V rámci festivalu Janáček Brno se konal v neděli 1. listopadu odpoledne ve vile Tugendhat pěvecký koncert. Vystoupila mezzosopranistka Bella Adamova za klavírního doprovodu Ahmada Hedara. Na programu nebyla ani jedna skladba Leoše Janáčka, ale vše, co zaznělo, patřilo do doby, která se na tvorbě Leoše Janáčka podepsala. Písně autorů jako Claude Debussy, Dmitrij Šostakovič, Reynaldo Hahn, Luciano Berio, Benjamin Britten či Manuel de Falla byly všechny malými drahokamy, které Adamova publiku reprezentativně demonstrovala.

Bella Adamova patří ke zpěvačkám, pro které je svět malý. Narodila se v Grozném, v Čečensku, ale vyrůstala v Praze a studovala po celé Evropě. Kolín nad Rýnem, Hannover, Londýn na Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance… Další poznatky získávala na akademiích u nejlepších pěveckých koučů a pěvců. Její hlas je nezařaditelný, sice mezzosoprán, ale její rozsah i výrazové prostředky jí umožňují jakýkoli hlasový obor a jakýkoli výraz. Hlas má nezaměnitelnou temnou opaleskující barvu lesního medu, ale dokáže se i vznést do koloraturních výšek díky zářivému hlavovému tónu, stejně jako se dokáže ponořit do temných, až rustikálních hloubek. Nedělá jí potíže přecházet plynule do vzájemně kontrastních nálad, kterým dává okamžitý, intuitivní, procítěný výraz. K tomu patří i neomylná muzikalita, bystrá inteligence a naprosto precizní výslovnost jakéhokoli jazyka: s lehkostí přecházela z francouzštiny (Debussy, Britten), do ruštiny (Šostakovič), italštiny (Hahn, Berio) a do španělštiny (de Falla) a občas i uvedla nějakou píseň v naprosto skvělé spisovné češtině. 

Na klavír s ní spolupracoval Ahmad Hedar, který klame nejen jménem, ale i vizáží. Může překvapit skvělou češtinou. „Já se tu narodil! Jsem z Rychnova nad Kněžnou a studoval jsem v českých školách! Ale jestli chcete, můžeme se spolu bavit anglicky,” podotkl se smíchem. Ale angličtina by byla na místě tam, kde se účastnil mistrovských kurzů pod vedením Paula Badury Škody, Andrije Gavrilova, Zenona Fishbeina a dalších. V roce 2019 se stal stipendistou prestižních Bayreuther Festspiele. Sám i studoval zpěv, což mu zaručuje schopnost vcítit se do zpěváka a poznat, v čem potřebuje podpořit. Je proto nejen skvělým korepetitorem, ale i výborným a ve světě žádaným hlasovým koučem (rozhovor ZDE). Jeho klavír byl dokonale propojen se zpěvačkou a prosazoval se v mezihrách, zatímco v doprovodu byl velmi citlivý a dokázal se ihned přizpůsobovat tvárnému zpěvu Belly Adamové.

Nejprve zazněly francouzsky Tři písně Bilitiny, L. 97 na texty francouzského spisovatele Pierra Louÿse, který je vydával za text, který objevil na stěnách kyperské hrobky. Jsou to 1. Panova flétna, 2. Vlasy, 3. Hrob Najád. Mytologie se tu snoubí s erotikou, Claude Debussy je dokreslil impresionistickými harmoniemi a Bella Adamova jim vdechla patřičný podtext.

Překvapit mohly Španělské písně, op. 100 Dmitrije Šostakoviče z roku 1956. Jejich základem jsou pouliční písně španělských utečenců, které sesbírala a do ruštiny přeložila ruská mezzosopranistka Zara Doluchanovová. Šest písní 1. Sbohem Granado, 2. Hvězdičky, 3. První setkání, 4. Kolo, 5. Černooká, 6. Sen jsou chytlavé a skladatel jim dal jednoduchou harmonii, podloženou španělskými rytmy a Bella Adamova je interpretovala s vášnivostí a pravdivostí. 

Reynaldo Hahn, který zemřel v roce 1947, byl původem z Venezuely, ale ve své době patřil k význačným francouzským skladatelům. Miloval Benátky a věnoval jim šest písní na texty italských básníků v benátském dialektu. Bella Adamova si vybrala písně čtyři, 1. Nad spící vodou, 2. Loďka, 3. Varování a 4. Jaká škoda, to jsou písně obdařené italskou melodikou s houpavým rytmem s pevnými akcenty, ukončené jásavou klavírní dohrou. 

Po přestávce následovaly Čtyři lidové písně Luciana Beria, psané pro jeho manželku Cathy Berberian. Jsou na texty středověkého básníka Jacopa da Lentini a skladatel je obdařil neobvyklými rytmy pro klavír a zpěvačka jim propůjčila rovný, naturální témbr, výrazový afekt i niterná piana. 

Úpravy lidových písní, sv. 2 Benjamina Brittena představila Bella Adamova na výběru čtyř písní: 1. Minulé Vánoce, 2. Přichází jaro, 3. Přadlena a 4. Je tu někdo na světě. Písně jsou ve francouzštině a skladatel je věnoval švýcarské sopranistce Sofii Wyss, která žila v Anglii a podílela se zde na budování kariéry skladatele. Bella Adamova je podala klidným baladickým vyprávěním i perlivým přednesem jásavé písně o Přadleně a s exkluzivní francouzštinou. 

Závěrem zaznělo Sedm španělských lidových písní španělského skladatele Manuela de Fally. Každá z písní vychází z hudebního naturelu jiného španělského regionu a námětem všech je milostná tematika. Jsou prodchnuty typickými rytmy, což skýtá příležitost klavíru pro efektní projev, který ale nikdy nesklouzl k sólování, vždy byl ukázněně podkladem pro výraz zpěvu. 1. Maurská látka, 2. Murcijská seguidilla, 3. Asturiana, 4. Jota, 5. Ukolébavka, 6. Píseň a 7. Polo… Každá píseň má svoji náladu a zpěvačka dokázala všechny odlišit a vytvořit z každé nich malý drahokam, vyprávějící o lásce i bolesti. 

Na závěr přidala zpěvačka přece jen písničku Leoše Janáčka – Loučení č. 38, z Moravské lidové poezie v písních. A na úplný závěr, za nadšený a nekončící potlesk, ještě závěr druhého jednání Bizetovy Carmen. 

Byl to ojedinělý zážitek už díky dramaturgii, která přinesla publiku písně, které je možné slyšet jen zřídka, některé snad vůbec poprvé, a Bella Adamova se představila jako fenomenální pěvkyně s obdivuhodnou schopností předat publiku emoce, ukryté v malých písňových klenotech. Byl to pořad výjimečný svou hodnotou dramaturgickou i interpretační.

Foto: Marek Olbrzymek

Facebook X E-mail WhatsApp