„Miluju zpěv. Baví mě se v něm hrabat, hledat, zkoumat fyzické pocity…“

„V Čechách koučování nemá tradici.“

„V září mě čeká nastudování Káti Kabanové v Královské opeře v Liège.“

Problematika vokálního koučování je hlavním tématem historicky prvního rozhovoru Ahmada Jafara Hedara pro hudební médium. Na české interpretační scéně (nejen) klasické hudby už dobře zavedený umělec přibližuje obor, který v české tradici nemá pevné místo. Korepetitor předních operních pěvců v závěru rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zároveň představuje plány do příštích měsíců, například svůj podíl na recitálu sopranistky Lady Bočkové 16. dubna v Sukově síni Rudolfina.

Ahmade, nejčastěji (a že docela často) vás milovník klasického zpěvu vídá a slýchá v doprovodné roli při recitálech operních pěvců. Patříte k renomovaným v tuzemsku působícím klavíristům… Chtěl jsem říct „doprovazečům“ nebo „korepetitorům“, ale přijde mi, že takové vyjádření shazuje kohokoli, kdo aktivně spoluvytváří celkový umělecký dojem z pěveckého vystoupení; kohokoli, kdo je víc než nutným pozadím. Řekl byste, že se věnujete korepetici či doprovodu, nebo byste to nazval jinak?

Musím říct, že mě termín korepetitor vůbec neuráží ani mi nepřijde nějak pejorativní – je to zkrátka název té činnosti. Ale řekl bych, že jsem „partner pěvců“ spíše než cokoliv jiného. Jedna věc je učení se repertoáru, druhá pak doprovod na koncertech. Tedy moje role zahrnuje funkci pedagogickou, psychologickou i tu jevištní uměleckou.

Mně hlavně ten „doprovazeč“ zavání něčím mechanickým, přisprostle jednoduchým, příliš řemeslným…

Dobře. Kdybych si musel vybrat, potom také raději „korepetitor“ (úsměv).

Za sebou máte i četná pěvecká vystoupení – k pěvecké profesi se hrdě hlásíte – a také nezanedbatelná související ocenění. Hlasu tedy zjevně rozumíte. Kdybyste nevnímal soudy okolí, považujete se spíše za klavíristu, nebo za zpěváka?

Já si myslím, že jsem zpívající klavírista. Určitě ne opačně, tedy například „na klavír hrající zpěvák“. Zpěvu se sice věnuju, byl jsem i na stovkách pěveckých hodin jako student či jako doprovazeč, zpěvákem se ale nemůžu nazvat. Nevykazuju trénink či denní dril operních pěvců – to je skutečně gymnastika, vrcholový sport…

Navíc se věnuju i neklasickému žánru. Když zpívám dva dny popově a mám se vrátit do operní techniky, tak mi „operáci“ říkají, že zním příliš neklasicky. A naopak, když zpívám nějaký čas operu a potom přejdu do popu, „popáci“ na to, že zpívám moc operně. Jsem takový pěvecký chameleon.

Miluju zpěv. Baví mě se v něm hrabat, hledat, zkoumat fyzické pocity. Pěvcům na korepeticích také „kecám“ do techniky, snažím se jim poradit… Jinak řečeno, jsem zvědavý klavírista.

S tím, o čem se bavíme, souvisí činnost „vokálního kouče“, která se s vaším jménem často spojuje. Čím je taková funkce navíc oproti obvyklé profesi pěveckého kantora?

Pěvecký kantor řeší hlavně tvorbu zvuku, krásu tónu, pěveckou techniku. Kouč řeší ještě navíc frázování, styl, fonetiku, výslovnost, dikci, hudební hledisko. Takové všechno v jednom. Nechci říct, že dělám všechno a nic pořádně, ale kouč by měl obsáhnout širší paletu úkonů. Respektive, pedagogové by zmíněné věci také měli řešit, ale neděje se tak.

Ale jak jste došel přímo ke „koučování“? Z jakého titulu se nazýváte koučem? Existuje nějaké školení k této činnosti? Kde člověk získá kvalifikaci a fundovanost?

V Čechách žádná škola, která vás na to připraví, neexistuje. Není dokonce ani obor korepetice operního zpěvu. Můžete studovat komorní hru, což je ale samozřejmě něco úplně jiného. Kdybyste chtěl studovat na kouče, tak musíte do německy mluvících zemí nebo obecně na západ.

Všechno, co umím, jsem získal v průběhu vlastní praxe, ať už se jednalo o nastudovávání repertoáru s amatérskými zpěváky nebo hraní na hodinách zpěvu, poslouchání masterclassů nebo starých nahrávek… Měl jsem to štěstí, že jsem mohl hrát na masterclassech významných světových pěvců – postupně si skládám mozaiku sám pro sebe. A tím, že i zpívám, si myslím, že neříkám hlouposti.

Dobrá otázka „Z jakého titulu?“… Z žádného. Kdy se operní zpěvák už může nazvat operním zpěvákem? Když má za sebou dvě stě rolí, nebo když vystuduje AMU?

Mě zajímá hlavně ta přidaná hodnota vokálního kouče. Připadá mi, že vlastně kombinujete činnost pěveckého pedagoga s činností korepetitora.

V Čechách koučování nemá tradici. V Národním divadle působí vynikající kouč Mark Pinzow, dále také Zdeněk Klauda. Mimo velké instituce se věci nikdo nevěnuje.

