Filharmonie Bohuslava Martinů nabídla v rámci festivalu Harmonia Moraviae koncert, ve kterém se prolnuly mystické i symbolizující podněty. Pod vedením dirigenta Tomáše Braunera zazněla předehra k opeře Richarda Wagnera Bludný Holanďan, Symfonie č.5 Jeana Sibelia a vedle nich zazářila varhanice Katta s vlastním projektem Světlo varhan. 

Festival Harmonia Moraviae pokračoval 22. října koncertem v Kongresovém sále, který přinesl neobvyklý zážitek. Zazněla autorská varhanní mše skladatelky, zpěvačky a varhanice, která si říká Katta. Vlastním jménem Kateřina Chroboková vytváří projekty, které se vymykají klasické produkci. V skladbě Missa Organi III pro varhany, vokální soubor a symfonický orchestr nabídla v šesti zastaveních mystický zážitek. Skladba byla původně napsána jen pro varhany a zpěv, úpravu pro orchestr vytvořil František Chaloupka, který byl rovněž koncertu přítomen. Ve spolupráci s Filharmonií Bohuslava Martinů pod vedením dirigenta Tomáše Braunera a s vokálním souborem Societas Incognitorum vytvářela hrou na varhany a naturálním, emotivním zpěvem atmosféru duchovního vytržení a oddání se zcela niternému prožitku. 

Už svým příchodem vzbudila zvědavost, neboť na rozdíl od černě oblečených hudebníků a zpěváků, přišla v bílém oděvu s krátkou nabíranou sukní. Ještě větší zvědavost upoutala, když zula lodičky s vysokými podpatky a bosá hrála na varhany po celou dobu produkce. Tuto extravaganci vystřídal následně hluboký ponor do hudby a až exaltovaná zbožnost. V částech Kyrie, Slava, Credo, Svet, Benedictus a Agněče Bóžij používá Katta jak staroslověnský, tak latinský text, a nikoli formou vyprávění, ale zvukomalebně. Stejně jako sborové vstupy i její zpěv je naturální, občas i chraplavý, který se noří do zvuků varhan v mystickém souzvuku. Latinská mše se tu kombinuje s folklórem a pohanskými prvky, které podtrhují nejen varhany, ale i barevný orchestr, a vzniká tak neopakovatelný celek, mystický, se silnou emoční výpovědí. Katta se vkládá do interpretace celou svou osobností, bez příkras a bez stylizace, je to opravdová „zbožná divoženka“. To vše podtrhuje práce se ztlumenými světly, které osvětlují jen party hudebníků. Publikum bylo zcela vtaženo do emočního světa skladatelky a podlehlo jejímu kouzlu, což jí vracelo nadšeným potleskem. Rozloučila se proto ještě s vlastní varhanní skladbou s názvem Duše.

Doplnit dramaturgicky tento neobvyklý projev nebylo jistě jednoduché. Koncert zahájila předehra k opeře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera. Mohutné akordy lesních rohů a následné líčení bouře na moři celým orchestrem uchopilo mysl i duši publika a hudba plynula v barevných, dynamických vlnách. 

Po magickém vystoupení Katty následovala ještě Symfonie č.5 Es dur, op. 82, od finského skladatele Jeana Sibelia. Skladatel, který všechny tóniny vnímal současně i jako barvy, napsal tuto symfonii v roce 1915. Podle svých zápisků líčí hlavní téma zážitek z pozorování hejna labutí, které kroužily nad městem, a skladatel jejich let vyjádřil majestátním vznosným motivem, který přineslo pevnými tóny a bezpečnou souhrou kvarteto lesních rohů, vedených Karlem Hofmannem. Nad tématem zářila flétna Kristiny Vaculové, klarinet Jiřího Kundla hrál tklivou melodii, kterou potvrzoval fagot Michala Kubáče. Jasné fanfáry zářily díky trubce Miroslava Bureše. Obdivuhodné bylo, jak se ve druhé větě začaly dřevěné nástroje rozjíždět do disharmonie, ale po chvíli již bylo jasné, že jde o skladatelův záměr, který se později zase sjednotil do harmonických postupů. V závěru se housle i dřevěné nástroje vzepjaly do klenutého melodického tématu, který vyvrcholil ve fortissimu a závěr skončil několika velkými odsazenými akordy. Bylo to důstojné uzavření večera, který přinesl jak krásné klasické skladby, tak především neobvyklý zážitek díky mystice vynikající invenční hudebnice, která si říká Katta.

Foto: Pavel Petruška

Facebook X E-mail WhatsApp