KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Kukal Quartet na Lípě Musice vyprávěl o lásce english

„Letošní pětadvacátá Lípa Musica věnovala svůj jubilejní program ženám.“

„Přes nepochybně mnoho půvabných momentů mě překvapilo, jak moc zdrženlivě mladé hráčky a mladí hráči k cyklu přistoupili.“

„Kukalovci odhodili vnější líbivost a pod intenzitou Janáčkovy hudební řeči konečně ukázali na svoji spontánnost a bezprostřednost!“

Mladé hudebnice a hudebníci Eliška Halečková Kukal, Klára Lešková, Daniel Macho a Filip Rufer představili na Lípě Musice dva niterné příběhy lásky. Právě takové jsou Dvořákovy Cypřiše a Janáčkovy Listy důvěrné. Dva rozdílné hudební světy nabízí mnoho příležitostí pro hudební mistrovství. Kukal Quartet se jich zhostil s velkým nasazením, a nakonec zadal k další lásce. 

Letošní pětadvacátá Lípa Musica věnovala svůj jubilejní program ženám. Skvělý dramaturgický počin představuje ženu nejen jako interpretku, skladatelku, podporovatelku, hybatelku či múzu, ale i jako součást příběhu nenaplněné lásky. Právě takové dva příběhy Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka představil v pátek 23. října v zaplněné galerii zámku Sychrov Kukal Quartet, mladý český smyčcový kvartet, pojmenovaný po skladateli Ondřeji Kukalovi. Založen byl teprve v roce 2020, ale má za sebou už několik úspěchů, včetně titulu laureáta soutěže Pražského Jara v roce 2021. Dnes funguje ve složení Eliška Halečková Kukal – 1. housle, Klára Lešková – 2. housle, Daniel Macho – viola a Filip Rufer – violoncello.

Nenaplněnou lásku k Jozefíně Čermákové zachycuje mladý třiadvacetiletý Dvořák v písňovém cyklu na verše Gustava Pflegera Moravského. Cypřiše B 152 patří k dílům, v nichž se skladatelova melodická představivost setkává s mimořádně osobním obsahem. V roce 1887 se k cyklu v té době již mezinárodně známý Dvořák vrací a přepisuje všech dvanáct písní pro smyčcové kvarteto. I Kukal Quartet se tady zamiloval. Ostatně to potvrdil na závěr koncertu, kdy se k cyklu vrátil a jako přídavek zopakoval V té sladké moci očí tvých. Cypřiše představil v jejich obdivovaných intencích: citlivě a rozvážně, v jemné dynamice a se silným akcentem na jejich vnitřní lyriku. Okouzlil něhou a soustředěností ve čtvrté části Ó, naší lásce nekvete to vytoužené štěstí nebo hravostí v předposlední Nad krajem vévodí lehký spánek. Vynikající průvodkyní byla Eliška Halečková Kukal a její podmanivý a sebejistý tón.

Přes nepochybně mnoho půvabných momentů mě překvapilo, jak moc zdrženlivě mladé hráčky a mladí hráči k cyklu přistoupili. Dvořákův mladý vnitřní svět je přece mnohem hlubší a od mladých si zaslouží větší vklad ze sebe, větší živost. Cyklus mi tak ve svém celku vyzněl trochu ploše. V první polovině by se hodila i větší práce se souhrou. Snad to bylo nervozitou, protože finálový přídavek vyzněl opravdu kouzelně.

Zato Janáčkův milostný příběh vůči Kamile Stösslové odvyprávěl Kukal Quartet opravdu skvěle! Smyčcový kvartet č. 2 Listy důvěrné, inspirovaný skladatelovým platonickým vztahem ke Kamile, není jen hudebním dopisem, ale téměř dramatickým záznamem vnitřního života. Je to hudební Janáček, kterého známe: plný náhlých vzplanutí i křehké intimity, naléhavosti i okamžiků nejistoty. Kukalovci odhodili vnější líbivost a pod intenzitou Janáčkovy hudební řeči konečně ukázali na svoji spontánnost a bezprostřednost! 

Zaujali otevřeností, výrazovou odvahou a snahou proniknout do hlubokých emocionálních vrstev kompozice. Občas se stává, že interpreti inklinují k expresivní stránce skladby na úkor lyrických pasáží (to se podle mě děje i u jinak nedostižného Pavel Haas Quartetu). Kukal Quartetu se podařilo obě stránky příjemně vyvážit. Působivému vyznění napomohla zvuková vyváženost jednotlivých nástrojů, vzájemná souhra, zvolená agogika, ale především osobní zaujetí, frázovací pružnost, a dokonce i odvaha riskovat. Díky Janáčkovi jsem se i já do Kukal Qurtetu zamiloval. Nejen kvůli snovému adagiu ve druhé větě, ale hlavně pro odvahu, se kterou soubor k tak náročné kompozici přistoupil. Bude fascinující sledovat jejich další cestu s tímto dílem a vidět, jak v něm umělecky rostou.

Foto: Martin Špelda

Jan Průša

Jan Průša

Hudební publicista

Jan Průša (*1990) pravidelně přispívá svými recenzemi a dalšími texty o klasické hudbě a opeře. Mimo KlasikuPlus spolupracuje také s Českou televizí nebo Deníkem N. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy v Praze a religionistiku v Brně. Na festivalu Smetanova Litomyšl a v týmu České filharmonie se zabývá fundraisingem. V roli hudebního publicisty se zaměřuje na období pozdního romantismu, expresionismu nebo autory Nové hudby. Jednou by rád interpretoval na klavír Cageovu slavnou kompozici 4’33.



Příspěvky od Jan Průša



Více z této rubriky