Ale teď se rodí mladá generace koučů, Filip Martinka, Vojtěch Červenka a Kristina Marková jsou světlé naděje korepetitorského umění v nejlepším slova smyslu.

Na HAMU jsou vynikající klavíristé, ale ti vám neporadí, jak na francouzštinu. Nechci, aby to působilo nějak degradujícím způsobem. Operní korepetice je ale specifická už pouhou přítomností slova.

Snažím se pochytit esenci činnosti vokálního kouče. Dá se říct, že přináší nějaký širší kontext?

Určitě. Kouč se snaží obsáhnout všechno, co souvisí s pěveckým výkonem.

Souvisí s jeho činností nějak principiálně klavíristický um?

Musí být zdatný hudebník, nemusí být klavírní virtuos. Musí být schopen nějak zahrát pěvecký repertoár všech obtížností. Nemyslím si ale, že je potřeba mít doktorský titul z klavíru, abyste byl skvělý vokální kouč. O samotnou klavírní techniku nejde tolik.

To, že jste vokální kouč, jste si jistě nevymyslel jen tak sám – někde jste na funkci musel narazit. Kde zejména vám předali, co věc obnáší? Kde jste se s ní poprvé setkal?

Prvním koučem, kterého jsem potkal, je pan Pinzow v Národním divadle. Díky paní Aleně Kunertové jsem se také setkal na kurzech s Vincenzem Scalerou, což je fenomenální klavírista a kouč. Dále to byl vynikající Michele d´Elia. U nich jsem viděl, že pracují vlastně podobně jako já. Tak jsem získal argument pro zařazení své činnosti do stejné škatulky.

V úterý 16. dubna v rámci hudebního podvečera Českého spolku pro komorní hudbu vystoupíte se sopranistkou Ladou Bočkovou. Hrál jste vlastně už někdy pod hlavičkou České filharmonie?

Hrál jsem jednou jako záskok. Tehdy také pro Český spolek pro komorní hudbu, a to s Romanem Hozou. Až na první zkoušce mi řekl, že to bude v Dvořákově síni (úsměv). To bylo první vystoupení pod hlavičkou České filharmonie; zpívala také Lucie Kaňková.

S Ladou Bočkovou půjde tedy o druhou zkušenost s Českou filharmonií.

Ano. Přesně tak. Moc se na to těším. Lada je velmi muzikální, má krásný hlas – je zábava ji doprovázet. Program si vytvořila sama a jedná se o český repertoár Dvořáka a Smetany; zazní Večerní písně od obou autorů a také výběr z operních árií. Já budu hrát ještě sólově Český tanec od Smetany a Humoresky od Dvořáka.

Čeká vás v blízké době ještě něco zajímavého?

S Českým pěveckým institutem jsme odpremiérovali Prodanou nevěstu v Hlaholu. Krásné obsazení v krásných prostorách. A čekají nás letní představení s touto inscenací. Dále budu dělat pěvecké kurzy v Českém Krumlově. Minulý rok byly poprvé. Čeká mě cesta do Spojených států s mezzosopranistkou Ester Pavlů a vystoupení v Československém muzeu v Iowě k výročí české hudby. Potom mě v září s největší pravděpodobností čeká nastudování Káti Kabanové v Královské opeře v Liège. Těším se. Tedy až na ty transporty…

………………..

Klavírista, zpěvák, vokální kouč a pedagog Ahmad Hedar je jedním z nejvyhledávanějších operních korepetitorů v České republice. Studoval klavír na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Františka Malého a zúčastnil se mnoha mistrovských kurzů pod vedením Paula Badury-Skody, Andreje Gavrilova, Zenona Fishbeina a dalších. V roce 2019 se stal stipendistou prestižních Bayreuther Festspiele.

Jako operní korepetitor a kouč spolupracuje s předními pěvci mladé generace – Petrem Nekorancem, Kateřinou Kněžíkovou, Danielem Matouškem, Terezou Mátlovou, Bellou Adamovou, Ester Pavlů, Romanem Hozou či čerstvou vítězkou Thálie Arnheiður Eiríksdóttir, ale také s operními legendami Gabrielou Beňačkovou, Evou Randovou, Vladimírem Chmelem a dalšími. Ze zahraničních hvězd také s Mariuszem Kwieczeńem, Emily Pogorelc, Xabierem Anduagou či Serenou Saenz.

Pravidelně spolupracuje se zahraničními operními domy při inscenování českých oper, například Rusalky v Bergen Nasjonale Opera (2021, 2023) a Její pastorkyně v Théâtre du Capitole Toulouse (2022) a Káti Kabanové v Bergen Nasjonale Opera (2023).

Je častým hostem Českého centra v New Yorku; v Americe absolvoval turné s českými pěvkyněmi Ester Pavlů a Kristýnou Kůstkovou (2021, 2022).

Ahmad Hedar je hudebním ředitelem souboru RunOpeRun, který se pod vedením zakladatelky Veroniky Loulové snaží přiblížit operu mladým lidem i široké veřejnosti. Vedl hudební nastudování oper La Traviata, Kouzelná flétna, Figarova svatba, Rusalka a Lidský hlas. Od roku 2019 pedagogicky působí na Konzervatoři Jana Deyla a nově rovněž na Akademii múzických umění v Praze jako korepetitor a kouč operního zpěvu. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou a v dětství zpíval v pěveckém sboru Pueri Gaudentes.

Foto: archiv A. Hedara, Patrik Šimr