Klarinetissimo známe především jako jednodenní workshopy, během nichž se mladí klarinetisté různých věkových kategorií a úrovní setkávají při společném muzicírování. Letní Fantasy Klarinetissimo, které se na konci srpna uskutečnilo v Praze, však nabídlo něco podstatně rozsáhlejšího. Čtyři intenzivní dny naplněné zkouškami, komorní hrou, klarinetovým orchestrem, koncerty i dalšími aktivitami vytvořily téměř malou letní akademii komorní a souborové hry.

Právě delší časový prostor byl na celém projektu Klarinetissimo znát. Nejen v množství připraveného repertoáru, které bylo na závěrečném koncertě až překvapující, ale také v celkové stavbě workshopu. Jako rodič jsem tentokrát mohl sledovat celý proces z několika různých stran. Nejprve vidět samotné lektory na koncertním pódiu, poté při veřejné generálce nahlédnout do jejich pedagogické práce a nakonec slyšet výsledek na slavnostním závěrečném koncertě. A právě tato možnost sledovat cestu od práce na detailech až po výsledný výkon byla možná ještě zajímavější než koncert samotný.

Když pedagogové sami vystoupí na pódium

První veřejnou akcí byl ve středu koncert lektorů a vybraných účastníků. Klarinetisté Zuzana Čajková a Jaroslav Škuta vystoupili společně s mladým klavíristou Markem Peňázem, absolventem brněnské konzervatoře a současným studentem Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze.

Program byl sestaven velmi šťastně. Nebyl demonstrací posluchačsky těžkých skladeb určených především odbornému publiku, ale pestrým koncertem, který dokázal oslovit i posluchače, kteří se klarinetovou literaturou běžně nezabývají. Vedle Scherza Rudolfa Kubína zazněla modernější hudba Michela Manganiho i skladby pracující s prvky jazzu, swingu, klezmeru či filmové hudby.

Klasický repertoár zastupovala mimo jiné Fantazie na témata z Belliniho opery La sonnambula. Zajímavou zvukovou proměnu přineslo využití vysokého Es klarinetu namísto obvyklé dvojice B klarinetů. Právě podobné drobnosti dokázaly udržovat koncert barevný a ukázat, jak rozmanitým nástrojem klarinet ve skutečnosti je.

Skutečně vtipnou tečku pak nabídla skladba Always Smaller. Z hudebního čísla se postupně stala téměř malá divadelní scénka: klarinetisté spolu sváděli jakýsi hudební souboj a předháněli se, kdo dokáže zahrát více not na stále menší počet částí svého nástroje. Publikum se bavilo, ale za humorem zůstávala velmi zřetelná hráčská virtuozita. Bylo to finále efektní, inteligentní a přesně odměřené.

Ještě důležitější mi však připadalo, že pódium nezůstalo vyhrazeno pouze lektorům. Do programu byli přizváni také účastníci workshopu. Tomáš Střelka, student Pražské konzervatoře, a Natálie Palečková, čerstvá absolventka brněnské konzervatoře, se společně s lektory představili v efektním swingovém kvartetu pro čtyři klarinety. Prostor dostala také Jana Tesařová, absolventka českobudějovické konzervatoře, a mladý klarinetista Jiří Rohla ze ZUŠ Praha 6 Nad Alejí.

Právě zde podle mého názoru leží jedna z velkých předností celého projektu. Mladý hudebník může cvičit hodiny doma nebo ve třídě, ale okamžik, kdy je postaven na pódium vedle zkušeného profesionála a je mu svěřena skutečná odpovědnost za společný výkon, se ničím nahradit nedá. Není to jen odměna. Je to důvěra – a zároveň velmi silná motivace.

Otevřená hudební dílna ve Valdštejnské zahradě

Další veřejnou akcí nebyl koncert v pravém slova smyslu, ale páteční veřejná generálka. Už samotné místo jí dodalo výjimečnou atmosféru. Sala terrena Valdštejnské zahrady patří bezpochyby k nejkrásnějším prostorům, v nichž se mladí hudebníci mohou v Praze představit.

