26. říjen
Svátek má Erik.
2009 – zemřel Jaroslav Andrejs, skladatel a sbormistr (narodil se 6. dubna 1919). Stal se vedoucím hudebního vysílání rozhlasu v Hradci Králové. Pro divadlo Vítězného února napsal hudbu ke hře Maxima Gorkého Na dně, také hudbu k muzikálu Filosofská historie podle stejnojmenné knihy Aloise Jiráska. Během působení v královéhradeckém studiu vytvořil cyklus pořadů o hudebních skladatelích východních Čech, zapsal přes 300 východočeských lidových písní, polovinu z nich upravil pro různé hudební soubory a odvysílal v rozhlase. Byl sbormistrem různých pěveckých sborů a kapelníkem vlastního tanečního souboru.
1985 – zemřel Karel Kupka, skladatel a sbormistr (narodil se 19. června 1927). Vedle Pražské konzervatoře studoval soukromě skladbu u Miloslava Kabeláče a Viléma Petrželky. Po krátkém působení ve funkci ředitele hudební školy v Karviné nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Byl ředitelem hudební školy v Petřvaldě a působil ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), nejprve jako korepetitor opery a později jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru. Komponoval skladby prakticky všech žánrů, opery, balety, kantáty, orchestrální skladby a komorní hudbu. Psal i scénickou hudbu pro ostravská divadla. Největšího úspěchu dosáhl skladbou Picassiáda, která v roce 1963 získala ve Spojených státech 1. cenu Kusevického nadace. Světovou popularitu pak získala v televizním baletním zpracování tanečního souboru Pavla Šmoka.
1976 – zemřel Deryck Cooke, britský skladatel, muzikolog a moderátor (narodil se 14. září 1919. Je známý předeším jako spoluautor hypotetické verze Mahlerovy Desáté symfonie, ze které se jako skladatelem dokončená uvádí jen první věta. Skici k dalším Cooke zrekonstruoval ve spolupráci s dirigentem Bertholdem Goldschmidtem. Původně se jednalo o přednáškovou demonstraci vysílanou v roce 1960 v BBC, ale práce vyústila v koncertní skladbu, která měla premiéru 13. srpna 1964 na festivalu Proms v podání Londýnského symfonického orchestru. Na revidovaných vydáních Cookeovi a Goldschmidtovi pomáhali skladatelé David Matthews a Colin Matthews. Dílo vytištěné v roce 1976 se stalo součástí repertoáru.
1880 – zemřel Vojtěch Hřímalý starší, varhaník a skladatel (narodil se 18. července 1809). Komponoval v duchu pozdního klasicismu, a to převážně chrámovou hudbu, která vesměs zůstala v rukopisech. Psal však i drobné světské skladby a písně. V roce 1835 se stal varhaníkem v arciděkanském chrámu svatého Bartoloměje v Plzni, kde zůstal až do odchodu do důchodu. Byl zakladatelem hudební tradice rodu Hřímalých. Všechny jeho děti se věnovaly hudbě. Z nich nejvíce vynikli houslista Jan Hřímalý, skladatel Vojtěch Hřímalý mladší a vnuk, skladatel Otakar Hřímalý. Zemřel u syna Jana v Moskvě.
1874 – zemřel Peter Cornelius, německý skladatel, hudební publicista, básník a překladatel (narodil se 24. prosince 1824). V roce 1853 seznámil ve Výmaru s Franzem Lisztem. Pod jeho vlivem v tisku podporoval novoněmeckou školu, která hlásala příklon k programní hudbě. V těchto letech zkomponoval větší část své chrámové hudby. V roce 1858 měla ve Výmaru premiéru Corneliova opera Der Barbier von Bagdad za řízení Franze Liszta. Lisztovi odpůrci využili představení k demonstraci proti celé novoněmecké škole. Opera byla ředitelem divadla okamžitě stažena z repertoáru… Liszt na protest rezignoval na místo kapelníka a Cornelius opustil Výmar a odešel do Vídně.
