5. listopad
Svátek má Miriam.
2014 – zemřel Manitas de Plata, vlastním jménem Ricardo Baliardo, světoznámý francouzský romský flamencový kytarista (narodil se 7. srpna 1921). Jeho umělecké jméno znamená v překladu „stříbrné ručičky“, Byl samouk, neuměl číst noty, přesto prodal desítky milionů alb po celém světě. Proslavil se v 60. letech 20. století, opakovaně vystupoval v newyorské Carnegie Hall a spolupracoval se zpěvákem José Reyesem, jehož rodina později stála u zrodu slavné skupiny Gipsy Kings. Přátelil se a spolupracoval s řadou významných umělců té doby, jako byli Pablo Picasso, Salvador Dalí, Jean Cocteau nebo Brigitte Bardot.
2010 – zemřela Shirley Verrett, afroamerická operní pěvkyně – mezzosopranistka (narodila se 31. května 1931), která úspěšně přešla i do sopránových rolí. Od konce 60. do 90. let byla známá zejména díky interpretaci rolí Giuseppe Verdiho a Gaetana Donizettiho. V roce 1958 debutovala v New York City Opera, o rok později debutovala v Evropě v Kolíně nad Rýnem. V roce 1962 objevil na prvním koncertě, který byl kdy vysílán z newyorského Lincoln Center, ve stejném roce se také objevila na prvním z koncertů Leonarda Bernsteina pro mladé lidi. V roce 1962 rovněž získala uznání za ztvárnění Bizetovy Carmen na Festivalu dei Due Mondi ve Spoletu; roli zopakovala v roce 1964 v New York City Opera. V londýnské Covent Garden se poprvé objevila v roce 1966 ve Verdiho Maškarním plese. V roce 1968 debutovala v Metropolitní opeře jako Carmen a v roce 1969 v La Scale v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile. V roce 1990 zpívala roli Didony v Berliozových Trójanech při slavnostním otevření Opéry Bastille v Paříži. V roce 1996 začala vyučovat zpěv na Michiganské univerzitě. Než se vážně začala věnovat pěvu, byla realitní makléřkou.
1989 – zemřel Vladimir Horowitz, rusko-americký pianista ukrajinského původu (narodil se 1. října 1903). Je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších klavírních virtuózů 20. století. Narodil se do hudební rodiny v Kyjevě, kde také vystudoval konzervatoř. Po bolševické revoluci koncertoval s obrovským úspěchem po celém Sovětském svazu, ale kvůli politickému útlaku v roce 1925 emigroval. Usadil se v USA a koncertoval v nejvýznamnějších sálech světa. Oženil se s Wandou Toscanini, dcerou slavného dirigenta Artura Toscaniniho. Během života trpěl těžkými depresemi a trémou, kvůli tomu i několikrát úplně opustil koncertní pódia, např. mezi lety 1953 a 1965. Pokaždé se ale vrátil v plné síle. V roce 1986, na sklonku života a po šesti desetiletích v emigraci, odehrál legendární a ostře sledovaný koncert v Moskvě, který se stal symbolem tání ledů v závěru studené války. Jeho styl hry byl naprosto specifický. Držel prsty neobvykle nízko a na plocho nad klávesami, přesto dokázal zahrát monumentální fortissima. Exceloval zejména v interpretaci děl Franze Liszta, Fryderyka Chopina, Sergeje Rachmaninova, Alexandra Skrjabina nebo Domenica Scarlattiho. Často si také klasické skladby sám upravoval, (známé jsou třeba jeho variace na téma z opery Carmen. Za své celoživotní dílo obdržel nespočet ocenění, včetně pěti cen Grammy za celoživotní přínos, Prezidentské medaile svobody a Národní medaile umění.
1972 – zemřel Lubor Bárta, skladatel a klavírista (narodil se 8. srpna 1928). Vycházel z tradic české hudby, které obohatil o podněty z hudby velkých evropských skladatelů 20. století. Napsal sonáty pro řadu nástrojů – klavír, housle, violoncello, flétnu, klarinet, kytaru, cembalo. Byl autorem tří smyčcových kvartetů, dvou dechových kvintetů, řady skladeb pro komorní orchestr, tří symfonií a koncertů pro housle, klavír a violu. Vystudoval hudební vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kompozici pod vedením Jaroslava Řídkého nejprve soukromě a později na AMU. Žil jako učitel a nezávislý skladatel v Praze.