Postupně zde vystoupily oba komorní soubory a nakonec Velký klarinetový orchestr. Vedle Zuzany Čajkové a Jaroslava Škuty se vedení souborů ujala také hostující dirigentka Miriam Němcová, dlouholetá profesorka a výrazná osobnost Pražské konzervatoře.

Přestože šlo o venkovní hraní, prostor saly terreny klarinetům překvapivě svědčil. A velmi za pozornost stále také publikum. Vedle rodičů, příbuzných a přátel se před orchestrem postupně zastavovali turisté procházející zahradou. Někteří původně jen zpomalili krok, jiní zůstali až do konce skladby a mladé muzikanty odměňovali spontánním potleskem. Hudba si tak na několik okamžiků našla i posluchače, kteří o žádném Klarinetissimu před vstupem do zahrady pravděpodobně vůbec nevěděli.

Pro rodiče měla ale generálka ještě jeden rozměr. Nebylo to pouhé přehrání programu od první do poslední noty. Pracovalo se. Některá místa se vracela, opravovala se intonace, souhra, nástupy, plynulost frází nebo vzájemné vyvážení hlasů. Lektoři tím vlastně veřejnosti na chvíli otevřeli svou hudební dílnu.

Na výsledném koncertě posluchač slyší několikaminutovou skladbu, která plyne od začátku do konce. Teprve při podobné zkoušce si ale člověk uvědomí, kolik pozornosti, opakování a trpělivé práce za každým takovým výsledkem stojí. A také že cílem dobrého vedení není pouze naučit studenty „správné noty“, ale naučit je orientovat se v hudbě, poslouchat ostatní, reagovat, a dokonce se dokázat znovu chytit ve chvíli, kdy se na pódiu něco nepodaří přesně podle plánu.

Velmi inspirativní bylo sledovat Miriam Němcovou. Její zkušenost byla patrná okamžitě, ale autorita zde nebyla založena na přísnosti pro přísnost samu. Dokázala být přesná a náročná, současně však klidná a lidská. Pro mladé hudebníky se tak během několika dnů stala nejen dirigentkou, ale očividně i osobností, od níž se chtěli učit.

Čtyři dny práce proměněné v jeden koncert

Sobotní závěrečný koncert pak všechny předchozí zážitky spojil. A při pohledu na rozsah programu bylo až obtížné uvěřit, že intenzivní společná práce probíhala pouhé čtyři dny.

Nejprve se představil komorní soubor mladších účastníků pod vedením Zuzany Čajkové s hudbou ze světa seriálů Hra o trůny a Rod draka. Následoval soubor starších studentů vedený Jaroslavem Škutou a Miriam Němcovou. Fantazijní svět pokračoval hudbou z Avataru a Letopisů Narnie: Princ Kaspian, ale do programu vstoupila také klasická hudba – Dukasův Čarodějův učeň, jehož příběh ostatně do tématu celého workshopu zapadl dokonale.

Výrazný sólový moment přinesla skladba Sholem alekhem, ve které se představil student Pražské konzervatoře Tomáš Střelka. Jeho technicky jistý a temperamentní výkon byl jedním z momentů, které připomněly, že mezi účastníky workshopu vyrůstají hráči s velmi zajímavou hudební budoucností.

Komorní soubor si mohl vyzkoušet i úlohu, se kterou se žáci hudebních škol běžně nesetkávají – doprovod operního hlasu. Hlavní pěvecká hostka koncertu, sopranistka Erika Vocelová zazpívala Bizetovu Seguidillu z Carmen. Její šarmantní, temperamentní a přirozeně jevištní projev vnesl do koncertu další barvu. Pro studenty však nešlo jen o atraktivní zpestření programu. Doprovázet zpěváka, respektovat jeho dech, agogiku a přirozenost fráze je zcela jinou disciplínou než zahrát čistě instrumentální skladbu. Tím získal workshop další pedagogický rozměr.

Velký klarinetový orchestr

Vrchol večera patřil Velkému klarinetovému orchestru. Už samotný pohled na množství klarinetů různých rejstříků na jednom pódiu má své kouzlo, ale skutečným překvapením byla pestrost výsledného zvuku.

