Ježka v představení Kostky jsou vrženy i příležitostně dalších autorů tohoto jazzem inspirovaného hudebního stylu. Můžeme vzpomenout i na dnes již úplně vyprodané Víškovo CD nazvané Bugatti Step, natočené na Ježkově klavíru v jeho Modrém pokoji.

Ale vraťme se k našemu koncertu. Vyslechli jsme několik skladeb právě z doby 20. let 20. století, děl vrcholné exploze pronikání jazzu do klasické hudby, velmi často vzniklých v Paříži jakožto centru tohoto dění. Ve Víškově podání zazněla skladba zcela naturálního Daria Milhauda (Tango des Fratellini z baletu Vůl na střeše), zašifrovaněji rytmizujícího Igora Stravinského (Piano-Rag-Music) a Bohuslava Martinů (výběr z Osmi preludií). Atmosféra v Jazz Docku byla velmi otevřená těmto kompozicím, nicméně jakmile Víšek začal hrát opět hudbu bezprostředně jazzovou (výběr 11 písní z 18 písní George Gershwina), i jazzoví hudebníci u baru začali velmi napjatě sledovat jeho technicky i výrazově bravurní hru a byli vtaženi do atmosféry, kterou svou hrou vytvořil okamžitě a s lehkostí sobě vlastní. Dlužno dodat, že autorské úpravy písní George Gershwina do koncertní podoby možno hrát buď s improvizacemi (jako on sám), anebo hrát „pouhý“ zápis, a jak jsme slyšeli, Gershwinovy písně tím neztrácejí nic na své rytmické nakažlivosti…

Koncertem přiléhavě nazvaným Jazz Goes To Classic Tomáš Víšek navíc přítomné publikum zasvěceně a přitom vtipně prováděl. A po bouřlivém potlesku nakonec přidal skladbu Erwina Schulhoffa – Tempo di Fox a la Hawaii z cyklu Partita.

Jindra Nečasová Nardelli

Foto Kateřina Svobodová a archiv autorky

Facebook X E-mail WhatsApp