1951 – zemřel Bedřich Antonín Wiedermann, varhaník, pedagog a skladatel, odborník na stavbu varhan (narodil se 10. listopadu 1883). Varhany studoval u Josefa Kličky, skladbu u Vítězslava Nováka. Působil jako chrámový varhaník v Brně (Petrov 1910–11) a v Praze (Emauzy 1911–17, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně 1917–19), tři roky byl také violistou České filharmonie. Jako varhaník často i koncertoval, v pražském klášteře Emauzy založil tradici pravidelných varhanních vystoupení, pořádal nedělní matiné ve Smetanově síni pražského Obecního domu, další cyklus pravidelných koncertů organizoval od čtyřicátých let v basilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském, tamní varhany dokonce byly v letech 1940–41 přestavěny podle jeho návrhu. Absolvoval i několik zahraničních zájezdů. Jeho hlavním zájmem byla hudba 19. a 20. století, premiéroval mj. Novákův Svatováclavský triptych. Jeho kompoziční práce vychází z díla Listza, Wagnera a Čajkovského. Napsal přes tři stovky skladeb, hlavně varhanních a vokálních. Učil na Pražské konzervatoři a na HAMU. Mezi jeho žáky patřili Josef Černocký, Bedřich Janáček, Jan Bedřich Krajs, Jiří Reinberger, Jiří Ropek, Emil Vacek a Milan Šlechta. Je zakladatelem novodobé české varhanní pedagogiky.
1935 – narodil se Antonín Kubálek, jeden z nejvýznamnějších českých klavíristů dvacátého století, propagátor české a soudobé hudby (zemřel 19. ledna 2011). K hudbě se dostal kvůli nehodě, která mu způsobila vážné zranění zraku. Díky výjimečnému talentu se dokázal během pouhých tří let připravit ke zkouškám na pražskou konzervatoř a později pokračoval i na AMU. V roce 1968 emigroval do Kanady, kde se dokázal záhy zařadit mezi nejrespektovanější klavíristy. Vystupoval jako sólista s Toronto Symphony Orchestra a natáčel pro kanadský rozhlas i televizi. Vysloužil si obdiv slavného Glenna Goulda, který ho požádal o natočení druhé sonáty Ericha Wolfganga Korngolda pro CD v Gouldově produkci. Kubálek byl jediným umělcem, kterého slavný Kanaďan takto poctil. V roce 2001 se podílel na prvním rozhlasovém dokumentu CBC Radio 2 o Vítězslavě Kaprálové. V roce 2003 založil ve Zlatých Horách Mezinárodní klavírní kurzy Antonína Kubálka. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřil Richard Pohl.
1924 – narodil se skladatel Ivan Řezáč (zemřel 26. prosince 1977). Studoval na HAMU v Praze klavír u Františka Raucha a skladbu u Václava Dobiáše. Na této škole pak působil jako pedagog až do své smrti. V letech 1968–1976 byl ředitelem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. jako skladatel vycházel z evropské hudební tradice. Napsal desítky komorních, orchestrálních a vokálních skladeb a takké hudbu k pěti filmům, m.j. ke snímku Reportáž psaná na oprátce.
1922 – narodil se skladatel Václav Lídl (zemřel 10. srpna 2004). Skladbu studoval na konzervatoři v Brně u Jaroslava Kvapila. Pracoval ve výrobě hudebních nástrojů, ale od roku 1951 se věnoval skladbě jako hlavnímu povolání. Komponoval hlavně filmovou hudbu, do oblasti hudby koncertní se těžiště jeho činnosti přesunulo až postupně. Navazoval na českou modernu první poloviny 20. století, styl obohacoval o některé metody tzv. Nové hudby. Dominantou jeho tvorby se stala rozměrnější symfonická a kantátová díla, mezi která patří i protiválečně angažovaný symfonický obraz Balada o červnovém ránu (Lidice 1942) a kantáta Hic homo sum, napsaná pod dojmem z návštěvy koncentračního tábora v Osvětimi. Důležitá byla rovněž jeho tvorba pro mladé hudebníky a neprofesionální orchestry.