1796 – zemřel Jacob Kolditz, houslař (narodil se v roce 1718). Působil v Rumburku a měl vynikající pověst. Obzvlášť kvalitní jsou jeho violy, jeho housle pak připomínají pražskou houslařskou školu, od které se však odlišují v charakteristických detailech.
1765 – narodil se Jakub Jan Ryba, učitel a skladatel, autor České mše vánoční (zemřel 8. dubna 1815), ale také básník, obrozenec a přívrženec osvícenské filozofie. Studoval v Praze na piaristickém gymnáziu, poté studoval filozofii. Získal značný rozhled, kromě češtiny a samozřejmé němčiny četl francouzsky, italsky, latinsky i řecky. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do smrti působil jako učitel v Rožmitále pod Třemšínem. Byl vizionář a upřímně věřící katolík. Když komponoval Českou mši vánoční, šlo mu o to, aby evangelium o narození Spasitele zapůsobilo srozumitelně. Vytvořil hudební jesličkovou hru, ve které na formalizovaném půdorysu katolické bohoslužby neobvykle užil neliturgický text, navíc téměř bezprecedentně český. Vytvořil projev lidové zbožnosti, avšak nikoli té pověrečné, ale opravdové, křesťansky upřímné. Na kůru kostelíka ve Starém Rožmitále zazněla skladba poprvé na Vánoce 1796. Dnes je populární jako nejznámější lidové písničky. Není pěveckého sboru, který by ji nezpíval, není většího kostela, kde by nebyla během vánočních dnů alespoň jednou uvedena. Pouštějí se do ní nejen profesionálové, ale i amatéři. Znají ji v Čechách všichni, stejně jako znají koledy. Život ukončil dobrovolně. Jeho čin měl důvod v dlouhodobé vyčerpanosti, depresích, obtížné ekonomické situaci rodiny, trýznivém fyzickém onemocnění, v neutěšených vztazích nekonformního učitele s nadřízenými a také ve vlivu stoické filosofie. Jako sebevrah byl pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově.
1751 – narodil se Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij (Dmytro Bortňanskyj), ruský skladatel ukrajinského původu (zemřel 10. října 1825). Sloužil u dvora carevny Kateřiny Veliké a v letech 1769 až 1779 pobýval v Itálii, kde úspěšně komponoval opery. Po návratu do Ruska působil jako dvorní skladatel a ředitel carské kapely v Sankt Petěrburku. Proslavil se zejména duchovní sborovou hudbou pro obřady pravoslavné církve. Zkomponoval desítky sborových koncertů, liturgických zpěvů a hymnů. Napsal také několik oper, sonát a klavírních skladeb.
1746 – v Mimoni byl pokřtěn František Antonín Rössler, známý též jako Anton Rößler nebo Francesco Antonio Rosetti, kontrabasista, dirigent a skladatel (zemřel 30. června 1792). Podle některých zdrojů se narodil roku 1750 v Litoměřicích. Byl vysvěcen na kněze, nakonec však požádal Vatikán o udělení dispenze a církevní dráhu opustil. Působil ve službách bavorského knížete Arnošta z Öttingen-Wallersteinu. Od roku 1781 se jeho orchestrální dílo zařadilo na stálý repertoár pařížských Concerts spirituels. Na základě jejich objednávky napsal řadu symfonií. Od roku 1786 byly jeho symfonie pravidelně na programu velkých londýnských koncertních sérií, jako třeba Salomon’s Concert. Roku 1789 se ujal místa dvorního kapelníka u vévody Bedřicha Františka I. Meklenburského na zámku v Ludwigslustu. V jeho odkazu figirují skladby pro lesní roh, fagot a příčnou flétnu, oratorium Jesus in Gethsemane a kantáta Hallelujah a Requiem in Es komponované u příležitosti úmrtí manželky knížete z Öttingen-Wallersteinu. Právě to bylo 14. prosince 1791 uvedeno v pražském chrámu svatého Mikuláše při zádušní mši za právě zesnulého Wolfganga Amadea Mozarta.
