V úterý 3. listopadu se v berounském kulturním domě Plzeňka koncertem Komorní filharmonie Pardubice uzavřel letošní 44. ročník festivalu Talichův Beroun. Orchestr hrál pod vedením Marka Ivanoviće, jako sólistka se představila první flétnistka tělesa Klára Mach Jasenčáková. Podobně jako předcházející koncerty i tento večer výběrem skladeb plně respektoval motto „osudové ženy“. 

Moudrost, sebeobětování, nespoutaná vášeň, destruktivní síla, ale také věrnost, mateřská něha… to vše jsou vlastnosti žen, které se staly inspirací umělců, hudební skladatele nevyjímaje. Letos se metamorfózami „věčného“ ženství inspirovali i organizátoři festivalu Talichův Beroun. Zpracování tématu „osudové ženy“, které ve své české verzi možná poněkud zmírňuje, ale zároveň i překračuje typ francouzského „femme fatale“, přinesla řada pořadů. Úterní koncert 3. listopadu nebyl výjimkou, naopak opět představil ženy jako bytosti inspirativní, a to buď jako bezprostředně aktivní, anebo stojící v pozadí. 

Byla to jistě zvědavost a touha spatřit muže pronikavého intelektu, která podle Starého zákona i Koránu podnítila královnu ze Sáby podniknout dlouhou, tři až čtyři měsíce trvající cestu a zdolat oněch tři tisíce kilometrů, které ji dělily od moudrého krále Šalomouna. Georg Friedrich Händel její triumfální vjezd oslavil oratoriem Solomon (1749), jehož třetí část otevírá v mnoha úpravách uváděný The Arrival of the Queen of Sheba (Příjezd královny ze Sáby). Hosté z Pardubic ho pod taktovkou Marka Ivanoviće sehráli v komornějším obsazení, které dalo vyniknout působivému střídání smyčcových nástrojů se dvěma hoboji. V akustice koncertního sálu (někdejšího klasicistního zájezdního hostince restaurovaného v roce 2014) orchestr zaujal lahodným, měkkým zvukem.

Inspirací následující předehry k Märchen von der schönen Melusine (Pohádce o krásné Meluzíně), op. 32 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se stal známý syžet, v němž se lidé v různých koutech světa snažili vyřešit vztah člověka a vodních bytostí. Byl mnohokrát zpracován literárně, výtvarně i hudebně (z hudební oblasti připomeňme např. Dargomyžského či Dvořákovu Rusalku). Není proto divu, že tento tajemný vztah inspiroval i jednoho z největších představitelů německého romantismu. Skladba založená na svém začátku i konci na zvukomalbě se ve střední části vzpíná do dramaticky vzrušených ploch, v němž obdivovatelé Mendelssohna snadno rozpoznají rukopis „svého“ skladatele. Orchestr pod inspirativním vedením dirigenta Ivanoviće nezůstal Mendelssohnovi nic dlužen, skladbu interpretoval s velkým nasazením a porozuměním pro raně romantickou hudbu.

Carmen Georgese Bizeta, jedna z nejhranějších oper světových scén, při své premiéře v roce Bizetovy smrti v pařížském Théâtre de l´opéra comique sice propadla, nicméně v dalších inscenacích, které v Evropě následovaly, velmi brzy získala nevídaný úspěch. I když se Bizetovo dílo bohužel brzy uzavřelo (skladatel se dožil pouhých sedmatřiceti let), zanechalo v hudbě nesmazatelnou stopu. Zde bych ráda připomněla další často uváděnou operu Lovci perel či svěží juvenilní Symfonii č. 1 C dur. Popularita Carmen inspirovala různé tvůrce k vytvoření koncertních fantazií. Ty se v 19. století staly jednou z oblíbených forem, jejichž prostřednictvím interpret demonstroval svoji virtuozitu. Carmen mohla v tomto směru výtečně posloužit, je nevyčerpatelnou studnicí výrazných a také snadno zapamatovatelných melodií. Vynikající francouzský flétnista, člen orchestru Velké opery v Bordeaux a profesor konzervatoře v Toulouse François Borne (1840–1920) vytvořil v roce 1900 svoji Fantasie brillante sur des thèmes de Carmen pour flût et orchestre. Zatímco v orchestrální předehře zazní jako první téma zoufalá prosba Dona José ze závěrečného duetu Mais ne me quittes pas, o ma Carmen, ah, souviens-toi du passé!, nástup sólové flétny posluchače zavede naopak na samý začátek prvního dějství, a to melodií signalizující tragiku celého příběhu. Jako další témata Borne zvolil vzrušivý výstup mužského sboru (Carmen, sur tes pas nous nous pressons tous), temperamentní taneční melodie ze začátku druhého dějství, populární habaneru L’amoure est un oiseau rebelle (první dějství), kterou nechal provázet pouze harfou, a rytmicky pregnantní pochod z druhého dějství Toréador en garde!. Rychlými variacemi na tuto známou melodii také celá fantazie vrcholí a flétnista musí v malých hodnotách prokázat bezpečnou artikulaci. Fantazie je založena na legatově vázaných stupnicových pasážích, včetně chromatických postupů, akordických rozkladech, skocích, arpegiích, finální úseky nejednou končí vysokými tóny. Skladba se pohybuje v předepsaných tóninách pro příčnou flétnu vcelku příznivějších, z komplikovanějších skladatel volí E dur, zavádí ji však jinam četnými modulacemi. 