1921 – narodil se György, později Georges Cziffra, klavírista maďarského původu (zemřel 15. ledna 1994). Je považován za jednoho z technicky nejzdatnějších klavírních virtuózů 20. století. Proslavily ho hlavně nahrávky virtuózních skladeb Ference Liszta a natočil i mnohá díla Fryderika Chopina a Roberta Schumanna. Kromě toho sám tvořil technicky náročné transkripce orchestrálních skladeb pro klavír, například Letu čmeláka od Nikolaje Rimského-Korsakova. V roce 1956 se mu krátce před vypuknutím Maďarského povstání podařilo dostat se i s rodinou do Vídně. Jeho tamní debut o několik týdnů později způsobil naprostou senzaci a totéž se opakovalo i v Paříži a v Londýně. Referoval o něm i americký časopis The New Yorker. Později usadil ve Francii, získal francouzské občanství a změnil si křestní jméno na Georges. V roce 1966 založil hudební festival v La Chaise-Dieu, v roce 1969 klavírní soutěž ve Versailles a v roce 1977 nadaci Cziffra Foundation pro podporu začínajících hudebníků. Pro potřeby nadace koupil bývalý románský kostel ve městě Senlis a vybudoval tam koncertní síň. Jeho syn Georges byl dirigentem a na několika koncertech a nahrávkách spolupracoval s otcem. Zemřel ale poměrně mladý při požáru svého bytu. tragédie jeho otce velmi zasáhla a od té doby odmítal vystupovat a nahrávat s orchestrem.
1892 – narodil se Otakar Zítek, operní režisér, skladatel a spisovatel (zemřel 28. dubna 1955). Ve Vídni vystudoval hudební teorii a skladbu, po návratu byl žákem Vítězslava Nováka. V roce 1921 se stal režisérem brněnského divadla, kde byly v letech 1921–1930 pod jeho vedením uvedeny premiéry oper Leoše Janáčka. V letech 1926–1929 byl dramaturgem divadla a v roce 1929 se stal jeho ředitelem. Kromě toho vyučoval na brněnské konzervatoři, přednášel v Brněnské besedě a psal kritiky a odborné články do denního tisku. V letech 1931–1939 byl ředitelem Městského divadla v Plzni. V roce 1939 byl zatčen a dva roky strávil v koncentračním táboře Buchenwald. Po návratu pokračoval v práci v plzeňském divadle. Významným činem byla instrumentace a jevištní uvedení Janáčkova písňového cyklu Zápisník zmizelého v roce 1943. Po osvobození hostoval jako režisér v Divadle 5. května v Praze i v Mahenově divadle v Brně, kde v letech 1946–49 působil znovu jako ředitel. Kromě toho byl profesorem na JAMU a řídil tamní Operní studio. Od roku 1953 vyučoval na Vysoké škola múzických umění v Bratislavě.
1887 – narodil se Paul Wittgenstein, rakouský jednoruký pianista (zemřel 3. března 1961). Jeho otec byl průmyslový magnát, jeden z nejbohatších lidí své doby a známý vídeňský mecenáš. Mladší bratr známý filosof. Na hudebních večírcích, které se u Wittgensteinů pořádaly, se objevovali i významní skladatelé jako Johannes Brahms, Gustav Mahler, Josef Labor nebo Richard Strauss, se kterým hrával mladý Paul duety. V první světové válce přišel o pravou ruku, s úspěšnou koncertní kariérou ale nechtěl skončit, a tak byly na jeho popud složeny klavírní koncerty pro levou ruku. Sám vymyslel takové postupy a kombinace hraní rukou a pedály, které mu umožnily hrát akordy, před ním považované za nemožné zahrát jednou rukou. První koncert mu složil jeho učitel Josef Labor a další komponoval i sám. Opět začal koncertovat a stal se známým a velmi populárním. Oslovil tedy slavnější skladatele, aby mu napsali skladby, které by mohl se svým handicapem hrát. Skládali tak pro něj Benjamin Britten, Paul Hindemith, Alexandre Tansman, Erich Wolfgang Korngold, Sergej Prokofjev, Franz Schmidt, Sergej Bortkiewicz a Richard Strauss. Nejznámějším dílem pro něj se stal Klavírní koncert pro levou ruku od Maurice Ravela. Wittgenstein si ale pro premiéru upravil partituru, čímž Ravela značně popudil. Dokonce tak, že ti dva se pak už nikdy neusmířili.