1694 – narodil se Johan Helmich Roman, barokní skladatel (zemřel 20. listopadu 1758), nazýván „otcem švédské hudby“ nebo „švédským Händelem“. Působil v královské kapli jako houslista a hobojista. Kolem roku 1715 mu král Karel XII. udělil povolení ke studiu v zahraničí, takže strávil šest let v Londýně. Studoval tam u Johanna Christopha Pepusche a setkal se s Georgem Friedrichem Händelem, jehož hudba na něj udělala trvalý dojem… Po návratu byl jmenován zástupcem mistra královské kaple a později se stal hlavním mistrem Švédského královského orchestru. Jednou z jeho nejznámějších skladeb je Drottningholmská hudba napsaná pro svatbu korunního prince Adolfa Fridricha Švédského a jeho nevěsty Louisy Ulriky Pruské v srpnu 1744. V rukopise se dochovala mše, moteta, více než 80 žalmů, 21 symfonií, 6 ouvertur, více než 20 houslových sonát, dvanáct cembalových sonát a různá další díla.
1685 – narodil se Domenico Scarlatti, italský skladatel, varhaník, cembalista, sbormistr a kapelník (zemřel 23. července 1757). Byl mladším synem Alessandra Scarlattiho, význačného autora oper. Položil základy sonáty jako hudební formy, složil přes pět set padesát skladeb starosonátovou formou, šlo o jednověté skladby se dvěma kontrastními tématy, celé jeho dílo vydal posmrtně Ricordi jako jedenávtidílnou publikaci. Začal jako varhaník a sbormistr, až později v Římě začal skládat operní hudbu. V roce 1708 se poznal v Itálii s Händelem a později ho potkával i v Londýně, kde byl cembalistou v italské opeře. V roce 1721 byl jmenován dvorním cembalistou a učitelem portugalského krále Jana V. Portugalského a učil i jeho dcery. Cestoval po světě, prohrál svůj majetek v kartách a zbytek života prožil v Madridu. Dalším významným skladatelem z rodu Scarlattiů byl Giuseppe Scarlatti, synovec buď Alessandra nebo Domenica.
1608 – zemřel Philipp Nicolai, německý luteránský pastor, básník a skladatel (narodil se 10. srpna 1556). Dráhu duchovního završil jako hlavní farář kostela Katharinenkirche v Hamburku. Je autorem autorem dvou slavných duchovních písní: Wachet auf, ruft uns die Stimme a Wie schön leuchtet der Morgenstern.
1564 – pokřtěn byl Hans Leo Hassler, německý protestantský skladatel a varhaník (zemřel 8. června 1612). Byl jedním z prvních, kdo přinesl inovace benátského stylu přes Alpy. Prostřednictvím svých písní „ve stylu cizích madrigalů a canzonetů“ seznámil německé prostředí s tanečními písněmi a s formami villanell a canzonette. Hassler a později Schütz přinesli do německé kultury také nový „stile concertato“ a vytvořili tak první a nejdůležitější barokní vývoj mimo Itálii… Sloužil v Augsburgu jako varhaník; byl v té době známým jako skladatel a varhaník i jako znalec stavby varhan a konzultant pro jejich stavitele. V roce 1602 se stal v Norimberku ředitelem městské hudby. Později se ještě přestěhoval do Drážďan, kde sloužil jako varhaník kurfiřta Kristiána II. Saského a nakonec jako kapelník… V mládí se během pobytu v Benátkách spřátelil s Giovannim Gabrielim, se kterým společně studoval u jeho strýce Andrey Gabrieliho. Byl starším bratrem méně známého skladatele Jakoba Hasslera.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2024 – po 101 letech existence ukončily České aerolinie svou činnost jako letecká společnost, a to letem OK 767 z Paříže do Prahy. Ze společnosti se stala zastřešující společnost skupiny Smartwings.
1905 – Švédsko uznalo nezávislost Norska a zanikla společná unie.