Není náhodou, že se skladba zařazená před koncem první půle koncertu stala jistým magnetem. Nejen že připomenutím vášnivé, svobodomyslné a nespoutané „femme fatale“ dokonale naplnila motto festivalu, ale posluchače nadchla i suverénní interpretací. Flétnistka Klára Mach Jasenčáková disponuje plným, ve všech polohách vyrovnaně znějícím tónem, suverénně zvládnutou technikou a zdravým muzikantským temperamentem, bez něhož by Bizetova hudba nebyla tím, co od ní očekáváme. Její kontakt s orchestrem vedeným zkušeným dirigentem zároveň prozrazuje, že se flétnistka jistě nezabydluje jen na pozici virtuózního sólisty, ale je zajisté i zkušenou a přizpůsobivou orchestrální hráčkou.

Jako přídavek zazněl v podání její flétny part koloraturní árie Královny noci Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen z druhého dějství Mozartovy Kouzelné flétny. I tuto skladbu vyjadřující destruující ženskou vášeň posluchači přijali mohutným aplausem jako ocenění brilantního uměleckého výkonu. 

V druhé půli večera si návštěvníci koncertu mohli užívat hudbu Wolfganga Amadea Mozarta dokonce i aktivně. Jak vtipný moderátor večera Petr Kadlec, tak neméně vtipný dirigent Marko Ivanović dali publiku šanci pozměnit v předehře k opeře Così fan tutte (takt č. 12–15) originální Da Ponteho text slovy „Každá je jiná“ a dvakrát je společným zpěvem připomenout v začátku a závěru svěží předehry. 

Neméně vtipně a doslova osvěžujícím dojmem zapůsobila interpretace skladatelovy Symfonie č. 35 D dur, KV. 385 „Haffnerovy“. Orchestr ji zahrál podobně jako předcházející předehru již ve větším obsazení. Vznikla v roce 1782 na objednávku salcburského starosty Haffnera u příležitosti jeho povýšení do šlechtického stavu a Mozart ji komponoval v pohodovém rozpoložení po svém sňatku s Konstancí. Jeho důmyslná kompozice, obsahující mnoho překvapivých momentů a muzikantských hříček vyzněla pod inspirativním vedením dirigenta jako svěží, vtipné a optimisticky laděné dílo, vzniklé v pohodové atmosféře rodinného zázemí. Byla pravým vyvrcholením festivalu oslavujícího významného rodáka, umělce, pro něhož byla Mozartova hudba „nádherným krystalem, třpytícím se neskonalými odlesky“. 

Ačkoliv orchestrální koncert tvořil slavnostní vyvrcholení festivalového dění, jeho příznivci se mohou 10. listopadu těšit na komorní Epilog, který se uskuteční v prostorách berounské Rehabilitační nemocnice. Tři interpretky – klarinetistka Anna Paulová, violistka Kristina Fialová a klavíristka Jitka Čechová ho věnují výlučně tvorbě žen. Na programu zazní kompozice Marie Theresie von Paradis, Graẓyny Bacewicz, Rebeccy Clarke, Garmaine Tailleferre, Kaiji Saariaho a Sylvie Bodorové. Od současné přední české skladatelky zde v premiéře zazní Babadag pro klarinet a klavír, v komorní verzi pak La speranza. Do místa koncertu bude od zastávky Beroun – Plzeňka vypravena tam i zpět bezplatná doprava.

Foto: Tereza Větrovec

Facebook X E-mail WhatsApp