1882 – V sále pražského Žofína poprvé zaznělo souborné provedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Autor byl osobně přítomen, v té době už zcela hluchý. Cyklus obsahuje šest částí, Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník, vznikaly v letech 1874–1879. Smetana přišel definitivně o zbytky sluchu náhle v noci na 20. října 1874, tedy v době, kdy pracoval na Vyšehradu. Má vlast je neodmyslitelně spjata se zahajovacím koncertem MHF Pražské jaro 12. května, v den výročí úmrtí Bedřicha Smetany, a to nepřetržitě od roku 1952. Předtím poprvé zazněla na zahájení festivalu v roce 1949. Na prvním ročníku festivalu v roce 1946 se na zahajovacím koncertu nehrála.
1852 – narodil se František Musil, skladatel, varhaník a pedagog (zemřel 28. listopadu 1908). Vystudoval klavír, varhany a housle, na které ho učil Jan Ondříček. V letech 1865–1868 studoval na Varhanické škole v Praze u Františka Skuherského. Na jeho přímluvu se stal varhaníkem nejprve v kostele sv. Haštala a pak krátce i v katedrále sv. Víta. V roce 1870 byl jmenován dómským varhaníkem v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně, kde se později stal také ředitelem kůru. Učil nejprve jako suplující profesor v učitelském ústavu Leoše Janáčka, později v hudební škole Besedy brněnské a posléze v letech 1905–1908 v brněnské varhanické škole. Vedle Leoše Janáčka se stal nejvýraznější postavou brněnského hudebního života. Vynikal jako skvělý varhanní improvizátor a znalec umění kontrapunktu a fugy.
1816 – narodil se Josef Drahorád, skladatel a učitel zpěvu, sběratel a upravovatel lidových písní, autor učebnice zpěvu (zemřel 24. ledna 1895). Hudbě se napřed věnoval vedle úřednického zaměstnání, byl členem Cecilské jednoty a hrál na housle v Žofínské akademii. Stal se sbormistrem malostranského pěveckého sboru Lumír, pro který zkomponoval četné sbory. Od roku 1867 se stala jeho zaměstnáním už jen hudba, stal se učitelem zpěvu na střední škole. Sbíral a upravoval slovenské lidové písně, které ovlivnily i jeho skladatelskou činnost. Komponoval v duchu národního obrození. Oblíbené byly jeho písně, úpravy lidových písní a mnohé chrámové skladby.
1760 – zemřel Pierre Février, francouzský skladatel, varhaník a cembalista (narodil se 21. března 1696). Stal se varhaníkem v kostele svatého Rocha a v kostele kláštera Saint-Honoré v Paříži, který byl během Velké francouzské revoluce uzavřen a roku 1792 zbourán. Byl také hudebním pedagogem. Mezi jeho žáky byl i skladatel Claude Balbastre, který ho vystřídal ve funkci varhaníka.
1494 – narodil se Hans Sachs, německý meistersinger a libretista, skladatel, zpěvák, básník a dramatik, původním povoláním obuvník (zemřel 9. ledna 1576). Patří k nejvýznamnějším představitelům německého humanismu a měšťanské kultury 16. století. Proslavil se jako mistr cechu pěveckého a také jako jedna z hlavních postav slavné opery Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští. Za svůj život napsal přes 6 000 děl. Jeho tvorba zahrnuje více než 4 200 meisterliederů (mistrovských písní), karnevalové frašky (fastnachtspiele), tragédie, komedie a bajky. V českém prostředí jsou dodnes známé některé jeho frašky, které pro rozhlas zpracoval například Oldřich Nový.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1985 – pod podlahou zámku v Bečově nad Teplou na Karlovarsku byla nalezena jedna z nejcennějších památek České republiky, románský Relikviář svatého Maura pocházející ze 13. století
1964 – narodila se Eva Pavlová, první dáma ČR, manželka čtvrtého českého prezidenta Petra Pavla
1874 – Konal se první ročník Velké pardubické