Erika Vocelová se k orchestru vrátila ve slavné Habanéře z Carmen. Její vášnivý projev se tentokrát opřel o bohatou barvu celého klarinetového orchestru a spojení fungovalo překvapivě přirozeně.

Další sólovou příležitost dostala Anna Bouzková ze ZUŠ Taussigova, která se představila v první větě Stamicova Klarinetového koncertu č. 3 B dur. Přes svůj mladý věk nabídla velmi kultivované, lehké a stylově přesvědčivé klasicistní hraní. Právě klasicismus bývá pro hráče zrádný: posluchači může připadat průzračný a samozřejmý, ale hudebníci dobře vědí, kolik kontroly dechu, artikulace, tónové kultury a smyslu pro frázi je potřeba, aby skutečně působil lehce.

I zde oceňuji koncepci lektorů. Účastník není v Klarinetissimu jen jedním hlasem ve velkém souboru. Pokud se na to hráčsky dostane, může vystoupit před celý orchestr a převzít úlohu sólisty. Pro mladého muzikanta musí být podobná zkušenost nesmírně cenná.

Velkou část orchestrálního programu dirigovala Miriam Němcová. Pod jejím vedením zazněla mimo jiné hudba Dannyho Elfmana ze Střihorukého Edwarda či kouzelný svět Fantastických zvířat a kde je najít. Právě v těchto rozsáhlejších filmových plochách bylo možné ocenit, jak dokázala s mladými hráči vystavět fráze, dynamiku i celkový oblouk skladeb. Orchestr pod jejím vedením působil soustředěně a sebevědomě a bylo zřejmé, že studenti její energii velmi dobře přijímají.

Sympatický byl také okamžik, kdy dirigentka promluvila přímo k publiku. Ocenila práci a nasazení mladých muzikantů, ale nezapomněla ani na rodiče, kteří své děti k hudbě vedou a jejich často časově i organizačně náročné studium podporují. Připomněla přitom jednoduchou, ale důležitou myšlenku: hudba je dar. Po čtyřech dnech společného muzicírování tato slova rozhodně nepůsobila jako fráze.

Program pokračoval kratšími i rozsáhlejšími čísly. Zazněla například znělka ze seriálu Wednesday, hudba ze Zaklínače či monumentálnější svět filmu Hobit: Neočekávaná cesta. Fantasy téma tak nezůstalo pouze názvem workshopu, ale skutečně propojovalo celý jeho repertoár.

Více než několik dní o prázdninách

Na závěr jsem si uvědomil, že největším výsledkem podobného workshopu vlastně nemusí být ani závěrečný koncert.

Ano, bylo obdivuhodné slyšet, jaké množství různorodé hudby dokázali účastníci během čtyř dnů připravit. Stejně působivá byla profesionalita organizace, práce lektorů, hostující dirigentky i jejich schopnost pracovat současně s hráči rozdílného věku a zkušeností.

Ještě důležitější je ale něco jiného. Mladý člověk odjíždí domů s pocitem, že několik dní patřil do skutečného orchestru. Že jeho hlas měl význam, že vedle něj seděli podobně zapálení spoluhráči a že společným úsilím vzniklo něco, co by nikdo z nich sám vytvořit nedokázal.

Zuzana Čajková a Jaroslav Škuta kolem Klarinetissima postupně vybudovali prostředí, v němž se spojuje profesionální vedení s nadšením a přirozenou radostí z hudby. Fantasy Klarinetissimo ukázalo, co všechno může taková kombinace během pouhých čtyř dnů přinést. Nejen několik nastudovaných skladeb a několik koncertů, ale především chuť pokračovat a dál se vzdělávat v hudbě.

A když mladý klarinetista po čtyřech srpnových dnech odchází domů s větší touhou otevřít pouzdro, vzít nástroj do ruky a pustit se do dalšího školního roku s novou energií, těžko si pro hudební workshop představit lepší výsledek.

Svatopluk Sojka

Foto: archiv autora

Facebook X E-mail WhatsApp